Historický vývoj nepominutelného dědice

Dějiny jednotného práva občanského počínají druhou polovinou 18. století. [1] Historický vývoj v rámci této práce se zaměří na období počínaje vydáním Všeobecného zákoníku občanského z roku 1811.

Vývoj právní úpravy

Všeobecný občanský zákoník

Patentem ze den 1. června 1811 č. 946 sb. z. s. byl vyhlášen všeobecný zákoník občanský, pro země, jež tehdy patřily k císařství rakouskému, mimo země uherské, s působností ode dne 1. ledna 1812. zákoník se dělil na úvod a tři díly. Zkoumaná problematika – dědické právo – byla zařazena do II. dílu „O  právu věcí“ a v rámci něj do 1. oddělení „O věcných právech“.

Během dalšího vývoje od vydání Všeobecného zákoníku lze rozeznávat několik období. Ke dvěma dílčím změnám v rámci tématu došlo již v prvním, tzv. období absolutistického konservatismu (1811-1859). Byl vydán dvorský dekret ze dne 10. května 1833 č. 2610, kterým bylo určeno právo adoptivních dětí na povinný díl. Druhým dekretem byl dvorský dekret ze dne 7. února 1844 č. 781 o tom, že povinný díl nepřísluší in natura, nýbrž v penězích. Jeden z důvodu vydědění byl zrušen zákonem ze dne 25. května 1868 č. 49, který již spadá do druhého období – období liberalismu (1859-1879). Dle článku 7 zákona se rušil důvod vydědění daný v § 768, číslo 1 občanského zákoníku (když dítě odpadne od křesťanství).

V posledních desetiletích 19. století sílily hlasy žádající revizi stárnoucího občanského zákoníku. V právu dědickém došlo k podstatným změnám zákonné posloupnosti. Dědické právo rovněž zasáhla třetí a nejobsáhlejší novela z roku 1916.

Obecný zákoník občanský platil na území České republiky do 31.12.1950.

Občanský zákoník (1951-1964)

Platil od roku 1.1.1951 do 31.3.1964. Tento zákoník v oblasti dědického práva přinesl podstatné zjednodušení ( obecný zákoník občanský věnoval dědickému právu 293 paragrafů ve své části o dědickém právu, tento zákoník se spojil s 52 paragrafy), ale také i určité novinky.³  Nejvýznamnější změnou, proklamovanou již v úvodu, bylo, že dědictví se nabývá smrtí zůstavitele.

Mezi další významné změny patřilo:

• omezení odkazů
• zrušení institutu darování pro případ smrti
• stanovení zásady preference dědění ze zákona oproti dědění ze závěti ( nedocházelo tedy k přirůstání uvolněného dílu ostatním dědicům ze závěti)
• omezení pořizovací volnosti zůstavitele, který pod sankcí neplatnosti nemohl uvést v závěti podmínky omezující dědice
• změny v důvodech vydědění

Občanský zákoník z roku 1964

Tento občanský zákoník, který byl až do nepodstatné výjimky zrušen občanský zákoník č. 141/1950 sb., nabyl účinnosti 1.4.1964 a platí dodnes. Jeho aktuální podoba je však výsledkem desítek změn.

Následující přehled se dotkne pouze zkoumané problematiky.

• Původní znění od 1.4.1964 do 31.3.1983

Nová právní úprava převzala základní principy dědění dle zákona č. 141/1950 Sb., zejména nabývání dědictví dnem úmrtí zůstavitele. 4

Nejvýznamnější změnou bylo

• zrušení institutu vydědění
• omezení forem závěti
• odlišná koncepce potvrzení dědictví a vypořádání dědiců
• zúžení skupiny nepominutelných dědiců
• Změny podle zákona č.131/1982 Sb.

S účinností od 1.4.1983 došlo k těmto změnám:

• opětovné zavedení institutu vydědění
• rozšíření započitatelného majetku na dědický podíl osob dle § 473 odst.2 o zápočty darů, které od zůstavitele obdrželi předci těchto osob ⁵

• Změny podle zákona č. 509/1991 Sb.

S účinností od 1.1. 1992 došlo k těmto změnám:

• upřesnění úpravy vydědění
• rozšíření 3. zákonné dědické skupiny a zavedení 4. zákonné dědické skupiny.
• zmenšení nároku zletilých nepominutelných dědiců ze tří čtvrtin na jednu polovinu jejich zákonného dědického podílu
• síření forem závěti 6

[1] Tilsch, Emanuel: Občanské právo, část všeobecná, 3. vydání, Praha, Všehrd, 1925, str. 12

3 Bílek,P., Šešina, M. Dědické právo v předpisech let 1925-2001. Zákony s poznámkami. 1. vydání,   Praha, C.H.Beck, 2001, str. 105

⁴ Bílek, P., Šešina, M. Dědické právo v předpisech let 1925-2001. Zákony s poznámkami. 1. vydání, Praha, C.H.Beck, 2001, str. 123

5 Bílek, P., Šešina, M. Dědické právo v předpisech let 1925-2001. Zákony s poznámkami. 1. vydání, Praha, C.H.Beck, 2001, str. 124

⁶  Bílek, P., Šešina, M. Dědické právo v předpisech let 1925-2001. Zákony s poznámkami. 1. vydání, Praha, C.H.Beck, 2001, str. 125