Valašská nížina a Dobrudža
Vymezení
Valašská nížina (Cimpia Romina) a Dobrudža jsou území nacházející se na východě Rumunska a nepatrně zasahují i na sever Bulharska. Na severu sousedí s provincií Jižní a Východní Karpaty a na jihu se Starou planinou.
Regionalizace
- Subsoustava Alpsko-karpatská
- Podsoustava Podunají
- Provincie Cimpia Romina
- Provincie Dobrudža
Stavba
Podunajská provincie Cimpia Romina Na jihu je oblast Cimpia Romina ohraničena pohořím Stará Planina. V podloží provincie Cimpia romina je moesijská platforma. Ve druhohorách a třetihorách byla oblast Cimpia romina mořskou pánví. Dobrudža je provincií pahorkatinového charakteru. Dunaj tuto provincii obtéká obloukem. Na jihu na ní navazuje Dobrudžská plošina.Ta je složena z křídových a třetihorních vápenců a také slínovců.
Pedosféra
Půdy jsou v dané lokalitě velmi úrodné, jde především o černozemě na spraších.Kromě černozemí se na písčitých substrátech a vátých píscích vyskytují i regosoly, arenosoly.
Cimpia romina
Daná provincie je součástí Dolnodunajské nížiny. V období druhohor a třetihor zde byla mořská pánev, zachovány jsou značné nánosy sedimentů
Dobrudža
Území Dobrudži lze rozdělit na dvě lokality a to na Dobrudžskou platformu a Dobrudžskou plošinu.Obě jsou složené z vodorovně uložených křídových a třetihorních vápenců a slínovců
Klima
Podnebí je středomořského typu s letním maximem. Je zde rovněž patrný vliv mediteránního podnebí se dvěma maximy: jarním v květnu a slabším podzimním v říjnu. Klima je do značné míry kontinentální, se studenými, poměrně suchými zimami a horkými léty. Srážek na tomto území spadne přibližně v rozmezí 500 – 700 mm ročně, v oblastech kotlin dokonce ještě méně. Bukurešť v nadmořské výšce 82 m má průměrné lednové teploty -2,8 °C, a červencové 23,3 °C a spadne zde 578 mm srážek. Největší část srážek spadne na jaře. Celkově je zde relativně málo srážek a jsou zde větší amplitudy teplot. Území Valašské nížiny a Dobrudži je často ohrožováno suchem a v zemědělství je nutné zavlažování. Dobrudža je nejsušším a nejteplejším územím Rumunska.
Hydrologické poměry
Území náleží do úmoří Černého moře. Řeky zde mají pluviálně-nivální režim s jarním maximem vodnosti, která já způsobena táním sněhu v horách. Nejvýznamnější řekou je Dunaj, která svým povodím odvádí veškerou vodu odtékající z území.
Dunaj protéká skrz celou Valašskou nížinu k východu. Pahorkatina Dobrudže stáčí Dunaj s bažinatým okolím na sever, a ten potom ústí do Černého moře rozsáhlou deltou. Ta je druhou největší deltou v Evropě a zároveň největším mokřadem v Evropě. Delta má rozlohu 4,3 tis. km². Začíná 80 km před dosažením Černého moře, kde se Dunaj rozlévá do dvou, později do tří větví: Chilia, Sulina, a Sfantu Gheorghe. Leží již v pásu vněkarpatských sníženin. Nejdříve Dunaj vtékal do rozvětveného limanu, do deprese, kam se vlévaly také řeky Seret, Prut, Jalpuch aj. Deltová rovina rychle narůstala a Dunaj se zde bohatě větví. Delta je zabahněná a zaplavená četnými mělkými jezery. Největší jezera se nacházejí právě v okolí dunajské delty: Jalpug a Kagul. Na pobřeží se nachází limanová jezera. Limanová jezera vznikají oddělením části moře písečnou kosou.
Především z Karpat do Dunaje přítéká velké množství řek, které však nejsou příliš vodné. Nejvýznamnější jsou Jiu, Arges, Ialomita, Oltu. Všechny jsou levostrannými přítoky Dunaje. Oltu má délku 737 km. Arges je řeká dlouhá 344 km. Pramení ve Fagašských horách. Její tok je využíván k výrobě elektřiny ve vodních elektrárnách. Siret pramení na Ukrajině a po 726 km svého toku se vlévá do Dunaje. Její povodí má rozlohu 47,6 tis. km² a na svém středním a dolním toku je velké množství bažin. Nejdelším přítokem Dunaje v této oblasti je Prut, hraniční řeka mezi Moldávií a Rumunskem. Od pramene po soutok měří dlouhý 950 km a povodí má rozlohu 27,5 tis. km².
Biologické poměry
Přirozenou vegetaci jižního úpatí Karpat tvoří listnaté, převážně dubové lesy. Ve vlhkých oblastech, zejména v bažinách podél řeky Dunaje a jejích přítoků se rozkládají lužní lesy. Z velké části však byla oblast pokryta stepní a lesostepní vegetací, která tvoří velkoplošnou mozaiku lesa a stepí. Zatímco les proniká na hrubozrnnějších půdách daleko na jih, step je hlavně na půdách jemnozrnnějších. Uplatňují se luční stepi a stepní louky. Vyskytují se halofity na zasolených půdách. Vzhledem k dlouhodobému a intenzivnímu obhospodařování je původní přirozená krajina většinou přeměněna na kulturní.
V kraji Dunajské delty můžete obdivovat více než 1200 druhů rostlin a více než 3 400 druhů živočichů, z nichž mnozí (jako např. pelikáni, volavky bílé, kormoráni, labutě) jsou chráněny zákonem. U slaných jezer a vedle močálů s rákosím či na plovoucích ostrovech z rákosí žije dodnes velké množství zvěře jako např. kanec, liška, vlk, medvěd, zajíc, tchoř či divoká liška.
Ochrana přírody a krajiny
Nejvýznamnějšími přírodními památkami, které pro svou výjimečnost byly zapsány na seznam přírodního dědictví UNESCO jsou Dunajská delta a Srebarna.
Dunajská delta je evropsky významným hnízdištěm stěhovavých ptáků. Na seznam UNESCO byla zapsána v roce 1991. Utváří unikátní krajinu, která nemá ve světě obdoby. Řeka, která má po deltu 2860 km a přibližně 120 přítoků, meandruje ve svém řečišti a vlny Černého moře způsobují, že sedimenty přinesené řekou se usazují v ústí řeky. Vzniká tak nejmladší krajina v Evropě a stává se územím rákosových porostů a vytváří bezpečný úkryt pro mnoho vzácných druhů ptáků, ryb a dalších živočichů. Dunajská delta pokrývá 4152 km² (z toho 82 % v Rumunsku a zbytek na Ukrajině) a chráněno je 2 733 km². V mokřadech, stojatých a tekoucích vodách dunajské delty žije přes 1 200 druhů rostlin, 300 druhů ptáků a 45 druhů ryb. Delta je významným hnízdištěm tažného ptactva. V oblasti delty žije přibližně 15 000 lidí. Většina se živí tradičním způsobem, převládá rybářství.
Srebarna (Bulharsko, zapsaná v roce 1983) je sladkovodní jezero v těsné blízkosti řeky Dunaj. Jeho rozloha je přes 600 ha. Jeho výjimečnost spočívá v tom, že poskytuje hnízdiště pro téměř 100 druhů ptáků, z nichž mnoho je vzácných nebo ohrožených. Dalších přibližně 80 druhů ptáků sem každoročně migruje a hledá zde útočiště přes zimu. Nejzajímavějšími druhy jsou pelikáni, volavky, ibisi, lžičáci.