Dissociální porucha osobnosti – případová studie
1 Úvod
V této semestrální práci se budu zabývat případem pana Jiřího, který v současné době vykonává trest odnětí svobody za násilné a majetkové trestné činy ve věznici v Karlovarském kraji.
V této semestrální práci se budu snažit laicky zhodnotit chování tohoto jednotlivce a určit zde o jakou diagnostickou klasifikaci poruch chování se jedná. Informace uvedené k vypracování této práce jsem čerpal ze studia dokumentace a z pozorování pana Jiřího.
2 Průběh, příznaky a chování
Pan Jiří, je mu 30 let, romské národnosti. Je svobodný, ale přesto má tři děti, nejmladší se současnou partnerkou, se kterou žije a udržuje kontakt. Z jeho rodičů žije jenom jeho matka, která je v invalidním důchodu. Otec mu zemřel těsně před jeho umístěním do výkonu trestu odnětí svobody.
Pan Jiří vyrůstal do svých 3 let v úplné rodině. Poté se jeho rodiče rozvedli, ale otec kontakt s panem Jiřím udržoval i nadále. Po rozvodu jeho matka začala žít s novým přítelem. Pan Jiří má tři nevlastní sourozence, dva mladší bratry a jednu sestru. Je nejstarší se všech sourozenců a tak si mezi nimi vybudoval potřebnou autoritu a vůdčí postavení. Absolvoval 8 tříd základní školy, vyučil se mechanikem a opravářem strojů a zařízení. Již v průběhu mladistvého věku na základní škole měl jmenovaný problémy s chováním. Byl arogantní vůči učitelům, jejich autoritu neuznával, mezi spolužáky byl vnímán jako jedinec s výbušným chováním, vůdčí postavení mezi spolužáky získával pomocí fyzického a verbálního napadání. Za toto chování byl pan Jiří několikrát kázeňsky trestán důtkami a sníženou známkou z chování. Vždy byl fyzicky zdatnější než jeho vrstevníci, čehož vyžíval a nadále využívá ke svému prospěchu i ve výkonu trestu odnětí svobody.
Po vyučení pracoval krátce v oboru, poté jako řidič a nakonec jako vyhazovač na diskotéce. Uvádí že drogy vyzkoušel jen experimentálně kouřením marihuany. Alkohol pije příležitostně, dříve nárazově a ve velké míře. V mladším věku konzumoval alkohol nadměrně. V průběhu 5 let byl 4x umístěn na protialkoholní stanici pro podnapilé osoby. Uvádí, že vliv alkoholu vnímá jako důsledek páchání jeho trestné činnosti. Při převozu na protialkoholní stanici napadl policistu, který ho eskortoval, verbálně ho uráže a způsobil mu zranění úderem do obličeje.
Dosud byl 8x soudně trestán a ve výkonu trestu odnětí svobody je podruhé. Do výkonu trestu byl dodán policií po zatčení, protože se vyhýbal nástupu. Těžko si zvyká na některé opatření ve výkonu trestu. Nerad se podřizuje, dotčeně reaguje na běžné dotazy. Mezi odsouzenými si vybudoval vůdčí postavení. Z pozorování je patrné, že jmenovaný má na oddíle kde je umístěn vůdčí postavení. Vzhledem k jeho vůdčímu postavení mezi odsouzenými určuje, kdo bude kde dělat jaký úklid, kdo mu bude prát prádlo, připravovat stravu, obstarávat cigarety provádět další činnosti, které lze charakterizovat jako šikanu. Vždy takové činnosti provádí fyzicky slabší jedinci. Ve vězeňské službě je toto chování vnímáno jako problémové a těžko prokazatelné. Jedinci, kteří jsou k tomuto využíváni, toto neohlásí, nebo při pokusu o odhalení ze strany zaměstnanců, tuto skutečnost ze strachu z fyzického napadení nepřiznají.
Je zřejmé, že pan Jiří je intelektově dobře průměrný jedinec, osobnostně dominantní, vzrušivý typ, emočně labilní, ve vztahu k lidem nedůvěřivý i když družný. Snadno se dá vyprovokovat, má problémy se sebekontrolou a impulzivitou. Pan Jiří si většinou tlakem nebo násilím vynucuje podřízenost slabších jedinců, chová se sebejistě a dominantně, zvyšuje své sebevědomí a uspokojuje potřebu zviditelnění své osoby či pozice ve skupině. Typická je pro něho touha dominovat, ovládat druhé a bezohledně se prosazovat. K autoritám je nedůvěřivý a často zaujímá i opoziční postoje. Ve výkonu trestu má problémy s chováním vůči dozorcům, které nerespektuje a často se staví opozičně. Neuznává normy výkonu trestu odnětí svobody.
3 Závěr
Pokud bych měl laicky zhodnotit takovéto chování jedince a přiřadit mu charakteristiku poruchy osobnosti podle sociálně patologických jevů, musím konstatovat, že se pravděpodobně jedná o dissociální poruchu osobnosti (F60.2).
Obecně se takovéto chování charakterizuje:
- trvale nezodpovědný bezohledný postoj vůči společenským normám, pravidlům, závazkům, jedinec nedbá na práva jiných lidí a porušuje je,
- chudé emocionální postoje, nezájem o city druhých,
- neschopnost udržet trvalé vztahy, ale naopak schopnost vztahy bez potíží vytvářet,
- nemorální a nevhodné chování, které není dostatečně ovlivnitelné negativními důsledky, které vyvolává, tj. neschopnost zakoušet vinu a poučit se ze zkušenosti, zvláště z trestu,
- nízká tolerance frustrace a nízký práh pro vstup do agresivního chování, včetně násilí,
- tendence klamat a racionalizovat vlastní dissociální jednání, výrazné tendence ke svádění viny na jiné.1
4 Seznam použité literatury
1) PEŠATOVÁ, Ilona. Sociálně patologické jevy u dětí školního věku. Vydání 1. 2007.
ISBN 978-80-7372-291-3