Vývoj českého divadla a dramatu do konce 19.století

– počátky českého dramatu souvisejí s dramatizováním biblických textů a spadají do konce 12.stol. Původně se jednalo o latinské texty evangelií o Kristově smrti a jeho vzkříšení. Zpívali je kněží, ale postupem doby začali přibírat i světské lidi – kantor, žáky. Tyto hry se nazývali oficia – Nejznámější z nich je Svatojířské oficium. Vypráví o tom, jak tři Marie hledají Kristovo tělo, aby ho nabalzamovaly, setkávají se s andělem, který jim oznamuje, že Kristus byl vzkříšen.

Postupně se k těmto vážným výjevům přidávaly prvky komické – především v národním jazyce, až vše bylo dovršeno vložením scény s mastičkářem. Církev takovéto hry vykázala z kostela.

– z poloviny 14.stol. se zachoval zlomek hry Mastičkář. Tři Marie (zastupující vážný náboženský prvek) jdou na trh, aby nakoupili vonné masti. Lid zastupují postavy – Severín, mastičkář, sluhové Pustrpalk a Rubín. Hra je dokonalým obrazem středověkého tržiště. Hra má za cíl zesměšnit středověké podvodné lékaře a pobavit obecenstvo.

Dál se u nás hrály hry pašijové a vánoční. Z dalších dochovaných zlomků Hra veselé Magdaleny a O Kristovu z mrtvých vstání i o jeho oslavení.

Vývoj dramatu byl přerušen husitskou revolucí.

– během doby osvícenství nevzniklo žádné významné drama. Od 16.stol. se české hry psaly podle biblických motivů vycházejícím převážně ze Starého zákona. Dramatu využívali jezuité a to především k propagačním účelům. Jan Campanus Vodňanský vytvořil historické drama Bretislaus.

– v Baroku se drama stalo velice užívaným žánrem. Dramata splňovala funkci didaktickou – propagována jezuity. Jednalo se o dramata s náboženskou tématikou. Vznikala tzv. mystéria – úryvky ze života světců konající zázraky. Do her se vkládaly interludia – mezihry, měly fraškovitý charakter. Důležité bylo působení na diváka. Na scéně byly zabudovány různé jeřáby a propadliště, bohaté zdobení kostýmů. J.A.Komenský propagoval ve svém díle Škola hrou začlenění dramatu do výchovy.

Jan Libertin – Rakovnická vánoční hra

Pololidová tvorba – F.Kocmánek

Lidová tvorba – Hra o sv. Dorotě (zpracovává téma legendy o sv. Kateřině) a fraška Salička

– koncem 18.stol. vzniklo i loutkové divadlo – nejvýznamnější osobou byl Matěj Kopecký.

Čeští obrozenci si uvědomovali, že na lid nejvíce působí mluvené slovo, proto pokládali za nutné zajistit pravidelná divadelní představení. Uvolněnost doby – josefínské reformy; dovoluje vznik českých divadel a divadelních spolků.

• od roku 1738 fungovalo Divadlo v Kotcích (německé divadlo) v roce 1771 byla uvedena první česká hra – Kníže Honzík
• od roku 1783 fungovalo Nosticovo (Stavovské) divadlo – premiéra Mozartova Dona Giovanniho; roku 1785 uvedena přeložená hra z němčiny Odběhlec od lásky synovské
• Protože české hry byly čím dál více vyžadovány založily čeští vlastenci roku 1786 Divadlo Bouda na dnešním Václavském nám. Hráli se zde pouze české hry – překlady, pražské frašky nebo hry od skupiny kolem Václava Tháma.

Skupina Václava Tháma – sám píše vlastenecké hry z národní historie (pověsti, báje) – Břetislav a Jitka, Vlasta a Šárka. Dalšími členy byli – Prokop Šedivý – frašky z pražského lid prostředí – Masné krámy aneb sázka do loterie; potom A. Zíma

• přechodně se uváděly české hry i v divadle U hybernů

Díky Janu Nepomuku Štěpánkovi se začátkem 20.let 19.stol. na jevišti Stavovského divadla objevovalo mnohem více českých her. Děj jeho her tvoří milostný příběh zasazený do venkovského prostředí. Mezi tuto dvojici je postaven sok usilující o dívku přes rodiče. Druhým typem jsou historické hry (Břetislav I.).

Štěpánek byl v neustálém sporu s autorem původních českých her  Václavem Klimentem Klicperou. Náplní jeho práce byly komedie a frašky s kritikou lidských vlastností (přetvářka, lakomost). Divotvorný klobouk, Zlý jelen, Veselohra na mostě. Historické hry – Blaník,…

• V období romantismu se prosadil Josef Kajetán Tyl (1808-1856). Jeho učitelem byl Klicpera. Několik let působil u kočovné společnosti. Na poli divadla prosazoval jeho výchovnou funkci a jeho zpřístupnění všem. Na scéně staví měšťáky spolu s továrníky proti nové vrstvě proletariátu. Snaží se převychovat kapitalistu pro národní věc. Svými hrami poukazoval, že český člověk je dobrý, ale musí se v tom utvrzovat.

Sociální kritika – Pražský flamendr, Paličova dcera. Veselohry – Fidlovačka (1834) – Kde domov můj s textem Fr. Škroupa.

Vytvářel dramatické báchorky – dílo s pohádkovými  a nadpřirozenými prvky. Mají i satirický nádech a upozorňují na vady nár charakteru. Nejzdařilejší byl Strakonický dudák. Používá Nomen omen – jména vystihující char.postav. K charakterizaci mu slouží i úroveň jazyka, který vkládá postavě do úst.

Historické hry – Kutnohorští havíři (první soc.drama) a Jan Hus (nastiňuje v něm revoluční myšlenky roku1848).

• Od 40.let 19.stol. se objevovaly myšlenky o vytvořeni národního divadla. V roce 1862 bylo vytvořeno podle F.L.Riegera Prozatímní divadlo. Uvedena premiéra hra Král Vukašín od V.Hálka. V repertoáru prozatímního divadla byly převážně frašky a komedie nebo historické tragédie.

František Věnceslav Jeřábek – tragédie Služebník svého pána – sociální román o střetu továrníka a dělníků.

Emanuel Bozděch divadelní kritik a dramaturg. Svými historickými dramaty se snažil zobrazit rozporuplnost doby a jak na ní působí náhody. Náměty vybíral z panovnických dvorů. Světa pán v županu, Zkouška státníkova.

• Národní divadlo

Roku 1868 byl položen základní kámen z hory Říp. Roku 1881 otevřeno, zahájeno operou Libuše – vyhořelo. Znovu otevřeno 1883. malíři – Vojtěch Hynais, Fr.Ženíšek, M.Aleš; architekt Josef Zítek; sochaři – J.V.Myslbek; skladatelé – Dvořák, Smetana, Fibich, 1.česká opera – Fr. Škroup – Dráteník.

Dramaturg Ladislav Stroupežnický. Realistické drama Naši furianti – všímal si venkovského prostředí.

Gabriela Preissová – Gazdina roba – další realistické drama končící sebevraždou hlavní hrdinky – špatně přijato. Její pastorkyňa – zhudebněna L. Janáčkem

Alois a Vilém Mrštíkové – realistické drama Maryša – líčí vesnické vztahy, dodržována antická stavba románu, klasika českého dramatu