Stresové situace

Popište případ nadměrné psychické zátěže

nebo stresu a uveďte jakým způsobem může pracovník

tuto situaci překonat

V dnešním tempu života se již každý člověk setkal s psychickou zátěží nebo stresem.. Moderní doba klade neustále větší důraz na tyto dva faktory. Dnes už asi neznám člověka, kterému by slovo „stres“ nic neříkalo. Tlaky a zkoušky, jímž jsme v dnešním životě vystavovány, jsou mnohem složitější než kdysi.

Stres (zátěž, tlak, tíseň) – dnes považujeme za chorobu století působící nesmírné lidské ztráty. Činitel podle psychologického hlediska působící zátěž je stresor. Odpovědí organismu je stresová reakce. Tento celý komplex se nazývá stres (konflikt, úzkost, frustrace, vyšší aktivace a situace nepříjemně pociťované).

Přesto stres nemusí být vždy škodlivý, jak ho chápe většina z nás, ale může být i užitečný, aktivující pro jedince. Normální aktivující stres, který nás motivuje k tvořivým změnám aktuálně nevyhovujících vnějších i vnitřních podmínek a po kterém zavládne nová vyváženost, homeostáza, nazýváme eustresem. Bez stresu by bylo málo pozitivních změn a konstruktivních činností, protože každý živý organismus stres potřebuje. K maximálnímu výkonu, před důležitou schůzkou, v náročných podmínkách potřebujeme určité napětí, při kterém se mobilizují síly – jsme schopni „překonávat sebe sama“.

Z eustresu se stává distres když míra únosnosti přeteče, ztrácí se pocit jistoty, adekvátnosti, cítíme přetížení, zoufalství, bezmoc a ztrátu. Signálem může být bolest hlavy, únava, slabost, deprese, třes rukou, zvýšené pocení, tik, podrážděnost, hádavost, nervozita, vysychání v ústech, problémy s lidmi, změny v chování (nedbalost), vyhýbání se týmové spolupráci, snížená sexualita, nechutenství nebo přejídání se, zvýšená reakce na zvuky, slabost, závratě, bolesti zad a ramen, zvýšená starostlivost, obtížné rozhodování, zapomínání (schůzky, závazky), stranění se lidí, nesnášenlivost se členy rodiny, narušený spánek, pláč, pocit osamělosti.

Rozhodující vliv na celou situaci má stresor, např. Jsme pověřeni určitým pracovním úkolem, který je poměrně časově náročný a složitý. Samozřejmě je velice individuální, jak se s takovou věcí každý vyrovná. V tomto případě se jedná o stresor tzv. úkolový.

Dále rozlišujeme stresory fyzikálně–chemické např. stále se zhoršující životní prostředí, kvalita ovzduší, vody i půdy, ubývající zelené rostlinstvo, nevhodné nebo až jedovaté chemikálie ve stravě, kterou jíme a pijeme, nedostatek zdravotně nutných látek – vitamínů, ale i nezdravě velké množství stravy i nevyváženost složek potravy a přímo i jedy – alkohol, nikotin, případně i jiné drogy. Nesmíme opomenout nadměrný hluk, elektromagnetické záření (počítačů i televizorů, mikrovlnné trouby, mobilní telefony). Do této skupiny můžeme zařadit i individuální nedostatek pohybu, který je právě tak škodlivý a stresogenně působící jako nadměrná námaha, nepravidelná životospráva, nedostatek nebo nepravidelnost spánku, nevyváženost a nepravidelnost práce a odpočinku, nedostatek slunečního záření atp.

Myšlenkové stresory, které vznikají z pohledu na sebe, druhé lidi, na svět a situace, do kterých se dostáváme, z našeho kognitivního hodnocení vnějších událostí a s ním souvisejícího prožívání a chování v určitých situacích, vznikají z nich i naše postoje ke světu kolem nás.

Sociální, souvisí s naší komunikací s druhými lidmi a s našimi vztahy. Prolínají se opět s kategorií stresorů myšlenkových, protože jsou ovlivnitelné našimi postoji k sociální realitě, ve které se nacházíme.

V pracovním prostředí známe mnoho faktorů způsobující stres. Z pracovního vytížení rozlišujeme pracovní zátěž, pracovní podmínky, vysokou zodpovědnost, konflikty a nejistotu, rozvoj kariéry, organizační změny, interpersonální vztahy v organizaci, konflikt: práce a jiné role. U psychicky zatíženého člověka musíme též rozlišit vnímání,  zkušenost, sociální podporu a individuální rozdíly.

Pracovní přetížení se projevuje tehdy, když požadavky organizace přesahují kapacitu jedince. Mnoho stresujících profesí lze popsat jako činnosti vyvolávající přetížení. Mnoho lidí příliš pracovně zatížených s nedostatkem času na odpočinek může pociťovat a prožívat pracovní činnost jako stresující. Naopak člověk, který se ocitl v situaci slabé zátěže bez přiměřených požadavků, pociťuje nudu a stres, jestliže zaměstnavatel vyžaduje jeho přítomnost na pracovišti, aniž by ho pověřil úkoly.

Jestliže nejsou vytvořeny vhodné pracovní podmínky, dochází k negativnímu stresu. Příkladem může být špatné osvětlení, hluk, nesprávná teplota, nedostatek kyslíku a špatná nebo žádná klimatizace na pracovišti. Podobným stresorem je směnnost . Noční směny jsou více stresující, protože narušují přirozený biorytmus člověka, který je naladěn na denní výkonnost a noční odpočinek, kdy organismus relaxuje a připravuje se na další den aktivní činnosti. V tomto případě je rozhodují individuální adaptace na změny biorytmu.

Mimořádná odpovědnost se vyskytuje zejména v rizikových profesích u všech druhů dopravy, ve zdravotnictví, na vedoucích manažerských místech apod. Vysoká odpovědnost vyžaduje též vysokou spolehlivost. Při zodpovědných a rizikových povolání se vyžaduje psychologické vyšetření před nástupem do funkce např. policisté, záchranáři, hasiči aj.

Konfliktní situace  zaměstnance nastává při rozdílných a rozporuplných úkolů a příkazů. Zaměstnanec, který byl pověřen pracovním úkolem, může být negativně ovlivněn rozdílným organizačním rozhodnutím dvou nadřízených.

Nejzávažnějšími stresory vztahující se k plánování a k rozvoji profesní kariéry lze zahrnout pracovní nejistotu, ztráta nebo nedostatek možností profesního růstu a  přeložení na méně atraktivní místo.

Veškeré organizační změny jsou dalším stresovým faktorem. Nejzávažnější je reorganizace, tedy situace, kdy zaměstnanec je nečekaně propuštěn po dlouholetém působením v organizaci v důsledku snižování pracovních sil.

Potencionálními zdroji stresu jsou vztahy  a interakce s ostatními lidmi. Dobré personální vztahy pomáhají dosahovat osobních a organizačních cílů. Naopak špatné vztahy jsou příčinou stresu v organizaci a negativně ovlivňují výsledky práce jednotlivců, skupiny, oddělení, pracovních týmů a někdy celé organizace.

Každý zaměstnanec má kromě pracovních povinností několik životních cílů. Proto dochází ke konfliktu mezi prací a soukromými požadavky (rodinný život). Organizace vyžadují od zaměstnanců plnění některých cílů a úkolů a do určité míry uspokojuje část jejich potřeb. Ostatní osobní cíle a potřeby mohou být v rozporu s cíli profesionálními. Při negativním přístupu organizace může docházet k stresovým situacím zaměstnance. Zejména se jedná o ženy s dětmi, vedoucí pracovníky a podnikatele pracující nad rámec pracovní doby.

Zaměstnanec může takové stresové situace řešit vytvořením priorit (nejdůležitější pro jedince). To mu umožní vidět doléhající nároky v širší perspektivě svého života. Je možné racionálně pochopit, že překonávání tenzí, vyvolaných záležitostmi, jež byly definovány jako nedůležité, je vlastně zbytečně vyplýtvanou energií. Eliminovat stres se může na základě zkušeností, opakujících se drobných nepříjemností, což umožní hledání způsobů, jak jim prostě předejít. Zaměstnanec by mohl řešit svou situaci také najitím způsobu, jak přestat být obtěžován stresujícími vlivy, dopřát si relaxaci (jít na procházku,  odpočinek během víkendu, popř. vhodně strávit dovolenou). Od přátel lze získat podporu a porozumění a tím zpětnou vazbu, důležitou pro korekci vlastního jednání a chování. Odstraňování nevhodných způsobů chování a jednání vede ke snížení počtu zbytečných interpersonálních konfliktů a z nich plynoucích stresogenních následků. Zaměstnanec musí lépe hospodařit se svým časem, nějaké činnosti zkrátit, důvěřovat schopnostem druhých lidí, delegovat na ně některé  úkoly a spolupracovat s dalšími lidmi. Zaměřit se na to, aby zmírnil emoce, spojené se stresovou situací, zvláště když samostatnou situaci nemůže změnit.