Proces socializace jedince
socializace – je proces začleňování člověka do společnosti, v němž dochází k proměnám, jimiž se jedinec postupně vzdaluje od výchozího stavu novorozeněte a stává se z něho člověk jako kulturní bytost schopná fungovat ve složitém systému lidské společnosti
Základní aspekty socializace
· osvojení si základních kulturních návyků (např. slušné chování, stolování, atd.)
· účelné používání předmětů denní potřeby
· osvojení si mateřského jazyka a dalších forem komunikace
· vzdělání – základní poznatky
· základní sociální role
· orientace v základních společenských normách a hodnotách
· postupný vývoj sebekontroly
- socializace je celoživotní proces
- socializační problémy (např. pokud dochází v dětství k izolaci jedince – tzv. „vlčí děti“)
- člověk a společnost se vzájemně ovlivňují (oboustranný vztah)
- člověk se socializuje, ale zároveň i individualizuje (personalizace)
Sociální role
- sociální role – chování očekávané od společnosti (např. lékař, duchovní, horník, atd.)
- pojmem sociální role se zabývali americký antropolog R.Linton (1893–1953), americký filozof G.H.Mead (1863–1931) a T.Parsons
- sociální role mohou být krátkodobé (omezená doba) a dlouhodobé
- mohou také být nucené (děti, žena) a volitelné (zaměstnání)
· sociální pozice – vyjadřuje místo, které jednotlivec objektivně zaujímá ve společnosti
· distanc rolí – nepřijetí role (nejsme povinni vše přijmout)
· falešná role (např. úspěšný podnikatel, ale podvodník)
· konflikt rolí (např. žena – role matky a zároveň pracovní role v zaměstnání)
- role jsou podmíněny historicky – kastovní rozdíly, kulturní rozdíly
- role nejsou absolutně závazné
- člověk se může s rolí ztotožnit (různý stupeň ztotožnění se s rolí), popřípadě jí může úplně odmítnout
- role jsou společensky vytvářeny a kontrolovány
Sociální status
- hodnocení pozice, společenská vážnost – prestiž
- sociální status se dělí na vrozený, získaný a připsaný
- vrozený (muž a žena)
- získaný (student gymnázia vs. student na základní škole)
- připsaný – přidělený společností (lékař vs. popelář, politik ÚV vs. kotelník)
· symboly (např. dáma – důstojnost, krása, pěkné šaty; skaut – vyjadřování, slušnost; podnikový ředitel – auto, mobil, doutník, obydlí)
Sociální normy
- pravidla, požadavky kladené společností
- jsou psané (zákony) a nepsané (slušné chování)
- skupiny norem:
- zvyky, obyčeje – nepsané normy, jsou nejméně sankciovány (pozdravení, nevhodné oblečení)
- zákony – psané, za nesplnění jsou postihy, zajišťují fungování společnosti (např. proti krádežím, podvodům)
- tabu – nezveřejňovaná pravidla, přísné zákazy (incest, antropofágie – lidožroutství)
Sociální učení
1. asociace (podmiňování)
- vytváření spojů mezi podněty, působícími na jedince v časové a prostorové návaznosti, a odpověďmi jedince na ně
2. posilování (zpevňování)
- založeno na odměnách a trestech
- sociální odměnou mohou být různé formy pochvaly, projevy sympatie, uznání a lásky
- sociálním trestem může být projev nesouhlasu, zamítnutí, zavržení, odepření projevů sympatie, pohrůžky
- odměny i tresty jako regulátor sociálního učení přicházejí od rodičů, učitelů, trenérů, vrstevníků a spolužáků
3. observace (odezírání)
- jedinec si osvojuje takové způsoby chování a jednání, za které je sociálně odměňován jeho model (např. kamarád, oblíbená filmová postava)
4. anticipace (očekávání)
- očekávání druhých působí jako „vmanévrování“ do určitého způsobu reagování, chování nebo jednání
- může mít pozitivní vliv (např. říká-li matka synovi „dokážeš to, jsi šikovný“, vyjadřuje důvěru v jeho schopnosti, což posiluje jeho touhu dosáhnout cíle)
- a negativní vliv (např. reaguje-li učitel na dílčí neúspěch studenta „zase jen dostatečná, jako obvykle, to jsi celý ty“, tak tím opakovaně vyjadřuje nedůvěru a nespokojenost, což nemotivuje k lepšímu výkonu)
5. nápodoba
- je běžná i u zvířat
- lidský jedinec se napodobováním učí řeči, mimice, gestikulaci, zdrženlivému či živému projevu citů, přejímání různých druhů zábavy, trávení volného času a také lze převzít způsob života a způsob chování k ostatním lidem
- zpravidla napodobujeme lidi či skupiny (a jejich činnosti) z našeho blízkého okolí
6. identifikace (ztotožnění)
- vyjadřuje ztotožnění s osobou, k níž má jedinec vztah a chce se jí přiblížit, připodobnit
- jde o jakousi vyšší, vnitřní formu napodobování, protože je spojená se zvnitřněním morálně volních rysů (např. cílevědomý jako starší bratr, statečný jako oblíbený literární hrdina)
- je to tedy záměrné úsilí o převzetí způsobů chování a jednání modelu (modelem může být prakticky kdokoli)
- na rozdíl od výše uvedených forem sociálního učení, které regulovaly proces učení dítěte zvenčí, je identifikace prostředkem autoregulace, sebeřízení a sebevýchovy
Činitelé socializace
- společnost jako celek socializačně působí na jedince prostřednictvím různých činitelů
- funkci činitelů socializace mohou plnit:
- nejrůznější sociální skupiny, do nichž je jedinec začleněn
- nejrůznější osoby, s nimiž jedinec vstupuje do různých vztahů
- hlavními činiteli socializace jsou takové sociální skupiny, do nichž je jedinec začleněn relativně trvale, a které proto mají možnost dlouhodobého působení
- jde především o rodinu, školu, vrstevnickou či zájmovou skupinu, sociální skupiny na pracovišti
- mezi činitele socializace počítáme také sdělovací prostředky