Nezaměstnanost jako sociální problém

1. Úvod

Tato práce je zaměřena na nezaměstnanost jako sociální problém. Dané téma je v této době velmi aktuální a často diskutované nejen v médiích a v politice, ale také mezi veřejností. Nezaměstnanost zasahuje do života lidí, kteří jdou bez práce, ale zároveň i do života těch, kteří tento problém nezasáhl přímo. Mnoho lidí, kteří se s tímto problémem nesetkali ani ve svém okolí, mají často zkreslené představy. Stav nezaměstnanosti si spojují s volným časem, s minimem povinností a s relativně slušným příjmem ze sociálních dávek. Běžně se setkáváme s velkým počtem lidí, kteří potřebují pomoc, protože pro většinu z nich znamená ztráta zaměstnání značný zásah do dosavadního způsobu života a přináší řadu negativních změn v mnoha oblastech. Seminární práce je zaměřena na zpracování problémů podle odborné literatury s vysvětlením klíčových termínů.

2. Definice nezaměstnanosti

Nezaměstnanost lze definovat jako stav ekonomiky, v němž osoby, v produktivním věku schopné práce a přející si pracovat, nemohou najít práci.  Můžeme členit obyvatelstvo do tří skupin:

1. Zaměstnaní – to jsou lidé, kteří vykonávají jakoukoliv placenou práci a rovněž ti, kteří mají práci, ale právě nepracují z důvodu nemoci, stávek nebo dovolených.
2. Nezaměstnaní – do této skupiny se zahrnují lidé, kteří nejsou zaměstnáni, ale a) aktivně hledají vhodné zaměstnání, b) byli z práce vysazeni a čekají na výzvu k návratu do práce nebo c) čekají, že se budou nadcházející měsíc hlásit do práce
   a jsou registrováni ve zprostředkovatelnách práce.

Ti, kteří jsou buď zaměstnaní, nebo nezaměstnaní, patří mezi ekonomicky aktivní obyvatelstvo.

3. Ostatní občané, kteří nejsou zahrnováni mezi ekonomicky aktivní obyvatelstvo tvoří 36 % dospělého obyvatelstva. Zahrnují se sem lidé v důchodu, ženy
   na mateřské dovolené a ženy pečující o děti v domácnosti, osoby v domácnosti, studenti, osoby dlouhodobě nebo trvale práceneschopné a lidé, kteří práci nehledají.

(Jírová, 1999)

3. Charakteristika nezaměstnanosti

Nezaměstnanost nelze hodnotit pouze globálně. K jejímu řešení je třeba mít k dispozici celou informační síť potřebných dat typu, jako jsou například: koho se nezaměstnanost týká, kde se vyskytuje, jak dlouho trvá, jaká je míra, jaké jsou předpoklady pro její řešení, a podobně. Nezaměstnaností nejsou ohroženy všechny skupiny pracovníků stejně. K rizikovým skupinám patří zejména: ženy, mladiství
a absolventi škol, handicapované skupiny a pracovníci přechodového věku. Nezaměstnanost nejčastěji postihuje občany s nižším vzděláním a kvalifikací a je také diferencována například podle profesí. Doba, po kterou nezaměstnanost trvá, je také důležitá. Čím je doba delší, tím jsou horší její dopady a obtížnější její řešení.

(Krebs, 2015)

Nezaměstnanost se nejčastěji měří pomocí vzorce ukazatele míry nezaměstnanosti:

Kde:

u = míra nezaměstnanosti

U = počet nezaměstnaných

L = počet pracovních sil

(cs.wikipedia.org/wiki/Nezaměstnanost)

4. Typy nezaměstnanosti

Podle Krebse existují různé typologie, které slouží k poznání a řešení problému nezaměstnanosti.  Lze totiž rozlišit různé typy nezaměstnanosti, ze kterých lze usuzovat na její příčiny, závažnost a odvozovat podle toho i možné způsoby řešení.

(Krebs, 2015)

1. dobrovolná – osoba setrvává dobrovolně nezaměstnaná, není ochotna přijmout práci za nabízenou mzdu (nezahrnuje se do statistik nezaměstnaných, viz výše)
2. frikční (dočasná)– jedná se o krátkodobou nezaměstnanost spojenou zpravidla
   s obdobím mezi ukončením zaměstnání a nalezením nového zaměstnání; jedná se
   o nejčastější typ nezaměstnanosti, pro ekonomiku neznamená závažnější problém
3. systémová (strukturální)– nezaměstnanost způsobená změnou struktury ekonomiky; nezaměstnaný nemůže sehnat práci ve svém oboru, souvisí
   s nesouladem nabídky práce a poptávky po práci (např. nadbytek horníků
   po uzavření dolů v regionu). Řešením může být rekvalifikace.
4. cyklická– souvisí s průběhem hospodářského cyklu. V době, kdy se ekonomika nachází v recesi, je zaměstnáno méně lidí než v době konjunktury.
5. sezónní– souvisí např. s ročním obdobím – třeba v zimě je na horách zaměstnáno více správců lyžařských vleků než v létě, v zimě je více nezaměstnaných stavařů. Někdy se považuje za část frikční nebo strukturální nezaměstnanosti.

(cs.wikipedia.org/wiki/Nezaměstnanost)

5. Význam práce pro člověka

Často se shrnuje šest charakteristik nejhlavnějších významů práce pro člověka.

1. Peníze: Mzda člověka je hlavním zdrojem uspokojování potřeb a určují i to, jaké potřeby člověk vlastně má.
2. Úroveň činnosti: Zaměstnání pro člověka znamená základnu pro získávání
   a zdokonalování schopností a dovedností člověka (platí i pro práce stereotypní).
3. Rozmanitost žití: Zaměstnání představuje kontrast domácího prostředí, což je
   pro lidi velmi důležité. Nezaměstnaní lidé jsou omezeni pouze na domácí prostředí.
4. Struktura času: Zaměstnání přináší člověku organizaci dne podle rytmu práce,
   to je občas sice vysilující, ale smysluplné uspořádání dne je důležité.
5. Sociální kontakt: Kontakt s jinými lidmi v pracovním prostředí přináší přátelství
   a příležitost jednání v širších aktivitách s ostatním lidmi.
6. Osobní identita: Zaměstnání přináší i stabilní sociální identitu. Pro muže je jeho sebeúcta odrazem jeho zaměstnání a tím i finance pro jeho rodinu.

(cs.wikipedia.org/wiki/Nezaměstnanost)

6. Ekonomické a sociální dopady nezaměstnanosti

Pokud je ekonomika v situaci, kdy nemůže vytvořit dostatek pracovních příležitostí pro všechny lidi, kteří chtějí pracovat, dochází k nevyužití práce – významného výrobního faktoru – což má za následek velké ztráty na produktu, který by nezaměstnaní mohli vyrobit. Toto zachycuje tzv. Okunův zákon. Okunův zákon říká, že je-li skutečná míra nezaměstnanosti o 1 procentní bod nad úrovní přirozené míry nezaměstnanosti, skutečný produkt bude o 2 procentní body pod svou potenciální úrovní. Vedle těchto ekonomických ztrát, které se dají vyčíslit, má nezaměstnanost negativní dopady také v oblasti sociální. Dlouhodobá nezaměstnanost vede ke ztrátě kvalifikace. Nezaměstnaní lidé ztrácejí postupně potřebné pracovní návyky
a pracovní průpravu a jsou v pozdější době pro potenciálního zaměstnavatele nevyhovující.

Snižování nezaměstnanosti, zejména nedobrovolné, je jedním z cílů makroekonomické politiky každého státu. Mezi opatření státu, která mají přispět ke snížení nezaměstnanosti, patří zvláště zlepšení služeb spojených s trhem práce, hlavně poskytování dostatečných informací a přehledů o volných pracovních místech, vládní rekvalifikační programy a vytváření veřejných pracovních příležitostí. Někteří ekonomové mají za to, že jednou z cest snižování nezaměstnanosti je dosažení tzv. přehřáté ekonomiky, tedy udržovat produkt co nejvýše, což by poskytlo bezpečnější zaměstnání, zejména pro pracovníky s nízkou kvalifikací a pomohlo by zvýšit počet ekonomicky aktivního obyvatelstva. Realizace těchto opatření by vedla ke snížení nejenom nedobrovolné nezaměstnanosti, ale mohla by se snížit
i přirozená míra nezaměstnanosti.

(http://ekonomie-otazky.studentske.cz/2008/07/ekonomick-dsledky-nezamstnanosti.html)

7. Závěr

O tom, že je tento problém akutní a že současný stav velmi škodí ekonomice ČR, svědčí i fakt, že stále méně Čechů pracuje. Podíl ekonomicky aktivních osob se stále snižuje. Tento stav není dán pouze růstem počtu důchodců, ale i zvyšujícím se podílem dlouhodobě nezaměstnaných lidí. Z celkového počtu asi 450 000 nezaměstnaných činí počet dlouhodobě nezaměstnaných více než 205 000. Je zřejmé, že ne všem lidem z takto velkého množství se chce skutečně pracovat. Nutno dodat, že současný sociální systém popírá veškeré principy spravedlnosti. Změnu současného stavu lze docílit pouze dvěma základními způsoby.

Snížit daňové zatížení pro pracující, zvýšit odměny pracujících a zlepšit aktivní politiku zaměstnanosti s cílem zvýšit pružnost trhu práce a šance nezaměstnaných uplatnit se na tomto trhu.

Snížit sociální dávky a podpory tak, aby sice lidem zajistily důstojný život, avšak aby se lidem nevyplatilo zůstávat doma a nepracovat.

Vlády ze sledovaného období se bohužel většinou soustředily pouze na cestu, kdy zvyšovaly administrativně minimální mzdu a snižovaly daně pro nízkopříjmové skupiny občanů. Tato cesta však není motivační pro ty, kterým se pracovat skutečně nechce, protože jsou bez práce zajištěni dostatečným způsobem. Navíc soustavné zvyšování minimálních mezd vytváří tlak na náklady zaměstnavatelů a státu neušetří žádné finanční prostředky.

8. Zdroje:
9. JÍROVÁ, Hana. Trh práce a politika zaměstnanosti. Vyd. 1. V Praze: Vysoká škola ekonomická v Praze, 1999, 95 s. ISBN 80-7079-635-9.
10. KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 6., přepracované a aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015, 566 stran. ISBN 978-80-7478-921-2.
11. KLIMENTOVÁ, Eva. Sociální politika pro sociální pracovníky II: studijní text pro kombinované studium. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013, 78 s. ISBN 978-80-244-3625-8.
12. HYMAN, David N. Macroeconomics. Homewood: Irwin, 1989, 9, 568, 16, 10 s.
13. Ekonomické důsledky nezaměstnanosti. Ekonomie-otazky.studentske[online]. Praha: 2014, 2015 [cit. 2015-11-25]. Dostupné z: http://ekonomie-otazky.studentske.cz/2008/07/ekonomick-dsledky-nezamstnanosti.html
14. Nezaměstnanost. Wikipedia[online]. není známo: wikipedia, 2011, 2011 [cit. 2015-11-25]. Dostupné z: cs.wikipedia.org/wiki/Nezaměstnanost
15. ØSTRUP, Finn. Money and the natural rate of unemployment. New York: Cambridge University Press, 2000, viii, 308 p.
16. BUCHTOVÁ, Božena, Josef ŠMAJS a Zdeněk BOLELOUCKÝ.Nezaměstnanost. 2., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2013, 187 s. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-4282-3.