Předmět výzkumu : Domácí násilí na ženách

Domácí násilí je velmi rozšířený a současně nejméně kontrolovaný druh násilí. Zahrnuje v sobě všechny projevy fyzického, sexuálního a psychického násilí páchaného mezi jednotlivými členy rodiny, v naprosté většině páchaného muži vůči ženám – vlastním manželkám, družkám či partnerkám. Domácí násilí se objevuje mezi lidmi všech úrovní sociálního postavení, nezávisle na vzdělání, ekonomické situaci, rase či příslušnosti k etnickým skupinám apod. Domácí násilí se odehrává beze svědků a mezi osobami, které k sobě mají blízký vztah. Navíc se jedná o trestný čin či přestupek, v jehož případě pachatel neopouští místo činu – díky určité toleranci totiž neočekává, že by za své chování mohl být odsouzen či potrestán.

Základní hypotéza

Domácí násilí přestavuje v současné době závažný problém se kterým je třeba bojovat všemožnými prostředky. Většinu obětí domácího násilí tvoří ženy, přičemž pachateli jsou obvykle jejich současní i bývalí partneři. K násilí ve vztahu nedochází neustále – střídají se období násilí a relativního klidu. V násilném vztahu se totiž projevují tři faktory : láska, naděje a strach.Vyskytuje se v případech , kdy lze konstatovat nerovnováhu moci.

Pracovní hypotézy

Pokud se domácí násilí hned v počátcích nezastaví, má stupňující tendenci – opakuje se a nabývá na intenzitě.

Případy domácího násilí probíhají v cyklu, který se může opakovat i několik let.

Děti jako svědci domácího násilí trpí stejně jako děti, které jsou samy týrány.

Oběť se často není schopna vůbec bránit kvůli studu za svou situaci.

Týraná žena často zůstává se svým násilníkem.

Podpora postižených žen násilím je velmi důležitá a týká se celé naší společnosti.

Operacionalizace

1. Pokud se domácí násilí hned v počátcích nezastaví, má stupňující tendenci – opakuje se a nabývá na intenzitě.

Domácí násilí začíná často velmi nenápadně, takže si jeho prvních příznaků oběť často ani nevšimne. Pokud se hned v počátcích nezastaví, má stupňující se tendenci- opakuje se a nabývá na intenzitě. Intervaly mezi jednotlivými fázemi se postupem času zpravidla zkracují.

2. 2. Případy domácího násilí probíhají v cyklu, který se může opakovat i několik let.

• období vystupňování napětí – kritizování, vyhrožování, zesměšňování atd.
• samotný akt násilí – fyzický útok, sexuální zneužití, psychický nátlak atd.
• omluvy, odprošování , svalování viny na ostatní – dárky, pláč, sliby, obviňování partnerky, že za to může vlastně ona

Tato období se neustále v násilném vztahu opakují.

3. Děti jako svědci domácího násilí trpí stejně jako děti, které jsou samy týrány.

Matky  si musí uvědomit, že bezpečnost pro ně a jejich děti je na prvním místě a situaci co nejrychleji řešit. Pokud není žena v přímém ohrožení života, neměla by odcházet bez dětí.

4. Oběť se často není schopna vůbec bránit kvůli studu za svou situaci

Její situaci komplikuje blízký vtah k pachateli, ale např. pocit naučené bezmocnosti a bezradnosti.V případech domácího násilí proti sobě stojí bezmocná a vystrašená oběť, která se obává trestu či napadení, a pachatel, který se skrze použití moci snaží oběť ovládat a donutit k tomu, co chce on.

5. Týraná žena často se svým násilníkem zůstává dál.

Zakoušené násilí má pro postižené stupňující se sociální následky. Důvody proč ženy neopustí svého násilného partnera jsou rozličné a velmi individuální. Mnohé ženy žijí v naději, že muž své chování k nim změní. Další útok je proto v drtivé většině případů ještě o něco horší.. Týraná žena trpí „syndromem týraných žen“, jedná-li se o dlouhodobé týrání, je téměř vyloučené, aby se z tohoto stavu sama vymanila.
Mnoho žen neodejde pouze proto, že nemají kam jít.

6. Podpora postižených žen násilím je velmi důležitá a týká se celé naší společnosti.

Pomoc postižené ženy z pozice příbuzného nebo známého by měla být samozřejmostí.

Dále je velkým plusem šíření informací o pomocných zařízení pro ženy, poradenských centrech a službách . Násilnické chování by mělo být vždy odsuzované a násilníci svými činy konfrontovaní.