Organizace výroby a evidence nákladů
1) Výroba a výrobní proces
2) Struktura výrobního procesu z hlediska – věcného
– prostorového
– časového
3) Příprava výroby
4) Náklady na výrobu a normování nákladů
5) Členění nákladů
6) Cesty ke snižování nákladů
1) Výroba a výrobní proces
Výrobní proces – souhrn činností, které jsou vykonávané v časové posloupnosti a vedou ke zhotovení
určitého výrobku nebo poskytnutí určité služby (tvoří ho pracovní proces, obslužný
proces (skladování), chemický proces)
Plánování výroby
– stanovení cílů, prostředků a metod, kterými cíle chceme dosáhnout
– určení výrobního programu (které druhy a jaké množství)
– plánujeme podle výzkumu trhu, porovnat cíle s výrobními možnostmi, kolik jsme už uzavřeli
pracovních smluv atd.
Uskutečnění výroby
– výrobní procesy
– podle účasti pracovní síly
- a) pracovní – ruční
– strojěruční
– strojní
- b) nepracovní – mechanické a automatické (člověk se účastní nepřímo, uvádí stroje do pohybu,
seřizuje a opravuje je, vymýšlí programy, na jejichž
základě stroje pracují, procesy probíhají samočinně)
– chemické – probíhají ve zvláštních aparaturách a provozech
– přírodní – procesy přirozených změn, dochází k nim působením světla, tepla, vody
– podle výsledku výroby
- a) základní proces – hlavní výroba (výsledkem je hlavní výrobek, pro který byl podnik postaven)
– vedlejší výroba (výsledkem je něco co vzniká, aniž bychom o to usilovali (např.
zpracování zbytku kožešin na polštářky))
– doplňková výroba (při naší výrobě nedokážeme využít VK, proto si přibereme jiný
výrobek ze stejného oboru jako hlavní výrobek)
– přidružená výroba (stejně jako doplňková, ale výrobek není ze stejného oboru)
- b) pomocné procesy – produkuje se zde něco, co by se muselo jinak kupovat (např. obaly, nářadí)
- c) obslužné procesy – netechnologické (doprava, skladování, kontrola)
Dělení výroby
podle počtu vyrobených ks
– hromadná – tzv. výroba na sklad (málo druhů, velké množství)
– pro neznámého odběratele – vyšší produktivita práce – specializace
– např. výrobní linky
– sériová – malosklady nebo velkosklady
– menší počet druhů, ale velké množství
– kusová – většinou výroba na zakázku
– pro známého odběratele
– nutná vyšší kvalifikace – velká obměna (každou chvíli se dělá něco jiného)
podle přetržitosti
– kontinuální (nepřetržitá – 3 směny)
– diskontinuální (výrobní proces se dá přerušit (lehce) 1 – 2 směny)
V souvislosti se zhromadňováním výroby se setkáváme s procesy, které nazýváme koncentrace a specializace.
Koncentrace
- a) horizontální – soustřeďuje se do jednoho místa, výroba stejného druhu, vyrábíme ve větším rozsahu
- b) vertikální – soustřeďuje se na jedno místo různé výroby, které na sebe navazují
Specializace
- a) předmětná – může být výrobková, nebo součástková
- b) technologická – jsme zaměřeni na jednu výrobní technologii (např. brusírna (pouze brousí)
– je umožnitelná proto, že existuje dělba práce = rozdělení práce mezi jednotlivé
dělníky
– jestliže existuje specializace – musí existovat kooperace = spolupráce jednotlivých
kolektivů při výrobě
Při organizování výroby a uplatňování specializace se setkáváme s procesem, který se nazývá standarizace.
Standarizace
1) unifikace – sjednocování útvarů, rozměrů a jiných vlastností výrobků a součástek
2) typizace – na základě unifikace se snažíme vybrat 1 či několik typů od téhož druhu výrobku
3) normalizace – znamená vytváření a respektování státních norem, které vymezují vlastnosti,
rozměry, tvary, ale i použití vyráběných výrobků
Smyslem procesů je, aby různé výrobky či součástky byly použitelné ve více strojích, tzn. aby náhradní díly byly zaměnitelné.
Evidence výroby
– zadání a kontrola práce (např. průvodky práce (zadáno co se má vyrábět, každý krok zaznamenat,
kdo tam pracoval), pracovní lístky, kontrolní lístky, paletová průvodka)
2) Struktura výrobního procesu
Chceme-li posoudit výrobní proces (popř. jeho části), zabýváme se tzv. strukturou výrobní procesu a to ze 3 hledisek – věcného
– prostorového
– časového
Věcné hledisko – dělíme na 3 etapy
1) etapa předvýrobní – technická příprava výroby, zabezpečení potřebného materiálu…
2) etapa výrobní – fáze předhotovující – polotovary (stříhaní látky)
– fáze zhotovující – součástky (šití)
– fáze dohotovující – montáž výrobku (žehlení)
3) etapa odbytová – patří sem balení výrobku, skladování, expedice, přebírání výrobku odběratelem…
– etapy dělíme na fáze, f. na operace, operace na úkony, úkony na pohyby, pohyby na mikroelementy
Prostorové hledisko – jak seskupit pracoviště do dílen
- a) podle technické podobnosti – vznikne technologická dílna, v dílně budou pracoviště stejného druhu
(pletárna)
– výhoda: dá se snadno změnit výrobní program (kusová, sériová výr.),
vysoké požadavky na kvalifikaci zaměstnanců
- b) podle technologické posloupnosti – předmětná dílna, stroje různého druhu, které na sebe navazují
(materiál Þ výrobek), hromadná, velkoseriová výroba, malé
požadavky na dělníky, ale velké na opraváře
Časové hledisko
- a) postupná výroba – na určité dávce výrobků se provede 1 operace, pak se to pošle na druhou
operaci
- b) souběžná výroba – na materiálu se provede 1 operace pak jde 1 výrobek na druhou operaci, druhý
výrobek na první operaci
3) Příprava výroby
– musíme určit výrobní program(které druhy a kolik výrobků chceme vyrábět)
– výrobky a) inovujeme (vylepšujeme)
- b) nový druh – příprava výroby – konstrukční (tvar a rozměry)
– technologická (výrobní postup)
- a) konstrukční příprava
– probíhá v několika etepách, a jejich počet je závislý na druhu výroby (hromadný, seriový, kusový).
Čím hromadnější, tím musí být konstrukce i technologie dokonalejší. Vypracovávají ji konstruktéři
(široké informace ze svého oboru (i ve světě), kteří musí dodržovat technologičnost konstrukce, tzn.
takové tvary a rozměry, na které bychom byli schopni vyrábět známým výrobním postupem nebo
stávajícím (ten o máme nyní). Máme 5 etap.
1) technický příkaz – požadavky na vlastnosti nového výrobku
2) projekt – konstrukční řešení tvarů a rozměrů
3) zhotovení prototypu – zkušení výrobek
4) zkoušení výrobku – testuje zda-li odpovídá požadavkům
5) dokumentace – výkresy – musí obsahovat razítko – kdo, kdy ho vyrobil, číslo výkresu, co to je, k
čemu to patří, podpis
– konstukční rozpiska – (kusovní), seznam všech druhů součástek a jejich množství
– ostatní dokumentace (pokyny pro obsluhu, opravy, údržbu)
Pozn.
Výroba velkosériová a hromadná 5 etap (kusové a malosériová – bez zkoušení prototypu – nákladné)
- b) technologická příprava
– musíme stanovit výrobní postup (sled operací tak, jak na sebe budou navazovat)
1) technologové při konstrukční přípravě (zhotovení prototypu)
2) technologická příprava prototypu (ne u kusové a malosériové výroby)
3) technologická příprava výroby – postupy výroby součástí
– montážní postupy
4) technologové musí určit, které součásti budeme vyrábět sami, a které nakoupíme)
5) dokumentace – postupové listy – průvodky práce, výrobní příkaz, doklad o vyhotovení práci (možno
využít při výpočtu mezd
– dílenská rozpiska – příkaz dílně, co, kolik a do kdy vyrobit
– další doklady – rozpiska nakupovaných polotovarů
– montážní listy
– ostatní dokumentace – požadavky na speciální nářadí, přípravky (popř. výkresy)
4) Normování nákladů
Na technologickou a konstrukční přípravu výroby navazují technickohospodářské normy (THN)
Normy: – závazné předpisy, které určují optimální spotřebu (ovlivňují náklady)
– dělení: – normy spotřeby práce – výkonové – množství
– času
– normy obsluhy
– normativ počátečních stavů
– normy zásob
– normy spotřeby materiálu a energie
– normy IM
Spotřeba času – jednotková (vyrobení jednoho výrobku, provedení 1 operace)
– dávkové (provedení celé dávky + výměna nářadí)
– směnové (+ příprava pracoviště. úklid pracoviště)
Čas – normovatelný – může být v normě – čas práce
– čas přestávek – obecně nutné (oddech, WC, jídlo)
– podmíněně nutné (čeká se až to stroj vyrobí)
– nenormovatelný – nesmí být v normy – ztráty – osobní (zaviní pracovník)
– technickoorganizační (zaviní zaměstnavatel)
– vícepráce (nedostaneme výrobek v
požadovaném stavu)
– čekání na práci
– vyšší mocí (počasí)
Vyskytují se u všech částí, dělení časů nám poslouží k – určování časových norem
– posouzení využití pracovní doby (snímek
pracovního dne)
Určování norem
– rozborové metody – rozborově výpočtová – nejčastější, celou operaci rozdělíme na úkony, a
k jednotlivým úkonům najdeme časy ve Sborníku norma-
tivu času příslušné časy sečteme ke + přestávky = norma
– rozborově výzkumná – (chronometráž), pozorováním na pracovišti, vezmeme
průměrného dělníka, operaci rozdělíme na úkony a
opakovaně měříme jednotlivé úkony, uděláme průměr +
přestávky = norma
– sumární metody – jen pokud není technická a technologická příprava, pro stanovení norem se využijí
statistické metody (modus, medián, aritmetický průměr…)
Hmotná a ekonomická stránky výrobního procesu
- a) z hlediska hmotného
– počet materiálu
– počet pracovníků
– počet strojů
– vlastnosti výrobků
- b) z hlediska ekonomického
– množství peněz, které vynaložíme na výrobní proces (náklady)
– výstupy (tržba, zisk)
5) Náklady na výrobu a jejich členění
= množství živé a zvěcnělé práce vynaložené na výrobu výrobku, vyjadřujeme v peněžních jednotkách
(peněžně oceněná spotřeba)
Dělení:
- Podle materiálových druhů
- Provozní – a) materiálové náklady (spotřeba materiálu)
- b) mzdové náklady (mzdy)
- c) nemateriálové náklady (nájemné, cestovné)
- finanční – úroky, pokuty, penále
- mimořádné – dary, mimořádné odměny, manka
- Podle účelu
- a) výrobní činnosti
- b) nevýrobní činnosti (např. jídelna)
III. Podle vnitropodnikového útvaru
– dělení podle jednotlivých hospodářských středisek, sledování skutečných a kalkulovaných nákladů
Þ jejich porovnáním zjistíme vnitropodnikový hospodářský výsledek
- a) úspora Þ skutečné náklady < kalkulované náklady
- b) překročení Þ skutečné náklady > kalkulované náklady
- Podle položek kalkulace
- a) přímé – dají se stanovit na jednu kalkulační jednici
- b) nepřímé (režijní) – společné pro zhotovení většího počtu výrobků
– na 1 kalkulační jednotku se musí rozpočítat (použití přirážkové kalkulace)
– výrobní režie, zásobovací režie, správní režie, odbytová režie
- Podle místa vzniku
- a) prvotní – vznikají poprvé spotřebou materiálu, služeb
- b) druhotné – spotřebováváme něco, co jsme už vyrobili
- Podle plánovatelnosti
- a) plánované (počítáme s nimi)
- b) neplánované (manka, škody, pokuty, penále)
VII. Podle změny s objemem výroby
- a) fixní (stálé) – jsou stejně velké, nezávisí na objemu výroby, jen do určité výše
– tyto náklady mohou růst nebo klesat skokem a to tehdy, když se prudce sníží nebo
zvýší výroba (např. náklady na osvětlení
- b) variabilní (proměnlivé)
– proporcionální – rostou přímoúměrně s objemem výroby, náklady na jednici jsou stejné (1 stůl – 1
deska, 2 stoly – 2 desky)
– progresivní – s růstem objemu výroby rostou rychleji, v jednici výroby rostou rychleji (mzdy za
nařízenou práci přes čas)
– degresivní – s objeme výroby rostou pomaleji, v jednici klesají (pohonné hmoty)
Manažerské pojetí nákladů
– pracuje na rozdíl od účetního pojetí se skutečnými (relevantními) náklady, které zahrnují i oportunitní (alternativní) náklady (náklady obětované příležitosti)
Oportunitní (alternativní) náklady
= ušlý zisk tím, že podnik investoval do něčeho jiného (většinou jsou to úroky od banky)
Nákladová funkce
N = FN + b.q
N – náklady, FN – fixní náklady, b – variabilní náklady na 1 kus, q – objem výroby
Bod zvratu
– hledáme takový objem výroby, aby to alespoň pokrylo náklady
– v kusech q = FN .
p – b
– v Kč q = FN .
1 – p
q
p = cena, q – objem výroby, FN – fixní náklady, b – variabilní náklady na 1 kus
6) Snižování nákladů
1) Vlivem zvyšování výnosů – a) zvyšování cen
- b) zvyšování výkonu
- c) zvyšování ostatních výnosů
2) Vlivem technického rozvoje – modernější, lepší materiály, lepší konstrukční řešení
3) Vlivem úspory energie – vody, energie
4) Vlivem kombinace předešlých případů