Procesní podmínky na straně soudu

1. a₎ Obecně k procesním podmínkám

Civilní proces může probíhat a rozhodnutí soudu může být provedeno je za splnění jistých podmínek stanovených procesním právem. Občanský soudní řád hovoří o podmínkách řízení, teorie je pak označuje za podmínky procesní (označení „podmínky řízení“ svádí k tom, že beze splnění těchto podmínek nemůže být řízení zahájeno, není tomu ale tak, neboť teprve po zahájení řízení je možné splnění podmínek zjišťovat a řízení je tedy zahájeno i tehdy, když některá z podmínek splněna není). Procesní podmínky je možno vymezit jako předpoklady přípustnosti vydání meritorního rozhodnutí v dané věci.

Soud je povinen v každém jednotlivém případě zkoumat procesní podmínky, zda jsou splněny ihned po zahájení řízení. Z důvodu hospodárnosti dochází k jejich zkoumání již v přípravě jednání (nejde však o samostatný úsek řízení) a výsledku zkoumání je odvislý další postup v řízení. Pokud podmínky nejsou splněny nebo není-li odstraněn nedostatek některé podmínky, dochází k zastavení řízení z důvodu nedostatku existence všech procesních podmínek. Lze-li nedostatek procesních podmínek odstranit, pokračuje soud v řízení a současně činí opatření k odstranění zjištěných nedostatků. Do té doby však nemůže ve věci rozhodnout rozsudkem nebo usnesením a také nelze uzavřít smír. Nejsou tedy vyloučeny případy, kdy procesní podmínky ještě nejsou všechny splněny, přesto řízení pokračuje.

Procesní podmínky můžeme rozlišit dle toho, zda je jejích nedostatek odstranitelný či neodstranitelný. Odstranitelný je takový nedostatek, k jehož odstranění učiní soud vhodná opatření a umožní tak dodatečné splnění chybějící podmínky pro možnost pokračovat v řízení. V případě, že se nedostatek odstranit nepodaří, soud musí řízení ve věci zastavit (par. 104/2). Neodstranitelný je nedostatek, jehož odstranění není za dané právní úpravy možné (par. 104/1,  v tomto případě soud vydá obligatorně zvláštní rozhodnutí o výsledku zkoumání existence procesních podmínek, podruhé má tuto povinnost, tvrdí-li některý z účastníků, že neodstranitelný nedostatek existuje, ale soud došel k závěru, ž tvrzení tohoto účastníka je bezdůvodné).

Procesní podmínky jsou různé povahy – subjektivní, objektivní, na straně soudu na straně účastníků či podmínky týkající se věci. Procesní podmínky na straně soudu jsou : pravomoc soudu (par. 7 a 8) a věcná a místní příslušnost soudu (par. 9-12 a 84-89).

1. b₎ Pravomoc soudu

 Z obsahu žaloby, která má všechny stanovené náležitosti, může soud rozpoznat, zda je v této věci dána pravomoc soudům ČR. Zjistí-li soud, že pro danou věc tato pravomoc není dána, musí řízení usnesením bez dalšího zastavit, protože jde o neodstranitelný nedostatek procesní podmínky.

Zjistí-li soud, že daná věc patří do pravomoci jiného orgánu ČR, ale nikoli do pravomoci soudů, je podle par. 104/1 povinen řízení zastavit a po právní moci tohoto usnesení věc postoupit příslušnému orgánu.

U dělení pravomoci podle par. 8 vzniká zvláštní případ dočasného nedostatku soudní pravomoci. Spočívá v tom, že nebylo provedeno řízení, které mělo dle platné právní normy být obligatorně provedeno o téže věci u jiného orgánu. Soud řízení zastaví a po právní moci usnesení o zastavení řízení postoupí věc tomuto příslušnému orgánu.

1. c₎ Věcná příslušnost

 Procesní podmínku věcné příslušnosti zkoumá soud kdykoli za dobu řízení se zřetelem ke skutečnostem, které zde byly v době zahájení řízení. Pro určení věcné příslušnosti soud podle výše hodnoty předmětu sporu je rozhodující den podání žaloby.

Soud, který má za to, že není věcně příslušný, věc předloží bez vydání zvláštního rozhodnutí soudu oprávněnému ve sporu o věcnou příslušnost rozhodnout (par. 104a). – zpravidla vrchní a nejvyšší soud. Stejným postupem se postupuje i tehdy, když  účastník namítl, že soud, u něhož bylo řízení zahájeno, není věcně příslušným soudem. Dojdou-li vrchní nebo Nejvyšší soud k závěru, že jsou samy věcně příslušné, věc bez vydání zvláštního rozhodnutí o věcné příslušnosti projednají a rozhodnou. Pokud zjistí, že věcně příslušné jsou jiné soudy, vydají o tom usnesení, kde určí soud k projednávání a rozhodnutí věcně příslušný.

Usnesení vrchních soudů nebo NS může, ale nemusí mít odůvodnění, vhodné je to tehdy, je-li to potřebné z hlediska rozhodování obdobných sporů o věcnou příslušnost. Jinak je usnesení těchto soudů závazné ve výroku o určení, které soudy jsou k projednání příslušné v 1. stupni, což znamená, že v dalším řízení nemůže být otázka věcné příslušnosti znovu nastolena.

1. d₎ Místní příslušnost

Místní příslušnost jako procesní podmínku zkoumá soud jen před tím, než začne jednat ve věci samé, popřípadě před vydáním rozhodnutí (par. 105). Později ji zkoumá jen k námitce účastníka, je-li uplatněna při prvním úkonu, který mu přísluší. Prvým úkonem je jakýkoli  soudu adresovaný úkon, který účastník provede po zahájení řízení do začátku jednání.  Podkladem pro zkoumání místní příslušnosti jsou údaje obsažené v žalobě.

Nezjistí-li soud sám nebo na účastníkovu námitku svou místní nepříslušnost, je tento nedostatek zhojen ex lege. Soud původně místně nepříslušný se stává příslušným a nelze už brát v potaz existenci této podmínky.