Česká poezie 20. a 30. let 20. století

– začátkem 20. let doznívají v české poezii zážitky z válečných front, Ale objevují se i tóny radosti a optimismu (vyvolané např. Velkou říjnovou revolucí v Rusku)

– v první polovině 20. let se objevuje tzv. proletářská poezie, která přibližuje básníky proletářské třídě. Typickými znaky jsou nenávist k válce, boj proti sociálnímu útlaku a vykořisťování. Básníci se snaží zapojit poezii do revoluční přeměny světa, poezie má být kolektivní. Proletářská poezie byla určena především k veřejné recitaci, což ovlivňuje volbu jazykových prostředků – poezie je úderná a prudká. Nejvýznamnějším představitelem proletářské poezie je Jiří Wolker, který v duchu této linie poezie tvořil celý život. Ve stati Proletářské umění, která byla otištěna v časopise Var roku 1922, shrnul základy proletářské tvorby.

– důležitou roli hrálo i sdružení avantgardních umělců Devětsil. Zpočátku šlo hlavně o proletářskou skupinu, později se zde sdružili poetisté. Brněnská skupina Devětsilu vydávala časopis Pásmo, nejvýznamnější revue Devětsilu byl měsíčník ReD. U počátku Devětsilu stáli např. K. Taige, Jaroslav Seifert, V. Vančura)

– současně se v české literatuře rozvíjí nový umělecký proud – poetismus. Jde výhradně o český směr, který se projevil pouze v české literatuře. Poetismus si všímá běžného života, snaží se hledat krásu a radost ve všedním dni. Hlavním úkolem poetismu je navodit radost. Mezi nejvýznamnější sbírky poetismu patří např. Seifertova Na vlnách T.S.F.

– 30. léta jsou především obdobím individualit. Umělci nejsou sdruženi v žádných skupinách. Jediný vyhraněný program, který se rozvíjel, představuje surrealismus. Ten však také nedokázal spojit početnější skupinu básníků. Vůdčí osobností byl Vítězslav Nezval.

– celá básnická tvorba se sjednotila až pod vývojem událostí na konci 30. let, zejména pak pod impulsem Mnichova roku 1938. Reagují na růst moci fašismu, španělskou občanskou válku. Básníci se obracejí zpět k rodné zemi, vlasti, domovu, národní kultuře.

Jiří Wolker – pocházel v měšťanské rodiny. Studoval práva v Praze, na jaře roku 1923 u něho propukla tubera, léčba nebyla úspěšná a zemřel roku 1924 ve svých 24 letech.

– je považován ze typického představitele proletářské poezie. Sbírka Host do domu pochází z jeho mladších let. Jsou zde patrné vlivy vitalismu (Šrámek), tzv. poezie prostých věcí. Závěrečná báseň této sbírky, Svatý kopeček, opouští od idylického pojetí světa, jde o první pásmo v naší literatuře. Následovala sbírka Těžká hodina. J.Wolker je nejvýznamnější představitel českého proletářského umění 20. let 20. století. Oslavuje především mladé lidi.

Josef Hora – pocházel z rolnické rodiny, studoval práva v Praze, po studiu se věnoval novinařině a literatuře. Roku 29 vystoupil z KSČ, zůstal však socialistou.

– počátky jeho tvorby se nesou v duchu vitalismu a civilismu (sbírky Básně, Strom v květu). Na počátku 20. let začal Josef Hora tvořit v duchu proletářské poezie (Pracující den). Od poloviny 20. let a v 30. letech tvoří především reflexivní a meditativní lyriku. První sbírka z této linie tvorby představuje Itálie. S novým typem poezie změnil i styl – výrazně projevuje smyslový prožitek, verš se stává pravidelný a rytmický. V této tendenci pokračují i další sbírky – Struny ve větru, Tvůj hlas, Tonoucí stíny …). Na konci 30. let, stejně jako většina ostatních umělců, reaguje na Mnichov a fašistické ohrožení. To se odrazilo např. ve sbírkách Máchovské variace, Zpěv rodné zemi, Domov …

Jaroslav Seifert – jeden z nejvýznamnějších básníků české literatury, roku 1984 získal Nobelovu cenu za literaturu za své celoživotní dílo. Narodil se v Praze na Žižkově, studoval gymnázium. Stal se žurnalistou a působil jako redaktor v různých novinách. Seifertova tvorba představuje několik programových vln meziválečné avantgardy. Počátky jeho tvorby jsou spojeny s proudem proletářské poezie (Město v slzách, Samá láska). Představuje si svět bez bídy a nenávisti, vyjadřuje soucit s chudými. Po tomto období přichází poetistická tvorba, kterou representují sbírky Na vlnách T.S.F, Slavík zpívá špatně. Během 30. lét se Seifertova tvorba nese v duchu intimní poezie. Seifert se soustředí na prosté věci a všední skutečnosti, vzpomíná na uplynulé dětství a mládí. Verše jsou melodické a zpěvné. Tuto linii tvorby představují např. sbírky Jablko z klína, Ruce Venušiny … Na tento proud poezie navazují i sbírky reagující na mnichovské události a na ohrožení své země, kde se vrací do minulosti a historie (Zhasněte světla, Vějíř Boženy Němcové, Světlem oděná, Kamenný most). Josef Seifert vytvořil v české poezii jedinečný typ poezie, která dosahuje světové úrovně. Vyznačuje se zpěvností, přirozeností a nádherným jazykem.

Vítězslav Nezval – byl nejvýraznější představitel české meziválečné básnické avantgardy. Narodil se Moravě v malé vesnice. Studoval na gymnáziu, potom práva v Brně, přešel do Prahy, ale nedostudoval a stal se nezávislým spisovatelem. Byl jedním ze zakladatelů Devětsilu. Byl čelním představitelem poetismu a surrealismu u nás.

– je to mnohostranná básnická osobnost. Do literatury vstoupil sbírkou Most, na které ještě můžeme sledovat různé vlivy, které Nezvala ovlivňovaly (vliv Rimbauda, Apollinaira, Březiny).

– první tvůrčí období Nezvala se neslo ve znamení poetismu. Zahajuje je rozsáhlá skladba Podivuhodný kouzelník, kterou nezval vydal v rámci sborníku Devětsilu. Za tvůrčí manifest poetismu se někdy označuje sbírka Pantomima, závěr období poetismu v Nezvalově tvorbě představuje sbírka Básně noci. Její součástí je skladba Edison. Jde o polytematickou báseň kde oslavuje tvůrčí práci člověka. Společně s Teutem ještě Nezval vytvořil Manifesty poetismu, které však již vytyčily závěr poetistického období v české literatuře.

– v 30. letech e Nezvalova tvorba rozbíhá dvěmi směry. Začal tvořit surrealistickou a – pod vlivem ekonomické krize – polickou (sociální) literaturu. Sbírky Skleněný havelok, Zpáteční lístek nebo Pět prstů ještě nesou znaky hravosti poetismu, ale je v nich cítit tvrdá kritika doby a revoluční tendence. Sbírka Sbohem a šáteček vyjadřuje okouzlení z cesty po Francii a Itálii, pocity štěstí. Od roku 1934 se věnuje tvorbě surrealistické poezie. Otevřeně se hlásí k programu francouzských surrealistů (např. André Breton). Tuto linii tvorby reprezentují např. sbírky Žena v množném čísle, Praha s prsty deště a Absolutní hrobař. Se surrealismem se Nezval rozchází roku 1938 pod vlivem politických událostí a vývoje v ČSR.Obrací se k rodné zemi a domovu. Např. sbírka Matka naděje (motiv matky = symbol statečnosti a naděje, vztah k ní = vztah k vlasti). Sbírka Pět minut za městem vyjadřuje odpor k okupaci.

František Halas – pocházel z dělnické rodiny, narodil se v Brně. Dětství prožil v bídě a v otřesech 1 světové války. Pracoval jako knihovník, což podnítilo jeho vztah k literatuře. Později působil jako redaktor, zemřel na následky těžké srdeční choroby.

– do literatury vstoupil sbírkou Sépie, která nese znaky dvou básnických směrů tohoto období – proletářského umění a poetismu. Avšak už další sbírky (Kohout plaší smrt, Tvář, Hořec) se nesou v duchu filozofické lyriky. Autor hledá odpovědi na otázky života a smrti, smyslu básnické tvorby, světa apod. Básně jsou nemelodické, ale bohatě metaforické.

– v druhé polovině 30, let a období okupace tvoří Halas již jasnější poezii, kterou vidí jako nástroj společenského zápasu. Nachází jasný životní pohled a odhodlává se k boji proti zlu. Impulsem byl nástup fašismu a okupace naší země. Tato linie tvorby je representována např. sbírkou Dokořán

– význam Františka Halase spočívá zejména v tom, že dokázal vytvořit osobitou poezii, ve které hledá cesty umění k životu, smysl poezie a odpovědi na základní filozofické otázky.