Vývoj kriminality mládeže v ČR po roce 1990

1. Vývoj kriminality obecně

                Obecně lze říci, že kriminalita dětí a mladistvých je silně medializována. V roce 1989 se o dětské kriminalitě prakticky nemluvilo, přestože tehdy byl podíl kriminality mládeže na celkové kriminalitě vyšší o 1,17% než v roce 1999.  Totéž platí i o brutalitě dětí, která se vyskytuje v různé formě a intenzitě případ po případu, nejčastěji jako šikana mezi dětmi. Použití zbraně různého druhu dětmi je pouze ojedinělé, záleží na okolnostech každého případu.

Ve věkové kategorii 12-15 let se nařizuje ochranná výchova v případě, že by šlo o čin, za který může být uložen výjimečný trest. U závažnějších trestných činů se tedy automaticky neupouští v této věkové kategorii od soudního řízení. V méně závažných případech by bylo vhodné ukládat alternativní tresty formou veřejně prospěšných prací adekvátních k věku provinilce. Zahraniční zkušenosti s tímto systémem jsou velmi dobré. V některých státech USA klesla kriminalita až o 50%, protože důsledné uplatňování tohoto systému snižuje i recidivu trestné činnosti.

Rodiče odpovídají za škody způsobené jejich dětmi. V případě způsobené škody rozhoduje v občansko-právním řízení soud (podle znaleckého posudku odhadujícího výši škody) o náhradě škody. Výhodné  je rodičovské pojištění proti škodám způsobeným dětmi. Pojištění uhradí způsobenou škodu, která mnohdy dosahuje mnoha desítek tisíc korun (zapálený stoh, budova, lesní porost, poškozená karoserie automobilu, výkladní sklo atd.).

Na růst kriminality dětí a mladistvých má nesporně vliv celospolečenské klima, funkčnost rodiny, vedení dětí ve škole, naplnění jejich volného času zájmovými aktivitami, kamarádi atd. Masová média se jeví jako silný socializační faktor. Podle odhadu odborníků stráví mladiství po desetileté školní docházce zhruba 18 000 hodin před televizní obrazovkou, avšak pouze 15 000 vyučovacích hodin ve školní lavici. Své představy o světě,  konfliktech a způsobech jejich řešení čerpají mnohdy z fiktivní reality prezentované na obrazovce. Tuto skutečnost ilustruje i výzkum provedený ve Švédsku. 40% dotazovaných dětí ve věku šesti až deseti let se domnívalo, že lidé umírají pouze  násilnou smrtí a vraždou.

 

1. a) V případě trestné činnosti dětí je třeba volat k zodpovědnosti zejména rodiče, obecně je nutné zaměřit komplexní prevenci na tento celospolečenský problém. Kriminalita mladistvých a dětí se vyvíjí v souladu s kriminalitou celé společnosti. a*)

Pro zajímavost uvádím některé psychoanalytické předpoklady o kriminogenních důsledcích psychických traumat z dětství:

1. a) Psychická traumata v prvním roce života mohou být příčinou nejtěžších duševních onemocnění , např. schizofrenie a maniodepresivity. Jestliže se projeví kriminálním směrem, mívají podobu násilných trestných činů provedených brutálně necitlivým způsobem.
2. b) Psychická traumata ve druhém a třetím roce života bývají zdrojem paranoického vývoje, promítnuté jako sadistické jednání na osobách, ničení majetku, podvody a agresivní prohřešky různé závažnosti v dopravě.
3. c) Psychická traumata ve čtvrtém a pátém roce života se projeví později v podobě hysterických příznaků a sexuálních poruch vedoucích později k psychickému i fyzickému poškozování objektu sexuálního uspokojení.

Až od 15 let života lze podle psychoanalytiků předpokládat vyrovnání jedince s chronickými konflikty uvnitř rodiny. 1*)

                Základním problémem trestní politiky ve vztahu k delikventní mládeži tak nebylo a není neuvědomování si její specifičnosti mezi pachateli trestných činů, ale :

1. hledání optimální hranice, do kdy lze tuto specifičnost uplatňovat,
2. vymezování hranic věkových podskupin, do kterých lze mládež dále rozdělovat podle stupně vývoje osobnosti a schopnosti uvědomit si nebezpečnost (kriminální charakter) svého jednání,
3. hledání , jaký má být ohled na nízký věk, nezralost a nezkušenost optimální podobu v průběhu vyšetřování tr.činů spáchaných dětmi či mladistvými a v průběhu trestního stíhání mladistvých delikventů,
4. výběr vhodných trestů či jiných justičních opatření uplatňovaných vůči mladým pachatelům a
5. hledání optimálních způsobů jejich vykonávání a dalších účinných způsobů zacházení s delikventní mládeží v průběhu výkonu trestů nebo alternativních opatření a v období tzv.post péče.

Cílem a současně i částečným měřítkem účinnosti speciálních přístupů při zacházení s mladými delikventy vždy bylo a stále je :

1. a) především zabránit jim v opakování delikventního jednání (zabránit zahájení či pokračování kriminální kariéry)
2. b) příp. přerušit negativní sociální vývoj většiny mladých delikventů.

1. b) Všechna sankční opatření uplatňována v současném trestním právu vůči mladistvým pachatelům jsou jednoznačně zamýšlena jako vědomý výchovný zásah společnosti do negativního vývoje delikventních mladých lidí. Trest je tak, dle mého názoru, jedním ze základních výchovných prostředků, jejichž cílem je vytyčit pro jedince normy sociálního chování a jednání pro určitou společnost standardní a vymezit hranice, za kterými je určité jednání hodnoceno jako společensky nepřijatelné, jejichž překročení je společností sankciováno. Tento způsob výchovy není uplatňován jen lidmi a ve své základní logice není výsledkem civilizace, ale je v živé přírodě běžný.

Požadavky úplné socializace či výjimečně resocializace nezletilých delikventů, které jsou čas od času kladeny i na orgány činné v trestním řízení, by měly směřovat především již na jiné instituce a mino klasický trestně právní proces, který pro to stejně v ČR ani v dohledné době není schopen vytvořit vhodné podmínky.

Vysoká delikvence současné mládeže je zjevně jedním z negativních důsledků společenské situace existující tč. v ČR. Lze ji jednoduše vyjádřit úslovím, že „kde hřeší staří, tam se mladí učí špatnému“  2*)

 

2. Kriminalita páchaná na mládeži

                Kriminologové již počátkem osmdesátých let začali výrazněji upozorňovat na skutečnost, že mnozí mladí pachatelé, dříve než spáchali trestný čin, byli sami obětí kriminality v dětském věku. I když doposud chybí solidní empirické ověření, lze stanovit hypotézu, že trestná činnost páchaná na dětech a mladistvých je potenciální kriminogenní faktor kriminality mládeže. Zpráva o bezpečnostní situaci v ČR (usnesení vlády č.602/2000) v souladu s tím konstatuje, že „pohlavní zneužívání dětí a týrání svěřené osoby může vytvářet kriminogenní zázemí pro vznik pozdější trestné činnosti“.

Problematika kriminality páchané na mládeži v České republice je ve středu zájmu širší společnosti od počátku devadesátých let a úzce souvisí právě s ratifikací Úmluvy o právech dítěte. Je tomu tak i v resortu Ministerstva vnitra ČR. Policejní prezidium ČR a Úřad vyšetřování ČR věnují v posledním desetiletí problematice trestné činnosti páchané na mládeži nemalou pozornost obdobně jako trestné činnosti mládeže.

Pozornost se soustřeďuje na:

• Ochranu dětí před neplněním povinností rodičů.
• Ochranu dětí proti různým formám intenzivně agresivního jednání (týrání svěřené osoby, únos, vraždy novorozeného dítěte matkou).
• Ochranu před obchodováním s dětmi.
• Ochranu proti ohrožení mravní výchovy mládeže.
• Ochranu zdravého sexuálního vývoje mládeže.
• Ochranu mravnosti.
• Ochranu mládeže před zneužíváním návykových látek a před podáváním alkoholických nápojů. 3*)

                V České republice výskyt kriminality páchané na dětech a mladistvých není systematicky evidován.  V roce 1992 sice byla vytvořena meziresortní komise při Ministerstvu zdravotnictví ČR zabývající se speciálně ubližováním a špatným zacházením s dětmi a mladistvými, nemá však potřebné kompetence ke zjišťování dat o výskytu a formách ubližování dětem a mladistvým v ČR, a to ani pro statistickou registraci trestné činnosti páchané na dětech a mládeži. 4*)

Statistický přehled o množství soudně prokázaných trestných činů proti dětem a mladistvým neexistuje, neboť statistiky Ministerstva spravedlnosti ČR údaje o obětech trestné činnosti neevidují. Určité dílčí údaje o trestné činnosti proti dětem a mladistvým lze získat jen od policie ČR, která údaje o obětech trestných činů registruje nepřímo, prostřednictvím údajů o tzv. objektech napadení.  Ročně je policií ČR registrováno přes 3000 obětí trestné činnosti ve věku  do 15 let, čehož téměř 2000 skutků tvoří násilná trestná činnost a přes 1000 skutků mravnostní kriminalita. Chlapci jsou zhruba šestkrát častěji oběťmi násilné trestné činnosti nežli dívky a dívky jsou zase zhruba trojnásobně častěji oběťmi mravnostní kriminality nežli chlapci. Kolem dvou desítek dětí je ročně zavražděno, kolem sta dětí je týráno a téměř 400 dětem je úmyslně ublíženo na zdraví.

Data jsou obtížně dokazována a nejsou dosud tedy statisticky evidována. Určitými údaji disponují nevládní organizace, například Linka bezpečí, Naše dítě, Dětské krizové centrum, apod. Z jejich interních poznatků však nelze utvořit komplexní evidenci dané problematiky. Neméně složité  a zdlouhavé je dokazování obecnější skutkové podstaty trestného činu „ohrožování mravní výchovy mládeže“. Ročně je stíháno na 900 pachatelů tohoto trestného činu, z čehož třetinu tvoří ženy.  3*)

Tzv. zanedbávání dětí (dle klasifikace Rady Evropy) není u nás souhrnně sledováno. Úmluva o právech dítěte klade důraz na právo každého dítěte na životní úroveň nezbytnou pro jeho tělesný, duševní, mravní a sociální rozvoj: „Rodiče nebo jiné osoby, které se o dítě starají, nesou v rámci  svých schopností a finančních možností základní odpovědnost za zabezpečení životních podmínek nezbytných pro rozvoj dítěte.“ Krajní ochranou tohoto práva dětí je trestný čin zanedbání povinné výživy. (§213) Jeho výskyt není nikterak výjimečný. O tom svědčí registrované údaje Ministerstva spravedlnosti ČR. Z nich vyplývá, že každý desátý stíhaný (ale i obžalovaný a odsouzený)  v České republice je stíhán pro trestný čin zanedbání povinné výživy.  

Aktivní formy vyhledávání ohrožené a zneužívané mládeže by měly uplatňovat především orgány sociálněprávní ochrany. Vedle nich by se však také Policie ČR více než dosud měla orientovat na vyhledávání trestné činnosti páchané na mládeži. Tento požadavek sleduje Závazný pokyn policejního prezidenta (č. 179 ze dne 20 prosince 2000) v nově pojatém hodnocení práce policistů – specialistů na problematiku mládeže, která ponechává hodnocení  objasněnosti oznámené trestné činnosti jako pomocné kritérium hodnocení práce policistů a zcela nově klade důraz na operativně pátrací činnost a preventivní aktivity. Policie ČR, obecní a městské policie a kontrolní orgány živnostenských úřadů by měly mnohem důsledněji využívat oprávnění ke kontrolám v pohostinských zařízeních a hernách, zda se tam nezdržují děti a mladiství, zda nenabízejí sexuální služby, nepožívají alkohol či jiné návykové látky, případně neprovozují hry na výherních automatech.

Z hlediska primární, sekundární a terciální prevence by bylo velmi přínosné, kdyby v průběhu přípravného trestního řízení byly zodpovídány otázky, které jsou důležité pro porozumění jevu špatného zacházení s dětmi. Odpověď na ně by měla být zjišťována v rámci znaleckých posudků. Znalecké posudky obžalovaných by měly odpovědět na otázky např. zda pachatel byl jako dítě v rodině týrán, přísně fyzicky trestán nebo sexuálně zneužíván apod. Takto systematicky zjišťovaná škála údajů by na jedné straně přinášela důležité informace pro soudy a na druhé straně by údaje přispěly k cílenější prevenci.

Zajištěna by měla být právní  ochrana všech osob, které ubližování dětem objeví a nahlásí nebo překazí.

Obavy případných oznamovatelů z toho, že odhalení jejich totožnosti povede k nepříjemnostem, často i se samotným pachatelem trestného činu, může v praxi do značné míry bránit a pravděpodobně stále brání v odhalování některých typů týrání.

Dále je potřebné legislativně dořešit otázku oznamovací povinnosti lékařů úzce související s otázkou povinné mlčenlivosti ve zdravotnictví. Oznamovací povinnost by měla být v těchto případech u lékařů a zdravotnických pracovníků jednoznačně nadřazena povinné mlčenlivosti.

Pachatelé trestného činu zanedbání povinné  výživy mají více či méně do normy spadající osobnost, ale vyznačují se charakteristickými znaky:

• neochotu až neschopnost pravidelného pracovního výkonu
• skromnými požadavky na uspokojování základních životních potřeb
• péči o děti pokládají za výlučnou záležitost matek
• výživné chápou jako příspěvek pro potřebu osoby, která má dítě v péči (především pro matku dítěte). 5*)

 

Shrnutí   Kriminalita páchaná na mládeži je potenciální kriminogenní faktor. Děti, které se staly obětí trestného činu, se mohou později samy stát pachateli trestné činnosti. Údaje o tomto negativním sociálním jevu jsou v současné době k dispozici, jsou však velmi sporadické a nekomplexní. V České republice se dosud statistická data o obětech kriminality, tedy ani dětských, oficiálně neevidují. Neregistrují je ročenky kriminality resortu Ministerstva vnitra ani Ministerstva spravedlnosti. Určitými údaji, pro svoji potřebu disponují charitativní organizace . Celkově situaci však ztěžuje vysoká latence tohoto kruhu kriminality přímo v rodinách. Získávání kvalifikovaných a komplexních informací o tomto negativním jevu je nezbytný a prvotní krok k řešení problematiky cestou prevence.

Pro zajišťování kvalitních informací, za účelem účinné prevence a intervence je třeba především:

• cíleně evidovat údaje o obětech (poškozených dětech a mladistvých) orgány činnými v trestním řízení, ale i institucemi, které se problematikou dětí a mladistvých zabývají a které mohou o obětech trestné činnosti získávat souborné informace
• zjišťovat problematiku násilí v rodině,  zejména se zaměřením na neproblematickou část populace při vypjatých životních situací, kdy porušování práv dítěte ze strany dospělého nenabylo znaků trestné činnosti (včetně porušování práv během rozvodového řízení, kdy mnohdy dochází především k psychickému týrání dětí vynucováním si rozhodnutí, koho mají více rády a s kým tedy budou žít)
• provádět výzkumy delikventních jedinců o výskytu špatného zacházení s nimi v průběhu jejich dětství.

 

3. Hlubší pohled na statistické údaje kriminality mládeže po roce 1990 – graf Počet trestných činů spáchaných v ČR   za období 90 – 02

 

Trestní právo vždy zohledňovalo v trestním řízení nízký věk i nezkušenost účastníků. Delikvence mládeže byla téměř vždy posuzována jinak než trestná činnost dospělých, a to právě s ohledem na nízký věk pachatelů a s ním související nezralost osobnosti a nedostatek vlastních životních zkušeností.

Zdroje údajů  v tabulce viz  www.mv.statistiky  jsou číselným vyjádřením grafického znázornění na další stránce.

 

rok	Kriminal.celkem	objasněno	Objas.v %	Z toho  děti	mladiství
1990	216.852	83.257	38,4%	4.146	11.407
1991	282.998	94.115	33,3%	5.939	15.952
1992	345.205	108.380	31,4%	7.093	15.952
1993	398.505	126.442	31,7%	8.280	21.074
1994	372.427	129.540	34,8%	8.053	22.160
1995	375.630	151842	40,4%	10.322	22.310
1996	394.267	162.929	41,3%	12.059	22.719
1997	403.654	169.177	41,9%	12.086	19.139
1998	425.930	185.093	43,5%	11.999	16.730
1999	426.626	193.354	45,3%	12.464	14.920
2000	391.469	172.245	44%	10.216	13.507
2001	358.577	166.827	46,5%	9.926	12.913
2002	372.341	151.492	40.6%	5.541	10.901

Z povrchního pohledu na základní statistické údaje vyjádřené v grafu  vývoje kriminality předchozích let však taková beznaděj nevyplývá. Přestože z médií stále slyšíme o stoupající kriminalitě dětí a mladistvých, statistické údaje z posledních let tyto názory již potvrzují jen částečně. Počet trestných činů spáchaných dětmi ve věku do 15 let sice podle policejní statistiky (s výjimkou roku 1998) stále stoupá (až na 12 464 tr.činů v roce 1999), avšak počet trestných činů spáchaných mladistvými pachateli každoročně o necelých 2000 trestných činů klesá (na 14 920 v roce 1999). Podíl pachatelů ve věku do 18 let (tj.všech nezletilých pachatelů) mezi všemi známými pachateli od roku 1996, kdy dosáhl absolutního vrcholu, též mírně klesá. Podle policejních statistik bylo v roce 1996 ve věku do 18 let evidování cca 34 778 stíhaných pachatelů. Podíl dětí (12 086) a mladistvých (19 139) na celkový počet objasněných trestných činů byl na svém vrcholu v roce 1996. 7*)

 

3. a) Klesající tendence procentuálního zastoupení počtu objasněných trestných činů spáchaných mládeží mezi všemi známými pachateli je patrná od roku 1996 – 21,3%, 1997 – 18,4%,1998 – 15,5%, 1999 – 14,1%, 2000 – 13,7%, 2001 – 13.6%,  až na  10,85% v roce 2002, kdy známých pachatelů ve věku do 15 let bylo 5 541 a mladistvých 10 901.

Počet evidovaných trestných činů spáchaných nezletilými pachateli kulminoval též již v roce 1996 na počtu téměř 35 000 skutků, od té doby klesl až na 16 442 trestných činů v roce 2002.

                Snižování počtu i podílu nezletilých pachatelů mezi známými pachateli evidovanými policií však může být mj. vysvětlováno i tím, že někteří policisté při zjišťování trestných činů, z jejichž spáchání jsou důvodně podezřelí nezletilí pachatelé (především děti do 15 let), nejeví přílišnou vyšetřovací aktivitu: jednak policisté jsou často demotivování dalším průběhem řízení s pachatelem, jednak čas strávený takovým relativně „neplodným“ vyšetřováním lze dle mínění mnohých policistů, včetně nadřízených, mnohem úspěšněji využít proti pachatelům nebezpečných trestných činů, kde nehrozí odložení objasnění případů pro nízký věk pachatelů.

                Dalším výrazným faktorem snižování počtu nezletilců páchajících  trestnou činnost v posledních letech bezpochyby bude v důsledku klesající porodnosti posledních let.

                Vyhlášené silné populační ročníky konce 70. let již kulminovaly svými nedospělci kolem roku 1996, kdy byla kriminalita mládeže zastoupena v nejvyšším počtu a postupně začala klesat.

 Z výše uvedeného grafu při hrubých součtech vyplývá, že  v příslušném roce byla poměrně zastoupena populace tímto počtem mladistvých:

 

Rok 1990  …………….   510 000  mládeže

Rok 1993  …………….   550 000  mládeže

Rok 1996  …………….  535 000  mládeže   

Rok 1998  …………….  470 000  mládeže

Rok 2001  ……………   390 000 mládeže

 

Pokud vezmeme za základ hrubé součty narozených dětí, které v daném roce patřily do skupiny 15-17 letých, je zřejmé, že se například rok 1996 liší od roku 2001 o 145 tisíc mladistvých. Jedná-li se tedy  téměř o jednu čtvrtinu z celkového počtu, je zřejmé, že se v těchto letech i z tohoto důvodu  počet trestných činů spáchaný mladistvými snížil.

Při srovnání údajů o stíhaných a obžalovaných mladistvých z posledních let nelze zapomínat, že údaje z roku 1990 nejsou zcela srovnatelné s údaji z ostatních let vzhledem ke značnému vlivu amnestie prezidenta republiky na počty stíhaných pachatelů, zejména pak mladistvých. Téměř u všech v tu dobu stíhaných mladistvých bylo trestní stíhání z důvodu amnestie zastaveno. Obdobně nelze zjednodušeně interpretovat základní statistická data o počtu stíhaných a především pak obžalovaných v roce 1998, kdy bylo v přípravném řízení vlivem amnestie týkající se lehkých deliktů ukončeno více než 27 000 věcí. Je jisté, že často to byly věci, kde jako pachatelé byli stíhání mladiství.

Velký nárůst delikvence mládeže od roku 1991 byl jak známo zapříčiněn radikálním nárůstem jejich majetkové trestné činnosti v souvislosti s uvolněním politické situace ve státě. Stejně jako všude na světě si lidé na polistopadovou svobodu museli zvyknout a zjistit, že svoboda jednotlivce musí končit tam, kde začíná svoboda druhého.

Kriminalita však jednoznačně (bez rozdílu na statistický zdroj) zůstává převážně záležitostí mladých lidí: 40 % policií stíhaných pachatelů představují mladí pachatelé ve věku do 24 let a 60 % ze všech stíhaných pachatelů jsou pachatelé ve věku do 30 let.

Opravdu nepřehlédnutelným problémem se po roce 1990 stal a stále zůstává velký podíl dětí a mladistvých na krádežích. Dále uvádím policejní údaje z roku 1999: cca 24% objasněných trestných činů majetkové povahy spáchali nezletilí, kteří současně tvoří 26% mezi všemi pachateli majetkové kriminality. Odhaduje se, že stejně významný je jejich podíl u neobjasněných krádeží a u další latentní méně závažné majetkové kriminality (u které jednotlivé skutky výší jimi způsobené škody či věkem pachatele ani nenaplňují podmínky soudně trestného deliktu, i když jinak vykazují znaky trestného činu.)  kapesní krádeže, vykrádání aut, krádeže jízdních kol, věcí z balkónů, krádeže v obchodech, krádeže v bytech a ve vlastních rodinách zůstávají doménou dětských a mladistvých zlodějů – jednotlivců, ale i dvojic a skupin.

 

Pro srovnání:  za naplnění skutkové podstaty § 247 – krádež

bylo v roce 1989 obžalováno 876 mladistvých,

v roce 1997 dokonce 6405 mladistvých

v roce 1999  – 3987 mladistvých

 

3. b) Vysoký je podíl dětí a mladistvých na velmi výnosném odvětví „kriminálního průmyslu“ – krádežích automobilů a věcí z automobilů. V roce 1999 ze stíhaných pachatelů byla u krádeží automobilů třetina pachatelů mladších 18 let a u věcí z aut to bylo dokonce téměř 50%. Latence u krádeží věcí z aut je velmi vysoká a objasněnost u obou druhů krádeží (u evidovaných skutků) se pohybuje jen kolem 15%. Zapojení velkého počtu mladých lidí včetně dětí do této trestné činnosti (mládeží bylo spácháno v roce 1999 cca 6000 těchto krádeží) potvrzuje, že část trestné činnosti mládeže je organizována dospělými nebo gangy dospělých. – např. demontáž, úschova, úprava a prodej aut. Platí to i o krádežích jízdních kol, krádežích v bytech atd.

Mezi mladistvými pachateli se projevuje i feminizace. Lze se již setkat se skupinami specializujícími se na vykrádání aut složenými jen z dívek, přičemž vloupání do aut provádějí profesionálním způsobem. Také gangy dívek specializovaných na loupežná přepadení jsou sice zatím jen výjimečnou, ale již existující skutečností.

Krádeže vloupáním, zejména do obchodů, kiosků, škol, bytů, ostatních objektů atd., budí podezření, že odbyt kradených věcí a jejich zpeněžení nejsou již jen záležitostí pachatelů z řad dětí a mladistvých. Také cílené najímání nezletilých na spáchání určitých  kriminálních skutků se rozšiřuje. Nejsou zvláštní případy, kdy mladistvé gangy si najímají jednotlivé děti nebo skupiny dětí na provedení krádeží a za tyto „služby“ jim vyplácejí menší podíly na zisku nebo je obdarují hračkou, sladkostmi apod. Někdy je k trestné činnosti nutí pod pohrůžkou. Dospělí i mladiství organizátoři krádeží často spoléhají na to, že do 15 let tyto děti nemohou být vážněji potrestány, případně právě proto je pověřují provedením krádeží.

Mimo uvedené údaje stojí za pozornost vysoké počty dětí, které byly v roce 1999 zjištěny jako pachatelé loupeží (292 dětí), přičemž celkem násilných trestných činů se dopustilo více než 1200 dětí, dále krádeže vloupáním (více než 2500 dětí), krádeží tzv. prostých (včetně krádeží aut a věcí z aut) téměř 3000 dětí. Vysoký je počet pachatelů – nedospělců mezi překupníky a přechovávači (113 dětí). Trestného činu nedovoleného ozbrojování se dopustilo 6 chlapců, nebezpečného vyhrožování 27 dětí, vydírání dokonce 263 dětí a výtržnictví 240 dětí. Počty dětí – pachatelů závažných trestných činů stále stoupají.

Srovnání vývoje kriminality mládeže v posledních deseti letech vede k následujícím poznatkům: v letech do roku 1990 policie vyšetřovala jako pachatele trestných činů ročně cca 15 000 osob mladších 18 let z celkem více než 70 000 všech osob stíhaných a vyšetřovaných  policií za cca  83 257  objasněných trestných činů, v roce 1996 to již bylo cca 35 000 pachatelů mladších 18 let z celkem více než 118 000 osob stíhaných a vyšetřovaných za cca 163 000 objasněných trestných činů (při 41% objasněnosti). V roce 1999 pak bylo cca 27 000 pachatelů mladších 18 let ze 130 000 policii známých pachatelů stíhaných a vyšetřovaných za 193 000 objasněných trestných činů při 45% objasněnosti.  Pro rok 2002 jsou údaje podobně „příznivé“ jako pro rok 1990 a to počtem pachatelů 16 000 mladších 18 let, ze 151 000 objasněných trestných činů v celkovém počtu 372 000 spáchaných tr.činů s průměrnou objasněností 40%. (graf počtu trestných činů)

 

3. c) Z podrobnější analýzy skladby trestné činnosti nezletilých podle pohlaví b*)  vyplývá, že:

 Ve skladbě trestné činnosti dívek do 15 let výrazně převažují krádeže a obvykle s nimi spojené trestné činy poškozování cizí věci, porušování domovní svobody a trestný čin loupeže. U mladistvých dívek pak, obdobně jako u všech skupin  pachatelů, je nejčastěji evidovaným trestným činem krádež a u části mladistvých zlodějek i poškozování cizí věci a porušování domovní svobody. Dále jsou pro ně charakteristické trestné činy křivého obvinění a křivé výpovědi, padělání a pozměňování veřejné listiny, podvody, loupeže a porušení tzv. drogových zákonů, stále častěji i výtržnictví.  Jinak lze konstatovat, že evidovaná trestná činnost nezletilých dívek, vzhledem k počtu stíhaných a vyšetřovaných osob, stále ještě není zdaleka takový problém, jako trestná činnost chlapců. I u nezletilých dívek se výrazněji zvyšuje počet pachatelek mladších 15 let.  Dalším závažným zjištěním je to, že i trestná činnost dívek je často doprovázena neadekvátním užitím násilí, že jejich násilné útoky často směřují proti bezbranným – mladším dětem, děvčatům, seniorům a nejsou výjimky případy, kdy končí vážným poraněním oběti.

2    U pachatelů – chlapců do 15 let a mladistvých – jsou též bezkonkurenčně nejčastějšími trestnými činy jimi spáchanými majetkové trestné činy, konkrétně krádeže včetně krádeže vloupáním. Následují násilné trestné činy: loupeže, úmyslné ublížení na zdraví. Další často se vyskytující trestnou činností chlapců, je výtržnictví, vydírání, křivá výpověď a křivé obvinění, padělání a pozměňování veřejné listiny, podvod, pytláctví (škoda musí přesáhnout 2 000 Kč), nedovolené ozbrojování, nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů a šíření toxikomanie,…atd.

Samostatnou kapitolou je latentní trestná činnost mládeže a její sociálně patologické jednání ( prostituování, fetování, vandalismus, šikanování, rasistické útoky, sprejerství apod.)

 

4. Rozmáhající se vliv užívání drog

 

4. a) Alkoholismus

Mezi skutečnostmi, které vytvářejí podmínky pro páchání trestné činnosti zaujímá zvláštní místo alkoholismus. Je všeobecně známo, že v důsledku používání alkoholu je pácháno mnoho závažných trestných činů.  Jde zejména o uvolněnou, někdy agresivní náladu, ve které je pachatel schopen činů, které by zastřízliva neudělal. Někdy i sníženou příčetnost.

Boj s alkoholismem je vážným směrem v boji s trestnou činností obecně. Zde je nutno využívat celé škály opatření, počínaje rozjasňovací činností, protialkoholní propagandou až po využití tvrdých opatření státního donucení, používaných v boji s alkoholismem včetně nucené ústavní protialkoholní léčby.

Při zkoumání kriminogenní role alkoholu je třeba věnovat pozornost i jeho rozmanitému charakteru. Spojení mezi alkoholem a trestnou činností se projevuje v tom, že alkohol může vystupovat jako okolnost upevňující předchozí záměr a rozhodnutí spáchat trestný čin (stává se stimulátorem), nebo dovést k trestné činnosti člověka, který by se jí zastřízliva nedopustil. Toto spojení je zjevné také z toho, že se podnapilé osoby se často stávají oběťmi trestné činnosti. Lze zvážit, zda je možno zformulovat určitá porovnání případné vazby při opačném situování těchto činitelů. Je trestná činnost stimulátorem požívání alkoholu nezletilými? Zdá se,  že můžeme dát kladnou odpověď. Výzkumy totiž dokazují, že první spáchané krádeže vedou k počátkům požívání alkoholu nezletilými.

 

4. b) Toxikomanie

                Po roce 1989 se drogová scéna  u nás rychle mění. Skončilo období relativně uzavřených narkomanských komunit, kdy část populace produkovala drogy nejen pro sebe, ale i pro větší okruh sobě známých konzumentů. Specifika české drogové scény před rokem 1989 byla v tom, že většina výrobců našich drog byla zároveň konzumenty. Prakticky neexistoval černý trh klasického typu ovládaný nejrůznějšími mafiemi, kde jsou drogy pouze lukrativním artiklem. Jako všude jinde i česká drogová scéna se začala po r. 1989 řídit ekonomickými pravidly. Současná drogová scéna je již dobře organizována.

Nejpodstatnější věkovou skupinou zůstávají 15 – 19 letí, kterých bylo evidováno 1887, což představuje 45% ze všech uživatelů. Průměrný věk nových problémových uživatelů v době jejich první návštěvy v L/K centru byl 20,9 let. Před dosažením věku 15 let již začalo drogu užívat 15,4% nově evidovaných uživatelů, do věku 19 let 73% ze všech uživatelů. Podíly chlapců a dívek, kteří mají zkušenost s drogami, se v ČR téměř vyrovnaly.

• První, rychle narůstající skupina zahrnuje osoby páchající přímo drogovou kriminalitu.

Jedná se o osoby, které samy drogy neužívají, ale podílejí se na jejich nezákonné manipulaci, tj.výrobě, distribuci či přechovávání. Menší část dealerů drogy sama užívá a zisk z prodeje investuje do obstarávání své dávky drog. Specifickou skupinou pachatelů jsou uživatelé pervitinu, kteří jsou zároveň i jeho výrobci a částečně dealery.

• Druhou velkou skupinu tvoří toxikomani – osoby, které páchají trestnou činnost, protože používají drogy. Tyto pachatele tvoří osoby páchající trestnou činnost v době intoxikace nebo během abstinenčního syndromu. Jde např. o ublížení na zdraví, útok na veřejného činitele, loupež, znásilnění….atd.

• Třetí samostatnou skupinu tvoří mladiství pachatelé, kteří využívají chorobného návyku na drogu u jiných osob a páchají trestnou činnost na narkomanech. – kuplířství, omezování osobní svobody, vydírání, ohrožování mravní výchovy.

Z dostupných statistik vyplývá, že trestná činnost spojená s drogami v ČR narůstá. Podle policejních informací na žebříčku zneužívaných látek nedojde k významnějším změnám. Marihuana, pervitin a heroin budou nadále nejvíce zneužívané látky. Větším výkyvům nepodlehne ani dlouhodobě stabilní zneužívání těkavých látek a léků.

Podle odhadu expertů  6*) budou nejvíce v struktuře drogové kriminality zastoupeny trestné činy nedovoleného obchodu s drogami, nedovoleného tranzitu drog přes území České republiky, ale i nedovolené výroby drog – pervitinu. S tím bude spojeno zvýšení počtu i úrovně zapojení občanů do mezinárodního obchodu s drogami.  V rámci tzv. „opatřovací“ kriminality vzroste kriminalita majetková (krádeže, vloupání) a zvýší se i kriminalita násilná (vydírání, loupeže, ublížení na zdraví). V důsledku snahy o legalizaci výnosů z nezákonné výroby a distribuce drog vzroste kriminalita ekonomická. Snaha získat peníze na drogy vede i k nárůstu kuplířství, prostituce, ..

Shrnutí:    nepodaří-li se omezit užívání drog mezi mládeží,  dojde k nárůstu mladistvých mezi pachateli a to nejen vlastní drogové kriminality, ale i kriminality majetkové, násilné a mravnostní.

 

4. c) Vandalismus

1. Adler (1870-1937) vyměnil sexuální pud za potřebu moci. Zdůrazňuje, že člověk se permanentně snaží prosadit, získat úspěch, zaujmout určité postavení. V průběhu svého usilování často nutně a přirozeně zažívá pocity vlastní neschopnosti, nízké sebedůvěry apod. Adler nazval takové prožitky vlastní nekompetence výrazem komplexy méněcennosti a studuje způsoby, jakými člověk komplexy méněcennosti překonává.

Sám název připomíná zpustošení Říma kmeny vandalů v roce 455. V roce 1794 použil poprvé H. Gregore výraz vandalismus pro nápadné, hrubé a zbytečné ničení hodnot. V tomto významu přešlo slovo vandalismus i do současnosti. Hrubé ničení a poškozování může přitom směřovat nejen proti neživým objektům (telefonní budky, lavičky v parku, automobily) terčem vandalských počinů se mohou stát i živí tvorové. Příkladem může být i skutečná událost, při které lehce alkoholizovaní mladíci spatřili na cestě domů zoufalou ovci. Jako smyslu zbaveni se zaměřili na zvíře, s hlasitým hulákáním je zahnali za městečko a na polní cestě polili benzinem a zapálili.

Vandalismus je tedy destruktivní a likvidační chování, které nepřináší pro pachatele žádné materiální obohacení a současně se terč útoku vyznačuje bezbranností a snadnou dostupností. Vandalské činy vyvolávají v okolí silné negativní reakce. Laická veřejnost bývá šokována a klade naléhavou otázku proč? A zpravidla dostáváme konturující protiotázku a proč ne?

Příčiny se obvykle spatřují v nepříznivých vlivech prostředí podle formulky příliš mnoho stresů, konfliktů, problémů a frustrací v rodinách, školách, skupinách vrstevníků a médiích. 1*)

 

Ostatní

                Nárůst představitelů tzv. zlaté mládeže mezi delikventy, tj. dětí bohatých rodičů, jejichž apanáž se pohybuje v rozmezí 10 000 až 30 000 Kč měsíčně, přece jen není tak rychlý, jak jsme jak jsme očekávali a proto trestná činnost spojená s rozmařilým způsobem života takových mladistvých zatím není velký problém. Možná i proto, že nabídka na využití vysokých peněžních částek mladými lidmi zatím vychází z oblasti společensky přijatelné. Módní záležitostí jsou investice do různých finančně nákladných sportovních aktivit, do cestování, určitého stylu značkového oblékání, trávení volného času apod.

Jiná situace je mezi mládeží s finančně slabých společenských vrstev. Z policejních materiálů a sociálních analýz vyplývá, že se i nadále množí projevy dětské prostituce (děvčat i chlapců), chorobného hráčství a že účast dětí na pornoprodukci a vydírání se stále zvyšuje. Gangy mladistvých, ale i dětí, byť jsou zaměřeny především na majetkovou trestnou činnost, se vyznačují sklonem k násilnému jednání, přičemž jejich útoky vůči lidem a věcem jsou často nezvykle brutální. Převážná část takového jednání není vůbec sankciována ani rodiči.

 

5. Podrobný pohled na rok 2003 – příloha Statistický výkaz č. 1 .

Ve statistických výkazech roku 2003 se nadále setkáváme s klesající tendencí počtu deliktů celkové kriminality i počtu trestných činů spáchaných mládeží.

Celkový evidovaný počet trestných činů činil 357 740 z nichž bylo 135 581 objasněno. Dá se tedy objasněnost vyjádřit procentuelně tj. 37,90%.

Dětmi bylo v průběhu loňského roku spácháno 4 692 skutků a mladistvými 9 779 skutků.

Mimo uvedené údaje stojí za pozornost počty dětí, které byly v roce 2003 zjištěny jako pachatelé loupeží (315 dětí), přičemž násilných trestných činů se dopustilo více než 873 dětí. (obětí násilí jsou především jejich vrstevníci a děti mladší), dále krádeže vloupáním (více než 1 000 dětí), krádeží tzv. prostých (včetně krádeží aut a věcí z aut) téměř 1 500 dětí. Ostatními trestnými činy, do kterých můžeme počítat nedovolenou výrobu a držení psychotropních látek a jedů, výtržnictví, sprejerství, šíření toxikomanie, se děti podílely téměř 700 trestnými činy. Významně jsou děti zastoupeny v počtu vydírání. (169 trestnými skutky předběhly i „produktivnější skupinu“ v páchání TČ mladistvých, kteří se na vydírání podíleli „jen“  147x)   Počet dětských pachatelů trestných činů omezování osobní svobody a porušování domovní svobody, obvykle v souběhu s krádežemi je alarmující.

 

Z mladistvých pachatelů bylo v roce 2003  policií stíháno 538 osob za loupež, cca 200 osob pro výtržnictví, 140 osob pro překupnictví a přechovávání – podílnictví, 330 osob pro nedovolenou výrobu a držení psychotropních látek a jedů, 50 osob pro podvody. Za prosté krádeže bylo stíháno celkem 3 620 mladistvých osob (více než o 100% více než děti). Krádeže vloupáním jsou v celkové statistice zastoupeny mladistvými v počtu 2 320, což je téměř o jeden tisíc skutků více, než u dětí.

Podle „drogových zákonů“ (§187, 188 a 188a tr.z) bylo stíháno, příp. vyšetřováno cca 160 dětí a 400 mladistvých, což je více než dvojnásobek roku 1999. Skutečný počet pachatelů, kteří spáchali kriminální jednání s cílem získat prostředky na nákup drog nebo na hraní v hracích automatech, jde do tisíců. Potřeba získat hotové peníze na drogy je v současnosti nejrozšířenější motivací majetkové trestné činnosti mladistvých a stále častěji i motivací dětské majetkové kriminality.

Vysoký je podíl pachatelů ve věku do 18 let, kteří se dopustili dvou, tří i více skutků. Opět se převážně jedná o trestné činy majetkové povahy. Tento podíl je u nezletilých vyšší než u dospělých pachatelů. I tam, kde jsou nezletilí stíháni za jeden skutek, často se jedná o více útoků – srov. Ustanovení o pokračování trestného činu.

 

Závěr:

Na základě výše uvedených poznatků mohu konstatovat následující vývojové tendence:  represe uplatňovaná vůči delikventním dětem a mladistvým se od roku 1990 ve srovnání s minulostí radikálně snížila. Počet trestných činů spáchaných nezletilými se od minulosti radikálně snížil.

• Nejprve se počet trestných činů spáchaných nezletilými se od roku 1989 do roku 1996 více než zdvojnásobil s poklesem počtu objasněných trestných činů od 80% k pozdějším zhruba 40%. Zvýšil se i počet delikventní mládeže a je s podivem, že u tohoto vzrůstu dnes již vůbec není nad delikventní mládeží vykonáván dohled.
• Pozdější klesající počty mladistvých páchajících trestnou činnost od roku 1996 do loňského roku jsou sice pozitivní, avšak nenechme se uchlácholit statistikami, které nesrovnávají ani klesající porodnost a tím i klesající počty mladistvých, ani počty neřešených deliktů, které policie odkládá, protože pro nízký věk pachatelů by vyšetřování bylo naprosto zbytečné.

Orgány činné v trestním řízení se sice snaží reagovat na delikvenci mládeže stále novými či staronovými opatřeními, např. specializací pracovníků policie, státních zástupců a soudců na úseku trestné činnosti páchané mládeží a na mládeži a využívaní všech prostředků vůči zanedbávajícím rodičům a postihem rodičů, avšak v uplatňování těchto opatření jsme nedůslední a laxní. Rodiče nesou plnou zodpovědnost za jednání dětí, přesto nejsou nijak postihováni ani za zanedbávání svého potomka. Při již větším deliktu svalují vinu na kamarády, partu, školu,…. s argumentem, že oni o ničem nevěděli, oni musí chodit do práce a živit rodinu. Ty tam jsou 8,5 hod úvazky. Pracovní doba rodičů se po roce 1989 mnohdy protáhla do pozdních hodin a většina z nich netuší, co jejich děti celé dny dělají.  Doufám, že jistou změnu k lepšímu přinese novela o poskytování  sociálních dávek, kdy se dávky od roku 2003 přestávají vyplácet rodičům, jejichž děti mají ve škole nemluvené hodiny. Protipólem tohoto opatření je ovšem fakt, že k omluvení absence žáka ve škole již nemusí být potvrzení od lékaře jako v minulosti, ale postačí omluvenka od rodičů, které mnohdy neomluvenou absenci kryjí.

Pro objektivnost musím zdůraznit, že kriminalita mládeže není jen české specifikum, ani jen zvláštností postkomunistických zemí. Největší kriminalitu vykazují stále USA, takže by se dalo paradoxně říci; čím více svobody, tím větší kriminalita.

Jedním z možných řešení účinných sankcí je jistě  stále diskutované téma snížení hranice částečné odpovědnosti ze současných 15 let na 14, případně až na 12. U této části nezletilců vzniká pak dojem, že jsou beztrestní, že právo patří do světa dospělých a to jen výběrově. O vlastním kriminálním skutku často mluví bez zábran, vědomi si své beztrestnosti.

 

Mezi vlivy ovlivňující ve velké míře  kriminalitu dětí a mládeže je bezpochyby:

1. a) Kriminalita páchaná na mládeži. Děti z asociálního prostředí, nefunkčních rodin, děti mravně ohrožované a zanedbávané, děti psychicky i fyzicky týrané ve větší míře samy v dospělosti páchají trestnou činnost proti dětem z funkčních rodin a zdravého prostředí. (o špatných vlivech z dětství se zpravidla dozvídáme až z výslechů dospělého pachatele a kriminalita páchaná na mládeži není doposud statisticky evidována)

1. b) Vliv užívání návykových látek. V důsledku požívání alkoholu je pácháno mnoho závažných trestných činů. V uvolněné , někdy až agresivní náladě je pachatel schopen činů, které by zastřízliva neudělal. Stejně tak nejpočetnější skupinou užívající drogy jsou mladí ve věku 15 -20 let. Trestnou činnost spojenou s  drogami rozdělujeme na

3 podskupiny   – výroba a distribuce

– krádeže narkomanů  v době absťáku

– využití závislosti narkomanů – kuplířství, vydírání,..

 

Z dostupných statistik vyplývá, že trestná činnost spojená s drogami v ČR narůstá a nepodaří-li se omezit užívání drog mezi mládeží, dojde k nárůstu mladistvých mezi pachateli.

V oblasti prevence má ČR ještě „mnoho neprozkoumaných vod“ a  u tvorby preventivních programů financovaných MV ČR jako např. jednorázové rozdávání míčů romské mládeži, vedené snahou vyplnit jí sportem volný čas a snížit tak prostor pro kriminalitu ještě stále tápeme a hledáme účinek.

Začít se musí od dospělých. Tam, kde jsou dospělí nejistí, kde tvoří nestabilní společnost bez jasných pravidel, problémovou ve svých projevech a postojích, nelze radikálně snížit výskyt sociálně negativních jevů u mládeže, protože je ve své převažující části odrazem společenských negativ. Děti z větší části absorbují to, co se ve skutečnosti kolem nich děje, ne to co dospělí verbálně demonstrují, že by se mělo dít.

 

 Použitá literatura

Chmelík.  J, :  Trestná činnost mládeže a páchaná na mládeži.

Policie ČR, Praha, Úřad pro vyšetřování pro Českou republiku, 1998

Marešová, A. a kol.: Sociálně patologické jevy u mládeže a návrh opatření k omezení jejich vzniku. Praha, Institut pro kriminologii a sociální prevenci 1997

 

Čírtková, L.: Kriminální psychologie. Praha, Eurounion, 1998

Statistické ročenky, Demografický vývoj obyvatelstva

a *)    www.mv.cz/statistiky/krim.stat.

b *)    www.mv.cz/statistiky/krim_stat/2002/děti.html

c*)    www.mv.cz,   www.mf.cr.cz, www.mv.cz/statistiky/krim.stat.

 

1*)  Čírtková, L.:  Policejní psychologie,st. 31, 29; 3. vyd., Portál 2000, Praha

2*) PhDr. Trávníčková, I. Drogová kriminalita – včera , dnes a zítra Kriminalistika, 2001, roč. 04

3*) Judr. Zoubková, CSc. : Kriminalita páchaná na mládeži, Kriminalistika 2001, roč. 02

4*)  Martinková, M.: Špatné zacházení s dětmi a mladistvými v rodině.Praha, Institut pro kriminolotii a sociální prevenci, 1997,

4*)  Čírtková, L.: Kriminální psychologie. Praha, Eurounion, 1998

5*) K tomu více –  Krutský, I.  Marešová, A.  Novotná, J. –  Alimentační povinnost k dítěti v současných měnících se životních podmínkách. Praha, Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 1991.

6*)   panel expertů: – v rozsahu  15 osob – tvoří ho specialisté na drogovou problematiku z řad kriminální policie, z Úřadu vyšetřování hl.m.Prahy, lékaři zabývající se léčbou drogové závislosti a odborníci z pracoviště Národního koordinátora drogové epidemiologie a primární prevence.

7*) PhDr. Marešová, A. K problematice delikventní mládeže Kriminalistika, 2000, roč. 04