Humanismus a renesance v české literatuře, vymezení evropských souvislostí
– v době rozvoje humanismu ve světě bylo Česko izolováno od Evropského dění (Husitské hnutí, válka, snaha o reformace), dokonce i za vlády Jiřího z Poděbrad k nám humanismus a renesance pronikala velmi pozvolna
– větší pronikání humanismu a renesance až za vlády Jagellonců, renesance se však v pravém smyslu neprosadila, pouze v knížkách lidového čtení a zábavné próze (Historie o bratru Palečkovi)
– český humanismus má některé specifické znaky:
- Snaha o rozšíření humanistické vzdělanosti
- Snaha o vyrovnání se s evropskou literaturou
- Obsahově převládá naukový charakter
- Literatura pro měšťanstvo, zaměřená na životní praxi
- Vliv latiny na rozkvět spisovné češtiny
RENESANČNÍ LITERATURA
– velmi málo původní děl a tvořivých autorů, převládá překládání, omezení veršované tvorby, prudký rozvoj naukové literatury (právnická a řečnická), rozšíření knihtisku, pomalu mizí anonymita literárního díla, autor často cestuje, nebo čte cestopisy, vznikají první odborné spisy (o hornictví, vojenství apod.), příprava překladu bible, latina působí na češtinu jako vzor po různých jazykových stránkách
HUMANISTICKÁ LITERATURA
– dobré podmínky pro rozvoj díky dobovým podmínkám, humanismus se spojil s reformací, řeší se svobody myšlení a společenského řádu
Latinská humanistická literatura
omezena na nejvyšší vzdělané vrstvy – nemá větší ohlas, je psána v upřímném, vlasteneckém duchu, autoři dodržují moderní vědecké zásady (ad fontes = k pramenům) = nutnost zkoumání a znalosti podkladů, objevuje se prvek konfrontace, dogmata jsou odstraněny
Jan z Rabštejna – ve svém spise Dialogus hájí politiku krále Jiřího z Poděbrad v době, kdy katolické panstvo vypovědělo Jiřímu poslušnost, prvek tzv. konfrontace = odstraňování dogmat
Česká humanistická tvorba
určena pro běžné lidi (srozumitelná)
naučná literatura
Viktorin Kornal ze Všehrd – formuloval program národního humanismu ve své předmluvě k překladu Knih o napravení padlého (ke zprostředkování myšlenek požaduje češtinu). Byl i věhlasný právník (Knihy devatery).
cestopisy
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic – cestopisy (Benátky, Egypt)
kroniky
Václav Hájek z Libočan – Kronika Česká – české dějiny od příchodu praotce Čecha do roku 1526, vypráví poutavě, patrná snaha zavděčit se bohaté šlechtě (oslava katolické šlechty, přesto se stala jedním z hlavních historických pramenů pro toto období) Byla velmi oblíbená až do 18. století.
péče o jazyk, překlady
Jan Blahoslav – znalec jazyka, mnohostranný vzdělanec, biskup jednoty bratrské
Filipiky proti misomusům (=nepřátelům vzdělání) – skvěle napsané, názory na potřebu vzdělání, vytvořil podmínky pro rozvoj vzdělání.
Gramatika česká – pojednává o jazykové správnosti, vytříbenosti, kráse mateřského jazyka, usiluje o ustálení jazykové formy
Muzika – základní příručka o hudbě a sborovém zpěvu, vznikla s přípravami na jeho Šalamounský kancionál – obsahuje 26 bratrských písní, ale i písně od Blahoslava,
Překlad Nového zákona – stal se podnětem k překladu celé bible – Bible kralická – kolektivní dílo českých bratří, rozhodující vliv na ustálení jazykové formy našeho spisovného jazyka
Zlatý věk českého písemnictví – od 70. let 16. století (= doba veleslavínská), rozvoj národní vzdělanosti a kultury za vlády Rudolfa II.
Humanismus a renesance v evropských zemích
Renesance je umělecký směr, který se začal prosazovat asi v 15. stol. Vznikl v Itálii a rozšířil se do západní a střední Evropy. Tento styl usiloval o myšlenkovou a formální obrodu antiky. S renesancí úzce souvisí i humanismus. Vyjadřuje úctu k člověku, k lidské důstojnosti. Zdůrazňuje pozemský život člověka. Znamená i nový ideál ve vzdělání, který se místo poznávání boha zaměřuje na poznávání člověka. Impulsem ke vzniku tohoto myšlenkového a uměleckého směru byly vědecké objevy, zámořské cesty, rozvoj vědy a techniky a příchod kapitalismu. Období humanismu a renesance je období vzdělanosti, návratu k přírodě a svobodě člověka. Cení se individualita. Renesanční člověk musí mít všeobecné vzdělání, neodděluje umění, a vědu a techniku (např. Leonardo da Vinci, který byl mnohostranným umělcem i vědcem).
ITÁLIE
Dante Alighieri – je považován za prvního představitele nového typu literatury. Narozen v nepříliš bohaté šlechtické rodině, dostalo se mu značného vzdělání. Za svůj protipapežský postoj byl vypovězen do vyhnanství, odsouzen k smrti. Jeho tvorba byla poznamenána osudovou láskou k dívce Beatrici. Jeho nejznámější dílo představuje Božská komedie – jde o duchovní epos, pokus o umělecké zobrazení celého tehdejšího světa. Dílo má tři hlavní části: Peklo, Očistec a Ráj. Autorovým průvodcem se stává Vergilius, spolu procházejí peklem a očistcem, setkávají se s mnoha vladaři. Rájem autora provází Beatrice. Dílo vyjadřuje lásku k vlasti, touhu po poznání, prožitek lásky a obdiv antické vzdělanosti. Příběh má bohatý děj. Obsahuje typické renesanční znaky (touha po poznání, trest za lidské viny, obdiv k antice, láska k vlasti)
Giovanni Boccaccio
Považován za zakladatele renesanční novely, bohatý a pestrý život. Proslavil se knihou Dekameron – popisuje útěk 10 mladých lidí před morem, cestou (10 dní) si vypravují příběhy (10 / den). Poprvé užita forma novely – kratší román s menším počtem postav, nezabírá dlouhý časový úsek. Základem jsou zcela světská témata (láska, nevěra). Dílo popisuje soudobou morálku v Itálii, objevuje, že pozemský život má i své dobré stránky.
Francesco Petrarca
Žil také ve vyhnanství, hodně cestoval. Sbírka Sonety Lauře (milostné verše věnované jedné ženě. Skutečný citový prožitek. Forma sonet (znělka).
ŠPANĚLSKO
Miguel de Cervantes y Saavedra
Rytířský román Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha – původně zamýšleno jako parodie na rytířské romány. Román se však stal oslavou lidské touhy po pravdě, svobodě a spravedlnosti a oslavou čistého srdce. Hlavního hrdinu představuje zchudlý venkovský šlechtic. Tvoři nerozlučnou dvojici se svým sluhou (zdravý, selský rozum, smysl pro realitu). Don Quijote touží po obnově slávy středověkých rytířů – konání dobra, náprava křivd, které vidí kolem sebe.
ANGLIE
William Shakespeare
Největší světový dramatik, připisuje se mu 36 her. V prvním životním období převládaly komedie (Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojanské apod.). Ve většině z nich z nich hrají výrazné ženské postavy coby nositelky renesančních ideálů. Vítězí spravedlnost a láska. Historické hry líči události z Anglické historie (Jindřich VI.) či antické dějiny (Julius Caesar). Shakespeare proslul především svými tragédiemi (Romeo a Julie, Othelo, Král Lear). V tomto období proniká do tvory pesimismus a životní zklamání. Na konci tvorby však dochází ke smířlivému vyrovnání (Zimní pohádka).
Znaky shakespearovského dramatu:
- Neomezenost látky, času
- Obraz pozemského života (kladné i záporné lidské vlastnosti)
- Silné postavy žen
- Komické prvky nejsou ostře oddělené od tragických
- Verše se střídá s prózou