Světová próza a drama 1. poloviny 20. století

– Ve 20. století pokračovaly změny ve společnosti, které byly započaty na konci předešlého století. Mění se i životní styl, který se razantně zrychluje. Přiostřuje se konkurenční boj, člověk začíná být desorientovaný. Člověk si začíná uvědomovat, že toho začíná vědět víc, než je potřeba ke spokojenému žití. Tyto pochmurné nálady ve společnosti mají za následek vznik nových názorů a uměleckých směrů. První světová válka zničila všechny zbývající sociální jistoty. Ve státech pokračuje rozvoj kapitalismu a demokracie. V některých zemích stoupá podpora totalitních režimů. V návaznosti na předválečné umění se formují nové avantgardní směry, které mají za cíl mnohem více zasahovat do běžného života a společenských věcí. Velká část nadějí na změnu společnosti je však zničeno WWI. Mělo vliv na drama, poezii i prózu.

Z opojení rychlým rozvojem techniky vzniká civilismus. Zobrazuje možnosti technických vymožeností, moderního života a světa. Všímá si a oslavuje všední věci v životě, lidskou práci. Významným představitel tohoto stylu je např. americký básník W. Whitman

Umění taktéž reaguje na válku a vzniklou situaci člověka. Všímá si nejprostších darů života, oslavuje přírodu, domov a lásku. Tyto znaky obsahuje především směr pojmenovaný vitalismus.

Jako opozice k positivismu, naturalismu a impresionismu se vyhranil proud expresionismus, který vyjadřuje obavy o osud lidstva v souvislosti s novými technickými možnosti a prostorem, který se před lidmi najednou otevřel. Vyjadřuje taktéž úzkost, kterou moderní člověk pociťuje. Realitu chápe jako nitro člověk, snaží se vyjadřovat psychické stavy a pocity (děs, hrůza, násilí).

Směr futurismus se taktéž obrací k budoucnosti, zobrazuje moderní život. Obrazy světa v pohybu, který je často zachycen rozložením do časově následných fází. Slovní stavbou a odstraněním interpunkce zdůrazňuje rychlost pohybu. Výraznou úlohu hraje i grafická podoba básně.

Spojením malířského stylu kubismu a literárního futurismu vzniká směr kubofuturismus. Spojuje rychlost a dynamiku futurismu s kubistickým pohledem na svět. Snaží se zachytit složitou skutečnost z mnoha úhlů pohledu. Hlavními znaky jsou polytematičnost, prolínání různých časových rovin. Důležitou úlohu hraje i grafická podoba básně, kdy jsou často používané tzv. obrazové básně (kaligramy).

Jako protest proti válce a násilí se zrodil dadaismus. Vyjadřuje nesmyslnost válečného konfliktu, pocity nesmyslnosti života. Používá princip náhodných souvislostí a volných asociací. Snaží se šokovat, burcovat, provokovat. Zakladatelem se stal francouzský básník Tristan Tzara.

Jako další z moderních avantgardních směrů se vyvinul surrealismus. Vzniká po první světové válce. Roku 1924 byl vydán Manifest surrealismu, kde byly shrnuty požadavky tohoto nového uměleckého směru. Zakladatelem se stal André Breton. Styl využívá obrazotvornosti a fantasie. Často se setkáváme s psychickým automatismem (= volný tok obrazů bez rozumové kontroly a zábran). Surrealisté vyjadřují bezprostřední subjektivní dojmy, fantazii a sny.

Ve 30. letech se z některých filozofických výkladů vyvinul existencionalismus. Popisuje člověka jako osamoceného a odcizeného jedince, který se nedokáže zapojit do společnosti. Zobrazuje lidi trpící vnitřními pochybami, v mezních situacích prožívají pocity beznaděje a zoufalství. Život chápou pouze jako cestu ke smrti. V české literatuře zejména F. Kavka.

S rozvojem a sílení marxismu se objevuje proletářská literatura a socialistický realismus. Zobrazují třídní boj, sociální situaci, nabádají k revoluci, vyzdvihují úlohu komunistické strany, jsou značně tendenční a optimistické. Sní o spravedlivé společnosti. Prvky patosu a kolektivismu. U nás např. Wolker.

 

FRANCIE

 

Marcel Proust – pocházel z bohaté rodiny, otec byl lékař, matka bohatá židovka. Kvůli přehnané péči rodiny neměl dostatek vůle pro studium a práci a většinu času trávil s přáteli  v salonech a divadlech. Až smrt rodičů ho donutila změnit životní styl. Uzavřel se do svého pokoje a poháněn strachem ze smrti horečně pracoval na svém díle. Když v roce 1922 umírá, osmidílný cyklus Hledání ztraceného času je hotov. Jeho poslední tři díly vycházejí až posmrtně.  Ve svém románu detailně vyjádřil zážitky a pocity vypravěče. K vyjádření psychických procesů použil vnitřní monolog.

– Proustův význam spočívá v tom, ve svém díle překonal konveční postupy románové tvorby a našel cestu, jak vyjádřit psychické stavy jednotlivce.

 

Romain Rolland – byl představitel humanistické linie tvorby. Obdržel Nobelu cenu. Před válkou napsal 10 dílný cyklus Jan Kryštof (román-řeka, v knize popisuje osudy geniálního německého hudebníka). Svůj protiválečný postoj vyjadřuje ve své novele Petr a Lucie (v tomto díle Rolland pracuje s kontrasty – hrůzy války x vysněný svět milenců, shakespearovský motiv, odehrává se ve válečné Paříži, na konci oba milenci umírají v kostele = protiválečný postoj).

 

Henry Barbusse – účastnil se WWI jako dobrovolník, byl organizátorem protifašistických akcí)jeho nejznámější dílo představuje román Oheň. Jde o deník vojenské čety, uplatnil zde vlastní zážitky z fronty. Román má netradiční formu. Je to pouze pásmo scén, úvah a příběhů bez hlavního hrdiny.

 

Antoine de Saint – Exupéry – vášnivý letec, padl ve druhé světové válce, další z představitelů humanistické skupiny autorů, jeho silné morální cítění je zřetelné z každé z jeho děl. Jeho nejvýznamnějším dílem je moderní pohádková próza  Malý princ (popisuje setkání letce s malým princem z neznámé; dílo vyjadřuje nutnost přátelství mezi národy a odpovědnosti. Exupéry napsal i několik leteckých románů (Noční let)

 

André Breton – byl zakladatelem surrealistické skupiny, přichází s experimentální prózou (automatický text). Jeho stěžejním dílem je román Nadja.

 

ANGLIE

 

James Joyce – narodil se v Dublinu, později odchází na kontinent a střídavě žije v různých zemích, od mládí trpěl oční chorobou, na posledním díle pracoval již slepý. Jeho tvůrčí styl je velmi osobitý a Joyce patří mezi prozaické novátory první poloviny 20. století. Jeho jedinečnost spočívá v metodě, kterou používal – tzv. metoda volného proudu vědomí. Jde o mnohovýznamový sled dojmů a obrazů. Svému rodnému městu věnoval povídkový soubor Dubliňané. Jeho nejslavnějším dílem se stal román Odysseus (zamýšlí se nad všedností a banálností života, ale zdůrazňuje i jeho neopakovatelnost), kde parafrázuje antický mýtus, který je podán sledem obrazů ze současného Dublinu. Joyce používá velmi působivý jazyk.

 

John Galsworthy – v jeho díle vrcholí tradice anglického kritického realismu. Jeho nejznámějším díle je trilogie Sága rodu Forsythů, kde podává věrný obraz života vyšších vrstev v době viktoriánské Anglii.

 

NĚMECKO

– v Německu, které bylo velmi krutě zasaženo válkou, se rozvíjí zejména expresionismus. Přesto se však v oboru umělecké prózy proslavili zejména autoři tvořící v duchu humanismu, kteří dále rozvíjeli tradice realistického románu.

 

Thomas Mann – patří k největším humanistickým autorům své doby. Za své dílo obdržel Nobelovu cenu. Pocházel ze staré zámožné rodiny. V roce 33 je nucen pro svůj židovský původ opustit Německo.

– zejména prostředí, ve kterém vyrostl ho inspirovalo k napsání generačního románu Buddenbrookovi, ve kterém popisuje vzestup a pád podnikatelské rodiny.

 

Erich Maria Remarque – patří k nejčtenějším autorům 20. století. Prožil dramatický a dobrodružný život, který mu byl inspirací v jeho tvorbě. Jeho otřesné zážitky z fronty WWI ho inspirovaly k napsání prvního románu Na západní frontě klid. Toto dílo patří k nejznámějším románům vůbec. Své renomé si vydobyl zejména díky úžasné autentičnosti a reálným popisováním otřesných zážitků z fronty. Hlavní postavy představuje parta mladých kamarádů, kteří společně bojují. Postupně ztrácejí veškeré životní iluze, protestují, ale hlavně se snaží přežít. Volným pokračováním je román Cesta zpátky, kde líčí návrat lidí zničených válkou zpět domů. V této linii tvorby pokračuje i v románu Tři kamarádi. V reakcích na aktuální společenské dění pokračuje i po válce, kdy v románu Černý obelisk kritizuje situaci v Německu po WWI. Druhou světovou válku popisuje v dílech Jiskra života, Čas žít, čas umírat aj.

 

Lion Feuchtwanger – patřil k autorům historických románů. Zaměřoval se především na židovskou problematiku a postavení židů v průběhu historie. Mezi nejznámější díla patří např. Židovka z Toleda, trilogie Židovská válka. Romány Lišky na vinici a Bláznova moudrost se odehrávají během francouzské revoluce aj.

 

Bertolt Brecht – dramatik, tvoří v duchu socialistického realismu. Byl nesmiřitelným kritikem fašismem. Přišel s novou koncepcí divadla – tzv. epické divadlo (ruší divadelní iluzi, nutí diváka přemýšlet a zaujímat postoje, toho dociluje pomocí zcizovacích prostředků – divák je oslovován ze scény, písně, mezihry, mezihry, ve kterých líčí diváky přemýšlet). Nejznámější díla představují hry Žebrácká opera, Matka kuráž a její děti (zpracovává putování matky a jejich dětí za vojsky WWI, táhne s sebou vozík se zbožím, které prodává vojákům, postupně přichází o všechny děti, vozík je pořád těžší = těžký životní úděl)

 

PRAŽSKÁ NĚMECKÁ LITERATURA

 

Franz Kafka – během svého života publikoval málo, stal se slavný až posmrtně, měl židovský původ, je to představitel existencionalismu, jeho díla vyjadřují pocity úzkosti, vykořeněnosti a odcizení člověka od společnosti. Napsal velké množství povídek a kratších textů, pokusil se též několik o několik větších prozaických útvarů. Celé jeho dílo má charakter zlého snu. Používá propracovaný styl a jazyk. Věty jsou propracované. Jeho vrcholná díla jsou dva nedokončené romány – Proces a Zámek

 

RUSKO

 

– autoři byli pod silným vlivem stalinovského režimu, který likvidoval autoři, kteří kritizovali komunistický režim, nebo jej dostatečně nepropagovali. Autoři navazují především na tradice kritického realismu 19. století.

 

Michail Bulgakov – ve svém díle spojuje humanismus a filozofii. Jeho nejvýznamnějším románem je Mistr a Markétka. V tomto románu se objevují tři linie děje – první je filozofická, kdy Bulgakov uvažuje, kam až je člověk ochoten zajít, aby byl šťastný. Druhá je historická a třetí realistická.

 

Jevgenij Zamjatin – do literatury vstoupil prózou My. Jde o moderní bezdějový text plný úvah na nejrůznější témata, kdy kritizuje poměry v Rusku a stalinismus. Román se odehrává v Jednotném státě, který vše řídí, hlavní hrdina chystá vzpouru, která je však potlačena.

 

SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ

 

Francis Scott Fitzgerald – představitel ztracené generace (studenti, kteří odešli do války jako dobrovolníci s ideály boje za svobodu. Ve válce šok, jsou do konce života poznamenáni a  po návratu se nejsou schopni zařadit zpět do společnosti). Ve své tvorbě používá stále stejné schéma – jedinec se vypracuje, získá moc a peníze. Fitzgerald proklamuje, že za peníze e dá koupit všechno. Nejznámějším dílem je román Velký Gatsby.  

 

Ernest Hemingway – další představitel ztracené generace, oceněn Nobelovou cenou. Stal se velmi oblíbeným autorem, zejména díky napětí a spádu jeho děl. Inspirován první světovou válkou, napsal román Sbohem Armádo. Zde popisuje vlastní zážitky z fronty, hrdinové jsou zmatení, a proto se upínají k základním lidským hodnotám (láska, přátelství, odvaha). Jako podklad pro další román Komu zvoní hrana posloužila občanská válka ve Španělsku. Kritizuje fašismus. Dalším jeho významným dílem je novela Stařec a moře (zobrazen boj člověka s přírodou a zlem do posledních chvil člověka. Pokud se člověk vzdá, ztratí důstojnost). Hemingwayův styl je velmi specifický a zajímavý. Díla jsou velmi napínavá a dramatická, to je ale skryto pod podrobnými popisy a dialogy. V podtextu je zachycena atmosféra situace a charakter hrdinů.

 

John Steinbeck – největší inspirací mu byl rodný kraj v Kalifornii. Zobrazuje osudy drobných farmářů v době hospodářské krize – kritizuje sociání poměry. Mezi jeho nejznámější díla patří O myších a lidech (problematika bezzemků) a Hrozny hněvu (o sociální situaci bezzemků, pouští se do polemiky s náboženskými dogmaty – jak by člověk měl žít x jak žije; jestli je možné žít podle církve)