Reflexe knihy Totem a tabu, Freud S.

Totem a tabu: o podobnostech v duševním životě divocha a neurotika

Sigmund Freud

Kniha je rozdělená do čtyř úvah, některé jsou dále děleny na kapitoly a podkapitoly. Styl, který zde Sigmund Freud používá je pro čtenáře náročný na četbu. Freud nejprve podrobně popíše téma, kterému se v úvaze věnuje, vysvětlí základní pojmy, což si myslím, že je v pořádku a pro čtenáře srozumitelné. Ovšem posléze Freud na dané téma rozvíjí teorie a srovnává názory svoje a názory jiných autorů. Proto si myslím, že pokud chce čtenář dopodrobna porozumět jeho dílu, musí se seznámit i s názory a studiemi těchto tvůrců.

BÁZEŇ PŘED INCESTEM

Zde se autor věnuje pojmu totemismus. K vymezení pojmu toho co totemismus představuje, jaká je jeho definice, si vybral kmeny nejzaostalejších a nejprimitivnějších divochů, praobyvatele nejmladšího světadílu Austrálie – Austrálce.

Austrálci nevyznávají náboženství jako takové, ani nemají žádné sociální zřízení, ale místo toho používají soustavu totemismu. Jak bylo v úvodu řečeno, autor zde podrobně rozepisuje co je to totem, co se za něj může a nemůže považovat, jaká jsou pravidla jeho uctívání, ale také tresty při jeho zneuctění. Popisuje zde i složitou soustavu příbuzenských vztahů.

Freuda jako psychoanalytika hlavně zaujal fakt, který se k totemické soustavě váže a tím je zákon, že členové téhož totemu nesmějí vstupovat do vzájemných pohlavních vztahů, nesmějí spolu uzavírat sňatky. Vyvstává zde proto otázka, proč se tito primitivní divoši tak velice incestu obávali.

Na mnoha příkladech a porovnáních s názory jiných autorů, které Freud v knize uvádí, vidíme, proč by se tyto kmeny mohly tak moc incestu bát. Ovšem sám dodává, ,,Našemu účelu postačí, poukážeme-li na velkou péči, kterou na zamezení incestu vynakládají Austrálci a jiné divošské národy. Musíme říci, že tito divoši jsou vůči incestu citlivější než my. Mají asi blíž k pokušení, takže proti němu potřebují důkladnější ochranu.‘‘ (Freud, S., Totem a tabu, str. 16).

Opravdu nám ale postačí Freudovo tvrzení, že tyto primitivní kmeny jsou k incestu citlivější než my? Nebo zde budeme hledat jako další analytikové hlubší význam, proč v soustavě totemismu převládá takový strach z incestu? Každému jednání přeci předchází nějaká příčina. Nebylo možné, že tyto kmeny vypozorovali, že v souvislosti s incestem se rodili duševně i fyzicky nezdraví jedinci? A tito pak ohrožovali přežití kmene?

Po prvním přečtení Freudovi úvahy Bázeň před incestem, mi na mysli vyvstala právě tato myšlenka. Ale autor se zmiňuje o primitivních kmenech. Je tedy možné, aby tyto kmeny, velice primitivní, zaostalé kmeny, současně byly tak vyspělé, že se obávaly incestu z této příčiny? Z příčiny degenerace a úpadku? Po tomto zamyšlení, si už mým prvním tvrzením nejsem tak úplně jistá a příčinu strachu z incestu je tedy nutno hledat jinde nebo přijmout Freudovo tvrzení.

TABU A AMBIVALENCE CITOVÝCH HNUTÍ

Tak jako v první úvaze Bázeň z incestu, i zde autor nejprve vymezuje pojem tabu a jeho význam. Posléze obsáhle srovnává význam tabu i od jiných literátů. Po tomhle úvodu jsem byla značně nejistá, co pojem tabu vlastně znamená.

Pro mě a možná, že i pro širokou veřejnost po vyslovení slova tabu, vyvstane na mysli něco nedovoleného, ne-li přímo zakázaného. Ale po přečtení rozsáhlého uvedení pojmu tabu, jsem zjistila, že dle Freuda je tabu i něco posvátného, nedotknutelného. Opakem slova tabu v Polynésii je ,,Noa’’, něco obyčejného nebo obecného.

Tabu a ambivalence citových hnutí je obsáhlá úvaha. Přiznám se že, ač jsem text četla několikrát, tak jsem se v něm ztrácela a místy jsem mu úplně nerozuměla. Ale zaujalo mě zde pojetí tabu v souvislosti s nutkavým jednáním. Pro člověka s neurózou, která u něj vyvolává nutkavé jednání, je nepřestavitelné toto jednání nevykonat, je to pro něj tabu. V jednání toho jedince je pro něj jeho nutkavé chování svaté. A to mě vrací na úvod, na vymezení tabu jako pojmu. Zde musím s autorem souhlasit. A když se vrátím k úplně první úvaze o totemismu, tak lze říci, že tabu s totemismem velice úzce souvisí.

ANIMISMUS, MAGIE A VŠEMOHOUCNOST MYŠLENEK

Zde se Freud, jak název předurčuje, zabývá animismem. Animismus je nauka o pojetí duše. Na příkladech nám chce ukázat, jak primitivní národy dříve uvažovaly. Byly přesvědčeny, že pouhou myšlenkou a vírou v různá božstva jsou schopni ovlivňovat dění ve svém běžném životě.

V této části knihy mě obzvláště zaujal odstavec, ,,V další fázi kulturního vývoje budou lidé místo magického přičarovávání deště konat procesí a prosit o déšť světce v kostelích. Nakonec opustí i tuto náboženskou techniku a budou zkoušet, jakým způsobem lze vyvolat déšť z atmosféry.’’  (Freud, S., Totem a tabu, str. 60). Freud předpokládal, že vývoj názorů lidstva na svět přecházel od animistické fáze (člověk připisuje všemohoucnost sám sobě) k fázi náboženské (člověk připisuje všemohoucnost bohům s možností bohy ovlivňovat dle svých přání) po fázi vědeckou (zde pro všemohoucnost už není místo). Také zde na několika příkladech ukazuje, jak dalece nutkavé představy, myšlenky ovlivňují život neurotika.

Když jsem tuto část knihy četla poprvé, připadala mi naprosto neuchopitelná. Ovšem při opakovaném čtení a hlavně potom při psaní této práce, jsem pojmu animismus, z určité části porozuměla. Myslím si, že k lepšímu porozumění, je zapotřebí nastudovat daleko více literatury.

INFANTILNÍ NÁVRAT TOTEMISMU

V této poslední kapitole se Freud vrací k totemismu, hlavně k jeho srovnání v pojetí jiných autorů. Největší důležitost Freud dává autorům S. Reinachovi a J. G. Frazerovi. Dále zde nacházíme jména jako je W. Wundt, Goldenweiser, MacLennan, Garcio del Vega, A. K. Kean, M. Müller, R. Smith a další. Všichni tito se totemismem, exogamií, incestem nějakým způsobem zabývali nebo se o těchto pojmech ve svých dílech zmiňovali.

Vrací se zde k psychoanalýze a s ní spojené srovnávání myšlení primitivního divocha a nutkavě jednajícího neurotika.

Po přečtení prvních kapitol této knihy jsem nebyla úplně rozhodnuta, že ji dočtu, či dokonce napíši seminární práci. Tak těžká a málo srozumitelná mi připadala. Abych mohla ve čtení pokračovat, musela jsem si nastudovat základní údaje o Sigmundu Freudovi, o jeho životě a díle a také o době, ve které žil. To mi myslím pomohlo knihu dočíst a potom při psaní práce, jednotlivé kapitoly přečíst znova, dokonce i několikrát, protože napoprvé ve mně vzbuzovalo Freudovo psaní zmatek, nerozuměla jsem mu. Hodně mi pomohly autorem udávané příklady.

Knihu bych doporučila všem studentům, kteří studují převážně náboženství, psychologii, historii, sociologii.