Česká próza po roce 1945
období 1945–1948:
radost z konce války, z osvobození od fašismu
období 1948–pol. 50. let:
definitivní vítězství komunistů, stalinský kult osobnosti, dogmatismus; oficiální literatura s budovatelskou tematikou (schematismus)
období od pol. 50. let–1968:
postupné uvolňování vrcholilo Pražským jarem 1968; po srpnu 1968 konec svobodného vývoje
období 70. a 80. let:
tzv. normalizace, tj. totalitní komunistická diktatura – tvrdý režim
3 proudy literatury (vzájemně se ovlivňují, nakonec splývají):
t oficiální, odpovídající vládnoucímu režimu
t exilová (vydávaná v cizině)
t samizdatová (rozmnožovaná strojopisně, nemohla nebo nechtěla být vydávána)
období po listopadové revoluci 1989–konec totality
oficiální literatura – historická, venkovská, vědeckofantastická i ze současnosti, literatura faktu; nezřetelné generační členění, ”vpád techniků” – autorů z praktických povolání (chemici V. Páral, J. Švejda, důlní technik J. Freis, ale i lékaři (Ota Dub) aj. – témata z různých prostředí, z každodenní praxe
Bohumil Hrabal (1914–1997)
– vynikající vypravěč, prozaik světové úrovně; vstup do literatury v 50. letech, publikoval částečně oficiálně, částečně v samizdatu nebo v cizině; právník, ale různá zaměstnání (dělník, výpravčí, balič starého papíru, kulisák); navázal na vypravěčské umění Haškovo – hospodské povídačky; vliv surrealistických postupů; zážitky z dětství, okupace, život v Praze a Polabí; znalost prostých lidí, záliba v groteskních situacích, povahách, šokujících nápadech; prvotina Perlička na dně (soubor povídek) – věří, že v každém je něco dobrého
– povídky Pábitelé – o lidech zvláštním způsobem milujících život (vnitřně čistí, opravdoví, navenek obhroublí); pábení = zvláštní způsob rozprávky s prvky poetismu, surrealismu, naturalismu
– novela Taneční hodiny pro starší a pokročilé – tvarové experimentování, dějová složka na okraji zájmu
– próza Ostře sledované vlaky – naopak pevná dějová linie, okupační tematika; po r. 1968 dočasně zákaz publikovat – v zahraničí otiskl knihu Městečko, ve kterém se zastavil čas (nymburský pivovar, hl. postavy – autorův otec, správce pivovaru, a jeho bratr Francin; podobná tematika v trilogii Městečko u vody (Postřižiny, Krasosmutnění, Harlekýnovy miliony)
– román Postřižiny – spojení groteskní hyperboly a jemné kritiky maloměstského způsobu života
– postavy – krásná a romantická Hrabalova maminka a fanfaronský strýc Pepin – nekonvenční vitalita obou, obdiv k novému, radost ze života bez předsudků; hovorové a slangové výrazy, Pepinovo slovácké nářečí
– Kluby poezie (původně Příliš hlučná samota a Něžný barbar – upravená verze), tzv. ”libeňské texty”, jednak tragickobohémský příběh autorova přítele Vladimíra ð periferní balada, jednak citlivý, poetický text o životní aktivitě člověka; Slavnosti sněženek – povídky, vyznání lásky k životu, přírodě, lidem;
– v zahraničí vyšel i román Obsluhoval jsem anglického krále a trilogie Svatby v domě, Vita nuova, Proluky (vypravěčem je autorova žena Eliška)
Vladimír Páral (1932)
– inženýr chemik, prozaik novátor a autor sci-fi
1) pětidílný cyklus (3 novely a 2 romány)
– tzv. černá pentalogie = kritika zmechanizovaného moderního života v konzumní společnosti; satirický nadhled autora, kritika promarněného života (honba za majetkem, kariérou a mocí)
Veletrh splněných přání – o vedoucím chemické laboratoře (Milan Renč) – vrostl do stereotypního života, vyhovuje mu (hlášení, zbytečné porady, neúčelná činnost, mechanické plnění úkolů bez iniciativy, hazardování s časem a energií); nový styl: opakování slov, vět, odstavců = opakování životních úkonů; zhušťování výrazu (heslovitost, náznakovost), substantivní vyjadřování – prvek odborného stylu
Soukromá vichřice – pohled na skupinu 8 pracovníků chemického závodu – měšťáctví, zautomatizovaný život, láska degradována na sex
Katapult – vzpoura proti nudě manželského života ð 7 milostných vztahů, ale nespokojenost
Milenci a vrazi – život jako bezvýchodný kruh, boj o vliv, o moc
Profesionální žena – parodie na seriály o nezdolných ženách, maloměšťácky konzumní život
2) tzv. bílá pentalogie (vyšly zatím 4 svazky)
Mladý muž a bílá velryba – odsouzení životní lhostejnosti, kalkulování, vypočítavosti a prospěchářství (Edita), neschopnost plně žít (Viktor), ale i touha něco dokázat (ulovit ”bílou velrybu”) umocnit život láskou a prací (Břéťa) – životní oběť
Radost až do rána – spokojenost s průměrností, prospěchářství, tzv. socialistický životní ideál
Generální zázrak – sice ”román naděje”, ale marnost vymknout se stereotypu v životě a prospěchářství
Muka obraznosti – autobiografické prvky; ironie místo kritiky; inženýr chemik ztroskotává na pracovišti, touží stát se spisovatelem
3) žánrová oblast sci-fi
varovný román Pokušení A-ZZ – lidstvo v 21. století, luxusní život za cenu zrady nabízený mimozemskou civilizací; Romeo a Julie 2300, Válka s mnoho–zvířetem, Země žen – politickoideologická alegorie o násilí totalitní společnosti
4) romány Playgirls I, II – erotická tematika, otevřenost výpovědi, degradace lásky
Ota Pavel (1930–1973)
– autobiografické prózy, přírodní a sportovní (novinář, sportovní reportér) – Dukla mezi mrakodrapy; povídkové soubory Smrt krásných srnců, Jak jsem potkal ryby– vzpomínky na otce a členy rodiny, přátele; přírodní obrazy – les, ryby, řeka; vynikající vypravěč, citlivý a laskavý pohled na člověka
Radek John (1954)
– prozaik, filmový scénárista, televizní reportér; zpracovává společensky ožehavá témata, chorobné projevy soudobého života (alkoholismus, brutalita, drogy) sociologickodokumentárním způsobem; prvotina Džínový svět – obraz mentality mladých lidí 70. a 80. let; varovný román Memento – zachycuje 10 let života Michala Otavy, bývalého studenta gymnázia, a jeho marné úsilí zbavit se drogové závislosti; proces rozkladu osobnosti, prostředí narkomanů; líčení subjektivních pocitů hlavního hrdiny (vnitřní výpověď) se střídá s odbornými výklady lékařů – informativnost, dokumentárnost
samizdatová a exilová – próza intelektuální, psychologická (Škvorecký, Salivarová, M. Kundera, Vaculík, I. Klíma, Kohout), o odcizení člověka (Sidon, Pecka, Kliment), o lidech na okraji společnosti (Kriseová, Trefulka, Kantůrková, Putík)
Milan Kundera (1929)
prozaik, dramatik i básník; od r. 1975 žije ve Francii (1979 zbaven čsl. stát. občanství); přední evropský spisovatel; vstup do literatury v 50. letech
– poezie (sbírka Monology), drama (Majitelé klíčů), povídky (Směšné lásky – 3 sešity, o různých podobách lásky);
– román Žert – obraz tragických deziluzí ve světě, kde nevina je trestána jako vina; svět komunistických fanatiků a udavačů, série žertů, týkajících se hlavní postavy: nevinný žertík provokace vysokoškoláka – brán smrtelně vážně ð vyloučení ze strany, fakulty; na vojně prožívá hlavní hrdina ”směšnou lásku”, pak návrat k vědecké práci a touha pomstít se viníku – kamarádovi ð největší žert života, protože se mine cílem
– tvorba v emigraci – román Život je jinde – o básníkovi, jeho vývoji k revolucionářství v roce 1948, k udavačství a spolupráci s StB = román o deformaci člověka zdeformovaným revolučním ideálem; ironie, konec lyrického vidění světa; kompozice – jako 7 dílná sonátová skladba
– román Valčík na rozloučenou – tzv. ”lázeňský román” o životě plném intrik a neuvěřitelných náhod; komplikovaná zápletka slouží k vyjádření úvah o ušlechtilosti a vandalství, o povrchnosti v mezilidských vztazích, vypočítavosti, sobectví
– román Kniha smíchu a zapomnění – několik variací příběhů o mravní devastaci českých lidí doma i v cizině; spojeny osobou Taminy; nový tvůrčí postup, tzv. románová polyfonie s filozofickými úvahami, ironií a kritikou
– román Nesnesitelná lehkost bytí – mnohovýznamová filozofická próza o problémech vnitřní a vnější svobody, odpovědnosti za sebe i za druhé, možnostech seberealizace; příběh dvou dvojic – lékaře Tomáše a servírky Terezy, Sabiny a France; mozaika osudů bez chronologické posloupnosti, prolínání a doplňování dějových linií, vkládání snů ð snaha uniknout z tíživé reality (tíha emigrace)
– román Nesmrtelnost – založen na prolínání pásma reality a fikce: příběh dvou povahově rozdílných sester (Agnes a Laura), jímž se prolínají fiktivní setkání a rozhovory význačných postav světové kultury (Goethe, Rilke, Hemingway) a úvahy autorovy (např. rozhovory vypravěče s postavami románu); kompozice opět po vzoru hudební skladby (7 dílů) – variace základní myšlenky – podstata nesmrtelnosti; postmoderní román o ohlupující povrchnosti, o podstatě lidského bytí
Josef Škvorecký (1924)
– prozaik, nakladatel; od r. 1969 univerzitním profesorem v Torontu; tam v r. 1971 založil nakladatelství českých knih Sixty – Eight Publishers (s manželkou, spisovatelkou Zdenou Salivarovou)
– generační román Zbabělci – o posledních dnech války v Náchodě (Kostelec); vypravěč Danny Smiřický a jeho přátelé z džezové kapely – jejich statečné chování × předstírané vlastenectví místní honorace s touhou po moci; autobiografické prvky, subjektivizovaná ich-forma; monologická výpověď místy střídána s úsečnými civilními dialogy (vliv Hemingwaye); strohost výpovědi souvisí s úsilím depatetizace a demýtizace skutečnosti
– postava Dannyho je v dalších pozdějších prózách: novela Konec nylonového věku (období po únoru 1948 – Danny zastoupen v postavě profesora angličtiny i jako Sam obdivovaný Irenou), román Tankový prapor (o vojenské službě v 50. letech – omezenost důstojníků, ale jejich absolutní moc × prostí vojáci) – žánr groteskního satirického románu;
– soubor příběhů Prima sezóna (z období války; septimán Danny a jeho lásky); ”politický román” Mirákl (události 50. let – číhošťský zázrak – a 60. let – Pražské jaro a srpnová okupace 1968 – Danny jako účastník událostí); Příběh inženýra lidských duší (Danny jako profesor na torontské univerzitě = svět posrpnové emigrace a Dannyho vzpomínky na léta okupace doma) = volná pentalogie
– prózy s židovskou problematikou – povídkový soubor Sedmiramenný svícen a Babylonský příběh a jiné povídky – z 60. let; detektivní prózy – kriminální román Lvíče, cyklus Smutek poručíka Borůvky, Konec poručíka Borůvky, Návrat poručíka Borůvky aj.; román Scherzo capriccioso (o A. Dvořákovi, Čechách a Spojených státech)
Pavel Kohout (1928)
– básník, dramatik, prozaik; politická činnost v 50. letech, od r. 1968 zákaz publikovat, od r. 1978 v emigraci
– básnická sbírka Čas lásky a boje – dobový optimismus a budovatelské nadšení ; dramatická tvorba – Zářijové noci (o povrchnosti politické práce v armádě), Taková láska (o vztahu společnosti a jedince; forma inscenovaného sousedního procesu; o sebevraždě studentky); August, August, August (z cirkusového prostředí)
– v emigraci – prózy Z deníku kontrarevolucionáře (konfrontace ruských osvoboditelů v r. 1945 a okupantů v r. 1968); román Katyně (o absolventce odborné školy pro katy – satira na mocenské praktiky StB, odhaluje mechanismy moci); román Kde je zakopán pes (atmosféra 70. let, události kolem Charty 77), román Hodina tance a lásky (z terezínské Malé pevnosti – konfrontace nacistické a stalinské totality), román Sněžím (obraz polistopadových poměrů v Čechách); dramata, např. Marast, Atest, Safari – prvky a postupy absurdního dramatu
Ludvík Vaculík (1926)
– prozaik, fejetonista, autor textu Dva tisíce slov, organizátor edice Petlice (samizdat); román Sekyra – protiklad oficiálních tezí o idyle na soudobé vesnici; téma návštěvy pražského intelektuála u příbuzných v rodném kraji – ironický, kritický pohled, originalita; prolínání prvků valašského nářečí a spisovného základu, osobitá syntax
– v samizdatu a exilu po 70. roce – román Morčata – kritika současnosti, modelový román o absurditě a odcizení; realizuje postmoderní princip dvouúrovňového vnímání díla: jednoduchý příběh, ale otevřený smysl díla – touha po přirozeném životě;
– román Český snář – otevřená dokumentární výpověď o životě hlavních představitelů neoficiální kultury 70. let; forma deníkových záznamů, různá žánrová hlediska (román milostný, fejeton, glosa, aforismy, kritické úvahy – politický román, reportáž, lyrická próza, cestopisná črta, citace z deníků a dopisů, verše, záznamy snů); postoj skeptický a pochybovačný, ale ne resignace;
– román Jak se dělá chlapec – reaguje na Smolnou knihu Lenky Procházkové – motiv nevěry a žárlivosti
Další autoři, např. Eva Kantůrková (Přítelkyně z domu smutku), Vladimír Škutina (Prezidentův vězeň), Ivan Klíma (Milostné léto, Má veselá jitra, Láska a smetí), Eda Kriseová (Křížová cesta kočárového kočího), Lenka Procházková (Oční kapky, Smolná kniha), Jan Trefulka (O bláznech jen dobré, Svedený a opuštěný), Zdena Salivarová (Honzlová; Nebe, peklo, ráj), Jiří Gruša (Mimner aneb Hra o smrďocha), Věra Linhartová (zakladatelka české experimentální prózy, např. Meziprůzkum nejblíž uplynulého)
Michal Viewegh (1962)
– novela Názory na vraždu – obraz českého maloměsta, pokus dobrat se pravdy, otázka po předpokladech poznání; psychika maloměstských figurek při jejich různých reakcích na vraždu mladé učitelky; prolínání komediálních i tragických momentů, nápaditá forma
– Báječná léta pod psa – rodinná kronika z doby normalizace; autobiografický příběh vlastního dospívání (obraz srpna 1968), období od r. 1962 do gorbačovské perestrojky; v epilogu výčtem shrnuty osudy postav od listopadu 1989 do r. 1991; ladění satirické i humorné
– Výchova dívek v Čechách – autorem ironicky označen jako velký český postmoderní pedagogický román (snaha povýšit atraktivní námět sebevraždy dívky do oblasti vyšší literatury); umění sdělnosti, čtivosti