Asimilace studenta ve městě a na venkově

Město versus vesnice
Definice slova asimilace říká: Asimilace (z lat. ad-similare, při-podobnit,
přizpůsobit) v sociologii a v kulturní antropologii znamená přizpůsobení
menšiny nebo přistěhovalce okolní většinové společnosti. Zahrnuje ovládnutí a
přijetí většinového jazyka, obyčejů a kultury alespoň v té míře, aby odlišnosti
nebránily ve společenském uplatnění, ale může znamenat i úplné splynutí s
většinovou společností.
Vesnice je sídlo, kde jsou mezi jednotlivými obyvateli úzké sociálními kontakty,
existuje zde dlouhodobá přirozená sociální kontrola a spoluúčast. Sídlo, kde
převažuje zemědělství a primární výroba potravin, případně sídlo, kde
významná část obyvatelstva vyjíždí do zaměstnání mimo sídlo.
Město je sídelní geograficky vymezený útvar, pro který je charakteristický
soubor znaků, jenž jej odlišuje od vesnice. Jsou to především relativní velikost
ve srovnání s vesnicemi, vysoká hustota osídlení, kompaktnost a koncentrace
zástavby, typická demografická, sociální a profesní struktura obyvatel (obvykle
nepracují v zemědělství, ale naopak v obchodu, průmyslu, službách) a
poskytování správních, vzdělávacích, obchodních a kulturních funkcí pro širší
okolí.
Pro město je také specifický městský způsob života, který je na rozdíl od
venkovského více neosobní, anonymní a účelový. Obyvatelům měst klesá počet
osobních vztahů a sociálních kontaktů, naopak roste počet profesionálních
vztahů a fyzických kontaktů. Ve městech se také proto koncentrují sociálně
patologické jevy jako zločinnost, prostituce, závislosti nebo rozpady manželství.
Vesničan ve městě
Člověk žijící na vesnici do města přichází z různých důvodů: kvůli studiu, práci,
partnerovi, penězům či kariéře. Jenže vesničan se ve městě vyjímá jak bílá vrána
v hejnu. Jeho chování je velmi specifické a identifikovatelné.
Mladý člověk, např. student, přichází do města studovat ve svých cca 15 letech.
Přichází z prostředí vesnické školy, kde s kamarády odpoledne prohání míč na
hřišti, kde se schází s kamarády za stohem a zkouší první cigaretu, kde děvčata
z vesnice posedávají u místního hostince a štěbetají a pokřikují na kluky.
Centrem dění je náves nebo místní „konzum“. Lidé jsou si na vesnici blíž, znají
skoro všechny své sousedy, znají mladé, ale i starší lidi. Účastní se místních
aktivit, je členem Sboru dobrovolných hasičů a vrcholem jeho společenského
vyžití je vesnická tancovačka. Takový student je „vržen“ mezi sebevědomé
vrstevníky z města, kteří se umějí oblékat, umějí „sbalit“ holku a ví, kde jim
nalijí skvělou tequillu, přestože jsou nezletilí. Světaznalá městská děvčata
s kabelkou od Gucciho, která stojí to, co auto studentova otce, studentem
opovrhují a smějí se mu. Student má 2 možnosti: in-group – jeho vrstevníci
z města se stanou referenční skupinou, pokusí se začlenit, bude se oblékat a
chovat podle jejich vzoru, ztotožní se s jejich způsobem života. Nebo – out
group – zůstane sám sebou, bude se stýkat se svými vrstevníky na vesnici a u
svých městských spolužáků zůstane navždy „vesnickým balíkem“. V patnácti
letech je to velice těžká volba.
Měšťák na vesnici
Městský člověk přichází na vesnici z různých důvodů: za svým partnerem, za
tichem a klidem, za novým způsobem života, za rekreací. Mladý člověk, např.
student ( 15 let), na vesnici přichází většinou za prarodiči na prázdniny nebo se
svými rodiči při změně bydliště. Město se vyznačuje anonymitou. Díky
anonymitě dává možnost ukázat svou zápornou stránku. Město je místem, kde se
odehrává více trestných činů než na venkově. Venkov je neustále pod sociální
kontrolou.
Student má opět dvě možnosti: pokud si již nevytvořil svoji „prázdninovou
referenční skupiny“ v dětství, těžko se začleňuje. Tím se student stává
osamocený. Stává se „nafoukaným“ floutkem z města a s vesnickými vrstevníky
se nikdy nesblíží. U městského studenta převažuje „soutěž nad spoluprací“,
avšak na vesnici je tomu jinak. Každý rád pomůže za drobnou úplatu či
„naturálie“.
Pokud si student vytvořil svoji „prázdninovou referenční skupinu“ již v dětství,
rád přijíždí na vesnici za prarodiči, účastní se venkovských aktivit, naučí se
manuální práci a plnými doušky si užívá vesnických tancovaček, poutí a
okresních přeborů ve fotbale. Na těchto akcích se celá vesnice sblíží, účastní se
všechny věkové skupiny obyvatel a tím se student sblíží i s osobami (rodiče a
příbuzní jeho vrstevníků), které ve městě jen míjí na ulici.
Závěr
Citát: Velké město je „světem cizích lidí“, ale přesto podporuje a vytváří osobní
vztahy. To není paradoxní. V městském životě musíme oddělit veřejnou sféru
náhodných setkání s cizími lidmi a soukromější svět rodiny, přátel a kolegů
z práce. Po nastěhování do velkého města může být obtížné seznámit se
s novými lidmi. Kdo se však nastěhuje do malé, tradiční venkovské komunity,
ten často brzy zjistí, že vstřícnost místních obyvatel je jen projevem zdvořilosti
– a to může trvat celé roky, než ho skutečně přijmou mezi sebe. (Giddens, 1999,
452)
Prameny:
Wikipedia, Asimilace (sociologie) [online]
dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Asimilace_(sociologie)
Wikipedia, Vesnice [online]
dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vesnice
Wikipedia, Město [online]
dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Město
GIDDENS, Anthony. Sociologie, Argo 1999, 595 str., ISBN 80-7203-124-4
JANDOUREK, Jan. Úvod do sociologie, Portál 1993, 232 str., ISBN80-7178-
749-3