FINANCOVÁNÍ PODNIKU

Krátkodobé financování

Dlouhodobé financování

Finanční řízení podniku

 

 

Financování podniku rozumíme všechna opatření, jimiž dochází ke změnám výše nebo skladby finančních zdrojů podniku. Jsou to opatření, která směřují k zajištění kapitálu, buď vlastního, nebo cizího. Cizí může být tuzemský nebo zahraniční.

 

 

Formy financování

1. A) – peněžní forma

– věcná forma (musí být pro účetnictví oceněno soudním znalcem)

 

1. B) – pravé (skutečně dojde k absolutnímu zvýšení zdrojů, tzn. když byl zdroj vytvořen, nebo

poskytnutý úvěr)

– nepravé (změna méně likvidních aktiv v likvidní)

 

1. C) – běžné (činnost, která zabezpečuje plynulý chod podniku – nákup, prodej)

– mimořádné (při založení podniku, při změně výrobního programu, při likvidaci podniku)

 

1. D) – vnitřní (samofinancování z vlastních zdrojů)

– kapitálové fondy, zisk, fondy tvořené ze zisku

– vytvořený zisk – může zůstat nerozdělený

– rozdělit do fondů

– vnější (cizí) – úvěry bankovní, obchodní (nástrojem je směnka)

– přijaté zálohy od odběratelů

 

 

Běžné financování

Nástrojem je finanční rozpočet, který si vytváří organizace. Zachycují se zde očekávané příjmy a očekávané výdaje. Rozpočet se obvykle připravuje na měsíc nebo na dekádu. K hlavním příjmům v běžném financování patří tržby. Hlavními výdaji jsou úhrady dodavatelských faktur, mzdy, splátky úvěrů.

 

Kapitál nezbytný pro provoz podniku se nazývá provozní kapitál. Je možno ho obměňovat těmito způsoby:

1. vlastními zdroji – uhrazují se z tržeb. Tržby v sobě obsahují náklady (materiálové, mzdové, odpisové, zisk)
2. cizími zdroji – úvěry (bankovní, obchodní)

 

 

Mimořádné financování

Vyskytuje se například při založení podniku, kdy je třeba shromáždit základní kmenový kapitál (nákup pozemků, budov, strojů, mzdy do doby než budou tržby).

 

Při založení podniku musí podnikatel sestavit tzv. zakladatelský rozpočet. Obsahuje potřebný kapitál a potřebné zdroje.

Dále se vyskytuje :

• při rozšiřování podniku a jeho aktivit
• při spojování podniku
• při likvidaci podniku

 

 

FINANČNÍ ŘÍZENÍ PODNIKU

Má za úkol sledovat velice podrobně tok peněz (cash flow). Nese odpovědnost za to, aby měl podnik dostatek finančních prostředků a aby volné peněžní prostředky investoval co nejvhodněji.

Zahrnuje celou řadu činností:

– finanční plánování – pracovník finančního managementu musí umět předpovídat spotřebu peněžních prostředků (propočtem), musí umět naplánovat zdroje finančních prostředků

– udržování finančních vztahů s bankou – odpovědnost za úvěry, snížit na minimum sankce za opožděné platby, najít co nejvhodnější úvěr

– řízení (správa) daní – udržovat daňovou povinnost v souladu s právními předpisy a s co nejnižší daní

– styk s investory – snížit na minimum opožděná inkasa

– zajištění vhodného pojištění firmy – zvláště v případě zahraničních obchodů

– vedení účetnictví – informace o aktivech, pasivech, příjmech a výdajích

– vnitropodnikové účetnictví – jeho součástí je rozpočetnictví, kalkulace na jednotlivé vnitropodnikové útvary, časové úseky

 

 

Z hlediska času existuje řízení:

1. krátkodobé (pohyb peněžních prostředků v jednom roce)
2. dlouhodobé

 

 

KRÁTKODOBÉ FINANCOVÁNÍ

Příjmy podniku jsou často v časovém nesouladu s výdaji. Snahou finančního manažery je udržet peněžní tok co nejvyrovnanější. Kolik finančních prostředků bude podnik potřebovat a na jak dlouho, závisí:

1. na druhu podnikání (zemědělský podnik – od sadby do sklizně, restaurace – maximálně měsíc)
2. na velikosti podniku (velké firmy nejsou tolik závislé na krátkodobých finančních prostředcích, malé firmy mají nesoulad mezi příjmy a výdaji)

 

 

Zdroje krátkodobého financování

1. krátkodobé závazky (stálá pasiva)

• nevyplacené mzdy
• neodvedené daně
• závazky vůči dodavatelům
• obchodní úvěry – poskytují ho dodavatelé

– než by si odběratel půjčoval peníze na nákup zboží od banky, získá

úvěr od dodavatele (tento úvěr je spojen s obrátkou zboží, čím rychlejší

obrátka, tím menší je doba úvěru)

– může mít formu dohody nebo písemnou formu

– nástroje obchodního úvěru:

1. a) otevřený účet – dohoda, kdy kupující získá zboží, ale platbu provede

později, až do 60ti dnů, je významný pro začínající

podnikatele, protože pro ně jsou podmínky bank

tvrdé, mají nedostatek vlastních finančních prostředků

1. b) směnka

 

2. krátkodobé bankovní úvěry

• eskontní úvěry
• lombardní úvěry (na zástavu)
• kontokorentní úvěry
• revolvingové úvěry (banka na základě smlouvy po určitou dobu doplňuje vyčerpaný a splacený úvěr do předem sjednané výše, to však činí při vyšším úroku, většinou střednědobý úvěr, nemusí se znova čerpat)

 

3. převzetí bankovní záruky

– banka neposkytuje podniku finanční prostředky, ale zaručuje se za jeho závazky a tím mu umožní získat peníze od třetího subjektu

 

4. factoring

– odkup krátkodobých pohledávek před dobou jejich splatnosti, může ho provádět banka nebo factoringová společnost, odkupem pohledávek na sebe přebírají všechna rizika plynoucí z nezaplacení nebo opožděné placené pohledávky

 

 

DLOUHODOBÉ FINANCOVÁNÍ

Vlastním vnitřním zdrojem je zisk.

Cizí vnější zdroje:

1. finanční (bankovní úvěr) – poskytován na dobu delší než jeden rok, má většinou charakter hypotekárního úvěru (popř. investiční úvěr nebo revolvingový úvěr)
2. prodej obligací
3. emise akcií
4. leasing – provozní – pronájem na dobu kratší než je životnost majetku

– finanční – pronájem na celou dobu životnosti majetku a po skončení přechází

majetek do vlastnictví nájemce

1. forfaiting – odkoupení dlouhodobých a střednědobých pohledávek spojených převážně s prodejem strojů, zařízení a investičních celků dodávaných na dlouhodobý dodavatelský úvěr

 

 

Zvolit, která varianta z těchto cizích zdrojů je pro podnik nejvhodnější, je úkolem finančního managementu. Pro úspěšný rozvoj podniku je velice důležitá skladba zdrojů financování (strana pasiv v rozvaze). Této skladbě se říká finanční struktura podniku.

 

Struktura finančních zdrojů

Při volbě finanční struktury je optimální, jsou-li náklady na její tvorbu minimální (úroky) a je-li riziko v souladu s výši podnikového zisku (velký zisk). Při volbě finanční struktury se musí brát v úvahu i daně, které cenu příslušného zdroje ovlivňují, např. úroky je možno zahrnout do základu daně, dividendy nelze zahrnout do základu daně.

 

Finanční řízení je propojeno s finančním plánováním a finančním rozhodováním a musí být podloženo finanční analýzou.

 

 

Finanční analýza

Sestavení účetní závěrky v tržní ekonomice je podkladem (východiskem) pro analýzu finanční situace podniku. Úkolem je:

• zajistit objektivní stav finanční situace
• nalézt příčiny zhoršení nebo i zlepšení
• na základě toho určit nejideálnější rozvoj

 

Zdroje potřebných údajů o současném stavu podniku je především účetní evidence. Zdrojem údajů o budoucím stavu podniku jsou údaje plánu.

Finanční situace podniku je charakterizována vztahem finančních prostředků a plánovaných finančních výdajů. Základním informačním zdrojem je výsledovka a rozvaha (a výkaz o cash flow).

 

Metody finanční analýzy:

1. porovnání jedné skupiny položek s druhou, ve stejném období
2. rozbor posuzování vývoje položek ve výkazech v několika obdobích po sobě
3. srovnávání s jinými podniky – pomocí poměrových ukazatelů

 

 

Výsledovka

= účet zisku a ztrát

Používá se pro rekapitulaci výnosů, nákladů a výsledků hospodaření.

Analýza dat z výsledovky

– máme-li údaje o tvorbě zisku alespoň za dvě období, můžeme je srovnávat a vypočítat:

1. jejich rozdíl – (přírůstek nebo úbytek) – tento rozdíl vyjadřuje faktor kvantity
2. jejich podíl (index růstu) – umožňuje kvalitativní pohled, je-li index menší jak 1, 0, vyjadřuje kolikrát se zvýšily náklady nebo tržby, zisk, atd.
3. jejich zastoupení v celkovém součtu, které vyjadřuje váhu příslušné položky součtu

• pokud vypočítáme podíly všech položek v jejich celkovém součtu, získáme údaje o struktuře
• výpočet struktury umožňuje získat přehled o ekonomických proporcích podniku

 

Další možnosti analýzy výsledovky:

 

 

1. Ukazatelé náročnosti (struktury)

• používají se jako podklady při postupném zpřesňování plánu nákladu a pro řízení provozu
• vyjadřuje poměr: nároky 

základna

• základnou jsou zpravidla tržby a v čitateli nám zobrazují jednotlivé hlavní nákladové druhy

Druhy ukazatelů:

1. a) ukazatel materiálové náročnosti: spotřeba materiálu

tržby

1. b) energetická náročnost: spotřeba energie

tržby

1. c) náročnost na výrobní spotřebu: výrobní spotřeba

tržby

1. d) mzdová náročnost: mzdové náklady

tržby

1. e) rentabilita tržeb: zisk

tržby

 

 

Uvedené ukazatele vyjadřují vybrané položky struktury tržeb. Vypočtené hodnoty vyjadřujeme jako koeficient nebo v %. Obdobně můžeme vypočítat ukazatele struktury nákladů, popř. materiální náročnost : spotřeba materiálu

náklady

Z těchto ukazatelů je pro podnik nejdůležitější ukazatel rentability nákladů – zisk

náklady

Vztah mezi rentabilitou tržeb a rentabilitou nákladů můžeme vyjádřit:

zisk       =     zisk        X        náklady

tržby             náklady            tržby

• ukazatel nákladovosti, který udává, kolik korun nákladů potřebujeme na 1Kč tržeb

 

 

2. Ukazatelé produktivity

Vypovídají o výsledku činnosti podniku, např. o tržbách ve vztahu k počtu pracovníků.

1. a) produktivita tržba

počet pracovníků

1. b) produktivita z osobních nákladů tržby

osobní náklady

1. c) produktivita z mezd tržby

mzdy

Produktivita se nejčastěji vyjadřuje v Kč ročních tržeb na jednoho pracovníka nebo na 1Kč mezd.

 

 

3. Ukazatelé účinnosti

Vyjadřují vztahy mezi výsledkem činnosti podniku a odpovídající vstupy.

Účinnost    tržby

Náklady

– vyjadřuje kolik Kč tržeb můžeme vyprodukovat z jedné Kč nákladů

 

 

ROZVAHA

Představuje rekapitulaci aktiv (majetku) a pasiv (kapitálu). Sestavuje se pro zjištění stavu daného období a slouží pro hodnocení hospodaření daného podniku.

Analýza rozvahy:

• dává lepší představu o struktuře majetku a kapitálu v podniku

Základní cíle analýzy jsou:

1. sledovat a hodnotit výnosovou situaci podniku – ta vyjadřuje, jak efektivně podnik dosahuje zisku
2. sledovat finanční stabilitu podniku – hodnotit jeho likviditu, finanční nezávislost, zadluženost, apod.

 

Ukazatelé finanční analýzy:

 

1. Ukazatel finanční stability

Finanční stabilita = struktura zdrojů financování, která zabezpečuje bezproblémové a rentabilní hospodaření podniku. Základní informační zdroj je rozvaha. Hodnotí se tedy většinou aktiva ke zdrojům jejich krytí. Zjišťuje se míra financování vlastními zdroji, míra financování cizími zdroji, jejichž cenou je úrok. Tento rozbor odhaluje finanční důsledky zadlužení podniku. Prvním ukazatelem je:

 

Podíl vlastních zdrojů = vlastní zdroje (základní jmění, fondy podniku, apod.)

aktiva

 

Podíl vlastních zdrojů udává, jak vysoká je samostatnost podniku. Jeho úroveň závisí na oboru podnikání, na dostupnosti úvěru, atd. Zvyšování tohoto ukazatele znamená upevňování finanční stability, ale neúměrně vysoký může vést k poklesu výnosnosti vložených prostředků. Vývoj tohoto ukazatele charakterizuje, zda podnik produkuje dostatek zisku, aby udržel podíl vlastních zdrojů na financování potřeb. Může maximálně dosáhnout 100%, není však ani efektivní, ani prakticky možné, aby podnik kryl veškeré potřeby z vlastních zdrojů. Úkolem finančního managementu je zajistit optimální poměr mezi vlastními a cizími zdroji.

 

Ukazatel věritelského rizika = závazky  X 100

aktiva

 

Jedná se o doplněk prvního ukazatele, protože dohromady tvoří 100%. Hodnocení ukazatele = jestliže se bude dlouhodobě zvyšovat, znamená to, že se podnik stává závislejší na cizích zdrojích. Tento ukazatel se musí hodnotit v kombinaci s ukazatelem rentability. Mírné zvýšení zadluženosti není na závadu, pokud jsme investovali do nějaké výhodné akce. Může být provázeno růstem rentability, tedy zvýšením zisku = růst vlastních zdrojů, předpoklad finanční samostatnosti.

 

 

2. Ukazatel platební schopnosti (solventnosti, likvidity)

Jedna z nejdůležitějších charakteristik finanční situace podniku. Vyjadřuje krátkodobou finanční stabilitu podniku. Vyjadřuje schopnost podniku hradit své krátkodobé finanční závazky (mít dostatek prostředků na nezbytné platby). Nedostatečná platební schopnost může vést až k likvidaci podniku.

 

Krátkodobé závazky = zaměstnanci, dodavatelé, daně, splátky úvěrů, vyplácení úroků z dluhopisů, splácení dluhopisů.

 

 

Pro výpočet likvidity se používají 3 stupně:

1. stupeň – okamžitá likvidita – udává momentální, okamžitou platební schopnost

Vypočítá se jako poměr: pohotové platební prostředky

závazky s okamžitou platností

Čitatel = peněžní prostředky, cenné papíry schopné prodeje. Za uspokojivou se považuje výše 0,9 – 1,1.

Je-li tento ukazatel hodně vysoký, může signalizovat zbytečně umrtvený kapitál. Je-li hodně nízký – podnik není schopen platit.

 

2. stupeň – běžná likvidita – vypočítá se jako poměr:

peněžní prostředky + pohledávky + c.p. schopné prodeje

krátkodobé závazky

Z pohledávek by se měly vyloučit pohledávky nedobytné.

Do peněžních prostředků by měly být zahrnovány zejména běžné vklady, termínované vklady nikoliv. Za optimální (uspokojivou) je považována úroveň mezi 1 – 1,5.

 

3. stupeň – celková likvidita

Vypočítá se jako poměr:

Oběžná aktiva (finanční majetek + krátkodobé pohledávky + zásoby)

krátkodobé závazky

Používá se pro hodnocení likvidity dlouhodobě. Za uspokojivé se považuje, když vychází v rozmezí 1,5 – 2,5. Řada českých podniků vykazuje celkovou likviditu 3 – 5, díky obrovským zásobám (=umrtvený kapitál).

 

 

3. Ukazatel rentability (ziskovosti)

Cílem podniku je dosažení optimální rentability vložených prostředků. Lze ji vyjádřit poměrem:

konečný hospodářský výsledek (zisk)

vložené prostředky (kapitál)

Informace čerpáme z výkazu zisku a ztrát. Z něho se dá zjistit hospodářský výsledek, jednotlivé druhy výnosů a z toho lze vyvodit vliv jednotlivých nákladů na vývoj zisku. Tyto informace je vhodné dál doplnit údaji týkajícími se rozdělení zisku. Často se používá rentabilita výkonů

zisk        X 100

výkony

(každá koruna výkonu přinese xKč zisku)

Tento ukazatel závisí na dvou faktorech:

1. na zisku zakalkulovaném do prodejní ceny
2. na hospodárnosti ve výrobní činnosti

 

čistá rentabilita výkonů :       disponibilní zisk

výkony

Přesněji charakterizuje úspěšnost podniku.

 

míra disponibilního zisku :     disponibilní zisk  X 100

zisk

 

Udává, kolik % zisku zůstává podniku k dispozici. Zbytek vyjadřuje zatíženost daněmi. Hospodárnost a rentabilitu lze posoudit podle nákladovosti.

 

Je to poměr: náklady

výkony       (kolik stojí jedna koruna nákladově)

 

materiálová nákladovost    materiálové náklady

výkony

mzdová nákladovost    mzdové náklady

výkony

 

Čím je rentabilita vyšší, tím je lepší. Nákladovost je lepší, je-li nižší (haléřový ukazatel). Protože ve výsledovce jsou údaje za určitou dobu, v rozvaze údaje k určitému okamžiku, je přesnější, počítá-li se průměrná výše aktiv a pasiv za určité období. Celková výnosnost z vlastních zdrojů (podkladem je rozvaha i výsledovka)

zisk                    X 100

vlastní zdroje

Kolik každá koruna vlastních zdrojů přinesla zisku:

Výnosnost z celkového kapitálu    zisk

aktiva

míra obratu vlastního kapitálu    zisk

vlastní kapitál

Počet obrátek zboží (doba obratu je totéž)                celkový prodej (realizace)

průměrný stav zásob

Rychlost obratu je tím větší, čím kratší doba uplyne mezi pořízením a prodejem. Nízký počet obrátek může signalizovat problémy v platební schopnosti podniku. Může být důsledkem hromadění neprodejných zásob. Jestliže je vyšší obrátka, může si podnik dovolit prodávat i s nižším ziskem na jednotku produkce. Ve výrobních podnicích je obrátka zásob pomalejší než v obchodních podnicích.

 

 

FINANČNÍ PLÁNOVÁNÍ

Určuje možnosti financování a zhodnocování kapitálu v budoucnosti a posuzuje, jak se projeví důsledky finančního a investičního rozhodování v hospodaření podniku.

Zahrnuje:

1. stanovení finančních cílů podniku
2. stanovení rozdílu mezi skutečným a cílovým stavem
3. souhrn opatření potřebných k dosažení cílů

 

Finanční plánování i finanční analýzu zabezpečuje finanční útvar, který se zaměřuje na tyto činnosti:

• financování podniku
• finanční řízení
• finanční plánování
• účetnictví
• statistika