Sexuálně přenosné choroby

Kůže a eflorescence

Jelikož většina sexuálně přenosných chorob spadá do oblasti dermatologie, rozhodli jsme se připravit krátký článek o stavbě kůže a vybraných defektů, tzv. eflorescencí, které ji mohou postihnout.

Kůže je největším orgánem těla. Váží včetně podkoží 15-20 kg a má plochu 1,5 – 2 m2. Nejsvrchnější část se nazývá epidermis – pokožka a nejtenčí je na očním víčku – 0,1 mm a nejtlustší na ploskách nohou 0,4 mm. Na obrázku je pod číslem 1.
Pod pokožkou se nachází dermis – škára a podkožní vazivo. Ve škáře se nalézají vlasové folikuly a mazové a potní žlázky. Na obrázku pod číslem 2.
Nejspodnější vrstvou č. 3 je podkožní tuk – subcutis.

 

Souborný termín používaný pro různé kožní vyrážky je exantém.

Jednotlivé typy těchto anatomických kožních změn nazýváme eflorescence. Eflorescence neboli výkvětky dělíme na primární a sekundární . Primární jsou ty, které během vývoje přechází na sekundární, např. puchýřek se mění na erozi apod. Existují i výjimky: z eroze vznikne po zhojení makula.

 

Primární jsou:

Makula – jednoduše skvrna. Je to ohraničená změna barvy kůže do 0,5 cm. Nejznámější je piha.

Papula – pupínek. Je ohraničený a kompaktní. Má různou barvu a vystupuje nad okolní kůži. Je podmíněn změnou v pokožce či škáře. Nejznámější je bradavice a mozol.

Vezikula – puchýřek. Je to dutina v kůži velikosti hrášku. Je-li větší, je to bulla (boule). Obsahem dutiny je nejdříve čirá tekutina tvořená tkáňovým mokem, později se zakalí zánětem.

Pustula – neštovička. Je to dutinka vyplněná hnisem. Vzniká zhnisáním puchýřků.

Sekundární:

Krusta – strup. Je tvořen zaschnutím krve, hnisu atd., což udává i jeho barvu.

Eroze – oděrka. Je to povrchový defekt pokožky, někdy až na horní hranici škáry. Vzniká stržením puchýře nebo škrábáním. Hojí se bez jizev.

Fisura – trhlina. Štěrbinový defekt sahající do různé hloubky, bolí a krvácí.

Ulkus – vřed – je hluboký defekt kůže zasahující do škáry a podkoží. Hojí se jizvou.

Skvama – šupina. Odlupující se rohová vrstva pokožky.

 

Sexuálně přenosné choroby – STD

Dříve se jim říkalo „nemoci pohlavní“, dnes mezi ně zařazujeme všechny choroby, jejichž šíření je umožněno převážně nebo výhradně pohlavním stykem. Je to tedy kategorie o něco širší a tento název se také používá na celém světě, v mezinárodním označení „sexually transmitted diseases“ – STD, nebo také „sexually transmitted infections“ – STI.

 

1.    klasické

 

Syfilis (lues, příjice)

• chronické infekční onemocnění
• tři stádia, kdy se střídá období klinické manifestace a období bezpříznakové, latentní. Celkem vyčleňujeme 3 fáze, které jsou charakteristické svými příznaky
• dělení: časné období (syphilis recens – do 2 let od infekce)

pozdní období syfilis

• dělení podle způsobu nákazy: získaná (akvírovaná)

vrozená (kongenitální, syphilis congenita)

• původce: bakterie spirálovitého tvaru  –  spirocheta Treponema pallidum.
• je infekční pro člověka a je jeho jediným hostitelem v přírodě.
• je velmi citlivá na zevní vlivy, ničí ji i zředěné roztoky běžných dezinfekčních prostředků.
• Syfilis je pohlavní nemoc a vztahují se na ni přísná epidemiologická opatření dle zákona.

Časná syfilis (syphilis recens).

1. Primární syfilis:

• První fáze onemocnění začíná v místě vstupu infekce do těla – drobná oděrka na sliznici genitálu, na rtu
• v místě průniku se objeví za 2-4 týdny nebolestivý tvrdý vřed – má špekovitou barvu s tuhým okolím i otokem předkožky u muže. Ze spodiny vředu lze seškrábnout velmi infekční materiál s živými treponematy.
• Spolu s vředem dojde k nebolestivému zduření příslušných uzlin.
• Vřed se spontánně za 4-6 týdnů zhojí. Vzácně se mohou objevit nevýrazné celkové příznaky.

1. Sekundární syfilis

• Odhojený vřed zanechá jizvu, infekce však postupuje mízní cestou do mízních přilehlých uzlin a šíří se do celého organismu. To se projeví tzv. exantémem, což je vyrážka (často velmi nevýrazná) v embolizační lokalizaci – nejvíce patrná na trupu. Exantém během několika týdnů zmizí a může se opakovat.
• Současně dochází k nebolestivému zduření uzlin na krku, v podpaží, v tříslech (tzv. generalizovaná skleradenitida).
• V ústní dutině se tvoří bílé plošky, též infekční – syfilitická angina
• klinicky: kožní projevy – Condylomata lata (NE condylomata accuminata, což jsou virové bradavice)                                               v místech vlhké zapářky (třísla, podpaží) v podobě páchnoucích,                                                               mokvajících výrůstků (vegetací). Jsou vysoce infekční.

V ústní dutině se tvoří bělavé plošky, též infekční.
Na kůži se tvoří různé vyrážky připomínající různé kožní choroby.

• V tomto dvouletém období časné syfilis se mohou střídat období příznaků i období bezpříznaková (latence).
• Zhruba po dvou letech všechny příznaky mizí a onemocnění přechází do pozdní latentní fáze, kdy lze diagnózu stanovit pouze krevními testy.
• To však není známkou ústupu choroby. Syfilis postupuje dále a přechází ve třetí, nejzávažnější stadium, postihující různé orgány specifickým zánětem.

III. Terciární syfilis – pozdní syfilis (syphilis tarda).

• Je nejméně nakažlivá pro okolí, neboť organismus uzavřel treponemy do ohraničeného chronického zánětu a infekce je omezena na některý orgán.
• Rozpadem zánětlivého ložiska vzniká tzv. syfilitické gumma (nekrotická vazká hmota).
• klinicky: Pro toto stadium je 5-20 let po primární infekci typické postižení především centrálního nervového systému, srdce a kardiovaskulárního systému, kostí a kloubů. K typickým změnám dochází na aortě (aneurysma-výduť). Zánět destruuje nosní přepážku, perforuje tvrdé patro, zánětem jsou postiženy kosti, je postižena nervová tkáň, což vede k příznakům neurologickým (tabes dorsalis – onem. míchy, postižení hlavových nervů, obrny, neschopnost chůze) a psychiatrickým (poruchy řeči, bludy, demence, ústící do obrazu tzv. progresivní paralýzy s celkovým rozpadem osobnosti).
• Toto stadium naštěstí v dnešní době nevídáme, ale bylo zcela běžné v uplynulých staletích. Trpěla jím a zemřela na ně řada význačných osobností.
  Vzhledem k současnému výraznému vzestupu tohoto onemocnění však nelze vyloučit, že se s ním, bohužel, po letech budeme opět setkávat.
• Přenos: téměř výhradně pohlavním stykem. Infekční je I. a II. stadium choroby. Asi 5 % případů je infikováno jinou, než pohlavní cestou. Mezi ně patří přenos z matky na dítě (vrozená syfilis). Vstupní branou pro Treponemy od infikovaného člověka může být kůže a sliznice kdekoliv, nejčastěji však v oblasti pohlaví a ústní dutiny v závislosti na způsobu intimního styku. Vzácně může dojít k přenosu infekce kontaminovanými předměty (např. jídelní příbory, sklenice). Teoreticky možný je i přenos krevní transfuzí – teoreticky proto, že každý dárce krve je testován.
• Inkubační doba je v rozmezí 10-90 dnů, nejčastěji 3 týdny
• Stanovení diagnózy syfilis:

Diagnóza může být stanovena jednak
a) mikroskopickým průkazem Treponema pallidum v 1. nebo ve 2. stadiu syfilis (z vředu, z některých uvedených projevů 2. stadia).
b) speciálními testy z krve, což je možné prakticky ve všech stadiích.

Pro včasné stanovení diagnózy a tak i zahájení léčby je nutné, aby jakýkoliv vřed na genitálu byl co nejdříve vyšetřen dermatovenerologem, který provede mikroskopické vyšetření v tzv. zástinu. Do té doby nesmí být vřed jakkoliv ošetřován, protože necíleně zevně, či celkově podané léčivo (např. antibiotikum) syfilis nevyléčí, ale zato znesnadní nebo znemožní velmi cenný přímý průkaz původce syfilis – Treponema pallidum. Onemocnění pak navíc může probíhat netypicky. Tím se rozpoznání syfilis i samotné zahájení léčby zbytečně zpozdí.

Není-li přítomen žádný z projevů syfilis, provádí se testy z krve nebo z mozkomíšního moku. Odběr testů na syfilis lze provést kdykoliv. U některých skupin populace (dárci krve, těhotné ženy apod.) se testy provádějí i v rámci tzv. screeningu.

Zhodnocení testů provádí příslušná dermatovenerologická pracovitě (oddělení nebo kliniky) ve spolupráci s Národní referenční laboratoří pro syfilis v Praze.

• Léčba: Syfilis je pohlavní choroba, a proto je zákonem stanoven léčebný režim i povinná dlouhodobá dispenzarizace. Léčbu syfilis zajišťuje dermatovenerologické lůžkové zařízení. Léčba probíhá v nemocnici na lůžku a spočívá v podání odpovídající dávky antibiotika. Ke stanovení, léčbě a dispenzarizaci tak citlivé diagnózy, jako je syfilis má oprávnění lékař – dermatovenerolog. Všechny údaje tak podléhají velmi přísnému lékařskému tajemství, což je důležité s ohledem na časté předsudky některých lidí vůči syfilis.
• Prevence: Základem je včasná diagnostika a léčba, spolupráce pacienta a vyšetření všech sexuálních kontaktů nemocného dermatovenerologem. V případě, že jsou infekční ložiska mimo oblast krytou kondomem, nemůže ani kondom vzniku nemoci zabránit.

 

Kapavka – Gonorrhoea

• klasická pohlavní choroba, akutní, hnisavé, zánětlivé onemocnění přenášené hlavně pohlavním stykem a postihující prvotně sliznici močopohlavního ústrojí (muži – moč. trubice, ženy – moč. trubice a cervix). Podle charakteru pohlavního styku může být však i mimo tuto lokalizaci – v konečníku, ústech, krku. Infekce se může postupně šířit do vnitřních pohlavních orgánů – podle jejich anatomického uspořádání, kde vzniká zánět často chronického charakteru.
• následky: potraty, předčasné porody mimoděložní těhotenství, neplodnost. Krevní cestou se vzácně může zanést do velkých kloubů a vyvolat onemocnění pohybového aparátu, srdce, duhovky, mozkových plen a kůže. Při porodu od nemocné matky nebo nedodržením hygieny může být infekce zanesena do očí či nosu.
• původce: gramnegativní bakterie Neisseria gonorrhoeae
• přenos: Člověk je jediným hostitelem v přírodě, který je tak jediným zdrojem infekce při přenosu infekce pohlavním stykem. Tato bakterie je velmi citlivá na zevní prostředí a dezinfekční prostředky, kdy rychle hyne. K nepohlavnímu přenosu může dojít vyjímečně při nedodržení hygienických pravidel, bezprostředně znečistěnými vlhkými předměty – jako ručníkem, žínkou, společným koupáním ve vaně. Takto může u děvčátek, starých žen a těhotných vzniknout kapavčitý zánět zevního pohlaví a pochvy který je u dospělých vzácný. U dětí nutno vyloučit pohlavní zneužití.
• inkubační doba: 3 – 6 dní ( krajní rozmezí 1 – 14 dní ).
• klinicky: bolest a pálení při močení a hlenohnisavý až hnisavý zelenožlutý výtok. Otvor močové trubice je zduřelý a zarudlý. Tento neléčený akutní průběh postupně slábne a přechází ve vleklý se slabým výtokem, či ranní kapkou v močové trubici nebo je i bezpříznakový. U ženy nejsou příznaky zánětu močové trubice tak bouřlivé jako u muže. Zánět děložního čípku je provázen hnisavým, hlenohnisavým výtokem. Příznaky mohou uniknout pozornosti, nebo jsou přičítány jiným gynekologickým potížím.
• Th: Při zjištění těchto varovných signálů, majících souvislost s pohlavním stykem, s partnerskou nevěrou, rizikovém pohlavním styku – náhodné, neznámé známosti, nechráněné pohlavní styky – je třeba ihned vyhledat dermatovenerologa, který provede venerologické vyšetření, stanoví diagnózu, léčí a je pouze v jeho kompetenci vyhledání a vyšetření sexuálních kontaktů. Do doby stanovení diagnozy je třeba se vyvarovat pohlavního styku. Jakékoliv snahy o samoléčení či podcenění příznaků může situaci později zdravotně jen komplikovat a napomáhat šíření infekce.
• Kapavka je léčitelná. Léčení je povinné, provádí se ambulantně, pouze v případě komplikovaného průběhu a u osob nezaručující spolupráci s možností infikování dalších osob za pobytu v nemocnici. Volba vhodného antibiotika záleží na mnoha faktorech: na citlivosti na dané antibiotikum, na místu výskytu infekce, komplikovaného průběhu kapavky, těhotenství, alergii, současné možné infekci s jinými pohlavně přenosnými chorobami, z nichž některé mohou též způsobovat záněty močopohlavního ústrojí (nejčastěji chlamydiové a mykoplazmatické infekce) a pod. Léky lze aplikovat ústy nebo injekčně. Doba léčby trvá od možnosti jednorázové aplikace až po několik dnů.
• Současně je nutný též celkový léčebný režim – pohlavní abstinence, omezení fyzické námahy, nedráždivá dieta bez alkoholu. Úspěšnost léčby se kontroluje povinným vyšetřením. Z možné současné nákazy příjicí a virem HIV se provádí povinně preventivní odběr krve na příjici a doporučuje vyšetření na HIV protilátky.
• prevence: zatím neexistuje očkovací látka. Prevence spočívá v rychlé a včasné diagnostice, účinné léčbě, spolupráci pacienta, vyhledání a vyšetření sexuálních kontaktů. V případě, že není stálý partner, pak v důsledném používání barierové antikoncepce (kondomu). Preventivně se provádí tzv. kredeizace všech novorozenců (dezinfekce očních spojivek po narození – jako prevence očních zánětů po porodu. Výchovou je nutno vést k větší zodpovědnosti za své a partnerovo zdraví a k sexuálnímu životu.
• Veškeré údaje týkající této choroby podléhají přísné mlčenlivosti.
• Cílem dispenzarizace (sledování) je dokonalé vyléčení choroby a zabránění jejímu šíření. Nemocný je za tuto dobu po léčbě 3x vyšetřen v týdenních intervalech. Je-li vyšetření negativní, je vyléčen. Průkaz kapavky se provádí laboratorně pomocí bakteriologické kultivace. Dále je opakovaně povinně odebrána krev k vyloučení syfilis – po 3 měsících po léčbě. K nákaze touto nejzávažnější pohlavní chorobou mohlo dojít současně s kapavkou, stejně tak i jinými STD (HIV, hepatitidy, chlamydiové, mykoplasmatické infekce atd.). I tato onemocnění je třeba vyloučit.

 

Měkký vřed (Ulcus mole, chancroid) [šankroid]

• pohlavní nemoc, charakterizovaná mnohočetnými, křehkými, neztvrdlými bolestivými vředy. Vedle vředů je typické zduření tříselných uzlin – vznik tzv. bubonů.
• Původcem je Haemophilus ducreyi, gramnegativní štíhlá bakterie tvaru tyčky o délce 1,5 -2,0 um, citlivá na zvýšenou teplotu a vyschnutí. Afrika, Asie
• Měkký vřed, jako pohlavní choroba, podléhá zákonným opatřením boje proti sexuálně přenosným chorobám. Na základě povinného hlášení tohoto onemocnění víme, že se v ČR nevyskytl od roku 1991, což ovšem neznamená, že by se tu nemohl vyskytnout díky cestovnímu ruchu, neboť v rozvojových zemích je velmi častý.
• Přenos infekce probíhá výhradně pohlavním stykem, nakažlivost je vysoká, převažují mužská onemocnění a to především u gayů.
• Inkubační doba je několik hodin až 7 dnů
• Příznaky: Na začátku onemocnění se objeví drobná papule červené barvy na genitáliích, která rychle (během několika hodin) přechází v pustulu a vřed okrouhlého nebo oválného tvaru o průměru 3 až 20 mm s podminovanými, otřepenými okraji. Snadno krvácí. Nápadná je bolestivost a mnohočetnost vředů. Nejčastější lokalizací u mužů je předkožka, žalud, oblast uzdičky. Často dochází ke komplikacím, které mohou být mylně diagnostikovány jako zánět související s fimózou (zůžení předkožky). Vředy mimo oblast genitálií nacházíme jen výjimečné (prsty, rty a krční mandle). Vřed přetrvává týdny a odhojuje se viditelné vkleslou jizvou. Ke zduření mízních uzlin dochází během několika dnů až týdnů. Extrémní je v oblasti třísel, které může být jednostranné i oboustranné, vždy bolí. Zduřené uzliny jsou velmi velkých rozměrů a nazývají se bubony (bubo – česky dýměj). Typický bubon můžete vidět na obrázku. Kůže nad bubony zčervená, srůstá s kůží, vznikají píštěle, z nichž vytéká žlutozelený hnis z abscedovaných mízních uzlin. Dutina se vyplní granulacemi a dohojí se vtaženou jizvou.
• Diagnostika: mikroskopický průkaz při použití speciálního barvení a bakteriologická kultivace.
• Léčba: antibiotika, sulfonamidy ERYTROMYCIN
• Prevence: důsledné používání kondomu při všech typech sexuálního styku

 

Venerický lymfogranulom (lymfogranuloma venereum)

• infekční onemocnění, přenášené především sexuálním stykem, pohlavní choroba. Toto onemocnění patří do seznamu nemocí, na které se vztahují zákonná opatření boje proti sexuálně přenosným chorobám.
• Původcem bakterie Chlamydia trachomatis. U nás se venerický lymfogranulom nevyskytl od roku 1991, což avšak neznamená, že by se u nás nemohl znovu objevit díky cestovnímu ruchu. Častý je v tropických a subtropických zemích (Afrika, Asie, Indie, Jižní Amerika), v Evropě vzácný.
• Příznaky: Na začátku se objeví malá nebolestivá papula, uzlík nebo útvar připomínající bradavici na penisu, který lze často přehlédnout. Jedná se o nepatrný primoinfekt.

2. Zánětlivý proces postupuje do mízních uzlin v okolí genitálií, u mužů tříselných, u žen častěji pánevních. Dochází ke zhnisání uzlin. Zhnisané uzliny vytváří abscesy, které perforují píštělemi, ze kterých vytéká zbarvený sekret.
3. Zánět postupuje do okolních tkání a vzniká chronický zánět. Metastázy do mozku, jater, kloubů, elefantióza, lymfostáza

• Klinické příznaky: horečka, zimnice, bolesti hlavy, kloubů a nechutenství k jídlu. Průběh onemocnění u neléčených případů je dlouhodobý i když obyčejně ne smrtelný.

Přenos: Přímý kontakt s lézemi infikovaných lidí, nejčastěji pohlavním stykem.

Inkubační doba 3 – 12 dnů

Léčba: Je povinná, používají se antibiotika, TETRACYKLIN, PROXACYKLIN (DEOXYMYKOIN, DOXYBENE), ERYTROMYCIN

Prevence: Používání kondomu, vyhnout se rizikovým stykům s domorodým obyvatelstvem při cestách v rozvojových zemích.

 

2. další

Donovanóza (granuloma inquinale, granuloma venereum, pátá pohlavní choroba)

Granuloma inguinale byla prvně popsána v roce 1882.

• Původce byl zjištěn v roce 1905 Donovanem – je jím bakterie Calymmatobacterium granulomatis. Předpokládá se, že jde o střevní mikrooganismus, který vyvolává onemocnění autoinokulací nebo při sexuálním styku, při němž je pochva kontaminována střevními bakteriemi.
• Výskyt: Nová Guinei, Austrálie, Indie, Karibské ostrovy, Afrika, tropické a subtropické země. V našich zemích, v Británii a v USA je vzácná.
• Inkubační doba: 8 až 80 dní
• Klinicky: vzniká jeden až několik podkožních uzlíků, které se na povrchu kůže erodují tak, že vznikají granulomatózní, ostře ohraničené, obvykle nebolestivé vředy, snadno krvácejí a postupně se zvětšují. Současně je doprovází i zvětšení mízních uzlin, nejsou však postiženy.Vředy se hojí jizvou. Zbujelá tkáň má sklon k rozpadu a znetvoření, případně k úplnému rozrušení genitálu nebo uzávěrům močové trubice. Genitál je postižen v90 procentech případů, třísla v 10 procentech, řitní krajina v 5 až 10 procentech, vzdálenější oblasti v 1 až 5 procentech případů. U mužů postihují nejčastěji předkožku, u žen stydké pysky. Ze vzdálenějších míst jsou to hlava, ústa, rty, hrdlo, obličej, ale i játra, hrudník, kosti.
• Th: antibiotiky, sulfonamidy GENTAMICIN, CHLORAMFENICOL

 

Mykoplazmatické infekce

• etiologie: Mycoplazma hominis

Ureaplazma urealyticum

• symptomatologie: dysurie, výtok, zápach, dyspareunie, uretritis u mužů (po souloži uretritis, colpitis)
• Th: ERYTROMYCIN

 

Gardnerela vaginalis

• způsobuje onemocnění: bakteriální vaginóza – přemnožením bakterie zvané Gardnerela vaginalis
• mění pH poševního prostředí a umožní tak růst tzv. anaerobních bakterií jejichž koncentrace vzrůstá 100-500x. Tyto bakterie produkují látky, které způsobují typický rybí zápach. Nejčastěji postihuje ženy do 30 let věku.
• Rizikové faktory: časnější začátek sexuálního života, větší počet sexuálních partnerů a kouření. Více jsou postiženy i ženy, které prodělaly trichomoniázu.
• Přenos infekce není zcela jasný a choroba není považována za sexuálně přenosnou ale spíše se sexem spojenou.
• Příznaky:U více než poloviny žen probíhá bakteriální vaginóza bez subjektivních příznaků. Typický je vodnatý výtok, který zapáchá po rybách. Ke zvýšenému uvolňování aminů, které jsou za zápach zodpovědné dochází po pohlavním styku, protože ejakulát mění poševní pH.
• Vyšetření: Diagnóza je stanovena alespoň třemi z následujících kriterií:

1.řídký vodnatý výtok
2. poševní pH 4,8-5,5
3. pozitivní amintest (přidáním kapky hydroxidu draselného k poševnímu sekretu se uvolňuje                           rybí zápach)
4. mikroskopický průkaz tzv. klíčových buněk

• Léčba: Po řadu let je lékem volby metronidazol (ENTIZOL) a alternativou je klindamycin (DALACIN), který je možno užívat i v těhotenství.

 

Campilobacter = vibriofertus

• etiologie: brouzdaliště
• dg: interdisciplinární, kultivace z pochvy, z hnis. afektů

 

AIDS

• Historie: V roce 1981 bylo v USA poprvé rozpoznáno nové onemocnění, které později dostalo jméno AIDS. Název onemocnění je zkratkou anglického pojmenování Acquired Immunodeficiency Syndrome, syndrom získaného imunodeficitu, česky soubor příznaků, které vedou ke ztrátě imunity, tj. obranyschopnosti organismu. Lidský organismus se tak stává náchylným k řadě dalších infekčních a nádorových onemocnění. V  roce 1983 objevili nezávisle na sobě vědecké týmy dr. Gallo v USA a  dr. Montagniera ve Francii původce onemocnění AIDS.
• Původce: HIV – Human Immunodeficiency Virus – virus způsobující ztrátu obranyschopnosti u člověka. Tento virus napadá v organismu zejména určitou skupinu bílých krvinek, T lymfocytů, v nichž se množí, později je i zabíjí a snižuje tak jejich počet v těle napadeného člověka. Výrazný pokles počtu bílých krvinek, které hrají důležitou úlohu v obranyschopnosti lidského organismu, vede k selhávání imunity a rozvíjí se v onemocnění AIDS. Vyskytuje se pandemicky.
• Klinické příznaky: Člověk nakažený virem HIV nemusí mít dlouhou dobu, třeba několik let, vůbec žádné zdravotní potíže. Tomuto období se říká bezpříznakové nosičství viru HIV. I v bezpříznakovém období může   nakažený člověk přenést infekci na další osoby. Přitom sám vypadá a cítí se zcela zdráv a ani jeho partner na něm nic nepozná. Pouze při laboratorním vyšetření na přítomnost HIV protilátek je u testovaného zjištěn pozitivní nález, člověk je „HIV pozitivní“. Podle současných znalostí nelze s určitostí říci, zda se u všech HIV nakažených osob onemocnění projeví.
• Inkubační doba: U velké většiny z nich dojde k rozvoji příznaků průměrně za 10 -11 let po nakažení. Jak brzy nebo pozdě dojde k rozvoji onemocnění AIDS ovlivňuje celá řada faktorů, jako je původní úroveň obranyschopnosti, životní styl, vyrovnávání se se stresovými situacemi, výživové návyky a mnoho dalších podmínek, především včas zahájená léčba. Každé, i lehké onemocnění přestavuje pro organismus zátěž. K propuknutí choroby AIDS ze stadia pouhé HIV pozitivy může také přispět tzv. reinfekce, tedy příjem další dávky viru do organismu. Proto i HIV pozitivní člověk při sexuálním styku s HIV pozitivním partnerem musí dodržovat zásady bezpečného sexu a používat ochranné prostředky, aby chránil nejen druhé, ale i sám sebe. K 31.12 1999 bylo v naší republice registrováno 392 osob nakažených virem HIV, z nichž 118 onemocnělo AIDS. Předpokládáme však, že skutečný počet nakažených je asi desetkrát větší.
• Přenos:
  Virus HIV je velmi citlivý k zevním vlivům, ničí ho běžné fyzikální  a chemické prostředky, např. teplota nad 60 st. C, běžné dezinfekční prostředky, zejména chlorové preparáty, i mýdlo. Virus HIV se vyskytuje v tělesných tekutinách, zejména v krvi, ve spermatu a v poševním sekretu. Při zaschnutí záhy hyne. K získání nákazy musí do organismu vnímavého člověka proniknout určité množství viru HIV, hovoříme o tzv. infekční dávce. K tomu může v běžném životě dojít pouze několika způsoby:
• nechráněným pohlavním stykem do pochvy či do konečníku – prevence: kondom, nelze vyloučit přenos při orálním sexu (zvýšeně při kontaktu s poš. sekretem či spermatem)
• krevní cestou – podáním infikovaných krevních přípravků – souč. době je tento druh přenosu v rozvinutých zemích téměr vyloučen. V ČR se kontrolují dárci od roku 1987. – prevence: vyhýbat se společnému užívání hygienických potřeb (kartáček na zuby, žiletka)
• při injekčním užívání drog
• přenos z těhotné v době těhotenství, porodu i kojení (AIDS je zdrav. indikace k ITP), dnes lze snížit riziko přenosu na plod

Nepřenáší se: běžným společenským stykem (podání ruky, společný pobyt v místnosti), společným užíváním nádobí, WC, polibkem, objímáním, v sauně, bazénu, hmyzem (virus se v zažívácím ústrojí hmyzu nemnoží).

• Průběh: 4 stádia
  1. asymptomatická – trvá i několik let, člověk je nakažlivý, trvá 10 – 15 let, rizikové skupiny jsou muž i žena, homo i heterosexuál, u 10 % nakažených se rozvine 2. stádium
  2. LAS – lymfadenopatický syndrom – zvětšení mízních uzlin u 10 %, u 10 % z těchto 10 % přechází do stádia č. 3., zbytek zůstává v této fázi
  3. ARC – AIDS related complex – únava, letargie, hubnutí, suchý kašel, potah v ústech, krku, průjem, subfebrilie, noční pocení, atralgie
  4. úplný obraz AIDS – kožní onemocnění – kaposysarkom, smrt na banální onemocnění z důvodu poruchy T₄ lymfocytů, obranyschopnost, často respirační infekce – pneumonie – smrt
• Prevence: věrnost jednomu partnerovi (dosud bez sex. zkušeností či HIV neg.), bezpečný sex (kondom při každé souloži, nekoitální techniky – mazlení), vyhnutí se injekčnímu podání drog, mít svou jehlu, stříkačku a roztok drogy
• Inkubační doba: od vstupu viru do vnímavé buňky po objevení se klin. příznaků (ak. infekce) průměrně 3 týdny.
• Nakažlivost osob: okamžitá po vniknutí HIV do organismu. Nakažlivou zůstává až do konce svého života. Největší množství viru se z těla vylučuje v aktuní fázi.
• Th: antiretrovirová chemoterapeutika – zpomalují množení viru v organismu. Léky: azidothymidin (AZT)

 

Herpes simplex

Původce: Je osm typů herpetických virů způsobujících různá onemocnění. Herpes simplex virus (HSV) má dva typy – 1 a 2. Typ 1 způsobuje dobře známé opary na rtech. Typ 2 způsobuje opar na genitálu, další herpetické viry (typ 3) – Varicella zoster virus pásový opar, EB virus infekční mononukleózu atd. Typ 8 pak způsobuje Kaposiho sarkom u nemocných AIDS. Jednoznačně odlišit jednotlivé typy lze pouze laboratorními testy.

Příznaky 

• HSV1: Herpes simplex virus vytváří na kůži známý opar, nejčastěji na rtu, ale může se objevit i jinde na kůži. Opar se během několika dní zcela zahojí. K prvnímu setkání s virem HSV 1 dochází u většiny populace obvykle v časném věku. Virem HSV 1 či 2 se nakazíme většinou (primoinfekce) zcela bez příznaků. Asi u 1 % osob, které se poprvé setkají s HSV, se objeví právě opar (který se v průběhu života může kdykoliv opět objevit jako tzv. recidivující opar). Průběh může být i komplikovaný, např. herpetická vulvovaginitida (zánět pochvy), gingivostomatitida (zánět dásní a ústní dutiny), keratokonjunktivitida (postižení oka), herpetická meningoencefalitida (postižení mozku) nebo dokonce jako novorozenecká sepse. Proto např. rodička ani nikdo ze zdravotníků na porodním sále nesmí mít čerstvý opar.

Virus zůstává v člověku po celý život a je obvykle latentní, tedy nezpůsobuje žádné příznaky onemocnění. Jeho reaktivace je možná několika způsoby, k nimž patří horečka, opalování na slunci – často na horách při lyžování – a vůbec jakýkoliv stres. Takovéto “probuzení” viru, který přežívá v nervové tkáni, se projeví jako opar – tedy skupinkou puchýřků s čirým obsahem, který se po několika dnech zkalí, puchýřky praskají a sekret zasychá v podobě lpících stroupků. Po jejich odloučení se opar bez jizvy zahojí. Při nesprávném ošetřování se může druhotně infikovat bakteriemi, vznikne bolestivý vřídek a hojení je pak delší.

• HSV2: Genitální herpes (herpes genitalis nebo progenitalis), čili opar na genitálu se vyskytuje zejména u dospělých osob a patří mezi sexuálně přenosné nemoci – STD. U mužů se opar vytváří na žaludu, předkožce a u gayů provozujících anální sex pak v okolí konečníku. U žen se vytváří nejčastěji v oblasti stydkých pysků.

Infikována může být i sliznice dutiny ústní v závislosti na sexuálních praktikách. Výskyt onemocnění vyvolaného HSV 2 začíná v období sexuální aktivity, při výskytu u dětí je třeba myslet na možnost sexuálního zneužívání.

Opar na genitálu vypadá podobně jako opar na rtu. Pokud se ložiska rozpadnou ve vřed, silně bolí.

Výskyt viru herpex simplex je celosvětový. Postihuje v různých oblastech 50-90 % populace. 

• Přenos HSV 1 je zprostředkován slinami nosiče viru. K přenosu HSV 2 dochází obvykle při pohlavním styku. Typ 1 i 2 mohou být přeneseny při orálně – genitálním, orálně – análním nebo análně – genitálním styku.
• Inkubační doba je 2-12 dní.
• Léčba je možná antivirovými – virostatickými přípravky (acyklovir). Každý opar na genitálu by měl být vyšetřen lékařem – dermatovenerologem, zejména z důvodu odlišení od jiných STD, např. primárního stadia syfilis!!! Na počínající iniciální stadium oparu na rtu lze doporučit volně prodejný Herpesin či Zovirax. Opary na genitálu je lepší před lékařských vyšetřením nijak neošetřovat, abychom předešli možnému zkreslení následujících potřebných vyšetření, např. mikroskopického vyšetření k vyloučení syfilis.
• Důležité: každý vřídek, který se vytvořil na genitálu, musí být vyšetřen dermatovenerologem. Je to především ve vašem zájmu, ne v zájmu lékaře!!

Do jakýchkoliv pupínků na genitálu proto nikdy neďoubejte ani nerýpejte. Pupínky HSV obsahují aktivní virus a jejich obsah je vysoce infekční!

• Prevence: Užívání kondomu při sexuálních praktikách snižuje riziko infekce, avšak pokud se projevy nalézají mimo oblast krytou kondomem, pak kondom nechrání!

 

Kondylomata

• Condylomata accuminata (genitální, venerické bradavice, špičaté kondylomy, “fíčky”) Jde o infekční virové (HPV – lidský papilomavirus) onemocnění, patřící do skupiny chorob přenášených pohlavním stykem (STD).
• Kondylomata jsou bradavičnaté útvary, které se vyskytují v místech vlhké zapářky na genitáliích a v jejich okolí, v tříslech: u muže v předkožkovém vaku, na vnitřním listě předkožky za okrajem žaludu, na uzdičce, na žaludu samotném a v zevním ústí močové trubice; dále kolem análního otvoru a na hrázi.
• Příznaky: Nejdříve se tvoří malé bělavě až růžové výrůstky, které se časem zvětšují co do velikosti i do počtu. Mají bradavičnatý rozeklaný povrch a mění se v květákovité útvary, které mohou po čase pokrývat rozsáhlé plochy zevního genitálu. Tlakem ze stran se mohou oplošťovat a vytvářet výrůstky podobné kohoutímu hřebínku. Někdy na povrchu a v záhybech mokvají, pokrývají se hnisem a páchnou. Pokud nejsou odstraněny, odumírají a prorůstáním vaziva se oplošťují. Pak mohou napodobit condylomata lata sekundární syfilis a prorůstají-li do análního otvoru, mohou se podobat též hemoroidům. Výjimečně prorůstají celý mužský pohlavní úd (tzv. condyloma giganteum). Některé typy viru se mohou zvrhnout ve zhoubný nádor.
• Špičatá kondylomata se častěji vyskytují: při fimóze, tj. vrozeném nebo získaném zúžení předkožky, která se stěží dá přetáhnout zpět přes žalud; při chronických zánětech močové trubice; při opruzení (intertrigu) v místech vlhké zapářky v tříslech nebo kolem řiti a vůbec při špatné hygieně. 
• Inkubační doba je zhruba 2 měsíce
• Přenos: Riziko nákazy je značné jak při genitálním, tak při análním styku. Menší je při orálním sexu – felaci. Onemocnění se přenáší jen intenzívním přímým stykem s projevy bohatými na viry.
  Infekce HPV virem však může být asymptomatická, virus je přítomen v epidermis a přenos infekce je možný, proto potenciálně infekční může být každý. Přítomnost kondylomat v konečníku zvyšuje riziko přenosu HIV až o 800 %.
• Kondylomy jsou velmi rozšířené a jejich počet v populaci neustále stoupá. Je to u nás jedna z nejčastějších STD. Muži, zejména gayové, jsou nejčastější skupinou s tímto onemocněním. Při jejich výskytu je třeba myslet i na možnou HIV infekci i další STD a nechat se vyšetřit v zájmu sebe i partnera. Výskyt rozsáhlých kondylomů je typický právě u HIV pozitivních. 
• Léčba: Dermatovenerologové používají zmražení (kryalizaci) a následné použití cytostatika podofylinu. Léčba je možná též spálením elektrokauterem nebo se provádí přímo chirurgické odstranění. V některých místech, kde jsou kondylomata malých rozměrů, lze použít rychlé vyškrábnutí ostrou chirurgickou lžičkou. Samoléčba není možná, není možné si zakoupit žádný volně prodejný lék na toto onemocnění. Podofylin je cytostatikum a při překročení doporučené koncentrace se stává velmi toxickým, opatrnosti je třeba v místech s poraněnou pokožkou nebo při opruzení. V takových případech dojde k přílišnému vstřebávání a hrozí velmi nebezpečné periferní neuropatie nebo i kóma!
• Prevence: Ochrana před tímto sexuálně přenosným onemocněním neexistuje. Hlavním rizikem je promiskuita, někdy zanedbaná hygiena. Kondom chrání sporadicky. Doporučují se běžná hygienická opatření po styku. Při podezřelých projevech na genitálu je třeba včas vyhledat kožního lékaře.

 

Moluska

• Moluska (molluscum contagiosum) jsou infekční onemocnění kůže vyvolané virem (poxvirus). Projevuje se charakteristickými pupínky s centrální vkleslinou. Jde o běžné onemocnění u dětí, kde se přenáší nahodilým kontaktem. U dospělých je řazeno k chorobám přenosným sexuálním stykem (STD).
• Příznaky: Typické moluskum je hladké, polokulovité, barvy kůže nebo narůžovělé či nažloutlé a na vrcholu má vkleslinu (pupík). Velikost je v průměru 2-5 mm, ojedinělá moluska mohou dosahovat velikosti až 1,5-2 cm. Vyskytují se ve skupinách, především kolem genitálií a břicha, v podstatě se však mohou vyskytnout kdekoliv na kůži i osamoceně. Na kůži jich bývá přibližně dvacet i sto; zejména u dětí. Někdy mohou moluska zhnisat. Nákaza bez lékařského zásahu může trvat několik měsíců až let.
• Inkubační doba je od 3 týdnů do 3 měsíců.
• Léčba: Používají se destruktivní metody, např. rozrušení sterilní jehlou s následným zajódováním nebo skalpelem, kryalizace (zmrazení) tekutým dusíkem (u dětí po předchozím znecitlivění) nebo aplikace lokálních cytostatik. Po čase je třeba však kůži zkontrolovat, neboť onemocnění může recidivovat.

Prevence: Ochrana spočívá v běžných hygienických opatřeních. Proti sexuálnímu přenosu neexistuje spolehlivá ochrana. Kondom nechrání, jelikož pupeny se vyskytují mimo oblast penisu.Jako u všech virových kožních onemocnění je při rozsáhlém výskytu molusek třeba pamatovat na možnost infekce HIV virem, a proto je vhodné nechat si udělat testy.

 

Hepatitida

• Virová hepatitida označovaná jako žloutenka je vážné infekční onemocnění jater způsobené viry. Celkem známe 5 druhů virových hepatitid, které označujeme A, B, C, D a E. Laik na první pohled nepozná, jakým virem se nakazil, neboť projevy všech hepatitid mohou být velmi podobné či vzácně i nulové.
  Virové hepatitidy jsou velmi rozšířené v rozvojových zemích, kde se setkáme i s typy, které se u nás nevyskytují. Je to např. hepatitida typu E.
• Virová hepatitida je jediná sexuálně přenosná choroba, proti níž se můžeme chránit očkováním!!
• Ačkoliv je hepatitida A – (HAV) označována jako nemoc špinavých rukou, je u ní výrazné riziko přenosu pohlavním stykem a tak patří, spolu s hepatitidou B – (HBV), mezi sexuálně přenosné choroby (STD). Největší množství přenosu HBV se odehrává sexuálně a u HAV je sexuální přenos na druhém místě.
• V porovnání s tak obávanou chorobou, jako je AIDS, je hepatitida přibližně 100x nakažlivější a oproti AIDS, jímž je podle odhadu WHO z roku 2000 nakaženo 35 milionů HIV pozitivních na světě, jsou hepatitidou B celosvětově nakaženy 2 miliardy lidí.
  • Hepatitida A
• Symptomy: V 70 % případů jsou po inkubační době 16-50 dní na začátku patrné trávicí potíže, ve 30 % mají chřipkový charakter, s teplotami. Kožními příznaky jsou žloutenka, vyrážky (kopřivka). Průběh onemocnění může být závažný a léčba, která je symptomatická, probíhá na infekčních odděleních.
• Přenos viru hepatitidy A je fekálně-orální, tj. cestou stolice-ústa. Přenos viru usnadňují praktiky orálně-análního sexuálního styku, známé jako tzv. rimming, který praktikuje nemalé procento gayů.
• Inkubační doba je 16-50 dní.
• Imunita po prodělaném onemocnění je celoživotní.
  • Hepatitida B
• Symptomy: Onemocnění má těžší a delší průběh než hepatitida A. Kromě trávicích potíží jsou časté příznaky chřipkové, kloubní, kožní a nervové. V důsledku postižení jater vzniká tzv. intrahepatální cholestáza, přeloženo do češtiny městnání žluči uvnitř jater, stoupá hladina bilirubinu v krvi, který se dostává do kůže a projevuje se typickým zežloutnutím kůže, bělma očí a nehtů. Proto se onemocnění nazývá žloutenka. Stolice je světlá, zatímco moč má tmavou barvu.
  Onemocnění může v 5-10 % případů přejít do chronického stadia, které někdy vede až k jaterní cirhóze nebo dokonce k rakovině jater.
• Přenos se děje především parenterální cestou, tedy mimo trávicí ústrojí, nejčastěji cestou krevní, a k nákaze stačí nepatrné množství séra, méně než 0,01 ml. Přenos je možný i prostřednictvím společně používaného holicího strojku, kartáčku na zuby či jiných předmětů denní potřeby nebo nesterilní injekční jehlou!! HBV byl nalezen téměř ve všech tělních tekutinách, ale pro přenos infekce má zásadní význam krev a krevní deriváty, dále sperma, vaginální sekret, sliny, pot a slzy.
• HBV se přenáší běžně vpichem použité infikované jehly u narkomanů a nezřídka nešťastnou náhodou u zdravotníků. Používáním jehel či jiného materiálu a nástrojů na jednorázové použití se ve zdravotnictví riziko přenosu viru hepatitidy B výrazně snížilo.
• Sexuální přenos: Hepatitida B patří mezi choroby přenášené pohlavním stykem (tzv. STD nebo STI), a to homosexuálním i heterosexuálním. Zajímavé důkazy pro sexuální přenos jsou u gayů, kde jejich postižení je úměrné častosti střídání mužských partnerů. V případě 600 gayů v New Yorku byly v séru zjištěny protilátky proti HBV v 51 %. Šlo převážně o bělochy pod 40 let, většinou vysokoškoláky, kteří se s infekcí setkali. U lesbiček byla pozitivita jen 6,3 %. Z vyšetřovaných mužů si bylo vědomo minulé infekce 23 % a u těchto byla celková pozitivita sér na HBV 65 %. Souvztažnost séropozitivity na HBV s promiskuitou byla výrazná: z těch, kteří měli za minulý rok méně než 10 partnerů, bylo infikováno HBV 30 %; z těch, kteří měli více než 10 partnerů, bylo nakaženo 60,5 %. Nejvyšší séropozitivita byla u mužů, kteří výhradně nebo převážně pěstovali anální soulože, a daleko nižší byla u těch, kteří dávali přednost orálně genitálním stykům.
• Výskyt je celosvětový. V oblastech Afriky a Asie onemocní endemickým výskytem především děti. Ve vyspělých zemích je nejvyšší výskyt u dospívajících a dospělých. Hepatitidou B jsou ohroženy především osoby s rizikovým sexuálním chováním. Vyššímu riziku infekce HBV jsou vystaveni též pracovníci ve zdravotnictví.  Zejména u gayů je to vysoká promiskuita, časté pasivní nebo aktivní anální styky, při kterých často vznikají místní poranění konečníku. Zánět rekta vede k tomu, že skrze porušenou sliznici virus snáze vniká. Rovněž krvácení z konečníku je časté u mnoha pasivních gayů. Orálně genitální nebo orálně orální styky gayů mají na získání HBV malý vliv.

V České republice je v posledních 5 letech hlášeno průměrně 800 případů onemocnění ročně (nemocnost 8/100 000). Ještě v polovině 80. let byla nemocnost trojnásobná. K snížení nemocnosti u nás nesporně přispělo očkování osob vystavených vyššímu riziku infekce, např. zdravotníků, zahájené v polovině 80. let.

• Inkubační doba 50-180 dní, průměrně 90 dní.
• Období nakažlivosti: Nákazu virem hepatitidy B lze zjistit vyšetřením krve. Pozitivitu testu prokáže nález tzv. „Australského antigenu“ (zkratka HbsAg) Pozitivní osoby jsou potenciálně infekční. Musí být léčeny a sledovány na infekčních odděleních. Zdravotnický personál by měl být vždy upozorněn na pozitivitu HbsAg.
• Léčba je symptomatická.
• Očkování: Provádí hygienické stanice. Je důležité zejména u osob, které jsou vystaveny zvýšenému riziku infekce.

 

• Svrab

• je časté infekční kožní onemocnění, přenosné z člověka (vzácněji zvířete) na člověka, které patří do skupiny chorob přenosných pohlavním stykem (STD).
• Původcem je mikroskopický roztoč Sarcoptes scabiei (zákožka svrabová). Roztoč žije celý život v kůži člověka. Mimo hostitele samička přežívá maximálně 2-3 dny. Dospělá samička zákožky má velikost 0,3-0,4 mm, sameček je poloviční. Oplodněná samička se zavrtává do škáry kůže a vytváří chodbičku, kde během svého 30denního života denně klade 2-3 vajíčka. Larvy se líhnou za 3-4 dny, kompletní vývoj trvá 10-14 dní. Pouze 10 % vajíček přežívá do dospělosti. Průměrný počet dospělých samiček na kůži nakaženého pacienta je asi 11; u norského svrabu tisíce až miliony.
• Klinický obraz a diagnostika infekce:

Pro podezření na nákazu svědčí následující příznaky:

• Intenzivní až kruté noční svědění po zahřátí pod pokrývkou.
• Vyrážka na charakteristických místech kůže – zejména tam, kde je malá tloušťka kůže – genitál, třísla, podbřišek, kolem pupku, podpaží, prsní bradavky, mezi prsty ruky, u malých dětí na dlaních.
• Zpravidla současný výskyt u členů domácnosti a u všech sexuálních partnerů.
• Charakteristické jsou dvojice drobných pupínků spojených náznakem malé chodbičky. Vlivem škrábání je typický obraz u neléčeného svrabu časem zkreslen druhotnou infekcí s hnisáním, ekzematizací a šířením kožních projevů na další místa. Postupně může být postižen celý kožní povrch, kromě obličeje a kštice.
• Svrab u čistotných osob – tzv. “svrab lepších lidí”
  Svrab se může vyskytnout i u osob s vysokou hygienickou úrovní. Diagnóza je pak velmi obtížná, protože kožní příznaky jsou málo zřetelné, necharakteristické nebo chybí.
• Svrab norský (Scabies norwegica)Vzácná, zato však závažná forma svrabu, která vyvolává lokální nebo regionální epidemie, obvykle nemocniční. Postiženi bývají oslabení pacienti s poruchou imunity (včetně HIV infekcí). Je vysoce nakažlivý, protože v olupující se kůži jsou tisíce až miliony roztočů.
• Svrab přenosný ze zvířat. Kočky a psi mohou být postiženy svrabem. Roztoč může být kontaktem přenesen na člověka, ale není schopen se na lidském těle množit. Začátek symptomů bývá obvykle náhlý a objevuje se asi 10 dní po přenosu roztoče. Vyrážky jsou obvykle mírnější a ztrácejí se za 4-6 týdnů. Z člověka na člověka se nepřenáší.
• Svrab se vyskytuje celosvětově v 30letých cyklech s 15letým intervalem mezi epidemiemi, ale poslední pandemie, která začala v r. 1964, tento limit přesáhla. V ČR je scabies v pořadí čtvrté nejčetnější infekční onemocnění. Postiženy jsou všechny věkové skupiny s nejvyšším výskytem u 15-19letých. K¼nákaze dochází obvykle nepřímo – prádlem, šatstvem. Samička si v kůži vytváří 5–20 mm dlouhé chodbičky, do nichž snáší vajíčka a exkrety. V teple (při ulehnutí do postele) samička opouští chodbičku, což postižený pocítí jako intenzivní svědění.Roztoč se usadí v místech s nejjemnější kůží (v meziprstních prostorech rukou, na vnitřní straně zápěstí, v podpaždí, kolem pupku, u žen kolem prsních bradavek, u mužů na předkožce). Podle lokalizace použijeme buď urinové obklady, nebo koupele. Vždy použijeme urinu odpařenou na ¼¼původního množství nebo odstátou urinu.
• Způsoby přenosu:Přenos onemocnění se děje přímým těsným tělesným kontaktem, zejména při pohlavním styku. Je proto zařazen mezi STD – choroby přenášené pohlavním stykem. A jako infekční onemocnění podléhá povinnému hlášení.
  Další cestou přenosu je kontaminované ložní prádlo, ručníky, šatstvo. Šíření onemocnění napomáhá nízká úroveň hygieny (např. v ubytovnách, hotelích, ústavech sociální péče) a promiskuita. Onemocnění svrabem bývá často nemocnými pociťováno jako ostuda vzhledem k předsudku, že jde o nemoc špinavých a zanedbaných lidí. Svrab však postihuje všechny vrstvy populace. Onemocnění se nepřenáší běžným denním stykem – např. podáním ruky, dotykem.
• Inkubační doba je 14 až 21 dní.
• Období nakažlivosti končí po řádně ukončené léčebné (antiskabiesní) kůře, kterou řídí dermatolog, a po provedení všech příslušných hygienických opatření.
• Léčba: U léčby svrabu je třeba dodržet řadu důležitých zásad. Jen tak bude úspěšná nebo nedojde zbytečně k opětovné infekci (reinfekci).

1. Léčbu svrabu má řídit kožní lékař.
2. Léčba má odpovídat klinickému stavu onemocnění a podle toho se vybírají vhodné preparáty (Skabicid, Jacutin, sirná mast). Léky musí být aplikovány, kromě obličeje, od brady dolů všude (i za nehty). Někdy je potřebná i léčba na lůžku kožního oddělení. Bezpodmínečně nutná je současná léčba všech členů domácnosti a všech sexuálních partnerů (argument, že nemají žádné potíže, je pochybný, mohou být v inkubační době). Léčba u všech musí být ukončena současně!
3. Je nutné provést všechna hygienická opatření, s nimiž vás seznámí lékař (vyvařit ložní prádlo a vyžehlit napařovací žehličkou. Co nelze vyvařit, pověsit na dobře větrané místo na 14 dní. Zákožky též nepřežijí mráz. Po ukončení léčebné kůry s nimi nemocný již nesmí přijít do styku.
4. Pokud byl získán při promiskuitním sexuálním chování, doporučujeme provést další vyšetření na jiná STD.
5. Na obklad použijeme bavlněnou látku (na ruce bavlněné rukavice) namočenou v odpařené urině a přiložíme na postižená místa, kde je koupel nemožná. Obklady si děláme denně; překryjeme papírem na pečení, převážeme a necháme působit 2–3 hodiny. Pokud jsou postižené meziprstní prostory, volíme koupel z odstáté, nebo odpařené uriny kterou necháme působit 20–30 minut i déle. Poté končetiny opláchneme vodou, důkladně osušíme ručníkem, který by měl skončit v¼dezinfekčním roztoku spolu s použitými ponožkami.

• Prevence: Ochrana jiná než opatrnost při výběru sexuálních partnerů neexistuje. Dbejte též základních hygienických pravidel při ubytování – vyprané lůžkoviny apod.

 

• Trichomoniáza

• Trichomonádový zánět pochvy je zánět pochvy vyvolaný prvokem (jednobuněčným organismem) zvaným Trichomonas vaginalis. Tento bičíkovec se pohybuje v tekutém prostředí a způsobuje též infekce dolních cest močových. Patří mezi sexuálně přenosné choroby. Riziko nákazy stoupá s počtem sexuálních partnerů, ale u mužů v 9O% probíhá bez příznaků. U panen se nevyskytuje. Při hormonální antikoncepci je její výskyt nižší. Naproti tomu ženy s nitroděložním tělískem postihuje častěji.
• Příznaky:V akutním stadiu se infekce projeví svěděním až pálením v pochvě a někdy i při močení. Výtok je hojný, řídký, šedobělavý a často zpěněný. Při přechodu zánětu do chronického stadia se tyto příznaky zmírní až vymizí.
• Vyšetření v zrcadlech, výtěr z pochvy s mikroskopickým vyšetření (tzv.MOP) spolu s výše uvedenými příznaky většinou stačí k diagnóze trichomoniázy. Mikroskopické vyšeření odhalí přítomnost prvoka-bičíkovce: Trichomonas vaginalis.
• Léčba obou partnerů. K léčbě se užívá metronidazol (ENTIZOL, KLION) užívaný u žen současně orálně i vaginálně 7 dnů. Partner má při léčbě parnerky používat kondom. Partnera je nutné léčit při opakování (recidivě) zánětu. Muži užívají tablety orálně po dobu 7 dnů. Vyjímečně je nutná i razantnější léčba např. při nákaze odolným (rezistentním) kmenem trichomoniázy.

 

Symptomy

Trichomoniáza, jako mnoho jiných sexuálně přenášených nemocí, často nastane bez nějakých symptomů. Muži téměř nikdy mají symptomy. Když ženy mají symptomy, oni obvykle objeví se uvnitř čtyři k 20 dnům z vystavení. Symptomy u žen obsahují těžký, žlutý-zelený nebo šedý poševní výtok, nepohodlí během styku, vaginální vůně a bolavého urination. Dráždění a svrbění ženské genitální oblasti, a na vzácných příležitostech, nižší bolest břicha také může být přítomná. Symptomy u mužů, jestliže dar, zahrnovat tenké, bělavé propuštění z penisu a bolavé nebo těžké urination.

Léčba

Protože muži mohou přenášet nemoc k jejich partnerům sexu dokonce když symptomy nejsou přítomné, to je lepší než dárek oba partneři odklidit parazita. Metronidazole je droga zvyklá na dárkové lidi s trichomoniázou. To obvykle je poskytováno v jediné dávce. People užívání tohoto léku by nemělo pít alkohol protože mísit se dvě substance občas mohou způsobit hrozné zvedání žaludku a zvracení.

Komplikace

Výzkum ukazoval spojení mezi trichomoniázou a dva vážné sequelae. Data navrhnou, že trichomoniáza je spojována se zvýšeným rizikem přenosu HIV a smět přimět ženu, aby doručil minimum-narození-váha nebo předčasné dítě. Další výzkum je potřeboval úplně prozkoumat tyto vztahy.

Prevence

Použití pánských kondomů může pomoci předejít šíření trichomoniázy, ačkoli opatrná studia nikdy byla hotová ten fokus na jak zabránit tuto infekci.

 

Mykóza (kandidóza) je onemocnění nejčastěji vyvolané mikroorganismem Candida albicans, houbou podobnou kvasinkám. Sedmdesát pět procent žen získá poševní mykózu alespoň jednou za život, ale některé jsou postiženy recidivami.

Příznaky poševní mykózy

Mykotická infekce se nemusí někdy projevovat, ale přítomny jsou infekční spóry. Když nastanou vhodné podmínky, vlákna houby, zvané hyfy, prorostou do výstelky pochvy a způsobují její narušení a běžné příznaky jako je svědění, bolestivost, suchá sliznice, bolest při pohlavním styku a bílý výtok podobný tvarohu, zapáchající jako extrakt z kvasnic. V těžkých případech dochází ke zduření poševní sliznice a zvětšují se tříselné lymfatické uzliny. Celá pánevní oblast je citlivá, někdy bývá i bolest při močení. Pochva je plná hustých bílých vloček, ale v některých případech může být na stěnách pochvy vidět pouze několik bílých skvrn. Výtok nemusí být úměrný závažnosti mykózy. (U mužů se mykóza projevuje červenými skvrnami na žaludu a penisu, bolestivostí a hromaděním bělavé hmoty pod předkožkou.)

Proč se mykóza opakuje

Mykotické spóry jsou neustále přítomné ve vzduchu a snadno se uchytí v teplém a vlhkém prostředí. Při poklesu přirozené odolnosti, např. při stresu nebo během nemoci, se kandida rychle pomnoží. Při podávání antibiotik, zejména širokospektrých, se vyhubí bakterie, které normálně kolonizují (osidlují) střevo a pochvu a brání pomnožení škodlivých mikrobů včetně kvasinek. Tím se poruší vnitřní rovnováha mikroprostředí a kandida se přemnoží. Vysoké hladiny estrogenů, ke kterým dochází při podávání antikoncepčních pilulek, během těhotenství a ve druhé polovině menstruačního cyklu, zvyšují obsah glykogenu (škrobu) v poševní výstelce. Současně s klesající kyselostí poševního sekretu, což je ve jmenovaných stavech běžné, se vytvářejí vhodné podmínky pro vznik mykózy.
Opakující se mykóza může upozornit na jiné onemocnění, např. na chudokrevnost (anémii) z nedostatku železa, na nízké hladiny bílkoviny přenášející železo v krvi – feritinu, nebo na cukrovku. Rozšíření mykózy napomáhá i trauma poševní tkáně při intezivním styku nebo nadměrném tření, třeba ručníkem.

Léčení mykózy

Při léčení mykózy je nutné, aby se léčil i partner. Mykotické spóry mohou přežívat i pod předkožkou a nemusí vyvolávat žádné obtíže. Časem pak mohou být přeneseny zpátky na partnerku. Pro léčbu právě probíhající mykózy má lékař dvě možnosti:

1. Lokální (místní) léčba (vag. čípky či krémy), která však obvykle působí pouze na povrchu sliznice a nezasáhne kvasinky lokalizované v hlubších vrstvách tkáně. Řada žen léčbu těmito přípravky velmi často přerušuje hned po vymizení příznaků, kdy ovšem zdaleka nejsou všechny mikroorganismy zlikvidovány. Pak dochází k častým recidivám.
2. Perorální léčba (užívání ústy), která je schopna zbavit vás infekce již po jediné dávce léčivého přípravku, tj. po požití jedné kapsle (flukonazol – např. léčivé přípravky Diflucan, Mycomax). Tato léčba je tedy nejen mnohem účinější, ale také pohodlnější. Vzhledem k tomu, že zasahuje především mikroorganismy ve střevním traktu, brání rovněž mnohem efektivněji recidivám onemocnění.

Jak předcházet mykózám:

• neužívat žádné přísady do koupelí, ani poševní deodoranty a výplachy. Všechny ničí ochranné kyselé prostředí pochvy.
• nosit volné prádlo s bavlněnými klíny. Těsné nylonové kalhotky a přiléhavé kalhoty zvyšují teplotu a vlhkost.
• přežehlit bavlněné klíny u kalhotek horkou žehličkou. Při praní v pračkách s nízkou teplotou se vždy spóry kandidy nezničí.