– rozmnožovací orgány semenných rostlin jsou listového původu

– u nahosemenných rostlin jsou uspořádány většinou do šišticovitých útvarů (zvlášť samčí a samičí)

– u krytosemenných rostlin tvoří podstatnou součást květu

 

Ø Květ

– reprodukční orgán, soubor přeměněných listů

– základní orgány úplného květu rozdělujeme na květní obaly a vlastní reprodukční orgány

– jsou umístěny na květním lůžku ® vyrůstají na něm květní obaly

• kalich a koruna – květní obaly jsou barevně i tvarově

rozlišeny

• okvětí – kalich a koruna nejsou rozlišeny

® tyčinky a pestíky

• květní lůžko: stonkového původu, může být vyklenuté, ploché nebo prohloubené, bylinné i

dřevnatějící

– prohloubené a často dřevnatějící lůžko se nazývá číška

– pokud se na stavbě květního lůžka podílejí také dolní části květních obalů a tyčinek, vzniká češule (růže, třešeň)

 

– k vlastním reprodukčním orgánům květu patří tyčinky a pestík

– jsou-li v květu tyčinky i pestík, jsou květy oboupohlavné (tulipán)

– jednopohlavné květy mají buď jen tyčinky (květy samčí) nebo jen pestík (květy samičí) – líska, chmel, kukuřice

– jsou-li samčí i samičí květy na téže rostlině – jsou rostliny jednodomé (líska)

– dvoudomé : buď jsou na rostlině samčí nebo samičí květy (vrba, chmel)

 

• Květní obaly:
• stejnoobalé – stejný typ květních plátků = okvětí (tulipán)
• různoobalé – květní plátky rozlišené na kalich a korunu, některé rostliny mají prchavý kalich, který později opadá

– květní obaly chrání mladé, v poupěti uložené vnitřní části květu a později, po rozvití, často lákají svým zbarvením hmyz

– redukované květní obaly mají především rostliny opylované větrem

 

Ø  Kalich (calyx)

– vnější část květního obalu, tvořená volnými nebo srostlými většinou zelenými kališními lístky, které mají podobnou stavbu jako listy

vytrvávající : zelené kališní lístky zůstávají

prchavý : kališní lístky opadají hned po rozvití poupěte (prchavé kalichy máku)

– vyvinul se pravděpodobně z listenů

 

• Koruna (corolla)

– je vnitřní částí květního obalu

– bývá zpravidla větší a nápadně zbarvená, především u rostlin opylovaných hmyzem

– jejich barva může být různá (černé květy neexistují)

– korunní lístky mohou být srostlé nebo volné

– u větrosnubných rostlin mohou být zakrnělé, zcela chybět

– podle tvaru srostlé koruny rozlišujeme korunu zvonkovitou, trubkovitou, nálevkovitou…

– korunní lístky po opylení obvykle brzy opadávají nebo usychají

– koruna má význam zejména pro rostliny opylované hlavně hmyzem, neboť je láká barvou a často i vůní

 

– na korunních lístcích nebo v jejich blízkosti bývají umístěna nektaria, která vylučují v době květu cukerný roztok – nektar

– nektarem se většinou opylovači živí – včely část přetvářejí v med

– žlaznaté výběžky pokožkových buněk v různé části květu

 

Souměrnost květů

 

Ø  Květní vzorec

– vyjadřuje pomocí mezinárodních značek pohlavnost, souměrnost, počet a uspořádání květních orgánů

– písmena ve vzorci odpovídají prvním písmenům latinského označení květní části a čísla udávají jejich počet

– někdy se udávají počty částí v jednotlivých kruzích spojené znaménkem +

– srůst orgánů jednoho kruhu (např. korunních lístků) se značí uzavřením čísla do kulaté závorky

– bočný srůst orgánů různých kruhů se značí hranatou závorkou (prvosenka)

– vodorovná čárka pod počtem pestíků značí semeník svrchní, nad číslem semeník spodní

pořadí zapisovaných údajů je ustálené: pohlavnost – souměrnost – kalich K – koruna C nebo okvětí P – soubor tyčinek A – soubor pestíků G

 

Ø  Květní diagram

– znázorňuje schématicky postavení a počet květních orgánů při pohledu do květu shora

– uprostřed je pestík, potom tyčinky, květní obaly

 

Reprodukční orgány květu

 

Ø  Tyčinky

– soubor tyčinek : androeceum, jedna tyčinka : stamen

– vývojově odpovídají mikrosporofylům (samčí pohl.org. u semenných rostlin), výtrusným listům u kapraďorostů – z nich se vyvinuly

– jedná se tedy o samčí pohl. org.

– u krytosemenných jsou tyčinky rozděleny na :

• prašník – je tvořen 2 prašnými váčky, které jsou spojeny parenchymatickým pletivem –

konektiv

– každý prašný váček má dvě prašná pouzdra – zde vznikají pylová zrna –

haploidní mikrospóry, vznikají meiozou

 

• nitka

– většina rostlin má všechny tyčinky v květu stejně dlouhé, pokud jsou některé delší než ostatní nazývají se mocnější (podle počtu např. čtyřmocné)

– pyl hmyzosnubných rostlin bývá lepkavý – přichycení na tělo opylovačů

 

Ø  Pestík

-* stáčením a srůstem plodolistů, soubor plodolistů v květu = gynaeceum

– samičí pohlavní orgán listového původu, nesoucí vajíčka

• semeník – shromažďují se zde vajíčka, podle postavení vůči listům ho dělíme na spodní,

svrchní a polospodní

• čnělka – střední trubičkovitá část, je různě dlouhá (pokud chybí – blizna přisedlá)
• blizna – na vrchu – přisedá na čnělku, po usazení pilového zrnka dochází k tomu, že klíčí do

pilové láčky

– podle postavení semeníku a ostatních částí květu dělíme na svrchní, spodní a polospodní

– pestík vzniká u krytosemenných rostlin srůstem jednoho nebo více plodolistů (megasporofyly)

– nahosemenné rostliny nemají pestík, plodolist zůstává plochý, nesrostlý a na něm jsou nezakrytá vajíčka

Pohlavní bky

 

Ø  Vajíčko

– po složitém vývoji z něj vznikne semeno, sloužící k pohlavnímu rozmnožování rostliny

– chráněno většinou 2 obaly, zárodečné pletivo micelus

– vyvíjí se z dělivého pletiva plodolistu – placenta, s placentou jsou spojena poutkem – výživa

– na vrcholu vajíčka je otvor klový – jím prorůstá pylová láčka do vajíčka

vývoj vajíčka:

– v živném pletivu vajíčka (v nucelu) * poblíž otvoru klového 2n buňka = mateřská buňka zárodečného vaku

– ta se dělí meiozou na 4a buňky, přežívá jen jedna = mladý zárodečný vak

– jeho jádro se 3x dělí – *osmijaderný zralý zárodečný vak – v něm se poté * 6n buněk jednojaderných a jedna velká dvoujaderná buňka – jádra splývají v jedno jádro diploidní

– haploidní buňky jsou po třech u opačných pólů zárodečného vaku

– nejdůležitější je vaječná buňka, nachází se poblíž otvoru klového – později se z ní vyvine zygota a z té zárodek

 

q  Přenos pylu a oplození

oplození

– pylové zrno uchycené na blizně vyklíčí v pylovou láčku

– láčka prorůstá čnělkou a obvykle otvorem klovým k mateřské buňce – k zárodečnému vaku

– jedna ze spermatických buněk oplodí vaječnou buňku – změní se v diploidní zygotu

– druhá oplodí jádro centrální buňky zárodečného vaku, které je diploidní – * triploidní živné pletivo zárodku, endosperm

– je využíván jako zdroj živin při klíčení nebo se spotřebovává při vývoji zírodku

 

• přenos pylu – opylení

– u krytosemenných je pyl přenášen na bliznu především větrem, hmyzem, vodou

• hmyzosprašnost (entomogamie)
• větrosprašnost (anemogamie) – trávy, bříza, lípa..
• samosprašnost (autogamie) – violka
• cizosprašnost (alogamie) – opylení z jiné rostliny téhož druhu

 

 

 

q  Semeno

– oplozené zralé vajíčko

– je to rozmnožovací částice rostliny, obsahující zárodek, který vznikl z vaječné buňky

– vzniká po oplození vaječné buňky a centr.b.zárodečného vaku

– diploidní obal vajíčka se mění v obal semene = osemení

– osemení může být blanité (vlašský ořech), kožovité (jírovec) i dužnaté

– v místě přisedání semen k poutku je obvykle odlišně zbarvená jizva – pupek

– ve zralých semenech je zárodek rozlišen na: kořínek, pírko a dělohu

 

• klíčení semen:

– klíčení představuje růst zárodku a jeho přeměnu v autotrofní rostlinu

– jako první začíná růst kořínek – vzniká z něj hlavní kořen rostliny

– po upevnění kořínku v půdě začíná růst pírko (základ prýtu)

– jakmile proroste osemením, mluvíme o klíční rostlině

u dvouděložných 2 typy klíčení: nadzemní a podzemní

nadzemní: zvedá dělohy a vzrostný vrchol nad zem

: dělohy zezelenají – fotosyntéza, až potom začnou růst listy – dělohy odpadávají

podzemní: dělohy zůstávají v zemi a nezelenají

q  Plod

– útvar obsahující semena

– pravé, nepravé (pokud se na oplození podílí pouze pestík – pravý, pokud i další části květu – nepravý)

– přeměnou pestíku vzniká oplodí (chrání semena), podle oplodí plody -suché, dužnaté

 

• Suché plody

1. a) pukavé: – jedno i víceplodolistové, když jsou zralé, otvírají se samy od sebe

– nejčastěji obsahují více semen

– patří sem měchýřek, lusk, šešule, šešulka, tobolka

měchýřek – otvírá se podélnou skulinkou na břišním švu, je to nejpůvodnější typ, např. u

blatouchu

lusk – u bobovitých, původ v plodolistém pestíku, puká 2 chlopněmi od vrcholu k bázi

šešule a šešulka – brukvovité, původem z 2 plodolistového pestíku, plod je rozdělen příčnou

blanitou přepážkou na 2 části, semena sedí na blanité přepážce, otevírá se 2

chlopněmi na hřbetním a břišním švu od báze k vrcholu

 

1. b) nepukavé: jedno- a víceplodolistové s jedním semenem

• neotvírají se samy, oddělují se od rostliny jako celek
• patří sem nažka, oříšek, obilka

nažka – např. u lípy

oříšek – líska

obilka – 1 semenný plod

 

1. c) poltivé – nepukají, ale dělí se na 2 semenné části

2nažka – javor

struk – v době zralosti dochází k pravidelnému zaškrcování

tvrdky

– je to například souplodí nažek u jahodníku a šípkové růže, souplodí peckoviček u maliníku a ostružiníku

– plodenství je soubor plodů vzniklý z celého květenství (např. rybíz, slunečnice)

Dužnaté (pravé)

peckovice – vnější dužnatý obal, uvnitř pecka (švestka)

bobule – i vnitřní oplodí je dužnaté (okurka, rajče)

 

Dužnaté (nepravé)

Malvice – zdužnatělé květní lůžko (jablko)

 

Rozšiřování

– větrem – např. nažka s chmýrem

– vodou

– prostřednictvím zvířat (přichycením ne srst, pozřením, apod.)

Ø  Květenství

– soubor květů

1. a) hroznovité

– hlavní stonek není délkou přerůstán postranními stonky, květy se postupně rozvíjejí odspodu, u plochého – od kraje do prostředku

– lata (šeřík)

– hrozen – postranní stonky jsou stejně dlouhé, rybíz

– klas – postranní stonky chybí, květy přímo na hlavním stonku, jitrocel

– jehněda – květy na hlavním stonku, převislé květenství, bříza

– úbor – ploché, pampeliška

– hlávka – květy přisedlé ze všech stran, jetel

– okolík – z 1 místa vyrůstají jednotlivé stonky nesoucí květy, prvosenka

 

1. b) vrcholičnaté

– postranní stonky přerůstají hlavní stonek

– mnohoramenný vrcholík – bez

– 2ramenný vrcholík – silenka

– 1ramenný vrcholík – pomněnka