Světová literatura
Francie
Romain Rolland (1866–1944)
– představitel humanistické tradice; Nobelova cena; prozaik, hudební vědec, autor životopisů významných osobností (Beethoven, Tolstoj aj.);
– předválečná tvorba – 10 dílný cyklus Jan Kryštof (román – řeka) – životní osudy geniálního německého hudebníka
– protiválečné zaměření: novela Petr a Lucie – založena na kontrastu: hrůzy války × vysněný svět dvojice milenců, problémy války × rozvíjející se cit lásky; lyrické, poetické ladění příběhu, shakespearovský motiv; dějiště – válečná Paříž, od ledna do března 1918; tragický konec: společná smrt v kostele při náletu ð obžaloba nesmyslnosti války
– tentýž protiválečný postoj i v románě Okouzlená duše a Dobrý člověk ještě žije
Henri Barbusse (1873–1935)
– román Oheň – otřesný deník vojenské čety (pohled ”zdola”), vlastní zážitky z fronty; netradiční román – pásmo scén, úvah, příběhů bez ústředního hrdiny
Německo
Erich Maria Remarque (1898–1970)
– generační román Na západní frontě klid (ironický název) – o osudech studentů (hlavní postava Pavel Bäumer), kteří prožili válku na záp. frontě; ztrácejí všechny životní iluze, protestují, snaží se přežít; drsné obrazy z bojiště, vzpomínky hlavního hrdiny i svérázný lidový humor; tragický konec nenaplněného života
– volné pokračování – román Cesta zpátky – osudy lidí zničeny válkou; návrat domů a konec frontových přátelství; zážitky z války vedou k vnitřní prázdnotě a vykořeněnosti
– totéž román Tři kamarádi; romány Jiskra života, Čas žít, čas umírat aj. se vztahují k 2. světové válce
USA
Ernest Hemingway (1899–1961) – Nobelova cena
– představitel prózy tzv. ”ztracené generace” = američtí spisovatelé, kteří odešli do války jako studenti – dobrovolníci s představou boje za svobodu a demokracii; brzy pochopili svůj omyl, ”vystřízlivěli”; válka jako první velký životní zážitek je natrvalo poznamenala – pocit vykořeněnosti
– román Sbohem, armádo – vlastní zážitky a vzpomínky z fronty; ideová dezorientace hrdinů ð upínají se proto k základním hodnotám individuálního lidského života (láska, přátelství, odvaha, čest); hlavní hrdina opouští frontu (do neutrálního Švýcarska)
– román Komu zvoní hrana – reakce na španělskou občanskou válku; boj proti fašismu; hlavní postava – americký dobrovolník Robert Jordan, těžce raněn, čeká na smrt a teprve nalézá skutečný smysl života (láska k španělské dívce)
– symbolická novela Stařec a moře – obraz zápasu s přírodou a zlem do posledních chvil života; vzdát se = ztratit lidskou důstojnost; kubánský stařec Santiago, chudý rybář, vedl statečný, ač beznadějný boj s mořem a žraloky o svůj úlovek; smysl novely: oslava lidské aktivity a nezdolnosti
– novátorský Hemingwayův styl: skrytá dramatičnost zdánlivě střízlivých popisů; v podtextu zachycena atmosféra situace i charaktery hrdinů; hutnost a strohost výpovědí (záměrně jednoduché, většinou souřadně připojené věty); hrdinové prokazují morálně lidské kvality
Rusko
Isaak Babel (1894–1941)
– povídkový soubor Rudá jízda – vlastní zkušenosti, tažení s kozáky r. 1920, obraz drsného života, složitých konfliktů, dramatičnost
Michail Šolochov (1905–1984) – Nobelova cena;
– 4 dílný román Tichý Don (o životě kozáků v 1. světové válce a po ní), román Rozrušená země (o kolektivizaci po říjnové revoluci, drsný obraz skutečností), novela Osud člověka (tematika války a poválečného světa)
Čechy
otřesné zážitky z fronty
Jaromír John (1882–1952)
prozaik, výtvarný kritik a estetik (vl. jménem Bohumil Markalous)
– povídkový soubor Večery na slamníku – monology stylizované jako projevy prostých lidí zavlečených do války; autentické výpovědi a zpovědi; postavy sympatické, politováníhodné i darebácké; stesk po domově (idealizovaná představa); oslava dovednosti a umu obyčejných lidí, humorná i laskavá ironie
– prózy Zbloudilý syn – sadista za války, pak počestný živnostník, nakonec nacista, Rajský ostrov – o budování Národního divadla, Moudrý Engelbert – obraz životního zklamání,
Jaroslav Hašek (1883–1923
« Praha, pobyt na Lipnici u Havlíčkova Brodu; bohémský život a tuláctví odpor k společnosti, měšťáctví; předválečný anarchista, protiměšťácký humorista, za války voják rakouské armády, přešel do ruského zajetí, vstoupil do československých legií, po říjnové revoluci 1917 do Rudé armády (osvětový politický pracovník, novinář); 1920 návrat do Čech
– humoresky k zábavě a satirické povídky (např. soubory Trampoty pana Tenkráta, Můj obchod se psy aj.)
– satirický román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (4 dílný, nedokončený) – geniální satira na rakouský militarismus, světový humoristický román o válce;
– hlavní postava – Švejk = literární typ: člověk válečné doby, hájící své právo na život; jeho dvojjakost: prostomyslný dobrák nebo moudrý blázen (předstírá idiotství, válce se brání svým chytráctvím); rafinovaná loajálnost – uvádí k absurdnosti všechny rozkazy, zákony, zájmy státu, ale i destruktivní živel – vytváří zmatek, rozklad armády zevnitř; intenacionální typ dobově podmíněný (umí prohrát válku tomu, kdo ho do ní pošle); představitel lidového odporu proti násilí, válce, militarismu a ponižování člověka
× Švejkovi nadřízení – oddaní služebníci rakouské armády – nadporučík Lukáš, poručík Dub, kadet Biegler, hejtman Sagner, polní kurát Katz aj., představitelé vládní moci (byrokraté rakouského státního aparátu) zobrazení groteskní nadsázkou (ztělesnění zla, hlouposti, omezenosti, povýšenosti nebo chorobné ctižádostivosti)
– význam: obraz surovosti a nesmyslnosti války, výsměch, protest proti ní
– forma:
uvolněná, nedějová, volně přiřazované epizody, Švejkovy rozhovory a vyprávění, jeho osudy po odvodu, v průběhu cesty na frontu a do zajetí
– dokumentaristické postupy – citace vojenských rozkazů, předpisů, novinových článků a vyhlášek, přísloví, průpovídky, písně
– jazyk:
lidová čeština, vulgarismy (funkce charakterizační) germanismy;
román přeložen do mnoha jazyků, dramatizován (E. F. Burian, B. Brecht), zfilmován (poprvé s Karlem Nollem v hlavní roli, pak Sašou Rašilovem a Rudolfem Hrušínským)
postava Švejka vznikla už před válkou – v seriálu grotesek antimilitaristického zaměření: Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky (původně ”pitomec u kumpanie”, dobrák, horlivý loajální český voják v rakouské uniformě), pak během války – Dobrý voják Švejk v zajetí (proměna – buřič, protirakouský postoj)
Legionářská literatura – zobrazení války jako historické události; tematika zahraničního odboje, působení našich vojáků jako zajatců v Rusku na straně odpůrců říjnové revoluce; autoři byli většinou účastníky bojů
Rudolf Medek (1890–1940)
účastník bitvy u Zborova
– 5 dílný románový cyklus Anabáze – kronikářské líčení válečných událostí v Rusku, zvl. bojů československých legií na straně protibolševických sil; obraz bitvy u Zborova v červenci 1917, zmatku a chaosu v Rusku, vyčerpávající cesty legií přes Sibiř do Vladivostoku a návratu domů; řečnický patos, dramatičnost, epická šíře, básnické vyjádření
– tragédie Plukovník Švec, oslavná báseň Zborov
Josef Kopta (1894–1962)
redaktor, spisovatel, účastník 1. světové války
– románová trilogie Třetí rota, Třetí rota na magistrále, Třetí rota doma – epická šíře, postup malé vojenské jednotky od Zborova přes Sibiř do Vladivostoku; zorný úhel obyčejného pěšáka; lidové typy – obětavost, kamarádství, stesk po domově, hrdinství
– básnické sbírky Cestou k osvobození, Nejvěrnější hlas
František Langer (1888–1965)
vojenský lékař čsl. legií v Rusku, prozaik a dramatik
– próza Železný vlk (listy z kroniky legií), pro děti Pes druhé roty; drama Jízdní hlídka – o skupině legionářů obklíčených ruskými partyzány bolševiky;
– po válce autor veseloher: Velbloud uchem jehly, Obrácení Ferdyše Pištory aj., pro děti psal loutkové hry, detektivku Bratrstvo bílého klíče a protifašistickou knihu Děti a dýka
Jaroslav Kratochvíl (1885–1945)
důstojník čsl. legií, odmítl boj proti Rudé armádě; za 2. světové války zahynul v Terezíně; kritik legionářské legendy
– Cesta revoluce – vzpomínky a dokumenty z legionářského odboje
– 2dílný román Prameny – složitý obraz poměrů v carském Rusku, osud českého intelektuála ve válce; autor sympatizuje s ruskou revolucí