Historie vývojové psychologie
vznik v 2. pol. 19. stol. – byla omezená na pozorování malých dětí od jejich narození po několik málo prvních let.
- První projevy naivně realistického vysvětlování tělesného a duševního vývoje lze nalézt ve starověkých filozofických systémech
- V předvědeckém stádiu se významní myslitelé, vychovatelé i rodiče opírali při charakteristice zvláštností duševního vývoje o svá pozorování a pedagogické zkušenosti.
- Soustavnější práce až na počátku minulého stolení, stále však byly omezeny na obdobní dětství (Stern, Čáda) Teprve později soustředěna i na dospívání (Hall)
- Období před narozením bylo vývojovými psychology objeveno teprve nedávno. Dlouho se mělo za to, že duševní život před narozením neexistuje a podpora pro toto tvrzení byla hledána i ve vývoji CNS.
- A. Komenský (1592-1670) – upozornil na věkové a individuální zvláštnosti dítěte. Jako první se pokusil o periodizaci vývoje jedince.
- Lock (1632-1704) – tvrdí, že nic není v rozumu, co by nebylo dříve ve smyslech – zdrojem poznatků je smyslová zkušenost. Mysl člověka při narození je tabula rasa = nepopsaný list papíru, do které zkušenost vtiskává postupně poznatky.
- J. Rousseau (1712-1778)- v osvícenství pronikl do vývojové psychologie. Zdůrazňoval přirozenou formu výchovy bez násilí. Pedagog má poznat individuální schopnosti dítěte a ty se snažit rozvíjet. Důležitá je láska k dítěti. Významné dílo „Emil čili o výchově“ popisuje výchovu chlapců, poté navazuje druhým dílem, kde se zabývá výchovou dívek, která je ovšem značně konzervativní.
Ch. Darwin (1877) – rozhodnul se uveřejnit systematická každodenní pozorování vývoje svého syna, kde zaznamenával výrazové projevy a řeč.
- Preyer (1841-1897) – patří ke klasikům dětské psychologie svou knihou „Duše dítěte“ Jako stoupenec Darwinovy teorie zdůrazňoval jednotu fylogeneze a ontogeneze. To se stalo inspirativní pro další psychology, zejména G. S. Halla aj. Piageta.
G.S. Hall – založil v Baltimore psychologickou laboratoř. Sám však experimentálně nepracoval. Měl však značný vliv na organizace psychologie jako vědy a také na veřejné mínění. Rozvinul teorii rekapitulace – dětské hry se interpretují jako přežívání loveckých instinktů lidí prvobytně pospolné společnosti a indiánské hry dospívajících jako reprodukce života indiánských plemen. Všechny tyto projevy je třeba v individuálním vývoji dítěte tolerovat, neboť jsou zákonitým důsledkem rekapitulace dřívějších stádií lidstavy.
– bývá označován jako otec adolescente. Vyplývá to z popularity, kterou získal vydáním knihy „Mládí“ (1904). Ráce se opírala o výzkumné výsledky získané dotazníkovou metodou.
– v závěru svého života napsal knihu „Stáří, poslední polovina života“
– vytvořil základnu pro vznik pedologie.
- Galton – zkoumání individuálních rozdílů. Založil v Londýně psychodiagnostickou laboratoř, ve které se vyšetřovalo pomoci baterie testů. Dospěl k názoru, že psychické vlastnosti mohou být přenášeny dědičně.Zkoumal předky, sourozence, potomstvo 415 slavných učenců, umělců, velitelů..Pro metodické nedostatky pak začal zkoumat otázky dědičnosti na dvojčatech. Došel k tvrzení, že rozumové nadání má normální rozložení a že výskyt nadání a idiocie je určen týmiž přírodními zákony.
- Baldwin – podle jeho názoru se jedinec vyvíjí v souvislosti se společenským celkem, k němuž patří. Hlavním činitelem vývoje je selekce, organismus má schopnost vybírat si ty vlivy, které podporují jeho vývoj.
- Stern – použil termín „inteligenční kvocient“
- Gesell – otec dětské psychologie, vytvořil škálu pro zjišťování psychomotorického vývoje. Formuloval zákonitost psychomotorického vývoje.
- Claparede (1873-1940) – založil v Ženevě institut J. J. Rousseaua.
- Piaget (1896-1980) – dominantním zájmem je prokázat, že následující stupně vývoje jsou charakterizovány rozdílnými logickými strukturami v typických myšlenkových operacích = strukturální analýza operací na různých úrovních vývoje. Dospěl k teorii, že prostředí a výchova mají jen minimální úlohu v psychickém vývoji dítěte. Příznivé podmínky vedou k tomu, že se urychlí vývoj základních procesů myšlení. Nepříznivé podmínky naopak tento vývoj brzdí.
Rozlišoval 4 stadia vývoje inteligence (myšlení):
- stadium senzomotorický
- stadium předoperační
- stadium konkrétních operací
- stadium formálních operací
- Binet, T. Simon – vyvinuli inteligenční škálu, která umožnila rozlišit normálně nadané a retardované děti (1905)
- Erikson – dospěl na základě terénního zkoumání kulturních rozdílů ve výchově dětí i rozdílů společensko-historických vlivů v životě dospělých ke své koncepci osmi etap psychosociálního vývoje osobnosti v rozsahu celého životního cyklu. Kritériem jsou polarity dominantních zážitků, sociální stránky životních problémů.
V Příhoda – publikoval řadu spisů s psychologicko problematikou. Položil základy k rozvoji vývojové psychologie v pojetí celoživotního cyklu člověka.
LITERATURA:
Pavlas, Ivan, Maria Vašutová : Vývojová psychologie I., Pro studenty učitelství a vychovatelství, Ostrava : 1999. ISBN 80-7042-153-3
Vágnerová, M. : Vývojová psychologie I., Dětství a dospívání, Praha, Karolinum : 2008. ISBN 80-246-0956-8