Věty podle postoje mluvčího ke skutečnosti, věty podle členitosti
záměr mluvčího: sdělit něco o skutečnosti
zjistit něco o skutečnosti, odstranit mezeru ve vědomostech
vyjádřit vůli, aby se něco uskutečnilo
A. VĚTY PODLE POSTOJE MLUVČÍHO = PODLE ZÁMĚRU
- Věty oznamovací
- vyjadřují sdělení, informaci
- v písmu označeny tečkou
- slovesný tvar ve způsobu oznamovacím nebo podmiňovacím
- intonace klesavá, důraz na posledním slově
Otec přinesl zprávu.
Rád bych ti vyhověl.
- Věty tázací
- mluvčí vyjadřuje dotaz, otázku
- v písmu označeny otazníkem
- slovesný tvar ve způsobu oznamovacím nebo podmiňovacím
- intonace většinou stoupavá nebo stoupavě klesavá
- dělení otázek:
- zjišťovací – vyžadují odpověď ANO nebo NE
- doplňovací – úsilí doplnit mezeru ve vědomostech V kolik hodin přijdeš?
- vylučovací – odpověď jen částí otázky Půjdeš k nám dnes nebo zítra?
- rozvažovací – obracíme se k sobě – řešení nejistoty Co dělat?
- řečnické – nevyžaduje se odpověď, předpokládá se záporná Může se na to někdo ptát?
- Věty žádací
- rozkazovací
- vyjadřují rozkaz, výzvu, žádost, prosbu, radu
- v písmu označeny tečkou nebo vykřičníkem
- slovesný tvar převážně v rozkazovacím způsobu
- intonace klesavá nebo stoupavě klesavá
Podej mi to jídlo!
Zavři dveře.
- přací
- vyjadřují přání, uskutečnění nezávisí na mluvčím ani adresátovi
- v písmu většinou označeny vykřičníkem
- slovesný tvar je ve způsobu oznamovacím nebo podmiňovacím
- bývají uvozeny částicí ať, nechť
- intonace klesavá
Ať se tam máte hezky!
Kéž byste se vrátili brzy!
- Věty zvolací
- všechny předchozí věty mohou mít formu zvolací
- vyjadřují citový vztah
- v písmu označeny vykřičníkem, někdy vykřičníkem s otazníkem; v mluveném projevu vzrušeným tónem
- nemají vlastní mluvnickou formu – podobají se větám oznamovacím, tázacím nebo žádacím s citovým zabarvením
Ty už si tu zas! Aby nás tak viděl tatínek!
Věty kladné a záporné – tvrzení nebo popření
- věty kladné – většina vět, kladný postoj mluvčího ke skutečnosti
- věty záporné – záporný postoj mluvčího ke skutečnosti (prohlášení neexistence, neplatnosti, nemožnosti)
- zápor větný = popření celé věty
prostředky:
- určitým slovesem se záporkou ne-
Dopis jem nedostal.
- zápornými zájmeny, zápornými příslovci + určité sloveso záporné
Nikdo to neviděl.
- využití záporky ani
Neozval se ani hlásek.
popření:
- obecné – vztahuje se na všechny případy
To nikdo neviděl.
- částečné – popírá se jen část možností
Někdo to neviděl.
- zápor členský – popření některého větného členu nebo části věty (ne, nikoli)
Zdrželo se to ne mou vinou.
- Rušení záporu – setkají-li se ve větě různé druhy záporů
Zpráva nebyla nepříjemná.
- Změna kladu a záporu
ve zdvořilé řeči – formální zápor – Nedáte mi jídelní lístek?
Ve vzrušené řeči – formální klad – Jen sem ještě přijď! (=Už sem nechoď)
- Zesílení záporu – pomocí ani, vůbec
Vůbec si to nepamatuji.
- Záporka –ne – ve tvarech se dvěma příčestími
Nebyl by odešel. – Byl by neodešel.
B. VĚTY PODLE ČLENITOSTI = PODLE SLOŽENÍ
- Věty dvojčlenné
- mají část podmětovou a část přísudkovou – oba základní větné členy
- s přísudkem slovesným – sloveso v určitém tvaru
Slunce svítí.
- s přísudkem jmenným se sponou
Čas jsou peníze. Kotě je hravé.
- s přísudkem jmenným beze spony
Mladost radost. Vstupné dobrovolné.
- Věty jednočlenné
- namají základní skladební dvojici, mají jen jeden základ – není to podmět ani přísudek
- slovesné – základem je slovesný tvar
- vyjadřují:
přírodní jevy: Smráká se. Hřmělo.
tělesné stavy: Bolí mě v zádech.
Duševní stavy: Je mi smutno.
Smyslové vjemy: Hoří!
- neslovesné
- jmenné – nadpisy, nápisy, tituly, hesla: Lidové noviny
- adverbiální: Rychle k oknům. Všichni vpravo.
- citoslovečné: Brr! Haf!
- částicové: Ne. Ovšem.