Úvod

1. 1. 2014 nabyl účinnosti nový občanský zákoník (NOZ), který vystřídal občanský zákoník z roku 1964. V NOZ došlo k výrazným změnám v soukromém právu, což se bezpochybně zasáhlo, odvážím se říci, že snad všechny občany České republiky. Avšak v této práci věnuji část jen těm změnám, které se týkají svéprávnosti. Změny v této oblasti patří dle mého názoru mezi stále aktuální téma, a proto jsem si ho vybrala pro tuto práci.

V této práci jsem použila převážně analýzu (zejména v první kapitole, kde jsou jednotlivá podpůrná opatření detailněji rozebrána). Dále jsem se snažila na začátku druhé kapitoly porovnat změny mezi občanským zákoníkem z roku 1964 a NOZ a využít tak metody komparace.

Práce obsahuje dvě základní části. Část teoretickou a část praktickou. Cílem teoretické části této práce bylo pomocí výše zmíněných metod podat základní informace o možnostech omezení svéprávnosti podle NOZ. Zatímco v praktické části jsem se rozhodla interpretovat konkrétní judikát a odpovědět tak na otázku zda je nutné omezovat něčí svéprávnost, nebo zda pouze postačí podpůrná opatření.

Závěr je věnovaný konečnému shrnutí a zhodnocení cílů této práce za pomocí získaných informací a vlastního úsudku.

 

 

1              Podpůrná opatření při narušení schopnosti zletilého právně jednat

Omezení svéprávnosti je obrovským zásahem do života člověka (zejména do jeho přirozených práv), proto je třeba zvážit, zda není vhodnější použít tzv. podpůrných opatření, která jsou podle NOZ následující:

1.1       Předběžné prohlášení

Pokud člověk očekává, že nebude moci právně jednat (např. u sebe pozoruje, jak u něho propuká Alzheimerova nemoc), může projevit vůli, jak by měli být jeho záležitosti spravovány, až je nebude moci spravovat sám, kvůli jeho nezpůsobilosti jednat. Další možností je pověření jiné osoby správou jeho majetku nebo se určitá osoba může stát jeho opatrovníkem.

Toto prohlášení musí splňovat řadu formálních náležitostí. Může mít buď formu veřejné, nebo soukromé listiny, která musí být potvrzena dvěma svědky a obsahovat datum. Jestliže je osoba, která činí prohlášení nevidomá (nebo neumí číst a psát), prohlášení přečte nahlas svědek, jenž prohlášení nepsal a nevidomá osoba poté před svědky potvrdí, že listina obsahuje jeho pravou vůli.

Prohlášení může být odvoláno předepsaným způsobem podle § 39 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku nebo zničením listiny osobou, která učinila prohlášení. Prohlášení může být také změněno nebo zrušeno soudem, dojde-li ke změně okolností, které by mohli zapříčinit závažnou újmu osobě, jež napsala prohlášení.[1]

 

 

1.2       Nápomoc při rozhodování

Pokud člověk potřebuje nápomoc k rozhodování, nemusí být nutně omezen ve svéprávnosti. Může si totiž sjednat poskytování podpory s podpůrcem, který se smlouvou o nápomoci zavazuje, že se souhlasem podporovaného mu bude radit při právních jednáních (např. podepisování smluv), člověk tedy zůstává svéprávným. Avšak podpůrce může zpochybňovat platnost právního jednání podporovaného.

Sepsaná smlouva musí být schválená soudem nebo dohodnuta před soudem (pokud není v písemné formě) a nabývá účinnosti dnem schválení soudem.

Podpůrce musí respektovat přání a zájmy podporovaného. Soud nemůže schválit takovou smlouvu, podle které dochází ke konfliktu zájmů mezi podpůrcem a podporovaným. Jestliže podporovaný není spokojený s podpůrcem (a naopak), může k soudu podat návrh na odvolání. K odvolání dojde i v případě, že podpůrce poruší povinnosti, které měl uložené ve smlouvě.[2]

1.3       Zastoupení členem domácnosti

Pokud člověk nemůže sám jednat (např. kvůli nějakému postižení), může být zastoupen např. rodičem, sourozencem, potomkem nebo osobou, která s ním žije alespoň 3 roky ve společné domácnosti, aniž by došlo k omezení svéprávnosti.

Zástupce musí zastupovanému vysvětlit, v jaké věci ho bude zastupovat a co to pro zastupovaného znamená. Toto zastoupení může zastupovaná osoba odmítnout.

Zástupce musí docílit toho, že život zastupované osoby nebude v konfliktu s jejími schopnostmi. Dále musí chránit její práva a zájmy a respektovat její představy a přání. Ačkoliv může zástupce zajišťovat zdravotnické služby, nemůže rozhodovat o zdravotních zákrocích, jež by měli trvalé následky na život zastoupeného. Dále může zástupce disponovat s příjmy zastoupeného, aby zajistil jeho každodenní potřeby, ale s penězi na účtu zastupované osoby může nakládat pouze do výše životního minima.

Aby vzniklo zastoupení, musí ho schválit soud, který je povinen zjistit názor zastupovaného. Zastoupení zaniká, jestliže ho zastupovaná osoba odmítne, dále pokud se ho sám zástupce vzdá nebo když je zastupovanému soudem jmenován opatrovník.[3]

2              Omezení svéprávnosti podle nového občanského zákoníku

2.1       Změny v občanském zákoníku týkající se omezení svéprávnosti

NOZ zavádí pojem svéprávnost, který nahrazuje právní termín způsobilost k právním úkonům. Další termín, jenž byl nahrazen a vztahuje se k tomuto tématu, je právní úkon, nově totiž používáme právnický termín právní jednání.

V NOZ se objevuje zásada autonomie vůle, která opravňuje nezletilé právně jednat v rámci svého rozumu a svobodné vůle, což v praxi znamená, že šestiletý kluk si bez problému může v obchodě koupit žvýkačky, ale pokud by si chtěl koupit televizi za 30 tisíc korun, prodejce by mu ji neměl prodat bez doprovodu zákonného zástupce.

Omezení svéprávnosti se systematicky řadí mezi podpůrná opatření při narušení schopnosti zletilého právně jednat. Avšak podle mého názoru jde o větší zásah do přirozených práv člověka a proto jsem toto opatření zařadila do samostatné kapitoly.[4]

2.2       Omezení svéprávnosti zletilého člověka

Svéprávnost zletilého člověka omezuje soud, pokud takový člověk není schopen právně jednat a zároveň nestačí žádné z podpůrných opatření z předchozí kapitoly. K omezení svéprávnosti může dojít, pouze pokud to bude v zájmu omezované osoby a současně také musí být dodržena její práva a osobní jedinečnost. Takový člověk musí být pečlivě zhlédnut a shledán neschopným postarat se o své vlastní záležitosti.

Od 1. 1. 2014, kdy přišel v platnost NOZ, není možné osobu zbavit svéprávnosti úplně, lze její svéprávnost pouze omezit na dobu nejdéle tří let. Omezením svéprávnosti totiž osoba neztrácí možnost právně jednat v běžných záležitostech (např. nákup potravin). Dojde-li během doby omezení svéprávnosti k zahájení řízení za účelem prodloužit toto omezení, původní omezení pak platí až do vydání nového rozhodnutí (nejdéle jeden rok). Tato lhůta by měla zajistit rychlejší rozhodování soudů. Nedojde-li k rozhodnutí do jednoho roku, omezení svéprávnosti zaniká.

Společně s rozhodnutím o omezení svéprávnosti musí soud jmenovat také opatrovníka, se kterým musí mít opatrovanec dobrý vztah založený na důvěře, proto se opatrovníky stávají často osoby blízké.[5]

3              Interpretace judikátu

Pro praktickou část mé práce jsem si vybrala rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 6. 2014, sp. zn. 24 Co 193/2014)ECLI:CZ:KSHK:2014:24.CO.193.2014.1., který se zabývá odvoláním okresního státního zastupitelství proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 19. 2. 2014, který rozhodl, že těžce mentálně retardovaná svobodná žena Z. Z., jež žije bez rodiny, pobírá invalidní důchod, je negramotná, není schopna mluvit, komunikuje pouze pomocí zvuků, podle kterých se dá odvodit její spokojenost, či nespokojenost a musí se spoléhat na pomoc ošetřujícího personálu příspěvkové organizace, která jí zajišťuje bydlení, bude omezena svéprávnost na dobu tří let.

Okresní státní zastupitelství „navrhlo, aby krajský soud napadený rozsudek ve výroku I změnil tak, že ji omezí ve svéprávnosti k právnímu jednání v hodnotě nad 200 Kč“.[6] Tento návrh dále doplnilo krajské státní zastupitelství, které podotýkalo, že soud může Z. Z. ustanovit opatrovníka bez omezení svéprávnosti, protože stejně není schopna žádného právního jednání, tudíž jí nemůže hrozit závažná újma.

Krajský soud v Hradci Králové toto odvolání odmítl dle mého názoru oprávněně, protože podpůrná opatření v tomto případě nejsou dostačující. Z. Z. nemá rodinu ani blízké, se kterými by byla v kontaktu, takže se tímto vylučuje zastoupení členem domácnosti. Dále je nutno podotknout, že od narození trpí trvalou duševní poruchou, a proto nemohlo být využito předběžné prohlášení, a jelikož jí její duševní porucha znemožňuje chápat své právní jednání, nepomohla by tady ani nápomoc podpůrce při rozhodování.

Na návrh ustanovení opatrovníka reagoval Krajský soud v Hradci Králové také v souladu s mými názory, protože jak je uvedeno v § 469 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, opatrovník může být ustanoven na základě návrhu opatrovance, Z. Z. by však takového návrhu nebyla schopna.[7]

 

 

Závěr

Ačkoliv jsem se chtěla zabývat primárně omezením svéprávnosti, pomocí zvolených metod jsem zjistila, že omezení svéprávnosti patří až mezi krajní způsoby řešení problémů s právním jednáním, proto jsem se rozhodla podat základní informace také o podpůrných opatření při narušení schopnosti zletilého právně jednat. Komparace NOZ a občanského zákoníku z roku 1964 ukázala nově užité právní termíny, a také novinky jako je možnost omezení svéprávnosti na dobu maximálně tří let, což je podle mého názoru změna k dobrému, protože jsou soudy nuceny po třech letech znovu přezkoumat případ a to by mělo vylučovat případy, kdy dojde k omezení svéprávnosti u člověka, který je schopný právně jednat.

Judikát zmíněný v této práci ukázal omezení svéprávnosti v praxi. Můj postoj k problematice řešené v tomto rozsudku se shodoval s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, to znamená, že omezení svéprávnosti bylo nutné, protože podpůrná opatření v této situaci nebylo možné uplatnit a výše zmíněná osoba nebyla kvůli své duševní chorobě, schopna právně jednat.

Ovšem posouzení takovýchto případů musí být individuální, protože omezení svéprávnosti je obrovský zásah do přirozených práv člověka a proto je nutné takové osoby detailně zhlédnout.

 

 

Seznam použité literatury

Monografické publikace:

1. DVOŘÁK, Jan, Jiří ŠVESTKA a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Občanské právo hmotné. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 429 s. ISBN 9788074783265.

Internetové zdroje:

1. DOUŠOVÁ, Jana. Novinky v oblasti právního jednání fyzických osob. Portál POHODA: Informace pro účetní a podnikatele [online]. 2014 [cit. 14. 11. 2015]. Dostupné z: https://portal.pohoda.cz/zakon-a-pravo/novy-obcansky-zakonik/novinky-v-oblasti-pravniho-jednani-fyzickych-osob/

Právní předpisy:

1. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 9. 11. 2015].

Soudní rozhodnutí:

1. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 6. 2014, sp. zn. 24 Co 193/2014)ECLI:CZ:KSHK:2014:24.CO.193.2014.1 In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 16. 11. 2015].

[1] DVOŘÁK, Jan, Jiří ŠVESTKA a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Občanské právo hmotné. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 429 s. ISBN 9788074783265.

[2]§ 45 až 48 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 9. 11. 2015].

[3] § 49 až 54 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 9. 11. 2015].

[4] DOUŠOVÁ, Jana. Novinky v oblasti právního jednání fyzických osob. Portál POHODA: Informace pro účetní a podnikatele [online]. 2014 [cit. 14. 11. 2015]. Dostupné z: https://portal.pohoda.cz/zakon-a-pravo/novy-obcansky-zakonik/novinky-v-oblasti-pravniho-jednani-fyzickych-osob/

[5] DVOŘÁK, Jan, Jiří ŠVESTKA a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Občanské právo hmotné. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 429 s. ISBN 9788074783265.

[6] Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 6. 2014, sp. zn. 24 Co 193/2014)ECLI:CZ:KSHK:2014:24.CO.193.2014.1 In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 16. 11. 2015].

[7] Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 6. 2014, sp. zn. 24 Co 193/2014)ECLI:CZ:KSHK:2014:24.CO.193.2014.1 In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 16. 11. 2015].