Biologie a psychologie, postavení věd ve vztahu k vnímání osobnosti člověka – esej

Jak moc či jak málo determinuje osobnost člověka jeho genetická výbava? Jak moc je psychika podmíněna geneticky? Jak moc můj život ovlivňuje to, zda jsem muž, žena či dokonce homosexuál? A jak vlastně funguje nervová soustava? Tyto a podobné otázky si kladlo a klade mnoho lidí a odpověď na mnoho z nich se ještě nepodařilo nalézt. Já se teď pokusím popsat, co o některých z těchto otázek vím a jaký mám na ně názor.

Genetická výbava je pro člověka určující  hlavně v počátečních fázích života, kdy není ovlivněn zkušenostmi. Jak osoba stárne, projevuje se stále více vliv prostředí. To ale neznamená, že stařec “nemá geny”, i ten stále podléhá působení genů, pouze se řídí více zkušenostmi a potlačuje (nevědomě) instinktivní chování.

Ve válce se objevují muži, kteří skočí na dopadlý granát a zachrání kamarády za cenu vlastní smrti. Podobné činy se vyskytují nejen u lidí, ale i u zpěvných ptáků, kteří varují ostatní před predátory, místo aby se ukryli, sociálního hmyzu (včel, mravenců) a dalších zvířat. Některé opice adoptují osiřelá mláďata jiných členů tlupy. Co je k takovým skutkům vede? Zdá se, že geny našeho druhu se snaží zachovat sebe sama v co nejvyšším počtu. Nevadí jim tolik, že zemřu já, jako by jim vadila smrt mnoha jiných lidí nebo jedinců mého druhu (pokud mluvím za jiné živočichy).

A co otázka pohlaví, jak nás ovlivňuje? Přestože patří muži i ženy ke stejnému živočišnému druhu, jejich tělesná stavba se liší (to není nic nového, samice ostatních druhů jsou také odlišné, už píšu kraviny). Kromě pohlavních orgánů a mléčných žláz se liší ženy od mužů rozložením tuku v těle a (hlavně) stavbou mozku. Ženy mají asi o třicet procent lepší propojení mezi mozkovými hemisférami a proto jsou například schopny vykonávat několik činností najednou, tedy něco, o čem se nám chlapům ani nesní. Žena v kuchyni vaří, poslouchá rádio, čte kuchařku a ještě stihne umýt nádobí nebo řídí auto a přitom si prohlíží mapu, zatímco muž sedí u televize a nevnímá, když na něho manželka mluví. Z toho mohou vzniknout různé hádky. Dosti patrné je to mezi přáteli v hospodě. kamarád píše na mobilu někomu SMS a naprosto nevnímá (snad jen nějaká klíčová slova jako pivo, sex atp.), zatímco kamarádka píše a přitom komunikuje s ostatními, nebo přinejmenším poslouchá. Muži mají také užší zorné pole. Proto je (většinou) neopodstatněné prohlášení ženy, když s mužem vstoupí do místnosti: „Co pořád koukáš kolem po ženských!“ Muž nemůže za to, že žena pozná lidi i na okraji zorného pole, zatímco on musí otočit alespoň hlavu. Kromě toho má muž polygamii zakódovanou v genech, takže s tím žádná stejně nic nesvede. Ale abych jen nevypočítával nevýhody mužů, viděl už někdo někdy ženskou, která napoprvé rovně zacouvala autem na parkovišti mezi jiná dvě auta? Jestli ano, pak to byla výjimka potvrzující pravidlo, že muži se lépe synchronizují s automobilem než ženy. Přestože se tato „vada“ tolik neprojevuje při normální jízdě, ale přesto se říká „ženská za volantem, auto bez řidiče“. Muži mívají lepší, nebo prostě jiný, orientační smysl. Žemy se orientují častěji podle orientačních bodů, které, když jsou odstraněny, je dokonale zmatou. Pro muže nejsou orientační body tak důležité. Další věc, která patří tak trochu mezi vtipy, je to, že muži rozeznávají pouze šestnáct barev. Broskvová není barva, ale např. přesnídávka.

Jak se od liší homosexuálové? Fyzicky zřejmě nijak. Většina homosexuálních mužů si s ženami velmi dobře rozumí, zvláštní je, že když muž ve společnosti prohlásí, že je gay, zvýší mu to značně šanci „dostat“ některou z přítomných dam. Ženy se zřejmě chtějí pokusit, třeba nevědomě, „převychovat“ homosexuála nebo  alespoň zjistit, jestli je to s ním jiné než s normálním mužem. Zajímavé je, že homosexuálové mají vyšší inteligenci než ostatní muži. Jsou také úspěšnější v práci, dosahují vyšších postů v zaměstnání rychleji. V primitivních kulturách bývali často náčelníky nebo kmenovými šamany. Mýty o tom, jak se homosexuálové na pohled liší od ostatních, jsou neopodstatněné. Růžová není barva, která by se homosexuálům nějak moc líbila, i když záleží na individuálním vkusu. Růžová jim byla přisouzena proto, že růžovým trojúhelníkem byli označováni v nacistických koncentračních táborech, aby se dali odlišit od Židů a komunistů. Jejich nejoblíbenější barva je prý žlutá. Náušnice v pravém uchu? To bylo neobvyklé před patnácti lety, teď nosí náušnice a piercing kdekdo (skinheadi by se zlobili, kdyby byli přirovnáváni ke gayům, a skinheadi když se rozzlobí, tak jsou zlí). Náušnice nosili kdysi námořníci, prý proto, že v ušním lalůčku je akupunkturní bod zlepšující vidění. Sexuální tabu a nesnášenlivost k homosexuálům se už uvolňuje, přestože nedosahuje volnosti jako v antickém Řecku, kde byla dokonce láska dvou mužů stavěna výše než láska muže a ženy. Homosexualita byla po celý středověk odsuzovaná jako zvrhlost a podle toho také trestána. Církev zakazovala veškerý sex, který nebyl konán za účelem početí dítěte, a to homosexuální styk rozhodně nebyl. Nejslavnějším homosexuálem byl zřejmě Oscar Wilde, který před perzekucí musel uprchnout z Anglie do liberálnější Francie.

Jak funguje nervová soustava? S vynálezem počítačů se objevil nový objekt příměru: nervová soustava jako počítač. Čím dále ale pokračujeme ve výzkumech, tím více rozdílů nacházíme. Mozek je schopen zpracovat mnoho úloh paralelně, zatímco procesor počítače (současný) jenom jednu. Tím je také částečně nahrazena pomalá přenosová rychlost nervových vláken. Zásadním nedostakem počítače je jeho neschopnost samostatně se rozhodovat. A další věc: je neuron pouze „vodič“ nebo „vstupní zařízení“ nebo celý „počítač“, disponující zatím neznámým softwarem a nejspíš i schopností rozhodovat se? Zdá se, že pokud se dá přirovnat mozek k počítači, pak takový počítač ještě žádný člověk neviděl. Zdá se, že mozek neoperuje pouze s bity, která nabývají hodnot pouze 1 a 0, ale s „quantum bity“, qubity, které mohou mít hodnotu současně 1 i 0, mohou být tedy v superponované pozici. Existence qubitů vyplývá ze zákonů kvantové teorie.

Jaká je vlastně kapacita mozku? Udává se, že buď řádově v jednotkách gigabytů nebo terabytů(je to rozdíl 2*10, já vím, ale dva různé zdroje udávají tato čísla). To znamená, že kapacitě mozku se o nevidět přiblížíme. Harddisky však postrádají asociativní ukládání dat, takže prakticky příliš výhodné nejsou. Mozek nás při jedné vzpomínce hned nakormidluje na jinou, na harddisku nic takového není. A co když spojíme mozek, který má schopnost paralelního zpracování dat a s receptory jej spojíme vodiči, které mají vysokou přenosovou rychlost, přidáme počítačový procesor pro rychlé matematické výpočty, pevný disk o kapacitě několika set gigabytů a mechaniku CD-RW? Vymýšlí se to pěkně, realizace bude aspoń padesát let nemožná (a asi je to tak dobře). Co takový kyborg může provést? Pokud mu zůstane lidská mysl a vědomí, jak to přežije? A pokud dostane robotické tělo, jak se bude chovat? Dobrá ukázka je ve filmech Robocop a Robocop2. Zřejmě bude nutné přeprogramovat mozek tak, aby byl uzpůsoben svému novému stavu. Nebo jenom do člověka zabudovat vstupní a výstupní porty jako ve filmu Matrix.

Stavba nervové soustavy člověka je docela probádaná, ale princip, na jakém funguje mozek, není znám. A snad je to tak dobře. Lidé ještě nejsou připraveni na takovou technologii, která by je posunula o takový kus dál. Dál? K čemu? Možná ke zkáze, možná k ovládnutí vesmíru.

Prameny:

Wilson, E.O., (1993). O lidské přirozenosti. Praha: Lidové noviny

Ridley, M., (2000). Původ ctnosti. Praha: Portál

Greenfieldová, S.A., (1998). Lidská mysl. Praha: Knižní klub

Michal Rybka: Počítače budoucnosti (Level 12. 2000)

přednášky doc. Kostroně