Socializace – výklad a rozdělení
Pojem socializace pochází z latinského slova „socialis“, což znamená „společný“. Nejdříve se termín socializace vztahoval k přizpůsobování dětí sociálnímu celku, avšak v současné době je chápán jako proces, jímž jedinec prochází celý život.
Problematika socializace je předmětem studia sociologie, psychologie (sociální a vývojové), sociální antropologie, etnografie a dalších disciplín.
Socializace nebývá nikdy ukončena. Jedná se totiž o vývoj lidské osobnosti, k níž na jednu stranu patří osobní individualita, která jedince odlišuje od okolí, ale také i sociální charakter, který mezi sebou mají všichni členové jedné společnosti či společenství. (Normy, hodnoty, sociální role apod.) V tomto procesu se jedinec postupně vzdaluje od výchozího stavu novorozeněte a stává se z něj člověk, který je schopný fungovat ve složitém systému lidské společnosti. Na socializaci se nejvíce podílí rodina, škola, přátelé, práce, životní zkušenosti, sdělovací prostředky aj. Při socializaci osobnosti může docházet k odchylkám od norem v dané společnosti. Těmto odchylkám se říká deviace.
Socializační proces je možno popsat ze dvou hledisek. Z hlediska sociálního celku, působícího na jedince, tj. objektivně a z hlediska jedince, který si osvojuje relevantní faktory sociálního celku a učí se sociálnímu chování, tj. subjektivně. V prvním případě sociální celek předává svou kulturu jako platnou a uznávanou formu organizace společnosti a jí jedince přizpůsobuje. V druhém případě jedinec přebírá předávané.
Rozdělením socializace na určitá období se zabývá celá řada autorů např. T. Parsons rozlišuje dvě etapy. První, primární, jež je rozhodující v dětství pro vytváření „bázické struktury osobnosti“ a je pro ni významná zejména rodina. Druhou, sekundární, která zahrnuje pozdější socializační procesy, jako socializaci v povolání, kulturní, politickou atd.. Dále se jí zabývali např. E. Erikson, H. M. Johnson, J. Piaget,
Ch. Bühlerová, G.H. Mead a další.
Socializace primární je to označení některých autorů pro ranou socializaci v dětství. Je primární z dvojího hlediska: časově nastupuje jako první socializační proces a je pro další vývoj jedince nejvíce rozhodující.
Socializace anticipační je označení pro osvojování si norem a hodnot skupiny do níž jedinec usiluje vstoupit, ale do níž ještě nepatří.
Cílem socializace v současné společnosti může být:
- vzbudit v jedinci aspirace dosáhnout víc (zdokonalovat se v určité oblasti)
- naučit člověka správně se chovat v různých sociálních rolích
- naučit člověka určitým dovednostem (řízení auta)
- vypracovat vnitřní disciplínu jedince
Sociální učení je do jisté míry totožné s procesem socializace. Je založeno na získávání a uplatňování sociální zkušenosti. V sociálním učení hraje důležitou roli odměňování, které fixuje a udržuje chování a trestání, které utlumuje
a odstraňuje nežádoucí chování. Za specifické formy a způsoby sociálního učení můžeme považovat (MURPHY): kanalizaci (uspokojování potřeb), sympatie, nápodoba a identifikace, sugesce.
Sociální percepce znamená závislost vnímání na sociální zkušenosti. Člověk nevnímá objekty jako věci „o sobě“, ale v jejich kvalitativním významu pro své potřeby. V důsledku sociální percepce dochází k některým chybám v posuzování lidí. Autoprojekce znamená, že posuzujeme jiné podle sebe a dáváme jim vlastní záporné vlastnosti. Haló-efekt je posuzování jiného člověka všeobecným dojmem. Například můžeme člověka hodnotit nadměrně kladně nebo naopak. Pořadí informací hraje důležitou roli o poznávaném člověku. První informace totiž výrazně ovlivňuje informace pozdější. U soukromé teorie osobnosti lidé připisují člověku vlastnosti, aniž by se přesvědčili, že je skutečně má. Například je-li svědomitý, musí být i čestný. Dále efekt shovívavosti nás nutí druhé hodnotit vcelku příznivě, ať už si to zaslouží nebo ne. Znamená to nevidět nebo podceňovat u druhých lidí špatné vlastnosti. Figura a pozadí znamená posuzovat připisovat jinému vlastnosti lidí s nimiž žije a k nimž patří. (např. máme sklon hodnotit člověka podle jeho přátel). Aktuální psychické stavy – nejčastější chyba při posuzování. Záleží na náladě, když máme dobrou náladu tak můžeme ostatní vidět v kladném světle a při špatné náladě naopak.
Kontrolní otázka:
Co znamená Haló-efekt?
- připisovat člověku vlastní záporné vlastnosti
- posuzovat jiného člověka všeobecným dojmem
- připisovat člověku vlastnosti bez předchozího přesvědčení
- posuzovat člověka podle první informace
Zdroj informací:
PAVLÍČKOVÁ H., Sociální psychologie, MZLU, Brno 1995
LINHARTOVÁ D., Psychologie pro učitele III., MZLU, Ústav inženýrské pedagogiky, Brno 1996
GEIST B., Sociologický slovník, Victoria Publishing, 1992
HTTP://WWW.CS.WIKIPEDIA.ORG