Odpovědnost za škodu způsobenou ionizujícím zářením
Úvod:
Jaderná energie se už řadu let v mnoha státech významnou měrou podílí na zabezpečení jejich energetického systému. Tento způsob získávání energie však s sebou nese řadu problému, které je třeba v případě jejich výskytu řešit. Tato problematika v současnosti v naší zemi přerostla i v problém politický, což svědčí o její závažnosti. Obavy za případnou havárií jsou po jistých událostech na místě. Zákon pamatuje i na tyto situace a upravuje problematiku odpovědnosti za škodu způsobenou ionizujícím zářením. Je jím především zákon č. 18/1994 Sb. – „atomový zákon“.
Vymezení základních pojmů:
Za zdroj ionizujícího záření se považuje: radionuklidový zářič, zařízení, které radionuklidový
zářič obsahuje, zařízení, při jehož provozu vznikají radionuklidy a zařízení, při jehož provozu vzniká ionizující záření o energii větší než 5 kW.
Jaderná položka – jsou jaderné materiály, vybrané položky, a položky dvojího použití.
Radioaktivní odpad – jsou odpadní látky, předměty nebo zařízení nevyužitelné jejich vlastníkem, jejichž obsah radionuklidů překračuje hodnoty jejich uvedení do životního prostředí.
Činnost vedoucí k ozáření – jakákoli lidská činnost, jíž se zavádějí zdroje ozáření nebo cesty ozáření, rozšiřuje se ozáření na další osoby nebo se mění cesty ozáření z existujících zdrojů tak, že vzrůstá ozáření nebo pravděpodobnost ozáření osob nebo jejich počet.
Ozáření – je vystavení osob a životního prostředí ionizujícím záření.
Jaderná bezpečnost – jej stav a schopnost jaderného zařízení a osob jej obsluhující zabránit nekontrolovanému rozvoji štěpné řetězové reakce nebo nedovolenému úniku radioaktivních látek a schopnost omezovat následky nehod.
Radiační ochrana – je systém technických a organizačních opatření k omezení ozáření osob a životního prostředí.
Fyzická ochrana – je systém technických a organizačních opatření zabraňujících neoprávněným činnostem s jaderným zařízením a jadernými materiály.
Skladování radioaktivních odpadů a vyhořelého paliva – je předem časově omezené umístění radioaktivních odpadů nebo vyhořelého paliva do k tomu určených prostorů.
Ukládání radioaktivních odpadů – je trvalé umístění radioaktivních odpadů do určených prostorů bez úmyslu dalšího přemístění.
Úložiště radioaktivních odpadů – je prostor, objekt nebo zařízení na povrchu nebo v podzemí, sloužící k ukládání radioaktivních odpadů .
Radiační nehoda – je událost, která má za následek nepřípustné uvolnění radioaktivních látek nebo ionizujícího záření nebo nepřípustné ozáření osob.
Radiační havárie – je radiační nehoda, která využije opatření na ochranu obyvatelstva a životního prostředí.
Občanskoprávní odpovědnost za jaderné škody
Před přijetím atomového zákona byla upravena jen Občanským zákoníkem a specifická úprava je obsažena ve Vídeňské úmluvě a Společném protokolu týkajícím se uplatnění Vídeňské úmluvy a Pařížské úmluvy. Český právní řád však nezaručoval přímou aplikovanost úmluv, proto bylo potřeba problematiku odpovědnosti za škody upravit v zákoně. Stávající úprava je v souladu s mezinárodními úmluvami.
Pro účely občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody se použijí ustanovení Vídeňské úmluvy, obecná úprava se použije jen tehdy, nestanoví-li úmluva či atomový zákon jinak. Občanský zákoník se tedy použije pro stanovení rozsahu a způsobu náhrady škody. Za způsobenou jadernou škodu je odpovědný “držitel povolení“.
Výše náhrady škody: odpovědnost držitele povolení je omezena v případě jaderného zařízení pro energetické účely, skladů a úložišť vyhořelého jaderného paliva nebo jaderných materiálů – 6 mld. , u ostatních jaderných zařízení – 1,5 mld.
Právo na náhradu jaderné škody se promlčí, jestliže nárok na její náhradu nebyl uplatněn ve lhůtě:
- a) 3 let ode dne, kdy se poškozený o události, která vedla k jaderné škodě dozvěděl nebo mohl dozvědět.
- b) nejpozději do 10 let ode dne vzniku události.
Držitel povolení je povinen sjednat pojištění své odpovědnosti za jadernu škodu, pokud není stanoveno jiné finanční zajištění pro případ odpovědnosti za jadernu škodu.
Podle § 37 atomového zákona stát poskytuje záruku za uspokojení přiznaných nároků na náhradu jaderné škody, pokud nejsou hrazeny z povinného pojištění nebo jiného stanoveného finančního zajištění.
Donucovací prostředky
Zjistí-li inspektor nedostatky v činnosti u kontrolované osoby, je oprávněn podle § 40 atomového zákona:
- a) vyžadovat z jednání nápravy,
- b) uložit kontrolované osobě provedení technologických kontrol, revizí a zkoušek provozní způsobilosti zařízení,
- c) odebrat oprávnění zvláštní odborné způsobilosti zaměstnanci kontrolované osoby, který závažně porušil své povinnosti nebo nevyhovuje odborné, zdravotní nebo psychické způsobilosti,
- d) navrhnout uložení pokuty.
Dále je úřad podle § 40 odst. 2 oprávněn v případě nebezpeční z prodlení nebo při vzniku nežádoucích skutečností důležitých z hlediska jaderné bezpečnosti a havarijní připravenosti vydat předběžné opatření ukládající:
– snížit výkon jaderného zařízení
– zastavit provoz jaderného zařízení
– zastavit montáž součástí nebo systémů jaderného zařízení
– zakázat nakládat s jadernými položkami, zdroji ionizujícího záření nebo radioaktivními odpady
– uložit kontrolované osobě povinnost strpět, aby s nimi na její náklady nakládala jiná osoba
Pokuty
Úřad uloží za porušení právní povinnosti stanovené atomovým zákonem pokutu ve výši odstupňované podle skutkových podstat porušení – od 100 tis. do 100 mil. Kč.
Při stanovení výše pokuty se přihlíží k závažnosti protiprávního jednání a k rozsahu způsobených následků.
Od pokuty lze upustit v případě, že došlo k bezprostřední nápravě a Úřadu byla poskytnuta patřičná součinnost a nedošlo-li ke vzniku škody osobám nebo na životním prostředí. Pokuty vybírá Úřad, jsou příjmem státního rozpočtu.