Aspekty motivace a úspěšnost v pracovní činnosti – úvaha

Existuje celá řada aspektů, kterým může zaměstnavatel motivovat své zaměstnance, ale zároveň je také důležitá vlastní motivace k práci. Náš vztah k práci je výsledkem naší motivace, tudíž i daný profesní úspěch je přímo úměrný naší motivaci k práci.

Prvním aspektem, kterým nás může zaměstnavatel motivovat, je odměňování. Zde nezáleží pouze na výši platu, protože finančně se dají lidé motivovat jen do určité výše. Peníze člověka přimějí k vykonávání činnosti, ale k větší angažovanosti ho nedonutí. Důležitá jé i férovost oceňování, kdy spolupracovníci  za stejnou práci i pracovní nasazení dostávají stejný plat. V opačném případě by to mohlo pracovníka s nižším platem demotivovat. Neméně důležitou složkou odměňování může být prostá pochvala. I s tou by měl nadřízený nakládat uvážlivě a chválit nás jen za opravdu dobré věci.

S odměňováním souvisí i podporující prostředí. Je samozřejmostí, že v nestresové
a hlavně pozitivní atmosféře se pracuje daleko lépe. Lidé, které práce baví a mají chuť své výsledky zlepšovat, jsou firmě jen ku prospěchu. K dobrému prostředí pomáhají i vhodné nástroje a vybavení, které vytvářejí takové pracovní podmínky, které umožňují efektivně dosahovat výsledků.

Pro zaměstnance je důležité, jakým způsobem jsou řízeni a kvalita tohoto vedení. Zanedbávat by se neměla ani komunikace mezi nadřízeným a podřízeným. Každému se pracuje lépe, mají-li jeho činy odezvu. Samozřejmě lépe se poslouchá ta část pochvalná, ale
i šetrná kritika může pomoci k lepším výkonům, protože se při dalším pokusu můžeme vyvarovat opakování stejných chyb. Když pracovník ví, co se po něm chce, dokáže tyto očekávání lépe plnit.

V úvahu přichází i další možnosti budoucího růstu. Je dobré vědět, jestli daná práce umožňuje další odborný růst a budování dlouhodobější kariéry. Výhodné je také další vzdělávání pracovníků, které jim umožní dostat větší prostor ve svém profesním uplatnění.

Dalším aspektem motivace je kvalita práce. Pokud je jejich práce zajímavá a mohou se při ní seberealizovat, bude je jejich práce bavit a přinášet uspokojení. Je mnohem lepší, když svou práci nebudeme brát pouze jako povinnost nebo způsob vydělávání peněz, ale jako svůj koníček, ze kterého budeme mít radost.

A nakonec zůstává i skloubení osobního života s tím pracovním. Je jistě příjemnější, když můžu svou práci přizpůsobit svým životním cyklům a potřebám. Kdy cítím jistotu stálého příjmu a nemusím se stále obávat ztráty svého zaměstnání.

Na začátku jsem se zmínila o důležitosti své vlastní motivace. Abychom mohli motivaci proměnit v pracovní činnosti, musíme poznat sami sebe. Musíme vědět, co nás k čemu motivuje, abychom na základě toho, mohli svou motivaci neustále rozšiřovat.

Mezi mé hlavní motivy patří motiv zájmu. Při motivaci je důležité, aby mě daná činnost bavila. Bez toho to prostě nejde. A pokud za to budu ještě navíc pochválena, nemůžu chtít víc. Dalším mým motivem je nějaký ideál, člověk, ke kterému se snažím přiblížit, ztotožnit se s ním a který mě může vést ke svému cíli.

Další je má ctižádost. Bez tohoto opravdu silného aspektu se často neobejdu a ničeho nedosáhnu. S tím souvisí i motivace na cíl. Vetší motivaci jistě mám, když vidím na své práci nějaké výsledky nebo posun. V tomto případě je ale na místě stanovit si cíl reálný a nepříliš veliký a vzdálený, protože pak bychom snadno mohli propadnout depresi při neúspěchu.
Při méně náročném stanoveném cíli, bude pro nás jeho dosažení snadnější. A při plnění našich cílů krůček po krůčku budeme blíž a blíž našemu vysněnému cíli.

Lhala bych, kdybych tvrdila, že pro mě nejsou důležité jako motivace peníze. Málokdo asi dokáže jít a pracovat, aniž by věděl proč, za jakým účelem a co z toho bude mít. Chybou ale je, když peníze jsou jedinou motivací člověka. Takový člověk totiž může přestat hledět na své zdraví, na okolí i na čas. To pak může vést k rozpadu jeho osobních vztahů
a vztahů s okolním světem.

Vedle motivace jde spolu ruku v ruce i nadšení a zápal pro danou věc. Člověk dobře motivovaný bývá potom pro věc obvykle také zapálený a nadšený.

Poznat sám sebe je jedním z klíčů k úspěchu. Člověk musí mít svůj pevně vytyčený cíl. Musí si pevně stanovit svůj osobní bod, ke kterému má směřovat. Musí si také za svým cílem jít. Nesmí se hned vzdávat, třeba i po velkém neúspěchu. Ovšem pořád musí chtít a mít chuť pracovat.

Nejlépe se budeme motivovat, když tak trochu přechytračíme sami sebe. Za každý, třeba i malý úspěch, se musíme naučit umět pochválit a odměnit se. Není dobré si vysnít nějaký nereálný cíl, ale stanovit si cíl možný. Neznamená to nepřestat snít, ale stát při tom snění oběma nohama na zemi.