Vyšší výtrusné rostliny
- Charakteristika:
– patří sem mnohobuněčné, většinou zelené suchozemské rostliny se složitou soustavou specializovaných vodivých pletiv – vedou, jak anorganické látky z kořenů vzhůru, tak organické látky vzniklé při fotosyntéze
– vyjímkou jsou mechorosty = vodivá pletiva nemají
– předci vyšších rostlin→ zelené řasy
– jsou dobře přizpůsobeny životu na souši – mají kutikulu (na povrchu, zamezuje ztrátě vody), průduchy (regulují vodní režim rostliny)…
– některé vyšší rostliny se přizpůsobily životu ve vodě
- stavba těla:
→ kořen, stonek, list
– u primitivnějších se vyskytuje ještě stélka
- oddělení: MECHOROSTY
– výtrusné, stélkaté, většinou suchozemské rostliny bez pravých pletiv
– najdeme je ve vlhčím prostředí, mohou žít ale i ve vysokých horách, na severu..obklopují suchá místa (kameny, zdi..), na stromech, půdě..
– velikost stélky je řádově několik cm (x u ploníku 30cm)
– nemají pravé cévní svazky – zachovány u některých jen ve sporofytu
– v životním cyklu převažuje gametofytem nad sporofytem
– gametofyt = stélka se skládá z: kořínky (upevnění)
: lodyžka
: lístky (pokryty kutikulou)
– rozvádění vodních roztoků nebo produktů asimilace zajišťují u většiny mechů a játrovek svazky protáhlých vodivých pletiv
- rozmnožování:
– pro mechorosty je typická rodozměna – střídání pohlavní a nepohlavní generace
– pohlavní generace (=gametofyt) se vyvíjí z n výtrusu → z něj vyroste mnohobuněčný vláknitý nebo lupenitý prvoklíček → z něho mechová rostlinka nesoucí pohlavní orgány s pohlavními buňkami (gametangia) Þ samčí pelatky (antheridia) a samičí zárodečníky (archegonia)
– samčí pohlavní buňky, dvoubičíkaté spermatozoidy, se ve vodném prostředí aktivně pohybují a vnikají do zárodečníku s jedinou vaječnou buňkou (oosféra)→ po oplození vznikne diploidní zygota, z níž se vyvíjí nepohlavní generace = sporofyt » noha, štět s tobolkou
– v tobolce dochází k redukčnímu dělení, vznikají haploidní výtrusy…
– sporofyt je plně závislý na megatofytu, je jím vyživován
vegetativní rozmnož.:
– stélky mechorostů se vidličnatě větví, někdy mohou tvořit polštáře → tzn. dělením polštářů nebo stélky nebo zvláštními útvary vyrůstajícími na lístcích, koříncích nebo jinde
- třída: JÁTROVKY
– mají redukovaný prvoklíček, tvořený jen několika buňkami
– stélka je buď rozlišena na lodyžku a lístky nebo nerozlišená (lupenitá) – odlišená svrchní a spodní strana
– lístky většinou nemají střední žebro a vyrůstají na lodyžce ve třech řadách
– v tobolkách najdeme výtrusy a kromě nich i sterilní buňky – mrštníky – napomáhají šíření spor pomocí vláken
zástupci:
Porostnice mnohotvárná – má lupenitou stélku s pohárkovitými útvary – v nich tělístka pro
vegetativní rozmnožování
– dvoudomá, roste na vlhkých, stinných místech
- třída: MECHY
– prvoklíček mají dobře vyvinut, většinou vláknitý
– stélka je vždy tvořena lodyžkou a lístky → vyrůstají ve šroubovici
– lístky mají střední žebro (zpevňovací fce)
– tobolka je kryta víčkem a otvírá se většinou víčkem, kolem ústí tobolky je řada zubů
- rašeliníky
– představují nejpůvodnější větev mechů
– nemají kořínky
– lodyžka má neukončený růst → nahoře stále dorůstá a dole odumírá = vytváří se rašelina
– lístky nemají střední žebro
stavba lístků: 2 typy buněk: chlorocysty – zelené, obsahují chloroplasty = fotosyntéza
: hyalocysty – bezbarvé, nasávají do sebe vodu
– rašeliníky jsou proto schopny přijmout mnohem větší množství vody, než je jejich hmotnost
– rašeliniště vznikají na územích s kyselými půdami a nadbytkem srážek
– z odumřelých lodyžek a zbytků dalších rostlin vzniká za značně omezeného přístupu vzduchu rašelina
mechy, zástupci:
- dvouhrotec chvostnatý
- měřík čeřitý
- ploník
- bělomech sivý
- prutník stříbrný
- Cévnaté rostliny
- KAPRAĎOROSTY
- plavuně
- přesličky
- kapradiny
– pro tyto tři oddělení se používá stejného názvu = kapraďorosty nebo cévnaté výtrusné rostliny
– mají některé společné vlastnosti:
- soudobé organismy, největší rozvoj v prvohorách v karbonu – podíleli se na vzniku černého uhlí
- sporofyt převažuje nad gametofytem – ale prokel (gametofyt) je schopen alespoň po určitou dobu růstu nezávisle na sporofytu
- obrvené spermatozoidy: pohybují se ve vodním prostředí
- nemají květy → rozmnožování výtrusy
- mají pravé cévní svazky
- Rodozměna:
rozmnožování
izosporické : kapraďorosty, které mají stejné výtrusy, stejnovýtrusé
– převládá sporofyt
– z haploidního výtrusu ( vznikají ve výtrusnicích na spodní straně listů – v kupkách, jsou kryty ostěrou) vyroste prokel (prothalium) – pohlavní generace (gametofyt), který nese pohlavní orgány (gametangia) – pelatky a zárodečníky
– v pelatkách vznikají spermatozoidy, v zárodečnících oosféry – ve vlhku spojení ® * diploidní zygota ® vyrůstá z ní diploidní generace – sporofyt – zárodek – rostlina : na ní vyrostou výtrusnice, v nichž redukčním dělením vznikají výtrusy
heterosporické : vranečky, šílatky
– na sporofytu vyrůstají 2 typy výtrusnic: samčí mikrosporangia (mikrospory) na bázi samčích výtrusných listů (mikrosporofylů) a samičí megasporangia (makrospory) na bázi megasporofylů
– mikrosporangia = pylová pouzdra
– makrosporangia = vajíčko
– z mikrospor vyrůstá samčí prokel s pelatkami, které uvolňují spermatozoidy
– z megaspory se vyvíjí velmi redukovaný samičí prokel se zárodečníky, obsahují vaječnou buňku
- oddělení: PLAVUNĚ
– vždyzelené vidličnatě větvené byliny s drobnými lístky
– prokel se vyvíjí několik let, bývá podzemní, nezelený..vyživuje se mykorhizou, saprofyticky
– výtrusnice vyrůstají na bázi výtrusných listů (sporofylů) – shlukují se do klasů a otvírají se štěrbinou
– naše plavuně jsou chráněné
Zástupci: Plavuń vidlačka
Vranec jedlový
- oddělení: PŘESLIČKY
– vytrvalé byliny (dříve dřeviny) s plazivým oddénkem a článkovaným, dutým a rýhovaným stonkem – lodyhou
– větví se přeslenitě
– asimilační listy jsou drobné, vyrůstají v uzlinách mezi články
– jsou přeměněny v pochvy
– výtrusné listy (sporofyly) jsou šestiboké a na spodních okrajích vyrůstají výtrusnice – nepodobají se listům asimilačním
– vyrůstají v přeslenech a tvoří koncovou šištici
– spory jsou nerozlišené, mají na sobě 4 mrštníky, kterými se navzájem proplétají → větší pravděpodobnost oplození
– prokly přesliček jsou jednodomé = buď se zárodečníky nebo jen s pelatkami
Zástupci: Přeslička rolní – vyskytuje se na vlhkých nelesních stanovištích
– vytváří 2 typy lodyh: jarní a letní
jarní : nezelená lodyha (hnědá), nese šištice sporofylů
: po dozrání výtrusů, usychá
letní : z téhož oddenku vyrůstají i zelené sterilní lodyhy = nemá
výtrusy
Přeslička lesní – má pouze jeden typ lodyh
Přeslička bahenní
- oddělení: KAPRADINY
– vytrvalé byliny, v tropech a subtropech klidně dřeviny
– stonek našich zástupců je přeměněn v nečlánkovaný oddenek s četnými adventivními kořeny
– listy jsou velké, ploché, v mládí spirálovitě stočené
– výtrusnice vyrůstají obvykle na rubu nebo na kraji listů a sdružují se ve výtrusné kupky, které jsou v mládí kryté blanitou ostěrou (kapraď samec)
– listy s výtrusnicemi (¨sporofyly) mají většinou stejný tvar jako listy sterilní – asimilační (trofofyly)
– výtrusy kapradin jsou většinou stejného tvaru (izosporie)
– prokel je obvykle lupenitý a zelený
– spermatozoidy mnohobrvé
Zástupci: Osladič obecný
Pérovník pštrosí – 2 typy sporofylu
– hnědé sporofyly nesou výtrusnice, zůstávají přes zimu
Hasivka orličí – největší kapradina (2m)
– rozřízneme řapík listu, uvnitř uvidíme siluetu orla
Kapraď samec – nejrozšířenější, ledvinovité ostěry
Papratka samičí – výtrusnice jsou kryté čárkovitou ostěrou
Jelenní jazyk – chráněn, roste v Moravském krasu
Sleziník – roste na suchých místech (zeď)
př: Sl. routička, Sl. červený..
Nepukalka vzplývající – vodní kapradina, u nás vzácně
– 2 listy vzplývají na vodní hladině