Globální ekologie v politice Ala Gora

Úvod:

Albert Arnold Gore Jr., americký politik, který se k ekologii dle svých slov dostal na Harvardské univerzitě, kde byl profesorem Rogerem Ravellem se svými kolegy seznámen s výsledky profesorova několikaletého zkoumání růstu CO₂ v atmosféře.[1] Po své praxi válečného reportéra za války ve Vietnamu se v roce 1976 stal kongresmanem za stát Tennessee. V této funkci se angažoval v ekologické politice, a stál u zrodu několika zákonů. Např. v roce 1980 byl jedním iniciátorů návrhu zákona, jež byl nařídil asanaci chemicky zamořené půdy a odstranění skládek. V roce 1986 se stal senátorem, roku 1988 se prvně pokoušel kandidovat na prezidenta USA, tehdy však nebyl vybrán ani za kandidáta za demokratickou stranu. 1992 v dalších prezidentských volbách byl vybrán Billem Clintonem za „kamaráda v běhu“[2] a po úspěšných volbách jej již prezident Clinton jmenoval viceprezidentem USA. V této funkci byl i ve druhém období , a po této době sám kandidoval. Neúspěšně proti G. Bushovi Jr. Během let, kdy zastával funkci viceprezidenta byl také ekologicky činný, což se snad nejvíce projevilo ve snaze podpořit přijetí Kjótského protokolu[3] v USA. Jenže nebyl úspěšný. Z doby Ala Gora jako viceprezidenta USA je ale z mého hlediska podstatná publikace, kterou vydal v roce 1992. Jde o knihu Earth in the Balance: Ecology and the Human Spirit, která v České republice vyšla roku 2000 pod názvem Země na misce vah: Ekologie a lidský duch. Této knize se budu dále věnovat. Po neúspěšných prezidentských volbách se Al Gore stáhl do ústraní, napsal další knihu, Joined at the Heart: The Transformation of the American Family (2002 – v ČR dosud nevyšla), ale do opětovného celosvětového povědomí jej vynesl v roce 2006 dokument natočený Davisem Guggenheimem, An Inconvenient Truth (Nepříjemná pravda), kde Al Gore je průvodcem a hlavní postavou filmu kříženého s dokumentem.

 

Země na misce vah:

Primárním cílem této knihy bylo podle Ala Gora, člověka, který byl v té době v politice už ne nějakým „Greenhornem“, sepsat jakýsi koncept osobních cílů, ve kterém viděl možnost jejich jednoduššího a lehčího uchopení a rozvržení plánu, kterak jich dosáhnout. Tento cíl však Gore brzy opustil a uchopil knihu jako analýzu současného vztahu lidstva, s prostředím ve kterém žije – tedy se Zemí. Nechce ale skončit jen u analýzy, ale ještě přidává svůj návrh řešení problémů, které analyzoval.

Této problematice, tedy vztahu lidí a ekosystému se Gore již dříve věnoval právě po svém zvolení do sněmovny federálního parlamentu USA. Jako poslanec a později senátor, shromažďoval vědecké poznatky o stavu ekosystému naší planety, navštěvoval místa na Zemi, v kterých došlo k ekologickým katastrofám. Tato jeho vytrvalá činnost mu umožnila získat přehled o stavu ekosystému v jeho celku. V první části Země na misce vah, nazvané “Ohrožená rovnováha“, se pokouší o popisný rozbor stavu ekosystému na počátku devadesátých let minulého století.

Gore nejprve v první kapitole vyjmenovává hlavní problémy současnosti. Píše o hromadění oxidu uhličitého (CO₂), metanu a dalších plynů v atmosféře, což vede k takzvanému “Skleníkovému efektu“ a následnému “globálním oteplování“, které  v důsledku vede ke globální změně klimatu na celé Zemi. Píše také o velkém odlesňování (obzvláště zmiňuje kácení deštných pralesů). Toto mýcení lesů podle jeho závěrů je příčinou eroze půdy a vymírání živočišných i rostlinných druhů. V této kapitole se dále zmiňuje o problematice tenčení ochranné ozónové vrstvy, o nebezpečí které působí a mohou působit atomové zbraně. Dále ještě rozepisuje problémy spojené s populační explozí lidského druhu.

Ve druhé kapitole hledá odpověď na otázku, jak vůbec mohlo dojít k tomu, že lidstvo je v situaci, kdy je schopné samo sebe zničit. A jak je možné,  že mnoho lidí stále tuto situaci přehlíží, jakoby se snad nic nedělo. Nejhorší je ale podle Gora, že jsou lidé, kteří ne odmítají, ale dokonce pochybují o pravdivosti takových věcí, jako jsou např. globální oteplování nebo změny klimatu.

Ve třetí kapitole ukazuje to, co spojuje dění přírody a život člověka a jeho okolí. Bere si za příklad události, ke kterým jsou dokumenty. Na příkladu výbuchu sopky v Indonésii a následné zanesení atmosféry prachem z výbuchu jednoznačně způsobilo, že v příštím roce v období léta byla tak malá viditelnost, že ani neroztál sníh, a to způsobilo ekologický převrat v krajině. Jak i ve filmu Nepříjemná pravda uvádí, tyto akce (přírodní neštěstí),vyvolají reakci (jiné přírodní neštěstí).[4] Nejde zde jen ale o nástin pouhého průběhu či dopadu katastrof, ale ukazuje i ekologicko-sociální dopady. Tímto se pravděpodobně snaží ve čtenáři probudit pochopení a zájem o rizika, která nám hrozí, pokud nezačneme jednat.

Poté se vrací k ekologickým problémům dnešní doby (resp. začátku devadesátých let), které rozebírá hlouběji.

Analýza problémů atmosféry ve čtvrté kapitole odhaluje tři zásadní okruhy problémů.

• Úbytek ozónu (tvorba tzv. ozonové díry, tedy ztenčení vrstvy ozónu nad Antarktidou)[5]
• Snížená oxidace atmosféry (atmosféra nemá už takovou schopnost čistit sama sebe od škodlivých plynů)
• CO₂ . Nebo spíše exponenciální růst jeho množství ve vzduchu, a tím vznikající globální oteplování

V dalších kapitolách první knihy píše o problémech hydrosféry a velkém problému redistribuce sladké vody nebo stoupáním hladiny oceánů v důsledku tání ledovců[6], problémech pedosféry (mýcení lesů), o hladu a nárůstu populace, která má za následek nutnost genetického šlechtění potravin.

V závěru první části knihy se věnuje se věnuje odpadům, skládkám a jejich ekologické závadnosti, kterou musíme odstraňovat v systému recyklace odpadů, která ale není dosud vyjasněná.

Ve druhé části knihy,  “Hledání rovnováhy“, Gore zkoumá současný stav civilizace. Zkoumání provádí jak v rovině politické, v rovině, kterou ze svého působení zná, tak i v rovině psychologické a sociologické, ekonomické, filosofické a teologické. Hledá problém v soustavě demokracie. Nebo spíše dnešního demokratického systému. Protože podle jeho názoru, tento systém byl vystaven v době mediálně, řekněme, zaostalé. Pro kontakt sloužily krom mluveného slova, které ale od dob Guttenberga[7] vzalo částečně za své[8], neosobní, tištěná média (letáky, knihy). Technologie ale přinesly světu nová média, elektronická. Televizi s rozhlasem a počítače. A opět nové vnímaní světa. Političtí představitelé měli další možnosti jak ovlivňovat davy voličů. Zákonem zpětné vazby tak mohlo docházet i k demagogiím typu nacistického Německa, kterému vládl člověk, který rétoriku velmi dobře ovládal a zneužíval. Tím dochází k jasné možnosti ovlivnění (viz předchozí důkaz). A politik se snaží veřejnosti zalíbit. A samozřejmě je tu snaha i o znovuzvolení. Tady politik musí zvážit, zda „vystrčit hlavu z davu“, nebo jít s davem ostatních politiků, a některá svá předsevzetí prostě opustit. Vyhýbá se rozhodnutím, která snižují popularitu. V tomto bodě mě překvapuje, jak Gore, přes to, že toto kritizuje, nenabízí řešení, které by se snad nabízelo v systémové reformě. I on se zde staví do role takového politika, kterého kritizuje.

Gore vidí Spojené státy ve vedoucí roli na světě jako nutnost. Nutnost vedení v prostředí hospodářství,technologií a mocenské stability. Předpokládá, že USA povedou celý svět v programech ekologizace, a ve změně celého pohledu a vnímání světa. Předpokládá, že USA budou jakousi bílou holubicí, která bude jako první předkládat tyto návrhy, zákony, přehodnotí svou nadměrnou spotřebu,[9] … .

Nalézá chyby i v ekonomickém systému, o kterém píše v další kapitole. Kritizuje jakousi chamtivost, tedy snahy o zisk za každou cenu, tedy i za cenu likvidace přírodního bohatství, neobnovitelných i obnovitelných zdrojů. Kritizuje ale nejen tato chamtivá jednorázová rozhodnutí, ale vidí chybu větší v jejich zakořenění ve společnosti, jako ekonomických systémů. Některé tyto teorie jsou podle Gora staré. A to z dob, kdy jsme viděli Zemi jako geologicky neovlivnitelnou, a zdroje nevyčerpatelné. Tímto „stářím“ vysvětluje i chyby v ekonomických ukazatelích. Např. Hrubý domácí produkt (dále jen HDP). Pokud by totiž některá země vykácela deštný prales, projeví se to na jejím HDP pouze v zisku. Ale úhyn nedomestikovaných živočichů a ztráta tzv. „plic“ se v HDP neprojeví. Požaduje zde předefinování HDDP a jiných ukazatelů, které nepočítají s ekologií.

V další kapitole Gore zkoumá informace. Tak jako jsou lidé podle něj přehlceni informacemi, tak se i technologie zahlcují čím dále novými a novějšími informacemi. Poté, co rozebere postup získávání informací a poté ukáže, že dnes už máme tak mnoho dat, která ani nelze všechna vstřebat. Tady používá pojem „exformace“. Pokud jsme ale zahlceni daty, ztrácíme podle Gora orientační schopnosti a schopnost vnímat svět vcelku. Podobnost Gore spatřuje v našem zahlcení technologiemi. Nejsme už schopni uvědomit si důsledky z působení techniky. Nevidíme dál, a tak se ani nesnažíme o nápravu našich chyb, nereflektujeme je. A místo náprav vynalézáme nové technologie. Toto si myslím že dokládá citace z 11. kapitoly: „Není náhodou, že právě v době přemíry informací nastává krize vzdělávání. Jeho podstatou je totiž recyklace znalostí; dnes je však pro nás snazší generovat nová fakta, než uchovat a použít znalosti, které už máme. Jestliže se ocitneme před problémem neznalosti, začneme okamžitě vytvářet nové a nové informace, aniž bychom si přitom uvědomovali, že ani hodnotné informace nemohou nahradit skutečné poznání, natož moudrost. Dokonce lze říci, že když generujeme data jako taková v mnohem větších kvantech než kdy předtím, začínáme narušovat proces, v němž se informace posléze mění v poznání. Pokud tomuto procesu umožníme, aby probíhal svou normální cestou, podobá se spíše fermentaci: z informace se nejprve destilací stává poznání, a to se pak (někdy) mění fermentací na moudrost. Dnes se však shromažďuje o tolik informací víc než dříve, že je pomalý proces jejich konverze na znalosti doslova zavalen lavinou nových údajů.“[10]

Podle Gora jsme na Zemi dnes závislí jako jakýkoli drogově závislí člověk na své droze. Ve dvanácté kapitole popisuje právě tuto podobnost. A to jak v příčinách vzniku závislosti tak i v klamání sebe sama o stavu, ve kterém se závislý nalézá, tak i v klamání okolí. A zde dochází k psychologii a sociologii. Uchopil pojem „dysfunkční rodina“ a převedl jej na „dysfunkční civilizace“. Tak jako v rodinách, přenáší své chování rodiče na děti a generace na generaci a tento vzorec chování nekriticky přijímají, tak i v civilizaci přijímají nové generace „umělý svět náhrad“

Ke konci druhé části knihy se snaží Gore najít chybu v teologickém přístupu. Kde se vzala neochota řešit tento problém. Problém světa? Jako nejpravděpodobnější vidí možnost v ovlivnění myšlenkovou tradicí Platón, Augustin, Descartes. Jejich myšlenky dle Gora odvedli lidi od vztahu k planetě jako takové. Vidí dva směry, jimiž se podle něj duchovní ubírají:

• pomoc sociálně slabým ( v tomto případě nic jiného nevidí)
• odmítání věcí, které je nutno řešit centrálně

 

Je ale přesvědčen, že právě duchovenstvo svou autoritou může světu pomoci, a tak je vyzývá, aby se postavili i oni k tomuto problému čelem.

 

Poslední část knihy se jmenuje Nastolení rovnováhy, V kde se Gore snaží upozornit na fakt, že pro nalezení východiska z krize je třeba “začít u sebe a svého okolí“, což dokazuje na příkladu několika jedinců, ty pozdvihá a podobný princip péče o své okolí považuje za samozřejmý a nutný i ze strany státu.[11]

V samotném závěru knihy Gore předkládá „Globální Marshallův plán“, což je jeho soukromý plán postupu. Ukazuje tím pravděpodobně svůj silný patriotismus tím, že ukatuje právě na poválečnou systematickou pomoc Evropě. Tento plán počítá s již dříve naznačenou vůdčí úlohou USA na světě.

 

Závěr:

Jakkoli byl ale plán v té době realistický, nepodařilo se jej zrealizovat. A to ani za vlády B. Clintona, kdy k tomu měl tehdejší viceprezident Al Gore snad nejblíže. Nyní, v době, kdy je jasné, že se to nepodařilo, přišla americká produkce s již několikrát zmíněným filmem An Inconvenient Truth (Nepříjemná pravda). Oficiální text distributora zní takto: „Všichni sedíme na časované bombě. Pokud mají pravdu pesimistické hlasy, představované drtivou většinou světových klimatologů, máme přibližně deset let na to, abychom odvrátili ekologickou katastrofu nedozírných rozměrů, kterou by doprovázelo extrémní počasí a jež by nenávratně změnila tvář naší planety a život na ní. Pokud jste se teď zarazili, určitě vás zaujme hit filmového festivalu v Sundance, Nepříjemná pravda režiséra Davise Guggenheima. V ní popisuje zanícený souboj jednoho muže s mýty a nepravdami obklopujícími fenomén globálního oteplování a jeho návod na únik ze slepé uličky. Tím mužem je bývalý americký viceprezident Al Gore, který po neúspěšných prezidentských volbách v roce 2000 přesměroval kormidlo svého života vstříc záchraně planety před nezvratnými změnami.“[12]

Tento film, ač je hodně kritizován za svoji politickou předpojatost ukazuje téměř vše, co Gore již jednou sepsal. Nepovedlo se ale ani jemu samotnému zjednat nápravu.

Přesto problém je to natolik závažný, že je zapotřebí se jím zabývat nadále, a pokusit se jej vyřešit.

 

Seznam použitých pramenů:

Literatura:

Gore, A., Země na misce vah, Argo, 2000

Film:

An Inconvenient Truth (Nepříjemná pravda), 2006, režie: Davis Guggenheim

Internetové servery:

www.csfd.cz

www.wikipedia.cz

www.climatecrisis.net

[1] Srv.: Film: An Inconvenient Truth (Nepříjemná pravda), 2006, režie: Davis Guggenheim

[2] Orig.: Running mate – tedy nejbližší společník kandidáta na prezidenta, resp., spolukandidát

[3] Kjótský protokol je protokol k Rámcové úmluvě OSN o klimatických změnách z května roku 1992. Průmyslové země se v něm zavázaly snížit emise skleníkových plynů o 5,2 %.

[4] Ve filmu na příkladu Holandského výzkumu uvádí že malou změnou klimatu se posunula doba výskytu larev. Nyní jsou o  několik měsíců dříve. Jenže se neposunul přílet stěhovavých ptáků. A ani doba líhnutí ptáčat. V době, kdy se nyní líhnou ptáčata, není již dostatečná zásoba potravy v podobě larev. Tímto se ovlivňují jednotlivé živočišné druhy navzájem.

[5] Ve filmu Nepříjemná pravda, když kritizuje současnou vládu za nepřistoupení ke Kjótskému protokolu, a haní Ameriku za to, že jako jeden ze dvou největších producentů freonů (nebezpečných plynů pro ozonovou vrstvu) zůstávají za celým světem, poukazuje že to byla právě Amerika, která jako první začala s omezováním freonů a tím v podstatě (dle jeho slov) zastavila tento problém

[6] Tuto problematiku rozpracovává velmi hluboko ve výše zmíněném filmu, kdy popisuje problémy tání, koloběh vody pod ledovcem, který má za následek prasknutí ledovce viz Grónská prasklina uprostřed ostrova. A pokud by mělo dojít k roztání ledu v Grónsku, nebo na velmi oslabené západní časti Antarktidy, velké přibližně jako Grónsko, každá z těchto mas ledu by zvedla světovou hladinu moře o 6m! dohromady o 12m!

[7] správnější než Guttenberga by asi bylo označit Sumery

[8] Viz Marshall McLuhan: The Guttenberg Galaxy

[9] ve výše zmíněném filmu, o 14 let později, než je napsána tato kniha, vidí nezdar, akritizuje za něj současnou vládu USA.

[10] Cit.: Gore, A., Země na misce vah, Argo, s.183

[11] V této pasáži mi Gore silně připomněl stoicismus, kde byla jasně vyzdvihována péče o sebe, a o jakékoliv bohatství se každý, kdo prováděl tuto péči o sebe, staral jako o něco, co sice nyní má, ale může o něj kdykoli přijít. Tak jako Gore téměř přišel při autonehodě o svého syna, za kterého chvíli museli dýchat přístroje, a to ho podle jeho vlastních slov, která pronesl v Nepříjemné pravdě, ještě více utvrdilo v tom, co dělá. Správnou věc za záchranu životního prostředí.

[12] Cit.: www.scfd.cz (text on-line: http://www.csfd.cz/film/222320-neprijemna-pravda-an-inconvenient-truth/?text=40559)