Satira
Počátky sahají až do 14. století a trvá dodnes. Řadíme sem tyto žánry: satira = literární dílo, které pomocí výsměchu, sarkasmu, ironie, vtipu a nadsázky odsuzuje společenské jevy, lidské vlastnosti, atd. Píseň = umělá nebo lidová, epigram = krátká satirická báseň s pointou v závěru, humoristická povídka, humoristický román, parodie, veselohra, fraška, komedie a groteska. Satira je preferována zvláště v obdobích sociálních nesrovnalostí.
Za první českou satiru lze považovat zlomek velikonoční hry Mastičkář – 3 Marie jdou na trh pro vonné= masti, aby mohly nabalzamovat Kristovo tělo. Zesměšňuje šarlatánské prodavače mastí a podává obraz středověkého tržiště.
sociální satiry – (kritika ze stanoviska nižších vrstev) – žákovská tvorba
Píseň veselé chudiny (o bídě;vtip, ironie) = žákovská, vagantská poezie, chudí si dělají legraci sami ze sebe
Podkoní a žák (spor studenta a panského služebníka o tom, kdo se má lépe; ironie a trpkost); forma dialogu, živý, přístupný jazyk
Satiry Hradeckého rukopisu
– autoři neznámí (i z měšťanstva)
– poprvé kritika nedostatků světských i církevních, obraz měšťanského života
– sociální satira; týká se špatných sociálních podmínek
– Desatero kázanie božie – veršované kázání, útok na hříšníky; autor jim vyhrožuje formou přirovnání (osud trubců v úle)
– Satiry o řemeslnících a konšelích – kritika nepoctivosti a okrádání; výhrůžka méně útočná (peklem)
– bajka O lišce a džbánu – veršované exemplum (krátké vyprávění s poučením)
Smil Flaška z Pardubic – Nová rada – alegorie; zvířata radí lvovi = rada králi, jak má vládnout (ideál panovníka podle představ vysoké šlechty), konec 14. stol; alegorie; na zvířecí společnosti je ukázána společnost lidská
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic – Žaloba k sv. Václavu na mravy čechů – satira
Frantova práva – snaha zesměšnit pravidla a mravokárná naučení; vytváří pijácké desatero
Divadlo – 20. léta 19. století
Jan Nepomuk Štěpánek – české veselohry – venkov, malé město, mladá dvojice + sok; Čech a Němec; Pivovar v Sojkově; Berounské koláč
Václav Kliment Klicpera – autor veseloher, např. Rohovín čtverrohý, Divotvorný klobouk, Hadrián z Římsu, Zlý jelen; kritika špatných lidských vlastností. Komické zrcadlo (improvizační schopnost); Divotvorný klobouk; Rohovín čtverrohý – ranhojič se povyšuje; Každej něco pro vlast.
Josef Kajetán Tyl – lokální fraška – Fidlovačka – výsměch germanismu; Paličova dcera – sociální kritika
Realismus
Karel Havlíček Borovský (1821–1856) – klasik české politické satiry
« Borová u Přibyslavi; studium na gymnáziu v Německém Brodě, kněžský seminář v Praze (vyloučen), pobyt v Rusku jako vychovatel ð Obrazy z Rus (kritika carské samovlády); liberál (jako Palacký); po revoluci 1848 – proti reakci vídeňské vlády ð pronásledován a souzen, 1851 policejně odvezen do vyhnanství do Tyrol (Brixen), kde vznikly jeho satiry
novinář:
Pražské noviny (literární příloha Česká včela), Národní noviny (satirická příloha Šotek), časopis Slovan (v Kutné Hoře); programové články v souboru Duch Národních novin
básník, satirik, epigramatik:
Epigramy – krátké, satiricky útočné básně s pointou; Havlíčkův kritický poměr k životu a světu;
ironicky věnovány Církvi, Králi, Vlasti, Múzám, Světu (5 oddílů);
útok na katolickou církev (Z historie literatury české), byrokracii a stát (Etymologický, Selský, Demokratský), na nezdravé jevy v národním životě (Verba docent, exempla trahunt, Poeta laureatus)
lidovost:
q v demokratickém obsahu
q ve formě (nápis, ukolébavka, modlitba, popěvek)
q v stylových prostředcích: veršový i větný paralelismus, rytmická pravidelnost
q v jazyce: prvky lidového, hovorového jazyka (plesnivina, pačesy)
satiry – vrchol tvorby:
Tyrolské elegie
podnět a inspirace: vlastní zážitek
téma: zatčení, cesta do Brixenu, život ve vyhnanství; obraz tragédie osobní i národní
záměr: boj proti reakci státu, kritika policejního systému, pokrytectví; opovržení rakouskou vládou
žánrově: netradiční elegie – satira (elegický tón + ironie, výsměch); situační a jazyková komika
autoportrét: (příslušnost k českému národu, muzikant – 2. zpěv), zatýkání jako ironický vtip (”přátelský čin Bachův”) × projev zvůle
Křest sv. Vladimíra (torzo)
inspirace Nestorovým Letopisem ruským
téma a záměr: kritika absolutismu jako způsobu vlády, katolické církve (Jezovitský marš), pokrytectví, zištnosti
forma vyjádření:groteskní děje se odehrávají zdánlivě v dávných dobách vznikajícího ruského státu za knížete Vladimíra (pro oklamání cenzury), ale aktualizace – kritika rakouské vlády, výsměch, ironie
postavy: car Vladimír (zpupný, omezený násilník) × pohanský bůh Perun (ubohý sluha absolutistického vládce)
jazyk: lidovost, prostá písňová 4veršová sloka, jednoduchý verš, rytmus
Král Lávra
téma: parafráze rozmarné veršované pohádky irského původu o králi s oslíma ušima
záměr: narážky na dobovou situaci, omezenost, tupost a zloba panovníka
forma: parodie historií o hodných panovnících (× brutální, nelítostné činy)
postavy: král, holič Kukulín, čeští muzikanti
společné znaky satir:
výraz odporu proti jakémukoli násilí a útlaku; kolektivní historická a politická zkušenost národa
- léta 19. století
Jan Neruda – májovec; Arabesky; Epigramy; Písně kosmické (Seděly žáby v kaluži – satira); Fejetony
Fejetony a novinářské prózy (asi 2000), otiskovány pod značkou D; zajímavá aktuální témata, živý jazyk; soubory fejetonů (i cestopisných):
Různí lidé, Studie krátké a kratší, Žerty hravé a dravé, Menší cesty, Obrazy z ciziny
povídky
soubor Arabesky – črty z prostředí Prahy; kritika společnosti i sebeironie (Byl darebákem)
Svatopluk Čech
satiry ve verších, např. zvířecí epos Hanuman (obraz opičího města, proti chybám čes. národní povahy, národní lhostejnosti)
Šotek – z pekla, kritika národa, co s šotkem?
próza – satiry (broučkiády)
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století = ostrá kritika českého maloměšťáctví, zvl. staročechů; komický hrdina, pražský měšťák pan Matěj Brouček se octl uprostřed husitské Prahy (ve snu) – prchal z bitvy na Vítkově; jeho zbabělost, národní lhostejnost, bezcharakternost, prospěchářství, falešné vlastenectví v kontrastu se statečností a odhodláním husitů (Janek od zvonu)
Ladislav Stroupežnický – veselohry; Naši Furianti – v malé vesnici se odhalují vnitřní intriky; ukazuje maloměšťáctví; typické venkovské lidové typy
veselohra Naši furianti – z jihočeské vesnice; zápletka: spor o to, kdo má být ve vsi ponocným; autorův ironický a kritický postoj k vztahům mezi lidmi na vesnici; složité charaktery postav ð jejich furiantství (starosta obce Dubský, nejbohatší sedlák, švec Habršperk a voják Bláha – poznali svět ð životní moudrost)
Nové tendence na přelomu století
Josef Svatopluk Machar – Česká moderna; Tristium Virdobona – politická lyrika
Viktor Dyk – Generace buřičů; sbírky Satiry a sarkasmy, Pohádky z naší vesnice – satiry na politický a společenský život v Čechách, ironicky komentuje dobové dění, prodejnost politiků
František Gellner – Generace buřičů; Po nás ať přijde potopa – ironie, satira, kritika fungujících ideálů
Po 1. světové válce
Jaroslav Hašek
– humoresky k zábavě a satirické povídky (např. soubory Trampoty pana Tenkráta, Můj obchod se psy aj.)
– satirický román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (4 dílný, nedokončený) – geniální satira na rakouský militarismus, světový humoristický román o válce;
– hlavní postava – Švejk = literární typ: člověk válečné doby, hájící své právo na život; jeho dvojjakost: prostomyslný dobrák nebo moudrý blázen (předstírá idiotství, válce se brání svým chytráctvím); rafinovaná loajálnost – uvádí k absurdnosti všechny rozkazy, zákony, zájmy státu, ale i destruktivní živel – vytváří zmatek, rozklad armády zevnitř; intenacionální typ dobově podmíněný (umí prohrát válku tomu, kdo ho do ní pošle); představitel lidového odporu proti násilí, válce, militarismu a ponižování člověka
× Švejkovi nadřízení – oddaní služebníci rakouské armády – nadporučík Lukáš, poručík Dub, kadet Biegler, hejtman Sagner, polní kurát Katz aj., představitelé vládní moci (byrokraté rakouského státního aparátu) zobrazení groteskní nadsázkou (ztělesnění zla, hlouposti, omezenosti, povýšenosti nebo chorobné ctižádostivosti)
– význam:
obraz surovosti a nesmyslnosti války, výsměch, protest proti ní
– forma:
uvolněná, nedějová, volně přiřazované epizody, Švejkovy rozhovory a vyprávění, jeho osudy po odvodu, v průběhu cesty na frontu a do zajetí
– dokumentaristické postupy – citace vojenských rozkazů, předpisů, novinových článků a vyhlášek, přísloví, průpovídky, písně
– jazyk:
lidová čeština, vulgarismy (funkce charakterizační) germanismy;
Karel Poláček – demokratický proud
– satirický obraz českého maloměšťáka v období kolem 1. světové války – maloměšťáctví ohrožuje lidstvo (není směšné, ale nebezpečné)
– román Muži v ofsajdu – o osudech otce a syna Habáskových – stoupenci žižkovské Viktorky a pana Načeradce, majitele obchodu, přívržence Slávie; psychologie a vášnivost klubových fanoušků
– román Hostinec U kamenného stolu – humoristická próza o venkovských lázních, letních hostech; za okupace vyšel pod jménem malíře Vlastimila Rady
– román Dům na předměstí – společenská kritika a satira – o majiteli činžovního domu (hrůzovláda i ve vlastní rodině) a nájemnících
– románová pentalogie Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno (5. díl je nezvěstný) – vrchol tvorby; obraz provinciálního města před 1. světovou válkou, Poláčkovo rodiště, maloměstský svět; bez ústředního hrdiny; množství figurek – obchodník Štědrý, synové Kamil (obch. příručí), montér Viktor (opovrhovaný), nejmladší Jaroslav (zhýčkaný student), žebrák Chleboun, poslanec Fábera aj.
– podstata maloměšťáctví: strnulost života, gesta a opakované fráze, malichernost, banalita, nuda a prázdnota; změna a rozruch způsobila válka – vliv na učitele Krále ð pocit pýchy, moci; surový správce chudobince Wagenknecht – postrach vojáků; zákopový život
– forma: publicistické prvky, charakterizační funkce jazyka: stereotypní opakování slov, formulí, komika s tragikou
– varování: duševní lhostejnost maloměšťáka je nejvhodnější pro totalitní systém
– Bylo nás pět – úsměvná próza (vznik za protektorátu, vydáno posmrtně) – svět maloměsta viděný očima dětí – 5 členná klukovská parta: vypravěč Péťa Bajza (autor), Bejval Antonín, Jirsák Čeněk, Éda Kemlink, Zilvar z chudobince; pes Pajda
– svět dospělých – rodina obchodníka, lékárna, chudobinec
– situační komika (dobrodružství, ”vynálezy”, klukovské boje, střetnutí se sousedy) a slovní humor
– jazyk: spojení zcela spisovných, až knižních výrazů – vliv školy a řeči dospělých (pravil, jelikož, odvětil) se slovy expresivními (kulit vočadla), nářečními (nýčko, prauda) a z obecné češtiny (abysem, dolejzá)
Poláčkův přínos:
q umění zobrazit typ malého českého tyrana
q přesně odpozorované detaily chování, psychologie i jazyka maloměšťáka
q jazyková, situační a charakterová komika přechází z humorné polohy v pranýřující satiru ð kritika maloměšťáctví
Karel Čapek – demokratický proud; místopisné fejetony (Italské listy; …); Kniha apokryfů
Josef Škvorecký (1924)
– generační román Zbabělci – o posledních dnech války v Náchodě (Kostelec); vypravěč Danny Smiřický a jeho přátelé z džezové kapely – jejich statečné chování × předstírané vlastenectví místní honorace s touhou po moci; autobiografické prvky, subjektivizovaná ich-forma; monologická výpověď místy střídána s úsečnými civilními dialogy
– Tankový prapor (o vojenské službě v 50. letech – omezenost důstojníků, ale jejich absolutní moc × prostí vojáci) – žánr groteskního satirického románu;
– Příběh inženýra lidských duší (Danny jako profesor na torontské univerzitě = svět posrpnové emigrace a Dannyho vzpomínky na léta okupace doma) = volná pentalogie
Ladislav Klíma – psychologická tvorba; Utrpení knížete Sternenhocha – absurdní groteska „ďábelského“ humoru přecházejícího do dekadentní obscenity
České divadlo 1. pol. 20. století
Osvobozené divadlo – Vest Pocket Revue – směs písniček a scének; situační humor; politické narážky; politicko-satirické hry – Caesar, Osel a stín; Kat a blázen, balada z hadrů, …
Oficiální humor a satira po roce 1945
Zdeněk Jirotka – Saturnin
Jiří Brdečka – Limonádový Joe; Faunovo velmi pozdní odpoledne
Miroslav Horníček – Dobře utajené housle; Jablko je vinno
Miroslav Švandrlík – Černí baroni
Jan Werich – Fimfárum
František Nepil – Dobré a ještě lepší jitro; Střevíce z líčí
Ota Pavel – Smrt krásných srnců; Zlatí úhoři; Výstup na Eiger
Divadelní tvorba po roce 1945
Divadlo satiry – Rozbitá trilogie; Cirkus plechový; Kainar – Akce Aibiš – aktuální komedie; dadaistické pojetí; jak propagační show ovlivňuje diváky
ABC – Werich + Horníček – komik intelektuál; režie přímo na jevišti
Divadlo Járy Cimermana – J. Šebánek + Z. Svěrák + L. Smoljak + K. Velebný – parodie pseudovědy; studentská recese; lidský humor; Vyšetřování ztráty třídní knihy, Němý Bobeš
(Studio) Ypsilon – J. Schmid + K. Novák – komedie dellart; dada; groteska; Carmen podle Bizeta
Semafor – Suchý + Šlitr + F. Havlík– divadlo poezie, kabaret pro děti, divadlo oživlých rekvizit, pantomima, výtvarné umění, film, hudební komedie – Zuzana je sama doma; Taková ztráta krve; Jonáš a doktor Matrace; Kytice