Účel trestu

Hlavní cíle trestu, tedy jeho účel, jsou obsaženy v ustanovení § 23 odst. 1 trestního zákona, který stanovuje: „Účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovávat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působil výchovně i na ostatní členy společnosti.“

Základním cílem uvedeným v citaci ustanoveni § 23 je ochrana společnosti. Trest je prostředek sebeobrany společnosti před trestným činem. K tomuto základnímu a konečnému cíli je třeba dospět cíli dílčími, jimiž jsou individuální a generální prevence.

Individuální prevencí je myšleno zabránění pachateli v dalším páchání trestné činnosti, což znamená přimět pachatele k respektování zákonů. Je zapotřebí mu co nejvíce znesnadnit či úplně znemožnit trestnou činnost. K dosažení tohoto cíle může vést bud‘ trest odnětí svobody nebo trest zákazu činnosti, která pachateli poskytla příležitost k páchání trestné činnosti anebo trest propadnutí věci, které pachatel využil ke spáchání trestné činnosti.

Generální prevence má zajistit ochranný efekt trestu ve vztahu k ostatním potenciálním pachatelům. Nejde pouze o hrozbu trestem, kdy spravedlivé a včas ukládané tresty mohou působit i na ostatní občany, kteří hodlají spáchat trestný čin, ale spíše se jedná o posilování důvěry veřejnosti v trestní právo tím, že jsou ukládány tresty z hlediska individuální prevence pokud možno adekvátní. Spravedlivý trest musí být neodvratný. Občané mohou být uložením trestu pachateli upozorněni na nebezpečnost, zavrženíhodnost i trestnost spáchaných trestných činů. Nezanedbatelná je otázka pocitu bezpečnosti všech občanů, právní jistoty a důvěry v právní systém, jež je představován soudy aplikujícími kvalitní zákony.

Nejznámější teorie účelu trestání lze rozdělit z hlediska jejich podstaty a historického vývoje na absolutní, relativní a smíšené.

Absolutní teorie trestu, vyjádřené formulí: „Trestá se, protože bylo spácháno zlo“, nespojují s ukládáním trestu žádné ostatní společenské úkoly. Tyto teorie spatřují účel trestu a tím i jeho podstatu v trestu samotném. Trest je chápán pouze jako spravedlivá odplata za spáchaný zločin. K zastáncům této teorie patří například Kant. Podle něj jediným úkolem trestu je uskutečňovat spravedlnost, bez které by stát nemohl existovat.

Relativní teorie vyjádřené tvrzením: „Trestá se, aby nebylo pácháno zlo“, přikládají trestu určité cíle užitečné pro společnost. Spojují podstatu trestu s účelem stojícím mimo samotný trest, tj. s ochranou společnosti, jedince. Prvek odplaty odmítají. Do této skupiny teorií trestu zapadá především i teorie psychologického donucení Anselma von Feurbacha, který rozlišuje prevenci na generální, která působí na všechny členy společnosti, aby nepáchali trestnou činnost, a speciální. Základem byla pohrůžka trestem, která jako určité psychologické donucení měla odradit od trestného činu. Naopak důraz na prevenci speciální kladl F. von Liszt. Ten je znám svojí diferenciací pachatelů na náhodné, napravitelné a nenapravitelné, vůči nimž je nutno volit odlišné preventivní postupy.

Teorie smíšené usilují o spojení idejí trestů odplatných a účelově pojatých. Tato teorie obsahuje prvky teorií absolutních i relativních. Základem je myšlenka, že trest má předcházet trestnému činu prostřednictvím prevence generální, zaměřené k osobám, které by se zločinci mohli stát, a prostředky prevence speciální, zaměřené k pachateli trestného činu, o němž se rozhoduje.

Vlastní názor

Účel trestu je podle mého názoru v § 23 odst. 1 trestního zákona vyjádřen výstižně a obecně vzato vystihuje to, čím by se mělo trestní právo zabývat – tedy ochranou nejen obyvatel státu, ale také „hostů“ přicházejících ze zahraničí, ať jsou to turisté, diplomaté nebo obchodníci, protože jejich přítomnost a pocit bezpečí u nás není jen ekonomickou výhodou.

V současnosti je také hodně diskutovanou otázkou, zda trest odnětí svobody zajistí dostatečnou nápravu pachatele. I já souhlasím s těmi názory, že by bylo dobré u lehčích trestů maximálně využít obecně prospěšných prací, kde může pachatel vykonat i něco pro sebe a své spoluobčany a ulehčit státnímu rozpočtu ve výdajích na své „ubytování“. A co se týká délky trestů, přimlouval bych se za zpřísnění postihů za trestné činy, které mají hluboký dopad na celou společnost, jako je například dealerství drog, korupce apod.