Úvod do problematiky

Pojem osobnosti je používán v různých významech; v lidové řeči, ale i v historických vědách má hodnotící přízvuk, rozumí se jím vynikající nebo nějaký výrazný jedinec, jiný má význam má zase v právních vědách a v sociologii. Do psychologie byl pojem osobnosti zaveden až na počátku našeho století, kdy se ukazovala nutnost studovat duševní života člověka jako celek, a nikoli jen jako pouhý soubor jednotlivých funkcí (jako vnímání, myšlení, cítění, chtění), neboť vykazoval funkční jednotu, a když bylo nutno vysvětlit fakt, že na týž podnět různí lidé reagují různě, tj. když mezi podnět a reakci bylo nutno vložit nějaký faktor, který by tuto variabilitu reakcí vysvětloval. Tento faktor byl posléze nazván osobnost.

Pojem osobnosti v psychologii vyjadřuje vnitřní organizaci duševního života člověka, skutečnost, že je jednotou dílčích funkcí, že tedy funguje jako jednotný celek interindividuálně odlišných dispozic, a jako takový vytváří smysluplné souvislosti s vnějšími projevy, tj. s chováním individua.

Psychologické pojetí osobnosti

   Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že pojem osobnosti nemá v psychologii hodnotící akcent, osobností je každý do té doby, kdy jeho psychika začne vykazovat specifickou formu fungování, k čemuž dochází v určité etapě raného dětství. Pojmem osobnosti se v psychologii něco popisuje a něco vysvětluje, jak už víme, především variabilita a jednotnost duševního dění. V tomto smyslu je osobnost v psychologii chápána jako tzv. hypotetický konstrukt: je to termín, který vyjadřuje existující fenomén, jenž ovšem není plně pozorovatelný, je však odvozován z toho, co je pozorováno, a má heuristickou hodnotu.

Pojem osobnosti v psychologii vyjadřuje: organizovaný, dynamický a interindividuálně odlišný celek psychofyzických dispozic, determinující průběh a projevy psychických procesů.

Dále je nutná určitá charakteristika osobnosti jako funkčního systému, neboť za takový systém může být pokládána, a tato charakteristika vymezuje vztahy mezi jejími složkami a její vztahy k životnímu prostředí, její systémovou povahu.

Osobnost a role

Ve starší psychologii se rozlišovaly pojmy osobnost (vnitřní psychická podstata člověka) a osoba (vnější veřejný psychiky člověka) anologicky k rozlišování podstaty a jevu. Osoba (původně maska herce, v níž vystupoval na jevišti) byla chápána jako neautentická osobnost, jako jakási veřejná fasáda často zastírající skutečnou vnitřní podstatu, nebo ji naopak předstírající. Pojem osoby byl později nahrazen pojmem role, který vyjadřuje to, co se od člověka očekává v určitých situacích a s ohledem na jeho věk, pohlaví, sociální status a konkrétní společenské funkce.

V utváření osobnosti se uplatňuje interakce vrozených biologických činitelů a zkušeností, které jedinec získává v rámci určitého sociálního a kulturního prostředí, v němž se odehrává jeho život.

Pojetí osobnosti jako autorství činů a smyslu života

Osobnost není jednou provždy daný stav nebo dosažený stupeň vývoje, ale proces, neustálý rozvoj a utváření determinant našich činů. Jen ti, kdo nerealizují své činy uvědoměle a jako své vlastní a raději napodobují (což je pohodlnější), zůstávají stát na místě. Zdravá osobnost je v každém okamžiku výsledkem předchozího vývojového procesu a přípravou následujícího sebeutváření. Člověk, který přestane uvědoměle hledat a uskutečňovat svou životní dráhu, může přežívat jako organismus, ale jeho osobnost „odumírá“. Někteří lidé naopak mravní a duchovní hodnotou činů jež realizovali, zůstávají i v paměti lidstva jako významné osobnosti též po své smrti.

Osobnost je více či méně stabilní a trvalá organizace charakteru, temperamentu, intelektu a těla osoby, která determinuje její jedinečné přizpůsobení prostředí.

Osobnost je to, čím se jedem člověk odlišuje od druhého z hlediska kvantitativního i kvalitativního.

Popis osoby

Tato osoba, kterou jsme si vybraly k popisu, je 170 cm vysoká žena a její váha je něco kolem 59 kg. Je štíhlé sportovní postavy, takže věk 49 let by jí nikdo nehádal. Má krátké vlasy prosvětlené melírem. Na její drobné tváři s malým špičatým nosem a úzkými usměvavými rty každého nejvíce zaujmou výrazné oči. Její oblečení nejčastěji tvoří sako a kalhoty a svým upraveným zevnějškem na nás působí velmi příjemně a spíše racionálně. Přesto nás pokaždé rozesměje nějakým veselým příběhem ze života.

Tuto ženu neznáme moc dobře, ale chceme ji zkusit charakterizovat podle toho, jak na nás působí.

Je to energická žena, z níž vyzařuje optimismus a životní vyrovnanost. Něco málo nám o sobě prozradila sama. Je vdaná a má dvě dcery, které jsou už dospělé a žijí svůj vlastní život. Podle jejího vyprávění s nimi má dobrý a přátelský vztah. Bydlí v Brně a nemá žádné sourozence. Ze svých zálib nám prozradila jen jednu, a to jízdu na kole. Poslouchá hudbu, u které si ráda vypije sklenku svého oblíbeného destilátu a vykouří pár cigaret. Pokud má nějaký problém nebo špatnou náladu, zaposlouchá se do hudební skupiny Queen.

Povaha této ženy se blíží spíše k profesi „úředníka“, což zřejmě znamená, že musí mít vše dopředu nachystané, vše v naprostém pořádku a v práci je důsledná. Na jejich přednáškách se nám to zatím vždy osvědčilo. Má strach z neúspěchu, ale toho, myslíme si, se se svým přístupem k životu obávat moc nemusí.

Má ráda zvířata a proto má doma v cihlovém domě domácího mazlíčka – pejska. Ráda by bydlela ve Švédsku a pokud by si měla vybrat mezi dovolenou u moře nebo někde v horách, dala by přednost pobytu a turistice na horách.

Z našeho pohledu se jeví jako osobnost s temperamentem flegmatika –  opatrná a uvážlivá, načatou práci dovede až do konce, dodržuje určitý přesný systém ve způsobu života a v práci …- a částečně sangvinika – veselá, energická, praktická, je schopna rychle pochopit novou situaci, …. Myslíme si, že své práci věnuje a obětuje spoustu svého času, protože její přednášky opravdu stojí za to. Vůbec nejsou nudné, ba naopak nás často pobaví.

Použitá literatura:

FISCHEROVÁ, V. ČEŠKOVÁ, D. Grafologie. 1. vyd. Praha: Grada Publisching, 2004, 204 s. ISBN 80-247 0851-5

Janek M.,Cesty rozvoje osobnosti. 1. vyd.  Praha, Prameny MF, 1989, 162s.
ISBN 82-054-89

KLAPAČ, M. Psychologie v praxi. 1. vyd. Praha: Transal Books, 1992, 88 s.
ISBN 80-900954-1-0

NAKONEČNÝ, M. Sociální psychologie. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1970, 394s.
ISBN 25-067-70

Smékal V., Pozvání do psychologie osobnosti. 1. vyd. Brno, Barrister & Principal, 2002, 517 s. ISBN 80-324008-2