Bezdomovectví – esej

Bezdomovectví je v dnešní době stále aktuálním tématem, třebaže by se mohlo zdát, že v současné společnosti je tento problém celkem dobře řešen. Vždyť v naší společnosti existuje spousta organizací, které se tímto jevem zabývá a pomáhá lidem bez střechy nad hlavou.

Faktem ovšem zůstává, že většina z nás si bezdomovců nevšímá. Vidíme je dennodenně na vcelku frekventovaných ulicích, na každém nádraží, ale ve skutečnosti je vůbec nevnímáme, ignorujeme je. Vždyť kdo by se chtěl zabývat těmito troskami lidské společnosti, kdo z nás se chce dívat na neštěstí druhých lidí, kdo z nás by si chtěl přiznat, že to co potkalo tyto lidi, může potkat také nás? Mnohem jednodušší je myslet si, že bezdomovci si za svou situaci mohou sami a proto se něco takového nám stát nikdy nemůže.

Často si neuvědomujeme, co se vlastně bezdomovcům stalo, že skončili na ulici. Vnímáme je spíše jako něco co je potřeba ignorovat, duchy, kteří jsou součástí města spíše než lidské bytosti, kterým je třeba pomoci. Současná společnost nám vnucuje představu, že se máme starat jen sami o sebe a ostatní nevnímat. A proto, se ptám, jak je možné, že se v dnešní době v rozvinutém státě s vcelku dobrou sociální sítí může člověk ocitnout na ulici bez střechy nad hlavou, bez lékařské pomoci a především bez identity. Jak je možné, že se z člověka stane jen takový „duch obývající naše město“?

Ano je faktem, že v první skupině bezdomovců jsou lidé, kteří takto chtějí žít. Bez pomoci jiných, podpory státu. Chtějí žít volně, bez jakékoliv kontroly a podle svého přesvědčení. Ovšem takovýchto lidí je velmi málo. Většina bezdomovců se na ulici ocitla vlivem vnějších okolností.

Vnějšími okolnostmi může být prakticky cokoliv, jakákoliv situace, kterou není člověk bez pomoci jiných schopen zvládnout. Ať už se jedná o přírodní katastrofu, požár nebo „jen“ problémy v práci nebo v manželství. Faktem je, že všechny právě jmenované situace patří do „náročných životních situací“ a je pouze a jen na člověku a jeho povaze jak tyto situace zvládne.

Člověk s extrovertní povahou může tyto situace zvládnout lépe než člověk s povahou introvertní, jelikož bude spíše schopen se, se svými problémy někomu svěřit, nebude mu třeba dělat takové problémy požádat o pomoc apod. Ovšem i takový člověk může na vše rezignovat a skončit na ulici. Protože všichni jsme jen lidé a i člověk, který je zvyklý se o vše postarat a vše zvládnout ať už s pomocí nebo bez ní může postupem času ztratit motivaci vůbec něco dělat.

Dalším problémem spjatým s bezdomovectvím je alkoholismus. Někdo se alkoholikem stane až poté co ztratí vše, jiný naopak alkoholismu propadá postupně bez zjevného důvodu a právě kvůli alkoholu vše ztratí. Přičemž je riziko alkoholismu vyšší u mužů než u žen. Faktem je také, že na ulici spíše nalezneme muže než ženy. A důvod? Ženy, které se ocitnou na ulici, mohou mít u sebe děti, o které se musí postarat. Ženy také často spíše vyhledají pomoc.

Čímž se dostáváme k pomoci jako takové. Ano je pravdou, že existuje spousta organizací zabývajících se problémem bezdomovectví. Ale kdo z nás ví kde tuto pomoc hledat? Ano někteří z nás, možná i většina, bude schopna vyjmenovat některé organizace zabývající se tímto jevem, jako je Armáda spásy? Možná azylové domy? Nebo Emauzy? „Hm, tak to bychom měli vyjmenované instituce. A teď zákeřná otázka. Kde se tyto instituce nachází ve vašem městě? Víte koho kontaktovat v případě nutnosti?“ Řekla bych, že člověk, který se tímto problémem nezabývá nějak podrobněji, to neví. A tady se opět dostáváme k jádru problému: IGNORACE.

Je možné problém jménem ignorace řešit? Tak na to si budeme muset každý odpovědět sám.