Baltské jazyky

Jedná se o větev indoevropských jazyků, kterými mluví kolem 5,5 milionu osob. Těmito jazyky se mluví v severovýchodní Evropě při pobřeží Baltského moře, mluví jimi i menšiny v okolních státech i Americe.

Baltské jazyky jsou velmi podobné slovanským a to ve všech složkách jazyka. Na tuto podobnost jsou dva různé názory. První tvrdí, že v předhistorické době existoval společný baltoslovanský prajazyk, podle druhého názoru jsou shody obou větví výsledkem předhistorického kontaktu a souběžného historického vývoje.

Zachovaly se pouze dva živé jazyky – litevština a lotyština. Z ostatních známe pouze pruštinu z několika málo textů ze 14.-16.století. Mluvilo jí do 17.století původní obyvatelstvo východního Pruska než bylo poněmčeno. O dialektech baltských kmenů bez písemných památek víme jen ze zmínek v ruských letopisech (např. dialekty Jatvěgů, Kuronců, Zemgalů, Galindů, Sélů aj.).

Baltské jazyky dělíme na západní (vymřelá pruština) a východní (litevština a lotyština).

Baltské jazyky jsou si podobné nejvíce ve skloňování. Litevské hláskosloví se vyznačuje melodickým přízvukem (intonace stoupavá a stoupavo-klesavá). Na rozdíl od slovanských jazyků jsou si litevština a lotyština navzájem méně srozumitelné.

Litevština

Východobaltský jazyk indoevropské rodiny. Mluví jím necelé 3 miliony osob především v Litevské republice, ale i v okolních státech. Nejstarší památky jsou ze 16.století, národní spisovný jazyk vznikl z hornolitevského nářečí teprve koncem 19.století.

Litevština zachovává významotvornou délku samohlásek a původní dvojhlásky, má 45 souhlásek a melodický přízvuk, tvarosloví je značně archaické, skloňování má 7 pádů jako v češtině, střední rod zanikl. Příbuznost se slovanskými jazyky je méně zřejmá, řada společných slov jsou až pozdější výpůjčky. První památky jsou psány gotickým písmem, od poloviny 18.století se píše latinkou (ta byla upravena podle českého vzoru).

Lotyština

Tímto jazykem mluví přes 2 miliony osob v Lotyšské republice i za hranicemi. První památky jsou z 2.poloviny 16.století. Původně psali lotyštinou především Němci a proto pravopis byl vypracován podle německého vzoru v 17.století, psalo se gotickým písmem. Novější pravopis ze začátku 20.století  je výsledkem několika reforem, je vesměs fonetický a píše se už latinkou. Rozdíly mezi litevštinou a lotyštinou jsou především v hláskosloví a ve slovníku. Ve skloňování v lotyštině chybí 7.pád a střední rod. Slovní zásoba je ovlivněna zvláště němčinou, dále ruštinou a okolními ugrofinskými jazyky.