Láska z hlediska psychologie

Láska

• Je všude kolem nás (v televizi, v písních, rádiích, na internetu)
• Je obtížné ji definovat, přestože se o to psychologové i sociologové snaží
• Chceme-li se Láskou zabývat, je třeba vědět, že:
  • Člověk je tvor sociální.
  • Člověk má potřebu afiliace – emočních kladných, přátelských sociálních kontaktů s lidmi ve svém okolí
    • povrchních, přátelských, partnerských
  • Kontakt s ostatními lidmi
    • zmírňuje pocit úzkosti, zklamání, či neštěstí
    • zvyšuje prožitek radosti
    • pomáhá jedinci lépe se orientovat ve svém životě, na základě srovnávaní s ostatními
    • pomáhá hledat správnou cestu (z hlediska konformity)
  • navazování kontaktů ovlivňují následující faktory:
    • fyzická atraktivita
      • s ní souvisí sebedůvěra, sociabilita (někdy vyšší, jindy nižší)
    • postojová a názorová shoda v oblastech, kterým jedinec přikládá vysokou míru významnosti
      • oblasti politické, náboženské mravní
    • Většina lidí vidí problém lásky především jako problém, jak být milován
    • Jen málo lidí vidí problém lásky jako problém, jak milovat
    • Fromm:
      • „je jen jedna vhodná cesta, jak zabránit neúspěchu v lásce – zkoumat příčiny neúspěchu, pustit se do studia významu lásky“
    • Chceme-li se naučit milovat, musíme postupovat stejně, jako když se chceme vzdělávat v kterémkoliv oboru
      • Nutnost:
        • Zvládnout teorii
        • Zvládnout praxi
      • Lidé vynakládají větší úsilí k získání úspěchu, peněz, prestiže a moci a nevynaloží téměř žádnou námahu, aby se naučili milovat
      • Láska, respektive konstruktivní vztah lásky k druhému člověku, stimuluje osobnostní rozvoj člověka

Rodiče –děti

• Matka je pro novorozeně zdrojem tepla, potravy, blaženého stavu, uspokojenosti a bezpečí -> Freud to označuje jako narcismus
• Dítě roste, vyvíjí se, nabývá schopnosti vnímat věci takové, jaké jsou
• Dítě začíná vnímat mnoho věcí jako různé, jako něco, co má svou vlastní existenci, učí se je pojmenovat a zároveň s nimi zacházet
• Dítě se učí zacházet s lidmi – uvědomuje si, že ho matka vezme do náruče, když pláče -> všechno tyto zkušenosti se krystalizují a shrnují ve zkušenosti: jsem milován
• Dítě do 10 let ještě nemiluje, reaguje vděčně, radostně na to, že je milováno -> dítěti záleží na tom, aby bylo milováno
• Postupně se idea přijímání lásky proměňuje v to, aby něco té matce dalo, vytvořilo – básničku, kresbu
• Ideál lásky se proměňuje z přijímání lásky v milování, ve vytvoření lásky
• Dětská láska se řídí principem:
  • „Miluji, protože jsem milován.“
• Zralá láska se řídí principem:
  • „Potřebuji tě, protože tě miluji.“
• Mateřská láska:
  • nepodmíněná, matka miluje novorozeně, protože je její dítě
• Otcovská láska:
  • je podmíněná
  • Princip: „Miluji tě, protože plníš má očekávání, protože konáš svou povinnost, protože jsi jako já
  • Negativní: je třeba si ji zasloužit, je možné ji ztratit
  • Pozitivní: mohu něco udělat, abych ji získal, mohu pro ni pracovat, není mimo mou kontrolu jako láska mateřská
  • Od šesti let začíná dítě potřebovat lásku otcovu – jeho autoritu a vedení
• Bratrská láska:
  • Nejzákladnější druh lásky
  • Je základem všech typů
  • smysl pro odpovědnost, péči, úctu, znalost jiného člověka, přání napomáhat jeho životu
  • Je to láska ke všem lidem, rozdíl v nadání, inteligenci, znalostech jsou zanedbatelné, ve srovnání s identitou lidského jádra, které je společné všem
  • Láska mezi rovnými
  • Soucitem s bezmocným člověkem začínáme rozvíjet lásku ke svému bratru
• Mateřská láska:
  • Nepodmíněná, matka miluje novorozeně, protože je její dítě
  • Vnuká dítěti lásku k životu
  • V protikladu k bratrské a erotické lásce, které jsou láskou mezi rovnými, je vztah matky k dítěti svou povahou nerovný, je to vztah, kdy jeden potřebuje všechnu moc a druhý ji dává
  • Pro tento nesobecký ráz bývá považována za nejvyšší druh lásky, za nejsposvátnější ze všech citových pout
  • Pravá podstata mateřské lásky je v péči o růst dítěte
  • Matka si musí přát, aby se dítě od ní oddělilo
  • V tom je základní rozdíl mezi mateřskou a erotickou láskou
  • V erotické lásce dva lidi, kteří byli odděleni se stávají jedním
  • V mateřské lásce dva lidi, kteří byli jedno se oddělují
• Erotická láska:
  • Je to touha po úplném splynutí, po spojení s druhým člověkem
  • Svou povahou je exkluzivní, nikoliv univerzální
  • Fromm ji považuje za nejklamnější formu lásky vůbec
  • Vzájemná důvěrnost vzniká především pohlavním kontaktem
  • Odloučenost od druhého prožívají především jako fyzické oddělení, je pro ně fyzické spojení překonáním odloučenosti
  • Erotická láska je exkluzivní, ale miluje v druhém člověku celé lidstvo, vše co žije
  • Je exkluzivní jen v tom smyslu, že úplně a intenzivně mohou splynout jen s jedním člověkem
  • Erotická láska vylučuje lásku k jiným jen ve smyslu erotického splynutí, plného odevzdání po všech stránkách života – ale ne ve smyslu hluboké lásky bratrské
  • V západní kultuře se předpokládá, že láska je výsledkem spontánní citové reakce, náhlého propadnutí neodolatelnému citu, proto se u nás neuznává, že budoucí manželka jsou předem vybíráni a předpokládá se, že se budou milovat

Fromm dochází k závěru -> láska je výlučně aktem vůle a oddání, a proto v zásadě nezáleží na tom, o koho jde

• Sebeláska
  • Předpokládá se, že pokud miluji sám sebe, nemiluji jiné
  • Sebeláska je totéž co sobeckost
  • Pro Freuda je sebeláska totožná s narcismem, s obrácením libida k vlastní osobě
  • Láska a sebeláska se vzájemně vylučují v tom smyslu, že čím více na jednoho, tím méně druhého
  • Fromm ale říká, že je nelogické, aby se láska k druhým a láska k sobě vzájemně vylučovaly, je-li ctností milovat bližního jako lidskou bytost, musí být též ctností – a nikoliv neřestí – milovat sám sebe, protože i já jsem lidská bytost
  • Neexistuje žádný pojem člověka, který by nezahrnoval mě, Fromm vychází z Bible: „budeš milovat svého bližního jako sebe samého“
  • Milovat někoho je aktualizace a koncentrace síly k lásce
  • Sobeckost a sebeláska není totéž, jsou to protiklady -> sobecký člověk se nemiluje příliš, ale příliš málo, ve skutečnosti se nenávidí, cítí se nicotný a zklamaný, je nešťastný a úzkostlivě se snaží urvat ze života uspokojení, v jehož dosažení si ale sám brání
• Láska k Bohu
  • Vyplývá z potřeby překonat odloučenost a dosáhnout spojení
  • Ze všech teistických (monoteistických i polyteistických) náboženstvích bůh představuje nejvyšší hodnotu, nejžádanější dobro
  • Matriarchální fáze:
    • je nejvyšší bytostí
    • Je bohyní
    • Je nejvyšší autoritou v rodině a ve společnosti
  • Patriarchální fáze:
    • Otec je nejvyšší bytost v náboženství a ve společnosti
    • Je v povaze otcovské lásky – klade požadavky, ustanovuje zásady a zákony
    • Je hierarchická (společnost) – rovnost bratří ustupuje konkurenci a svárům
  • Patriarchální stránka mě vede k tomu, abych miloval boha jako otce – ten je přísný a spravedlivý, odměňuje, ale i trestá
  • Matriarchální stránka náboženství miluje boha jako všeobjímající matku – ona mě uchrání, ať se mi stane cokoliv, ona mě spasí, odpustí mi
• Praxe lásky
  • Milovat je osobní zážitek, který může mít jen sám ze sebe
  • Jako jakákoliv jiná praxe vyžaduje kázeň, soustředění, trpělivost, oddanost umění, kterému se učíme
• Mistr Eckhart:
  • „Miluješ-li sebe, miluješ každého jiného jako sebe. Pokud budeš milovat někoho jiného méně než sebe, nepodaří se ti skutečně milovat sebe samého, ale když miluješ všechny stejně, včetně sebe, budeš je milovat, jako jednu osobu, a tato osoba je i bůh i člověk. A tak ten je velký, spravedlivý, kdo tím, že miluje sebe, miluje stejně i všechny ostatní lidi.“