Generativní orgány rostlin
– rozmnožovací orgány semenných rostlin jsou listového původu
– u nahosemenných rostlin jsou uspořádány většinou do šišticovitých útvarů (zvlášť samčí a samičí)
– u krytosemenných rostlin tvoří podstatnou součást květu
Ø Květ
– reprodukční orgán, soubor přeměněných listů
– základní orgány úplného květu rozdělujeme na květní obaly a vlastní reprodukční orgány
– jsou umístěny na květním lůžku ® vyrůstají na něm květní obaly
- kalich a koruna – květní obaly jsou barevně i tvarově
rozlišeny
- okvětí – kalich a koruna nejsou rozlišeny
® tyčinky a pestíky
- květní lůžko: stonkového původu, může být vyklenuté, ploché nebo prohloubené, bylinné i
dřevnatějící
– prohloubené a často dřevnatějící lůžko se nazývá číška
– pokud se na stavbě květního lůžka podílejí také dolní části květních obalů a tyčinek, vzniká češule (růže, třešeň)
– k vlastním reprodukčním orgánům květu patří tyčinky a pestík
– jsou-li v květu tyčinky i pestík, jsou květy oboupohlavné (tulipán)
– jednopohlavné květy mají buď jen tyčinky (květy samčí) nebo jen pestík (květy samičí) – líska, chmel, kukuřice
– jsou-li samčí i samičí květy na téže rostlině – jsou rostliny jednodomé (líska)
– dvoudomé : buď jsou na rostlině samčí nebo samičí květy (vrba, chmel)
- Květní obaly:
- stejnoobalé – stejný typ květních plátků = okvětí (tulipán)
- různoobalé – květní plátky rozlišené na kalich a korunu, některé rostliny mají prchavý kalich, který později opadá
– květní obaly chrání mladé, v poupěti uložené vnitřní části květu a později, po rozvití, často lákají svým zbarvením hmyz
– redukované květní obaly mají především rostliny opylované větrem
Ø Kalich (calyx)
– vnější část květního obalu, tvořená volnými nebo srostlými většinou zelenými kališními lístky, které mají podobnou stavbu jako listy
vytrvávající : zelené kališní lístky zůstávají
prchavý : kališní lístky opadají hned po rozvití poupěte (prchavé kalichy máku)
– vyvinul se pravděpodobně z listenů
- Koruna (corolla)
– je vnitřní částí květního obalu
– bývá zpravidla větší a nápadně zbarvená, především u rostlin opylovaných hmyzem
– jejich barva může být různá (černé květy neexistují)
– korunní lístky mohou být srostlé nebo volné
– u větrosnubných rostlin mohou být zakrnělé, zcela chybět
– podle tvaru srostlé koruny rozlišujeme korunu zvonkovitou, trubkovitou, nálevkovitou…
– korunní lístky po opylení obvykle brzy opadávají nebo usychají
– koruna má význam zejména pro rostliny opylované hlavně hmyzem, neboť je láká barvou a často i vůní
– na korunních lístcích nebo v jejich blízkosti bývají umístěna nektaria, která vylučují v době květu cukerný roztok – nektar
– nektarem se většinou opylovači živí – včely část přetvářejí v med
– žlaznaté výběžky pokožkových buněk v různé části květu
Souměrnost květů
Ø Květní vzorec
– vyjadřuje pomocí mezinárodních značek pohlavnost, souměrnost, počet a uspořádání květních orgánů
– písmena ve vzorci odpovídají prvním písmenům latinského označení květní části a čísla udávají jejich počet
– někdy se udávají počty částí v jednotlivých kruzích spojené znaménkem +
– srůst orgánů jednoho kruhu (např. korunních lístků) se značí uzavřením čísla do kulaté závorky
– bočný srůst orgánů různých kruhů se značí hranatou závorkou (prvosenka)
– vodorovná čárka pod počtem pestíků značí semeník svrchní, nad číslem semeník spodní
pořadí zapisovaných údajů je ustálené: pohlavnost – souměrnost – kalich K – koruna C nebo okvětí P – soubor tyčinek A – soubor pestíků G
Ø Květní diagram
– znázorňuje schématicky postavení a počet květních orgánů při pohledu do květu shora
– uprostřed je pestík, potom tyčinky, květní obaly
Reprodukční orgány květu
Ø Tyčinky
– soubor tyčinek : androeceum, jedna tyčinka : stamen
– vývojově odpovídají mikrosporofylům (samčí pohl.org. u semenných rostlin), výtrusným listům u kapraďorostů – z nich se vyvinuly
– jedná se tedy o samčí pohl. org.
– u krytosemenných jsou tyčinky rozděleny na :
- prašník – je tvořen 2 prašnými váčky, které jsou spojeny parenchymatickým pletivem –
konektiv
– každý prašný váček má dvě prašná pouzdra – zde vznikají pylová zrna –
haploidní mikrospóry, vznikají meiozou
- nitka
– většina rostlin má všechny tyčinky v květu stejně dlouhé, pokud jsou některé delší než ostatní nazývají se mocnější (podle počtu např. čtyřmocné)
– pyl hmyzosnubných rostlin bývá lepkavý – přichycení na tělo opylovačů
Ø Pestík
-* stáčením a srůstem plodolistů, soubor plodolistů v květu = gynaeceum
– samičí pohlavní orgán listového původu, nesoucí vajíčka
- semeník – shromažďují se zde vajíčka, podle postavení vůči listům ho dělíme na spodní,
svrchní a polospodní
- čnělka – střední trubičkovitá část, je různě dlouhá (pokud chybí – blizna přisedlá)
- blizna – na vrchu – přisedá na čnělku, po usazení pilového zrnka dochází k tomu, že klíčí do
pilové láčky
– podle postavení semeníku a ostatních částí květu dělíme na svrchní, spodní a polospodní
– pestík vzniká u krytosemenných rostlin srůstem jednoho nebo více plodolistů (megasporofyly)
– nahosemenné rostliny nemají pestík, plodolist zůstává plochý, nesrostlý a na něm jsou nezakrytá vajíčka
Pohlavní bky
Ø Vajíčko
– po složitém vývoji z něj vznikne semeno, sloužící k pohlavnímu rozmnožování rostliny
– chráněno většinou 2 obaly, zárodečné pletivo micelus
– vyvíjí se z dělivého pletiva plodolistu – placenta, s placentou jsou spojena poutkem – výživa
– na vrcholu vajíčka je otvor klový – jím prorůstá pylová láčka do vajíčka
vývoj vajíčka:
– v živném pletivu vajíčka (v nucelu) * poblíž otvoru klového 2n buňka = mateřská buňka zárodečného vaku
– ta se dělí meiozou na 4a buňky, přežívá jen jedna = mladý zárodečný vak
– jeho jádro se 3x dělí – *osmijaderný zralý zárodečný vak – v něm se poté * 6n buněk jednojaderných a jedna velká dvoujaderná buňka – jádra splývají v jedno jádro diploidní
– haploidní buňky jsou po třech u opačných pólů zárodečného vaku
– nejdůležitější je vaječná buňka, nachází se poblíž otvoru klového – později se z ní vyvine zygota a z té zárodek
q Přenos pylu a oplození
oplození
– pylové zrno uchycené na blizně vyklíčí v pylovou láčku
– láčka prorůstá čnělkou a obvykle otvorem klovým k mateřské buňce – k zárodečnému vaku
– jedna ze spermatických buněk oplodí vaječnou buňku – změní se v diploidní zygotu
– druhá oplodí jádro centrální buňky zárodečného vaku, které je diploidní – * triploidní živné pletivo zárodku, endosperm
– je využíván jako zdroj živin při klíčení nebo se spotřebovává při vývoji zírodku
- přenos pylu – opylení
– u krytosemenných je pyl přenášen na bliznu především větrem, hmyzem, vodou
- hmyzosprašnost (entomogamie)
- větrosprašnost (anemogamie) – trávy, bříza, lípa..
- samosprašnost (autogamie) – violka
- cizosprašnost (alogamie) – opylení z jiné rostliny téhož druhu
q Semeno
– oplozené zralé vajíčko
– je to rozmnožovací částice rostliny, obsahující zárodek, který vznikl z vaječné buňky
– vzniká po oplození vaječné buňky a centr.b.zárodečného vaku
– diploidní obal vajíčka se mění v obal semene = osemení
– osemení může být blanité (vlašský ořech), kožovité (jírovec) i dužnaté
– v místě přisedání semen k poutku je obvykle odlišně zbarvená jizva – pupek
– ve zralých semenech je zárodek rozlišen na: kořínek, pírko a dělohu
- klíčení semen:
– klíčení představuje růst zárodku a jeho přeměnu v autotrofní rostlinu
– jako první začíná růst kořínek – vzniká z něj hlavní kořen rostliny
– po upevnění kořínku v půdě začíná růst pírko (základ prýtu)
– jakmile proroste osemením, mluvíme o klíční rostlině
u dvouděložných 2 typy klíčení: nadzemní a podzemní
nadzemní: zvedá dělohy a vzrostný vrchol nad zem
: dělohy zezelenají – fotosyntéza, až potom začnou růst listy – dělohy odpadávají
podzemní: dělohy zůstávají v zemi a nezelenají
q Plod
– útvar obsahující semena
– pravé, nepravé (pokud se na oplození podílí pouze pestík – pravý, pokud i další části květu – nepravý)
– přeměnou pestíku vzniká oplodí (chrání semena), podle oplodí plody -suché, dužnaté
- Suché plody
- a) pukavé: – jedno i víceplodolistové, když jsou zralé, otvírají se samy od sebe
– nejčastěji obsahují více semen
– patří sem měchýřek, lusk, šešule, šešulka, tobolka
měchýřek – otvírá se podélnou skulinkou na břišním švu, je to nejpůvodnější typ, např. u
blatouchu
lusk – u bobovitých, původ v plodolistém pestíku, puká 2 chlopněmi od vrcholu k bázi
šešule a šešulka – brukvovité, původem z 2 plodolistového pestíku, plod je rozdělen příčnou
blanitou přepážkou na 2 části, semena sedí na blanité přepážce, otevírá se 2
chlopněmi na hřbetním a břišním švu od báze k vrcholu
- b) nepukavé: jedno- a víceplodolistové s jedním semenem
- neotvírají se samy, oddělují se od rostliny jako celek
- patří sem nažka, oříšek, obilka
nažka – např. u lípy
oříšek – líska
obilka – 1 semenný plod
- c) poltivé – nepukají, ale dělí se na 2 semenné části
2nažka – javor
struk – v době zralosti dochází k pravidelnému zaškrcování
tvrdky
– je to například souplodí nažek u jahodníku a šípkové růže, souplodí peckoviček u maliníku a ostružiníku
– plodenství je soubor plodů vzniklý z celého květenství (např. rybíz, slunečnice)
Dužnaté (pravé)
peckovice – vnější dužnatý obal, uvnitř pecka (švestka)
bobule – i vnitřní oplodí je dužnaté (okurka, rajče)
Dužnaté (nepravé)
Malvice – zdužnatělé květní lůžko (jablko)
Rozšiřování
– větrem – např. nažka s chmýrem
– vodou
– prostřednictvím zvířat (přichycením ne srst, pozřením, apod.)
Ø Květenství
– soubor květů
- a) hroznovité
– hlavní stonek není délkou přerůstán postranními stonky, květy se postupně rozvíjejí odspodu, u plochého – od kraje do prostředku
– lata (šeřík)
– hrozen – postranní stonky jsou stejně dlouhé, rybíz
– klas – postranní stonky chybí, květy přímo na hlavním stonku, jitrocel
– jehněda – květy na hlavním stonku, převislé květenství, bříza
– úbor – ploché, pampeliška
– hlávka – květy přisedlé ze všech stran, jetel
– okolík – z 1 místa vyrůstají jednotlivé stonky nesoucí květy, prvosenka
- b) vrcholičnaté
– postranní stonky přerůstají hlavní stonek
– mnohoramenný vrcholík – bez
– 2ramenný vrcholík – silenka
– 1ramenný vrcholík – pomněnka