Historie světové cyklistiky
Počátky cyklistiky sahají do roku 1790, když Francouz de Sivrac sestrojil celeriferu – rychloběžný stroj z 2 pevných kol spojených lavičkou,na které se sedělo obkročmo a jezdec se pomocí nohou odrážel od země.Uralský nevolník Artamonov zhotovil roku 1800 železný samohyb , který měl na předním kole šlapky. Jeho vynález se však v carském Rusku neuplatnil. Za vynálezce bicyklu se pokládá Němec K. F. Drais.roku 1813 zkonstruoval dřevěné jednostopé vozidlo s ovladatelným předním kolem , které se pohánělo odrážením nohou od země.
Pro rozvoj cyklistiky měli rozhodující význam další vynálezy zdokonalující Draisův primitivní bicykl , jako kliky a pedály na pohon předního kola , nahrazení dřevěné kostry železnou. Na zrychlení jízdy zvětšili v Anglii průměr předního kola na 150 – 200 cm a zadní kolo podstatně zmenšili.Jezdec seděl nad předním velkým kolem , které otáčel pedály , směr se ovládal řidítky nad předním kolem. Brzy výrobci nalepili na železné obruče kol gumu , aby se zmírnily otřesy. Roku 1887 zhotovil J. B. Dunlop první pneumatiku. Roku 1895 vyrobili v Anglii první bicykl , kterého hlavní rysy se zachovaly až dodnes.
Zároveň s prvními koly začala vznikat sportovní cyklistika , která má tyto základní formy:
– Turistická cyklistika. Je nejjednodušší forma cyklistiky.
– Rychlostní cyklistika. Se dělí na dráhovou , silniční a terénní.První závody se uskutečnily roku 1869 na nově vybudované dráze v Londýně. První silniční závody roku 1878 na trati Paříž – Rouen se konaly ještě na dřevěných kolech .roku 1891 se konaly nejdelší závody na trati Paříž – Brest – Paříž , dlouhé 1200 km.Vítěz přijel do cíle za 71hod 22min bez odpočinku a spánku. Roku 1893 byly uspořádané 1. MS v Chicagu. Roku 1896 zařadili cyklistické soutěže do programu I. OH v Aténách. Roku 1900 byla založena Mezinárodní unie cyklistiky ( UCI ). 20.května 1903 dva Francouzští novináři vypsali ve svém časopise závod Tour de France. Tedy etapový závod dlouhý 2400 km.Celkem šest etap dlouhých 300 až 500 km. Roku 1910 organizátoři rozhodli již na tehdejší dobu těžký závod ještě ztížit a zavedli závod do Pyrenejí až do výše 2500 m.V těchto výškách ležel sníh ještě v létě a v podstatě neexistovaly upravené cesty. V zájmu přitažlivosti závodu byla pravidla tohoto etapového závodu velmi nehumánní. Nebylo dovoleno téměř vůbec nic. Žádná cizí pomoc , žádné pravidelné občerstvení. Vše musel závodník zvládnout sám. I opravářské nářadí vozil v brašně sebou. Oprava pneumatiky trvala 40 minut. Složitější opravy i několik hodin.
MS pro amatéry se konají od roku 1921 a pro profesionály od roku 1927. Roku 1948 se uskutečnil první závod míru Praha – Varšava , od roku 1952 Praha – Berlín – Varšava. Roku 1961 se začaly mezinárodní etapové závody amatérů Tour de l’Avenir( závody budoucnosti ).Více etapové cyklistické závody se konají skoro ve všech cyklisticky vyspělých státech.Většina z nich je součástí světového poháru.V silničních závodech jednotlivců vynikli jako vícenásobní vítězi MS, Tour de France , Závody míru: R. Szurkowsky ( Polsko), G. A. Schur , J. Ulrich ( Německo ), E. Merckx ( Belgie ), F. Coppi , Pantani ( Itálie ), Armstrong ( USA )
-Sálová cyklistika.
Dělí se na kolovou a krasojízdu. Kolová , je to sportovní branková hra , při níž se míč pohání údery předního či zadního kola. Jako předchůdce tohoto sportu se pokládá ,,bicycle polo”, známé z éry rozvoje cyklistiky v Anglii. Postupně byl snižován počet hráčů , nyní se ustálil na soupeřících dvojicích. Hraje se na hřišti ( 12 x 15m ).
Krasojízda , je to estetická jízda na speciálním kole spojená s akrobacií. Závodník usiluje o provedení nejvíce bodově hodnocených cviků. Soutěží dvojice nebo jednotlivci. První dvojkolo vhodné i k akrobatické jízdě vyrobil v roce 1838 anglický kovář K . McMillan.
Dosavadní největší postava světové cyklistiky. Eddy Merckx. Tento belgický závodník vyhrál celkem pětkrát Tour de France . Během své třináctileté profesionální kariéry nastoupil Belgičan k 1582 závodům , z nichž ve 445 Zvítězil.
Neopakovatelná byla zejména sezóna 1971 – 120 závodů a z toho 54 vítězství. Byl však velmi silnou individualitou s přezdívkou kanibal. Byl maximalista a chtěl vyhrávat za každou cenu.V dnešním pojetí by to však nebylo možné. Tehdy však natolik převyšoval výkonnostně , motivačně a cílevědomě své soupeře , že si prakticky dělal co chtěl. Mezi závodníky příliš oblíben nebyl. Jeho heslo bylo udolat , pokořit , ponížit. Vše vyvrcholilo v roce 1975 , kdy měl na dosah šesté vítězství v Tour de France. Rozvášnění fanoušci ho v jedné z posledních etap strhli z kola a zvítězil domácí Thevenet. Tato událost psychicky poznamenala Eddyho Mercxe natolik , že se již nevzpamatoval do konce své kariéry v roce 1978.
Použitá literatura:
PERÚTKA, J.Malá encyklopedie tělesné výchovy a sportu. Bratislava: Obzor, 1980.
Kolektiv autorů.Všeobecná encyklopedie 4 k , l . Praha: Diderot, 1999. ISBN 80-902555-6-6