Obecný úvod

Sametová revoluce v roce 1989 přinesla zcela zásadní, až revoluční změny v tehdejší československé společnosti. Pro mnohé lidi znamenala otevřenou cestu demokracie, cestu nových nadějí ale hlavně cestu svobody. Avšak pro mnohé mladé  komunisty, tím spíš zapálené, byla tato revoluce právě ztrátou nadějí a snad i „vytoužené svobody“.

Situace, v níž se Československo nacházelo ještě v devadesátém roce, byla značně nelehká a problematická, bylo nutné vytyčit si jednotlivé elementy nového žití, dát vzniknout jeho základům. Otázkou zůstává, zda se tak stalo a zda v zápalu „nové“ svobody nebyly mnohé věci opomenuty.

Nový politický a ekonomický systém dával vzniknout mnoha novým kulturně-společenským směrům či obnovení starých, předchozím režimem zrušených, mnohdy také zakázaných, tradic. Byla to právě velká variabilita nových, či staronových ideologických proudů nebo tzv. „stylů života“ která dávala vzniknout zcela novým možnostem lidského bytí.

V tomto období také vzniká Komunistický svaz mládeže, sdružení mladých lidí, které spojují jejich myšlenky a ideály, ideály komunistické a v mnoha ohledech o mnoho radikálnější než samotný režim bývalého socialistického Československa. Omylem by ovšem bylo domnívat se, že Komunistický svaz mládeže navázal na jakousi tradici předchozím režimem zavedených strukturách, ačkoli je pravdou že v počátku, ba dokonce u samotného zrodu tohoto hnutí stáli členové bývalého Socialistického svazu mládeže ^[4], jež byl strukturou bývalého režimu.

Situaci, v níž se Česká republika (nikoli již Československá federativní republika) nachází ve vztahu k jakékoli ideologické stránce mládeže můžeme chápat jako individualistickou a spíše apolitickou ^[5]. Tím spíše, že klesá zájem mládeže o politické dění, tím i vznikají radikální organizace ke kterým mladý člověk přirozeně tíhne.

Stejně však, jako celé levicové, zvláště pak komunistické hnutí prošlo řadou rozkolů a krizí, ani komunistické mládežnické hnutí, ba dokonce jeho vedení nebylo výjimkou. Proto si také v jistých obdobích prošly mnohé organizace škálou těžce řešitelných událostí.

 

Vymezení pojmů a subjektů práce

 V prvé řadě bylo nutností uvědomit si, dle jakých kritérií jednotlivé organizace do práce vybírat a proč.

Ze samotného principu práce a jeho názvu vyplývá že by zde měly být uvedeny pouze takové organizace které splňují základní ideologické podmínky komunistických cílů, tyto určuje Komunistický manifest vydaný v Londýně r. 1848 a 21 bodů Kominterny, které sou jeho prostředníkem.

Nutno ovšem dodat, že ani mnohé organizace které se považují za komunistické nebo dokonce nesou její název, tyto podmínky nesplňují, příkladem může být Komunistická strana Čech Moravy, která zřejmě vůči toleranci k ústavě nesplňuje některé podmínky komunistického manifestu ^[6]  ale i přesto zůstávají zásadním pilířem a představitelem komunistické ideologie v Českém státě.

Proto jsem do této práce zahrnul i jiné organizace než pouze takové které všechny podmínky splňují. Pokud KSČM, která tyto podmínky nesplňuje a přesto je považována jakožto nejvýznamnější subjekt komunistického hnutí v ČR, pak nevidím důvod k tomu, abych do této práce nezahrnul ostatní „ne“komunistické organizace.

Do této práce se tak dostaly především skupiny, které z ideového hlediska splňují alespoň jednu z těchto kritérií:

1. Organizace hlásící se k marxisticko-leninským a komunistickým ideálům, chtějí dosáhnout stavu společného vlastnictví, tedy odstranění vlastnictví soukromého, odmítají třídní rozdíly a chtějí dosáhnout společnosti beztřídní, které pro uskutečnění těchto cílů preferují revoluční cestu.
2. Organizace které vyhranily svůj program vůči anarchistickému hnutí, neboť to už není považováno jako komunistické.
3. Organizace které svým pojetím, idejemi a svým programem navazovaly na historické celky komunistického hnutí, např. organizace jejíž hlavním a spojujícím prvkem je hlášení-se k odkazu Trockého či dalších jiných, významných komunistických teoretiků, ať již klasického, či moderního pojetí komunismu.

Druhým vymezením, je pojem „mládežnická organizace“. Ze samotného principu by to měla být společnost, či spíše sdružení mladých lidí, jejíž věkovou hranici jednoznačně určují stanovy daného sdružení, v tomto případě se jedná věkové vymezení 15 – 35 let. Dalším kritériem je účast na politickém dění, tedy taková organizace, jejímž posláním je působit na politické scéně, v tomto případě České politické scéně.

Z pohledu většího celku se dá rovněž použít i definice, kde je mládežnická organizace považována za určitý druh zájmové skupiny. Zájmovou skupinu lze definovat například jako „sdružení osob nebo organizací, které jsou obvykle formálně organizované a pokouší se ovlivnit veřejnou politiku“ ^[7].

V jistých mezích se dá dokonce operovat i s pojmem zájmové strany, pod tuto definici spadají zájmové skupiny, které nominují kandidáty do voleb a přebírají aktivity politických stran ^[8], což jak uvádím níže v politické praxi České republiky funguje.

V další terminologii dle p. Bartáka již bychom mohli vycházet z pojmu „zájmová organizace“, kde se operuje s pojmem „organizace přidružené k politickým stranám“. Tato se odlišuje od ostatních zájmových organizací tím, že by měla mít formálně-institucionální podobu. Nezbytné však je, aby se organizace přidružená k politické straně za takovou sama považovala a měla tento status zakotven ve svých stanovách ^[9].

Dále jsem považoval za vhodné, zmiňovat se pouze o takových organizacích, které ve své době byly schopné účastnit se politického dění a mít odezvu veřejného mínění.

Dále pak takové organizace, které fungovaly alespoň více než půl roku a nezanikly bezprostředně po vzniku či odštěpení-se od jiného celku.

Více o těchto problémech budu pojednávat v samotné práci.

 

Komparace historického vývoje

Vzhledem k historickému i geopolitickému vývoji našeho státu, nečlením nějak tuto práci na část, která by jednoznačně pojednávala o organizacích v ČSFR a část hnutí v ČR.

Práce je rozčleněna do několika kapitol, které svým obsahem vypovídají o dané situaci v historickém kontextu a je strukturována chronologicky s důrazem na podstatná hnutí a jejich momenty, tedy ta, která měla dlouhodobou veřejnou podporu nebo svou aktivitou byla schopna vyvinout veřejné mínění či odezvu.

^[4] Organizace byla oficiálně zrušena v průběhu r. 1990.

^[5] Sak, P., Saková, K. Proměny české mládeže, Praha, Petrklíč, 2000.  ISBN 80-7229-042-8

http://www.novinky.cz/domaci/33250-pruzkum-ceskou-mladez-nepochvalil.html

 ^[7] Clive, S. Thomas: Studying the Politoval Party – Interest Group Relationship, in Clive, S. Thomas (ed.): Political Parties and interest groups: shaping democratic governance.

^[8] Yishai, Y.: Interest Groups and Political Parties.

^[9] Barták, A.: ODS a přidružené organizace, in Občanská demokratická strana a česká politika.

 

Metodika a koncepce práce

Společenskou funkcí politiky je integrovat odlišné společenské oblasti a zájmy, včetně národních a etnických ^[1]. Toto se děje pomocí řádně volených orgánů nebo dobrovolných organizací, hnutí, konfederací apod. Pro svou práci jsem si vybral záměrně téma o kterém si myslím že stále naše současná společnost nedokáže racionálně a především objektivně, nezatíženě a bez emocí diskutovat. Dosud v této oblasti pracovalo jen málo historiků a vědeckých pracovníků, snad proto by si zasloužila obsáhlejší pojednání.

Už z názvu práce je jasně patrné že se chci věnovat politice levicové, dnes dokonce označované jako extrémně levicové ^[2].

Vyhledávání vhodných zdrojů a podkladů pro tuto práci bylo omezeno takřka na minimum, prakticky je tato oblast politiky dosud neprobádaná, přestože téměř všechny současné politické mládežnické organizace byly založeny v devadesátých letech, samostatná práce na toto téma existuje jen jedna – pracovní studie Mládežnické organizace politických stran v České republice z roku 1999 (ed. Vojtěch Šimíček). Dále byla na Masarykově Univerzitě – fakultě sociálních studií sepsána v r. 2007 bakalářská práce p. Petra Škardy – Komunistický svaz mládeže a mladí konzervativci a jejich srovnání, ve kterém se ovšem výlučně zabývá pouze jednou organizací (Komunistickým svazem mládeže) a navíc v sociologickém srovnání s další mládežnickou organizací – Mladými konzervativci. Většímu systematickému bádání tedy nebylo toto téma nikdy podrobeno a zdrojem se tak staly pouze primární prameny informací jako např. stanovy, programové dokumenty, prohlášení či vydané zprávy o činnosti.

Metodikou práce tedy byly především mnohé osobní rozpravy s bývalými funkcionáři KSM  či jiná osobní setkání s osobami bezprostředně spojenými s touto problematikou.

Má iniciativa byla završena účastí na výjezdu KSM do Berlína na XIV. Internacionále 21. 1. 2009.

Nutno dodat že valnou část informací jsem získával v době, kdy byl pilíř komunistického mládežnického hnutí – Komunistický svaz mládeže^[3]  postaven mimo zákon, tato situace se změnila v lednu r. 2010, kdy byl zákaz KSM zrušen a má práce v závěru nabrala zcela jiný rozměr.

^[1] prof. PhDr. J. L. Fischer

^[2] dle oficiálních zdrojů BIS – výročních zpráv

^[3] Dále jen KSM

První polovina devadesátých let

 

Období po tzv. sametové revoluci

 Na počátku devadesátých let byla tehdy ještě Československá federativní republika ve složitém politickém vývoji. Primární otázkou, která z politologického hlediska zda nastává, jak nově vzniklý stát vyjasní otázku tolerance extrémně levicových a pravicových subjektů. Ačkoli extrémní pravicové strany a hnutí byly zákonem zakázány, extrémně levicové nikoli a dosud není tato otázka plně vyřešena. Snad k tomu přispěl fakt že Česká politika a obecně vnímání veřejnosti bylo na politickém spektru vždy spíše levicové a dá se spekulovat i nad možností ovlivnění bývalých komunistických kádrů, ke kterému ostatně dochází rovněž i dnes.

Období bezprostředně po revoluci a v průběhu let 1990 – 1993 se dá samostatně označit jako kapitola, neboť v této době se začínají formovat první mládežnické komunistické organizace a v průběhu let do r. 1993 se zásadně formuluje jejich program a obecně se formují první jednotlivé platformy levicového myšlení mládeže. Mezi první takto zformované organizace patří:

 

Komunistický svaz mládeže

 „Komunistický svaz mládeže (KSM) je nezávislá, dobrovolná, mládežnická organizace vycházející z učení Marxe, Engelse, Lenina a dalších významných myslitelů komunistického hnutí a navazující na pokrokové tradice československého a celosvětového mládežnického hnutí. KSM stojí na straně úsilí o revoluční překonání kapitalismu a o nastolení ekonomických a společenských podmínek pro budování socialismu, jako prvního stupně k vytvoření společnosti komunistické, jejíž vybudování je konečným cílem. Tuto snahu vyjadřuje název organizace, kde je pojem komunistický chápán jako označení vize budoucí, vysoce organizované beztřídní společnosti, kde je vláda nad lidmi vystřídána svobodnou správou věcí a řízením výrobních procesů, kde všestranný a svobodný rozvoj každého jednotlivce je základem pro svobodný rozvoj všech. V takové společnosti již život člověka nebude zajišťován na úkor jiných lidí, ani na úkor životního prostředí.“

 

Levá alternativa

Hnutí Levá alternativa bylo vlastně politické hnutí v níž se počátkem devadesátých let postupně vyčlenila mládežnická skupina autonomních uvědomělých členů Výboru za dělnickou internacionálu působící na území České republiky, s výraznými sklony tíhnoucí k anarchismu a trockismu. Protože mládežnická skupina uvnitř hnutí Levá alternativa získala postupně většinu členské základny a aktivita Levé alternativy byla z velké části tvořena právě mládežnickou sekcí, tyto názvy se mylně zaměňují.

Sdružovala především intelektuály s cílem vytvořit jednotnou levicovou platformu, tvořící ideový a informační základ komunistických myšlenek

 

Socialistická alternativa budoucnost

 Skupina Socialistická alternativa Budoucnost (SAB) je jedním ze tří významnějších trockistických (revolučně marxistických) uskupení vyvíjejících činnost na území České republiky. Jedná se o organizaci, která existuje od počátku 90. let.

Budoucnost sama sebe definovala jako „skupinu dělníků a studentů z měst“, ale její základna byla převážně mezi mládeží. Počátkem 90. let působí také pod názvem Dělnický vzdělávací spolek – Budoucnost.

Skupina se zaměřovala především proti-rasisticky a proti-fašisticky, kde se odrazila hlavně v iniciování Kampaně mládeže proti rasismu a fašismu.

 

Dělnický vzdělávací spolek – Budoucnost

 Dělnický vzdělávací spolek  – Budoucnost byl vlastně pouze prvotní název pro později vzniklou skupinu Socialistická alternativa budoucnost. Pod tímto jménem skupina figurovala počátkem devadesátých let, kdy došlo k jejímu neformálnímu přejmenování.

 

Charta mládeže

Charta mládeže byla neoficiální organizace, která protestovala proti zhoršujícím se podmínkám v bytové sféře, školnému či rasové diskriminaci, především se pokusila otevírat i témata související s romskou tématikou. Byla to organizace která ve jmenovaném konfliktu neúspěšně aspirovala jako zastřešující organizace  radikální levice. Jednotlivé složky trockistů se však i  v mezinárodním měřítku v tehdejší době nebyly schopny zcela shodnout a proto nadále tato organizace fungovala pouze transparentně.

Vedoucí roli hned po revoluci zaujal Komunistický svaz mládeže, ten byl založen, nebo spíše znovu-obnoven roku 1990, kdy navázal na tradici z r. 1921. kdy byl založen, někteří představitelé však zastávají i názor na návaznost ke „Všesvazovému leninskému komunistickému svazu mládeže“ (takzvaný Komsomol, jako sekce Komunistické internacionály mládeže (KIM)), jiní však spíše tíhnou k názoru na návaznost k tzv. Svazu mladých.

Činnost Komsomolu byla podřízena jednak Komunistické straně Československa, jednak Komunistické internacionále mládeže, v organizační činnosti byl samostatný. Jeho základním úkolem bylo seznamovat mládež s učením marxismu-leninismu a vychovávat ji v jeho duchu. Od roku 1922 vedl komunistickou dětskou organizaci Mladí průkopníci. V roce 1936 se Komunistický svaz mládeže Československa vzdal své samostatné činnosti.

Dá se však spekulovat i o návaznosti na tzv. „Omladinu“, studentské a dělnické hnutí z konce 19. století s vazbami na Národní stranu svobodomyslnou –  tedy mladočechy ^[10]. Omladina mladým komunistům imponuje zřejmě protivládním radikalismem a antimilitarismem.

U zrodu KSM stáli ještě tehdejší funkcionáři Socialistického svazu mládeže (SSM), dalo by se dokonce polemizovat nad otázkou, zda KSM nevzešel z SSM, samotní členové zakládajícího svazu tento krok označují jako přímou reakci na rozpad SSM s cílem udržet mládež pro komunistickou myšlenku, jak dokládá i výstup v rozhovoru prvního předsedy Petra Šimůnka ^[11]. Ačkoliv by se dalo i polemizovat nad faktem, že v této době se SSM prakticky rozpadal a na místě byla otázka majetkového vyrovnání, která se poté vyřešila poměrně záhadným a netransparentním způsobem.

Ve svých prvopočátcích, tedy krátce po revoluci, měl KSM až jedenáct tisíc členů, ačkoliv velká část členů byli hlavně potomci bývalých vedoucích pracovníků tehdejší KSČ, pro než členství v KSM bylo jakousi „nutností“.

Je zajímavé sledovat, jakého charakteru lidé, tehdy vstupující do KSM byli, neboť už v této fázi porevolučního kvasu idejí byli takoví lidé vnímání dost negativně, zejména lidmi podobného věku tíhnoucím k opačným idejím politického spektra či různými mladými neonacisty, kteří se v tomto období formovali. Vlastenectví a probuzený nacionalismus po roce 1989 vytvořily zázemí pro eskalaci konfliktů a masového rozšíření hnutí „Skinheads“ v českých zemích, terčem jejich útoků se tak mnohdy stávali právě členové KSM.

První sjezd Komunistického svazu mládeže se uskutečnil v Nymburce v březnu 1991, včele se zvoleným předsedou Petrem Šimůnkem, tehdy ještě s bezprostřední benevolencí podpory komunistické strany.

KSM se tak stal největší levicovou mládežnickou organizací své doby.

Z řad organizací, s níž  KSM v počátcích devadesátých let spolupracoval, byla  i výrazná trockistická skupina „Budoucnost“, oficiálně též „Dělnický vzdělávací spolek – Budoucnost“, publikující i stejnojmenný časopis, v jejímž čele stál Petr Jindra (dnes dosud aktivní představitel Socialistické alternativy Budoucnost).

Tato skupina chtěla v tehdejší době vytvořit masovou trockistickou organizaci, což výrazně imponovalo některým členům KSM. V důsledku vedly tyto sympatie i k pozdějšímu odchodu těchto členů, tzv. radikálního křídla“, o tom ale více v kapitole o období r. 1993.

V tomto období také KSM velice významně spolupracoval i se „Socialistickou organizací pracujících“(SOP), další organizací tíhnoucí spíše k trockistickému hnutí, nutno ovšem dodat že v těchto létech trockistické hnutí prodělávalo krizi, dík ideovým rozporům uvnitř trockistického tábora (nejen na úrovni České republiky, ale především na úrovni mezinárodní).

Rétorika SOP  však byla kritická vůči anarchistům, navíc spojená s faktickou spoluprací SOP a KSM a dále obhajobou bolševické politiky po roce 1917 v Rusku až do převzetí moci Stalinem, čímž vyprovokovala militantní reakci ze strany „Federace sociálních anarchistů“ (FSA). FSA se pokusila zamezit propagandě SOP na anarchistických akcích a zároveň reagovala i na kritické vystoupení SOP namířené proti teoretické i praktické bázi anarchismu. Čímž tedy bylo způsobeno že především vedení KSM nebylo příliš s takovou spoluprácí spokojeno a už tehdy se začaly uvnitř KSM štěpit ideové názory.

Bezprostředně po revoluci, v r. 1990 vzniklo i uskupení s výraznými sklony tíhnoucí opět k anarchismu a trockismu – „Levá alternativa –  hnutí za samosprávný a demokratický socialismus“, do jejíchž  aktivit se zapojila i řada členů KSM. V r. 1991 spolu tyto dvě organizace dokonce uspořádaly demonstraci proti změně politiky Občanského fóra. Na organizaci demonstrace tehdy spolupracovali i anarchisté a členové sdružení „Kampaň za práva mládeže“. Nicméně i tato spolupráce byla později kvůli dalekosáhlým sporům mezi anarchisty a trockisty a dalším názorovými proudy zastavena a na skupinu Levá alternativa byl dne 28. června r. 1995  podán návrh vlády Nejvyššímu soudu na pozastavení činnosti a rozpuštění některých politických stran a politických hnutí.

Iniciátorem vzniku mládežnické Levé alternativy byl Petr Jindra, z jehož popudu, na vytvoření autonomní skupiny mládeže Levá alternativa jako taková vznikla.

Inspirací Petra Jindry bylo setkání se členem trockistického hnutí ve Výboru za dělnickou internacionálu (VDI) na konferenci v Los Angeles, kde se vlastně tehdy k VDI připojil. Vznik (mládežnické) Levé alternativy se tak datuje na 23. červen r. 1990.

Brzy nato začala tato skupina vydávat časopis Budoucnost. Později se stala skupina kolem tohoto časopisu jádrem české VDI. Budoucnost patřila mezi první skupiny, které do své agendy začlenili menšinovou politiku, což se odrazilo i ve vytváření své programové sekce a také k pozdějším střetům vůči KSM.

Ač sdružovala převážně intelektuály, neposkytla ony intelektuální základy pro radikální levici, např. nevydala ani jednu knihu, a namísto toho se utopila v praktické politice, která se brzy zvrhla ve více či méně osobní vnitřní spory. V důsledku vnitřní nestability nastal v organizace rozkol a v roce 1992 se Levá alternativa rozpadla. Její členové se pak mnohdy obrátili k radikální politice zády a působili či působí v sociální demokracii či straně zelených, jiní participovali na anarchistickém hnutí, trockistických skupinách či komunistické straně nebo vedly své více či méně zajímavé boje sami za sebe.

V počátku kapitoly jsem zmínil i spolupráci KSM se Socialistickou alternativou budoucnost. Socialistická alternativa budoucnost vznikla snad jako odštěpení od Levé alternativy budoucnost či jako nástupnická organizace. Zde se informační prameny rozcházejí.

Budoucnost patřila mezi první skupiny, které do své agendy začlenili menšinovou politiku, což se odrazilo i v kontinuálním vytváření programové sekce zabývající se na touto problematikou. To do značné míry korespondovalo s faktem, že se Budoucnost (obdobně jako další skupiny charakteru členských sekcí mezinárodních, či nadnárodních politických organizací) mohla opírat o zkušenosti s dlouholetou agendou sesterských sekcí Výboru za dělnickou internacionálu^[13]. 

Budoucnost se snažila (snad ještě v rámci Levé alternativy) spolupracovat při postupu proti rasistickým a fašistickým projevům i s dalšími politickými skupinami a proudy, jmenovitě anarchisty sdruženými tehdy vedle Levé alternativy v Československém anarchistickém sdružení (ČAS), nebo romskými organizacemi (Romský národní kongres).

Poslední významnější organizací byla charta mládeže, její členové měli tendenci celé komunistické hnutí jednotit a proto zakládali řadu kampaní, které měly onoho sjednocení docílit. Ačkoliv se v pozdějších letech za některé body programu postavil i samotný KSM. Obě skupiny se spíše rozešly ve zlém.

K tomuto období tedy můžeme říci že z hlediska levicových aktivit vznikala v tomto období velká škála různých politických či „politicko-společenských“ organizací, které se v průběhu těchto let volně rozpadaly, přejmenovaly se či se přidružily k názorově blízké a větší organizaci.  Troufl bych si tyto léta označit jako období názorového marasmu ve kterém vznikalo velké množství přerůzných organizací s různými cíly, často ovšem včele pouze s několika aktivisty, čímž je fakticky vysvětlitelný i fakt, proč je toto období natolik chaotické.

 ^[10] Soudek, I.: Komunistický svaz mládeže, in Šimíček, V. (ed.): Mládežnické organizace politických stran v České republice.

^[11]  Právo: elektronické zpravodajství deníku Právo [online]. Praha 4. 2. 2006.  http://www.sds.cz/view.php?cisloclanku=2006020401

^[12] takových organizací, které se snažily oslovovat občany jiným, než politickým charakteru

^[13]  Bastl, M. Romská problematika v agendě socialistické alternativy budoucnost. Central European Political Studies Review, podzim 2002, č. 4. ISSN 1212-7817

 

Období kolem r. 1993

 Ani za dva roky stranické politiky komunistů ve všech subjektech, nebyly vyřešeny všechny probíhající ideové a stranické rozpory. Mezi jednotlivými komunistickými subjekty se neustále formovaly nové, či staronové platformy. Jedním z největších problémů byla otázka postavení Slováků uvnitř federace Komunistické strany. Celé komunistické hnutí tak v těchto létech prodělávalo významnou krizi, mezi níž KSM ani jiná hnutí nebyly výjimkou.

 

Předzvěst velkých změn – rok 1993

Rozpad Československa v r. 1993 bylo další historickou událostí, která zasáhla zásadním způsobem do životních drah mnoha Čechů a Slováků.

Po odloučení stranických vazeb KSČM na slovenské komunisty (k odchodu Slováků došlo 7. 4. 1992 kteří se z federace strany odštěpili jako Slovenská strana levice), vyvstala i v řadách KSM otázka, jakým směrem se bude další léta svaz ubírat.

Celý KSM tehdy ovlivnily vnitrostranické spory v KSČM a v samotném KSM se utvořily názorové proudy, které do jisté míry kopírovaly rozložení proudů v KSČM. Spory mezi nimi se vedly zejména o další směřování KSM, prohloubení nebo neprohloubení vazeb na Komunistickou stranu či zaměření se na politické či nepolitické aktivity.

Proti křehkému fungování rozdrobených názorových proudů se tehdejší předseda KSM snažil bojovat a celý svaz sjednotit, proto mělo toto štěpení za následek, že na druhém sjezdu KSM v únoru 1993 bylo zvoleno nové vedení složené ze tří rovnoprávných místopředsedů, kteří reprezentovali tři názorové proudy ve sdružení:

Prvním z proudů by se dal nazvat jako „tradičně komunistický“, jehož stoupenci se jednoznačně hlásili jednak k zachování názvu KSM a upevnění s ním spjatého charakteru organizace. Přívrženci tohoto proudu chtěli, aby KSM fungoval na bázi jak politických, tak i mimopolitických aktivit pro získávání mladé generace.

Druhý proud byl takzvaný „reformní“, jehož stoupenci usilovali především o přerušení spolupráce s KSČM, dokonce ukončení veškerých vazeb a požadovali změnu názvu sdružení. Chtěli zejména vypustit z názvu slovo „komunistický“ a navrhovali pojmenování jako „Demokratická mládež“ či „Svaz klubů mládeže“. Zároveň chtěli směřovat k mimopolitickým aktivitám.

Třetí proud byl takzvaně „radikální“. Ten reprezentovala skupina aktivistů tíhnoucí k trockismu, jak jsme se zmiňovali v předchozí kapitole. Ti chtěli vést KSM na cestu trockismu, odmítali zájmové aktivity KSM a mimo jiné chtěli aktivně prohlubovat spolupráci  s romskými organizacemi.

Tento třetí radikální proud byl také první v dlouhé etapě pozvolné krize a vnitrostranického rozpadu, který z KSM otevřeně vystoupil, nespokojení trockisté již v březnu 1993 KSM opustili. Vztahy mezi složkami radikální levice reprezentované těmito trockisty a  anarchisty, kteří původně tuto skupinu podporovali, se však vyostřili na velice konfliktní a to především v přístupu různých proudů k politickým stranám. Zdrojem konfliktu byla primární otázka možné spolupráce s KSČM. Vzniklou situaci se pokusila řešit i skupina lidí kolem tzv. „Charty mládeže“, kde existovalo velmi úzké napojení, v té době i na dříve zmiňovanou Budoucnost, tato spolupráce měla přispět k realizaci postupného cíle trockistů, jakéhosi „zvýraznění vlastního vlivu“ pomocí širší aktivity, obracející se na členy jiných organizací, které nejsou primárně radikálně levicové. Tyto snahy byly tedy neúspěšné.

V následném vnitrosvazovém boji reformního a komunistického proudu zvítězil ten komunistický.

Došlo tak k rozdělení na „Ligu levicové mládeže“, která se po pár měsících rozpadla, a původní – tradičně komunistický KSM, v němž zůstalo jen pár desítek členů.

KSM se v podstatě ztotožnil s vývojem v mateřské straně (na sjezdu v červnu 1993 dosáhl vítězství stejný proud, když byl předsedou namísto proreformního Jiřího Svobody zvolen Miroslav Grebeníček, došlo k postupnému odštěpování reformistů, kteří založili dvě nové strany -Stranu demokratické levice a Levý blok).

Neortodoxně orientovaní členové, hlásící se k reformnímu proudu většinou ještě v roce 1993 KSM definitivně opustili a odešli například do výše zmiňovaných stran – „Strany demokratické levice“ či Strany levého bloku.

Ostatní členové, u  kterých by se spíše dalo hovořit o jakémsi znechucení vnitrostranickou politikou odešli do také již dříve zmiňované Socialistické organizace pracujících, která později kooperovala  s liberálně demokratickým politickým systémem. Jejich cesta pak obvykle končila v řadách ČSSD či KSČM.

Jedním ze zásadních výstupů proběhlého sjezdu byla i změna stanov KSM, kde se ukotvilo výslovné zamezení sjezdu rozhodnout o změně názvu a o zániku KSM. Toto opatření je důkazem, že změna názvu je pro KSM, stejně jako pro KSČM, mimořádně citlivou otázkou. Jediným způsobem, jak změnit název nebo rozhodnout o zániku KSM je pouze vyvolání vnitrostranického referenda a zde se pro zánik, či změnu názvu v něm musí vyjádřit čtyři pětiny všech členů.

V prosinci 1993 byl KSM registrován jako občanské sdružení ^[13].

Z ostatních hnutí, které v té době byly aktivní, nezaznamenávám nějakou výraznější aktivitu, v těchto letech si spíše ostatní hnutí, na rozdíl od KSM, upevňovalo své pozice a jejich aktivita se omezila na publikační činnost časopisů či pořádání protestů.

V průběhu tří let, kdy se KSM stal vedoucím určovatelem směru i idejí celého komunistického mládežnického hnutí v Československu a zčásti i České republice.

V průběhu let zcela změnil podobu a stal se spíše konzervativním subjektem na politické scéně, samozřejmě v ohledu příslušného politického spektra. Výstupem na konci r. 1993 tedy bylo jednoznačné prohloubení vazeb na „mateřskou“ stranu KSČM a prodělání obrovské transformace, kdy se z několikatisícové organizace stala záležitost několika desítek mladých lidí.

^[13] Seznam občanských sdružení (Ministerstvo vnitra ČR)

Druhá polovina devadesátých let

 

 Období „stagnačního poklidu“

V tomto období působila na české mládežnické scéně tato komunistická hnutí:

 

Komunistický svaz mládeže (KSM)

 Socialistická alternativa Budoucnost (SAB)

 Charta mládeže

             Ze situace uvnitř KSM už z r. 1993 vidíme jasnou návaznost na „mateřskou“ stranu KSČM, sami členové o této době vypovídají že vztahy mezi stranou a svazem byly velmi úzké. KSM se začal aktivně podílet na předvolebních akcích, zejména pražské KSČM.

Návaznost na stranu vidíme i v samotném vedení vnitrosvazové politiky, která by se dala označit jako „stalinistická“.

V r. 1995 na III. Sjezdu KSM byl novým předsedou zvolen Josef Gottwald, ten zastával tuto funkci až do r. 2001, dnes je Josef Gottwald místopředsedou pražské KSČM.

Jedna z významných demonstrací pořádané KSM byla i demonstrace proti vstupu ČR do Evropské Unie a NATO. Tato akce se konala v sobotu 24. 2. 1996 (v  předvečer výročí  únorových událostí  roku 1948), zúčastnilo se jí asi 200 členů KSM, kteří se za hlasitých projevů sešli na pražském Staroměstském náměstí u  pomníku Jana Husa. Předseda KSM Josef Gottwald na demonstraci vyslovil požadavek, aby se o případném vstupu ČR do EUa NATO rozhodovalo v referendu. Mladé komunisty přisel podpořit poslanec KSČM Václav Exner. Tato demonstrace byla významná jednak proto, že z poskytnutých údajů, kdy se mělo v KSM nacházet kolem 300 členů, by se dala vzhledem ke Svazu označit jako masová a dále jednak proto, že zde KSM podal své definitivní stanovisko vůči EU, kde ji označil jako imperialistickou organizaci a nástroj diktátu monopolního a finančního kapitálu s cílem maximalizovat zisky a konzervovat kapitalistický systém. Později pak tuto formulaci použil i v rezoluci proti imperialismu na VIII. Sjezdu KSM.

V roce 1998 navázala KSM kontakt s novou trockistickou skupinou, Socialistickou organizací pracujících[1]. V té době však začalo docházet k prvním konfliktům mezi KSM a SOP na jedné straně a ostatní krajní levicí na straně druhé. Na několika akcích pořádaných českými levicovými radikály byli členové KSM a SOP fyzicky napadeni anarchistickými aktivisty. ^[14]

Zástupci anarchistických skupin také odsoudili příklon části trockistů ke komunistům a odmítali zapojení KSM do antifašistické fronty. Vysvětlení tohoto postoje nastínil významný český anarchista Ondřej Slačálek v reakci na protirasistickou a protifašistickou demonstraci Iniciativy proti rasismu (IPRA), kterou zorganizovala v roce 1999 SOP společně s KSM. Na stránkách anarchistického časopisu A-kontra uvedl: „Demonstrace IPRY sama o sobě zas tak významná nebyla. Pokud ale šlo o první krok, bude to opravdu nebezpečné. Komunisté, pokud do „antifašismu“ (v jejich případě nejde tento pojem psát bez uvozovek) půjdou plnou silou, mohou ostatní antifašisty (zejména anarchisty) snadno zastínit.“[1] Zároveň vyjádřil obavu, aby nebyl antifašismus redukován na „spor zhruba stejně zločineckých ideologií, což navíc vzhledem ke stalinistické podobě KSČM nebude zas tak úplně od věci.“ Většinově negativní postoj ke KSM přetrvává v anarchistickém a trockistickém hnutí dodnes.

Socialistická organizace pracujících jako taková však nebyla mládežnickou organizací, i když k ní spousta mladých lidí, zejména učňů a studentů tíhlo, ba dokonce i někteří členové KSM, což se projevilo i o pár let později, jak se dočteme v následující kapitole, proto ji v práci neuvádím jako subjekt mládežnického hnutí.

Silnou kritiku adresuje KSM Severoatlantické alianci (NATO). S odkazem na odmítnutí válek a militarismu vyzývá k vystoupení České republiky z NATO, zrušení NATO a potrestání politiků, kteří se o vstup Česka do NATO zasloužili. Mladí komunisté považují NATO za relikt studené války a formu státního terorismu pod kontrolou Spojených států.

Naproti situaci uvnitř KSM, kde se hledal neustále vnitřní nepřítel, vládla úplně jiná situace v organizaci Socialistická alternativa budoucnost. Ta se stala více otevřenější a své aktivity jednoznačně zaměřovala především na problémové otázky menšin, zejména Romů.

Od poloviny 90.let Budoucnost vystupuje s ucelenějším programem a se silnou orientací na romskou populaci.

Zajímavým dokumentem byl v této souvislosti materiál Romové a socialismus, který SAB vydala, kde její Autoři zpracovali obecný úvod do historie romského etnika v České republice.

V druhé polovině 90. let (1997) začala Budoucnost vydávat nástěnné noviny Socialisticko Tajsa – Socialistický hlas romské mládeže a pracujících, zaměřené právě na romské čtenáře, které (bez většího ohlasu) zdarma distribuovala.  Socialisticko Tajsa jsou zajímavé nejen z hlediska formy, která je úmyslně jednodušší, ale i obsahu, který se nesnaží příliš obsáhnout program Budoucnosti a vysvětlovat jej, ale objevují se v něm s nezvykle vysokou frekvencí informace o příkoří činěném Romům, patrně ve snaze romskou populaci radikalizovat a zaktivizovat. Ovšem ani tyto aktivity nepřinesly nějaké zásadní výsledky.

Koncem 90. let byla pozice Budoucnosti oslabena jak úbytkem členů, tak i jejích  sympatizantů. Organizace neměla po delší dobu k dispozici lidské ani materiální zdroje pro vyvíjení intenzivní samostatné agendy. Její činnost se tak soustředila, stejně jako i činnost KSM k otázkách ekonomické globalizace, vstupu ČR do NATO apod.

Pokud jde o poslední sdružení – Charta mládeže, v tomto období vyvíjela zcela minimální činnost a po několika opětovných neúspěšných pokusech, jednotit komunistické mládežnické hnutí se prakticky rozpadla, ačkoliv nikdy nebylo vydáno žádné alespoň neformální prohlášení o jejím rozpadu.

^[14] Fiala, P., Holzer, J., Mareš, M., Pšeja, P.: Komunismus v České republice, s. 196

Období let 2000 – 2006

Jak už vyplývá z předchozí kapitoly, koncem 90. let se zhruba všechny mládežnické organizace začaly zabývat zejména globálními problémy, ekonomickou a sociální globalizací a začali klást větší důraz na zahraniční politiku. V následujících letech se vývojové tendence uvnitř komunistického mládežnického hnutí začaly tříbit na více trockistické, až anarchistické, což se nelíbilo konzervativním křídlům. Výsledkem tedy nutně musel být konflikt, v němž se opět rozhodlo jakým směrem se bude komunistické mládežnické hnutí ubírat.

V tomto období na této scéně figurovaly tyto organizace:

 

         Komunistický svaz mládeže (KSM)

Nadále jako největší subjekt komunistického mládežnického hnutí, v němž se tříbila většina názorových proudů.

 

Socialistická alternativa budoucnost (SAB)

 Socialistická solidarita, Revoluční solidarita (SocSol)

 je česká neortodoxně trockistická skupina, hájící koncept tzv. „socialismu zdola“, tj. zastává názor, že skutečný socialismus může přijít vždy pouze „zdola“ od široké vrstvy lidí, nikoliv od malé elity revolucionářů.

 

Skupina revoluční mládeže – REVO

Revo je skupina českých členů mezinárodní levicové organizace Revolution, sdružující mladé antikapitalisty z různých zemí Evropy. Organizuje se globálně, stejně jako je globální systém, proti kterému bojují. V České republice funguje od roku 2000.

 

Období vzestupu a pádu

Období po přelomu tisíciletí, se dá opět v historii komunistického mládežnického hnutí označit jako problematické a mírně přelomové.

Uvnitř dosavadního největšího mládežnické hnutí KSM se opět začala šířit tendence některých členů tíhnout k trockistickým či anarchistickým myšlenkám. Tyto tendence byly v zásadě podporovány už fungujícími organizacemi jako byla SAB, k níž se někteří členové KSM začali otevřeně hlásit.

Tato situace nerovnováhy přispěla v řadách členů KSM k názoru, že dosavadní předseda situaci nezvládá a KSM si žádá radikálnějšího vedení.

V r. 2001, se tak na VI. sjezdu KSM (17. 11), stává novým předsedou radikální komunista Zdeněk Šteffek, známý především svou kritikou vůči anarchistickému hnutí a jehož krédem, které hlásal bylo hlavně „zachování komunistické identity“.

Zajímavé je sledovat vztah mezi dosavadním předsedou Josefem Gottwaldem. Zdeněk Šteffek vstoupil do KSM v r. 1996 a na V. sjezdu v r. 1997 byl zvolen prvním místopředsedou KSM. Samotná KSČM, která tehdy s KSM měla velice dobré vztahy novou volbu neuvítala a apelovala na Josefa Gottwalda aby hrál jakousi roli „dohlížitele“ a držel tak Šteffka zkrátka.

Sami členové KSM označují s odstupem času tento sjezd jako „bolševizační“. Ve vydaných rezolucích se KSM jasně odmítl podílet na spolupráci s trockistickými či anarchistickými hnutími a trockistické křídlo v KSM tak bylo definitivně poraženo.

To vedlo k následnému odtrhnutí nově vznikající skupiny Socialistická solidarita, což ovšem byla obdoba předchůdkyně skupiny Revoluční solidarita, do níž se členové KSM štěpili už v předchozích letech, a odchodu některých členů do již fungující Socialistické alternativy budoucnost.

Nicméně ani nové zázemí ochozích členů nebylo jimi vnímáno jako dostatečně revoluční a proto se od Socialistické alternativy odtrhli do skupiny Socialistické organizace pracujících (SOP), která všem nebyla čistě mládežnickou organizací, proto tito členové opět v duchu revoluce trhali SOP na mládežnické skupiny, z kterých následně vzešla Skupina revoluční mládeže REVO, čímž se přihlásila k mezinárodní síti revoluční mládeže World Revolution vzniklé v r. 1999. Dá se tedy říci, že se jedná o mládežnickou organizaci SOP, se kterou také koordinuje většinu akcí. Vydává vlastní časopis Revo.

Zdeněk Šteffek svůj post obhájil i na následujícím sjezdu v r. 2003. I přes některé neshody s vedením s komunistickou stranou, je tato hmotně podporovala, ostatně sídlo KSM mělo stejnou adresu jako sídlo KSČM, jak potvrdil později i sám předseda KSČM ^[15], která KSM podporuje, výměnou za spolupráci na předvolební kampani.

Pro rozbor spojitosti strany a mládežnické organizace můžeme použít i oficiálních dokumentů.

Ústřední výbor KSČM věnuje Komunistickému svazu mládeže část své zprávy o činnosti KSČM v období po pátém sjezdu. Tedy v r. 2001. V ní představitelé strany konstatují, že KSČM považuje KSM za nejbližší organizovanou strukturu, pokud jde o lákání mladé generace k levicovým myšlenkám a za jeho poslání označují získávání mladých lidí pro uplatňování programu KSČM. K tomu měly sloužit mimo jiné takzvané Univerzity mladých, neboli pravidelná měsíční soustředění skupiny mladých lidí, členů i nečlenů KSČM, která do roku 2001 organizoval právě KSM.

V roce 2003 začíná aktivity KSM sledovat Bezpečnostní informační služba (BIS) a objevuje se ve zprávách Ministerstva vnitra o extremismu v ČR.

O tomto období vypovídá Veronika Sýkorová, v těchto letech vysoká funkcionářka KSM a později členka ústřední rady, že KSM měl více než 300 členů. Do roku 2006 to bude více než dvojnásobek.

V r. 2005 byl novým předsedou zvolen Milan Krajča, který tak vystřídal dosavadního předsedu Šteffka , ten se stal tajemníkem, kde nahradil dosavadního Jakuba Holase. Z diskuzí se členy KSM jsem vydedukoval, že funkce tajemníka byla předána Šteffkovi proto, aby s ním představitelé KSM neztratili veškeré kontakty.

Velice dobrých výsledků dosahoval KSM v ohledu zahraničních vztahů. Byla navázána celá řada projektů tzv. „vzájemné pomoci“, kde KSM spolupracoval s rakouským a německým mládežnickým hnutím SDAJ, či spolupráce s širokou škálou maďarských hnutích. Největších a nejvlivnějších kontaktů však KSM dosáhl se spoluprací s Komunistickou stranou Řecka. Její mládežnická organizace poskytla někdy v kolem r. 2003 KSM přes 300 vlajek s jejich znakem jako znak vzájemné solidarity. KSM se v těchto letech i významně podílel na spolupráci se Světovou federací demokratické mládeže (WFDY).

O tomto období můžeme rovněž říct, že KSM upevnil už tak více než blízké vztahy se svou mateřskou stranou

Avšak KSČM, jako tehdy zastřešující orgán KSM, v minulosti několikrát upozorňovala svou mládežnickou organizaci na příliš radikální přístup.

Rozpor v přístupu k řešení některých otázek vyvrcholil v roce 2005, kdy Ministerstvo vnitra apelovalo na KSM, aby pozměnilo některé pasáže ve svém programu (zejména výzvy k revolučnímu svržení kapitalistického řádu masami pracujících a nahrazení soukromého vlastnictví výrobních prostředků vlastnictvím společenským). Místopředseda KSČM Jiří Dolejš tehdy prohlásil, že „komsomol má zásadní rozpor s programem KSČM“. Vedení KSČM tehdy Komunistickému svazu mládeže doporučilo změny v programu a navíc vyzvalo mladé členy KSČM, kteří jsou organizováni v KSM, aby respektovali program a stanovy strany a aby přijali tezi vlastnické plurality. Opačný přístup však strana zvolila v případě rozpuštění KSM Ministerstvem vnitra v roce 2006. Tehdy se za mládežnickou organizaci postavila, krok ministerstva označila za útok na demokratická práva a pomohla mladým komunistům s právními kroky proti tomuto rozhodnutí.

Socialistická alternativa budoucnost v této době nevyvíjela významnou činnost, omezila se na publikování svého časopisu budoucnost a spolu s KSM se podílela na některých mezinárodních demonstracích, např. proti zasedání Mezinárodního měnového fondu (MMF) v září 2000, proti konání summitu NATO v listopadu 2002 apod.

Významnou roli na poli mládežnických hnutí, však hraje již zmiňovaná skupina revoluční mládeže REVO. Ta se už v r. 2000 zúčastnila protestů MMF, kde se projevila jako jedna z velice agresivních skupin. V roce 2001, kde začalo bombardování Afghánistánu, Revo vyšlo do ulic a zahájilo masové protestní a petiční akce. Během protiválečného hnutí proti americké invazi do Iráku v roce 2003 bylo Revo jedním z hlavních spolupořadatelů série demonstrací mezinárodní organizace Revolution.

V roce 2005 se členové účastnili řady demonstrací proti policejnímu zásahu na hudební akci Czechtekku, kde bylo mnoho jejích členů údajně napadeno policisty.

Revo rovněž vydává známý časopis Revo, který patří k jedněm k nejaktualizovanějším časopisům levice u nás.

Poměrně malou skupinku aktivistů Socialistické solidarity by šlo v tomto období lehce přehlédnout. Svým programem se zaměřuje opět na menšinovou politiku, oproti SAB, však oněmi menšinami jsou gayové a lesbičky. Podporuje boje námezdně pracujících lidí za zvýšení mezd a zlepšení pracovních podmínek. Významně se však podílela na organizaci protestů proti válce v Iráku.

O situaci k mládežnickým hnutím po r.  2000 můžeme říct, že oproti předchozím letem prodělalo významnou obrodu.

KSM opět potvrdil své výsadní postavení mezi ostatními organizacemi a navázal velké množství kontaktů se zahraničím, počet jeho členů čítá k r. 2006 asi 650 lidí.

Vznikla velká škála nových idejí, ve kterých ovšem ve vnitrosvazové politice nebylo místo a proto musely být založeny spolky nové, či staré  reformovat.

Komunistické mládežnické hnutí tak v těchto letech jednoznačně nabylo na síle, ostatně jako celé komunistické hnutí, což bylo jasně znát ve volebních výsledcích r. 2002.

Vývojovým zvratem se ovšem stal r. 2006, kdy byl nejvýznamnější subjekt mládežnického hnutí rozpuštěn a tím se prakticky celá struktura jednotného mládežnického hnutí rozpadla.

^[15] Týden: elektronické zpravodajství deníku Týden (www.tyden.cz) [online]. Praha 2. 5. 2006. http://www.tyden.cz/tema/filip-obcas-jim-pomahame_417.html

 

Rozpad KSM a celého komunistického mládežnického hnutí

V říjnu r. 2006 dochází k zásadnímu obratu, kdy Ministerstvo vnitra vydalo rozhodnutí o rozpuštění KSM, neboť program svazu odporoval jak ústavě ČR, tak Listině základních práv a svobod. Zejména pak částí v níž se hovoří o revolučním překonání kapitalismu a odstranění soukromého vlastnictví.

Komunistický svaz mládeže dne 16. října 2006 obdržel oznámení Ministerstva vnitra (MV ČR) o jeho rozpuštění. MV ČR tak pod taktovkou Občanské demokratické strany završilo takřka rok trvající proces.

Jak podal prohlášení předseda svazu Milan Krajča „Leninismus je součástí naší identity, v KSM není většinový názor upustit od něj, jsme připraveni i jít do ilegality“ ^[16], bylo možné se domnívat že zákaz působnosti činnost KSM nezlomí.

Mladý komunista Kolarčík, který v tehdejší době aspiroval na vysoké pozice uvnitř KSM prohlásil, že KSM je permanentně vystaven tlaku buržoazní státní správy a justice, a že jeho práce a aktivity prý rostou úměrně s mírou buržoazní zvůle. ^[17]

Lukáš Kollarčík ovšem nebyl jediným členem svazu, který chtěl dosahovat vysokých funkcí. V KSM tehdy existovala řada kariéristů a silných vůdčích osobností, kteří chtěli začít KSM vést. Tito lidé byli mnohdy aspiranty na vysoké pozice i ve straně. Naproti situaci před r. 2006 se tak KSČM začala vůči KSM ohrazovat, včele s Jiřím Dolejšem, kterého KSM vyloženě iritoval, což později vedlo i k vypuzení Zdeňkem Šteffkem jeho pozice z kandidátky do voleb. Senátor Vlastimil Balín prý dokonce prohlásil, že KSM škodí věci socialismu.

Je nasnadě položit si otázku: „Kdo to vlastně byli členové KSM ?“

Z osobního pohledu můžu říct, že jsem měl možnost poznat některé jeho členy na internetových diskuzích, kde vystupovali velice revolučně. V KSM se tak pohybovala část členů, kteří nebyli spokojeni se sociálním zázemím českých občanů, kapitalismus byl dle nich přežitek, který je nutno svrhnout apod. Tito lidé byli jednoznačně rozhodnuti za cíle „vyšších sociálních hodnot“ ostře bojovat.

Naproti tomu, velká část členů byla spíše submisivní, členství v KSM brali spíše jako dědictví po babičce či dědečkovi, kteří byli aktivními komunisty.

Jak již bylo řečeno, v KSM se pohybovali členové, kteří vyloženě toužili po moci a funkcích, to vedlo k následnému vnitrosvazovému rozkolu, v němž každý chtěl „urvat“ něco pro sebe. Řada těchto členů měla pocit, že pokud založí nějakou organizaci, ostatní členové se k ní přidají. Po zrušení statusu KSM jako občanského sdružení, se tak „kádrová“ křídla rozdrobila do malých skupinek a celý KSM se prakticky rozpadl.

Nutno dodat, že k celé situaci samozřejmě přispívaly i ostatní fungující organizace, které chtěly vzniklou situací členy KSM přivést do svých řad.

Zatímco dění v České republice bylo ve fázi čiré „rozhádanosti“ všech proti všem, až na některé demonstrace bývalých protifašistických bojovníků a partyzánů, v zahraničí (jmenovitě v Maďarsku a Řecku), se konaly až několikatisícové demonstrace pro podporu KSM.

Od 17. listopadu 2005 do června roku 2006 natáčela dokumentaristka Linda Jablonská hodinový dokument „Kupředu levá, kupředu pravá“, o mladých lidech, kteří se aktivně hlásí k levicovému či pravicovému politickému smýšlení. Sledovala tedy dění kolem Komunistického svazu mládeže. Zde zajímavým způsobem podala smýšlení a vůbec stav, v jakém se KSM nacházel prakticky na vrcholu svých aktivit.

 

^[16]  Respekt: elektronické zpravodajství deníku Respekt [online]. Praha 6. 2. 2006. http://www.sds.cz/view.php?cisloclanku=2006020601

^[17]  MF Dnes: elektronické zpravodajství deníku MF Dnes (www.idnes.cz)[online]. Praha 17. 5. 2008.http://zpravy.idnes.cz/zesilime-cinnost-rekli-zakazani-mladi-komuniste-na-sjezdu-kscm-ps2-/domaci.asp?c=A080517_172245_domaci_dp

 

Období let 2006 – 2009

 Po jistém rozpadu jednotné struktury mládežnického hnutí vyvstala mezi dvěmi největšími subjekty (SMKČ a nefungujícím vedením KSM) otázka o právu nástupnické organizace.

Ze strany vedení již bývalého KSM nebylo nasnadě žádné řešení, neboť v této fázi pozbyl KSM pouze status občanského sdružení a dle vedení, které bylo řádně zvoleno, fungovala celá struktura dál. Dle mínění nově vzniklé organizace Svazu mladých komunistů Československa   (SMKČ) je tomu však jinak a proto se prohlásila za nástupnickou organizaci. KSČM, která především díky stranickému vedení ztratila o KSM zájem, začala budovat svou vlastní organizaci – Komise mládeže při KSČM aby uspokojila svou nutnou potřebu nových „kádrů“.

Jak jsme se zmiňovali v předchozí kapitole, vznikla velká škála nových organizací s cílem jednotícího prvku mezi všemi organizacemi, zejména ze snah největších „kádrů“ KSM. Zde je jejich stručný přehled:

 

Komunistický svaz mládeže (KSM)

 Fungující na bázi volného sdružení, bez statutu občanského sdružení

 

Socialistická alternativa budoucnost

 Skupina revoluční mládeže – REVO

 Národně bolševická (komunitaristická) strana Československa (NBS-ČS)

Národně bolševická strana (komunitaristická) Československa (NBS ČS) je vlastenecká, socialistická a čechoslovakistická strana, působící na území bývalého Československa. NBS ČS se ideově řídí ideologií národního bolševismu.

NBS ČS je součástí mezinárodního národně bolševického hnutí majícího pobočky v mnoha zemích světa (Kanada, USA, Rusko, Izrael, Řecko, Francie, Brazílie atd.).

Ačkoliv je stranou, její členská základna je čistě mládežnická a samotný její vznik byl podnícen členy KSM, řadím ji tedy do mládežnických organizací.

 

Svaz mladých komunistů Československa (SMKČ)

             SMKČ je dobrovolnou, nezávislou organizací mladých lidí, která ve své činnosti vychází z vědeckého pohledu na svět a společnost a usiluje o společenský pokrok směřující k socialismu. Členem SMKČ může být jen fyzická osoba trvale žijící na území České republiky ve věku 15 – 35 let, která souhlasí se stanovami a programovým cílem SMKČ

Ustavující sjezd vyjádřil odhodlání organizace sjednocovat mladé komunisty nejen z Ministerstvem vnitra ČR rozpuštěného Komunistického svazu mládeže, jehož členové založení SMKČ iniciovali, svou činností důstojně navázat na pokrokové tradice Komunistického svazu mládeže a usilovat o legalizaci tohoto občanského sdružení.

 

Svaz mladých komunistů České republiky

 Byla organizace, která měla z popudu bývalého předsedy KSM Milana Krajči převzít formálně úlohu KSM a stát se tak jeho nástupnickou organizací. Tyto snahy byly neúspěšné.

 

Komise mládeže při KSČM

 Komise mládeže při KSČM je společenství mladých členů a sympatizantů KSČM, kteří se společně scházejí, diskutují, vydávají svůj bulletin, organizují různé akce, happeningy a petice. Komise mládeže jsou oficiální strukturou KSČM pro práci s mládeží. Všechny sdružuje Komise Ústředního výboru KSČM, jejíž předsedkyní je poslankyně Kateřina Konečná.

 

Komunistické hnutí mládeže Československa (KHMČ)

Komunistické hnutí mládeže Československa (KHM) je revoluční internacionalistická organizace sdružující mladé komunisty a komunistky na území bývalé Československé republiky. KHM je marxisticko – leninskou organizací. KHM je součástí celosvětového hnutí komunistické,  antiimperialistické a pokrokové mládeže. KHM usiluje o překonání kapitalismu a zavedení socialistické demokracie – podmínek pro budování socialismu, jako prvního stupně k vytvoření společnosti komunistické, jejíž vybudování je konečným cílem.

V tomto časovém úseku však vzniklo pouze jako regionální záležitost Bruntálska.

 

Svaz mladých komunistů

             Se dnes prezentuje jako „široké sociální, demokratické, antifašistické, protiválečné a antiimperialistické hnutí mládeže“. Prakticky ovšem jde pouze o individuální aktivitu jednoho z bývalých vysokých funkcionářů KSM a to Veroniky Sýkorové.

Svaz mládeže

Měl původně být nástupcem rozpuštěného KSM, v důsledku však neobstál v konkurenci dalších sdružení a jeho aktivity zanikly.

Lidové hnutí proti EU

 Hnutí ve svých dokumentech tvrdí, že má EU imperialistickou, protilidovou a protidemokratickou politiku, proto je nutné ji odmítnout. Dle jejího zakladatele – Milana Krajči je alternativou i zrušení českého členství v EU. Sdružuje primárně mladé lidi, opětovně většinou z KSM.

Klíčovou rolí pro KSM se měl stát VIII. Sjezd KSM. Bezprostředně před samotným sjezdem prohlásil jeho bývalý předseda Milan Krajča: „Nepředpokládám, že bychom program na sjezdu nějak výrazně měnili. Samozřejmě chceme dále postupovat právní cestou. To znamená, že chceme napadnout i rozhodnutí soudu“. ^[18]  Následně pro ČTK prohlásil že se nebude měnit ani jeho název. V tomto případě je velice sporné, jaká byla vnitřní situace mezi nejvýše postavenými funkcionáři, hlavně Milanem Krajčou, Veronikou Sýkorovou a Davidem Pazderou z nichž všichni tři chtěli vytvořit samostatné organizace, což následně všichni tři udělali.

Milan Krajča se svým Svazem mládeže. Návrh na občanské sdružení Svaz mládeže ministerstvo vnitra zaregistrovalo 7. října 2008. ^[19]  Splnilo všechny zákonné povinnosti. 25. října pak uspořádalo nové sdružení ustavující konferenci. O konkrétních aktivitách se ovšem nedá hovořit, stejně jako další hnutí, které Krajča inicioval – Lidové hnutí proti EU.

Veronika Sýkorová se svým Svazem mladých komunistů. Jehož sídlo je na adrese Voříškova 2 v brněnských Kohoutovicích. Na této adrese bydlí bývalá předsedkyně brněnské sekce KSM, která je také kohoutovickou zastupitelkou za KSČM. Veronika Sýkorová nejprve prohlásila, že o žádném novém sdružení neví. Později se ovšem zaštiťovala samotnou KSČM, jehož předseda Vojtěch Filip měl být samotným vedoucím. ^[20] 

Dalo by se spekulovat o jakémsi komplotu Krajči a Sýkorové, neboť oba byli v této době v poměru, proti Davidu Pazderovi ve Svazu mladých komunistů Československa, kde ovšem dodnes působí spíše jako „šedá eminence“.

Na 1. máje v Brně policie zabavila několik rudých praporů KSM na nichž byl vyobrazen srp a kladivo a s nápisem Komunistický svaz mládeže. Poprvé v české historii tak policie zakročila proti organizaci vycházející z ideálů komunismu. ^[21]

Na aktivity však brzy začaly dosti zuřivě reagovat anarchoautonomní skupiny jako např. trockistická organizace Revo. Tím začalo pronásledování jejich členů, které vyvrcholilo sérií procesů uvnitř KSM, kdo tehdy neodvolal své názory či vše nezapřel, byl údjně ze svazu vyhloučen. Na krátkou chvíli dokonce zapřel své členství i jeho předseda.

Prvního května v Brně uspořádala organizace národně bolševické oslavy prvního máje pod heslem „1. máj 2008 – s národními bolševiky vzhůru do ulic“. Její působení však bylo vnímáno dost agresivně, zejména opět ze strany členů Reva.

V polovině r. 2008 navazovala skupina národních bolševiků velmi úzké vztahy s některými členy Socialistického zväzu mladých Na aktivity však brzy začaly dosti zuřivě reagovat anarchoautonomní skupiny jako např. trockistická organizace Revo. Tím začalo pronásledování jejich členů, které vyvrcholilo sérií procesů uvnitř KSM, kdo tehdy neodvolal své názory či vše nezapřel, byl údjně ze svazu vyhloučen. Na krátkou chvíli dokonce zapřel své členství i jeho předseda.

Prvního května v Brně uspořádala organizace národně bolševické oslavy prvního máje pod heslem „1. máj 2008 – s národními bolševiky vzhůru do ulic“. Její působení však bylo vnímáno dost agresivně, zejména opět ze strany členů Reva.

V polovině r. 2008 navazovala skupina národních bolševiků velmi úzké vztahy s některými členy Socialistického zväzu mladých ^[22]  a název organizace tak skutečně dosáhl reality, ovšem vzhledem k tomu, že v tehdejší době prodělával Socialistický zväz mladých značnou krizi, činnost těchto členů tak byla kritizována a k samotnému vstupu či založení pobočky na Slovensku nedošlo. Nicméně, aktivity některých sympatizantů na Slovensku jsou i dnes patrné, např. vylepováním národně bolševických plakátů.

V současnosti má dle údajů jejího předsedy hnutí pět poboček, a to jak v České, tak Slovenské republice, vydává vlastní časopis, provozuje pět národně bolševických internetových stránek a počet jeho členů se počítá na pár desítek.

Socialistická alternativa Budoucnost nebude dle mého názoru v dohledné době díky své vnitřní slabosti organizace a svými postoji k romské problematice, nadále fungovat jako subjekt, který by mohl ovlivnit veřejné mínění.

Komunistické hnutí mládeže Československa (KHMČ) vzniklo v tomto časovém úseku pouze jako regionální záležitost Bruntálska a její aktivity se omezily na spolupráci mezi Klubem Českého pohraničí (KČP), kde se jeho členové účastnili akcí pořádaných KČP

a název organizace tak skutečně dosáhl reality, ovšem vzhledem k tomu, že v tehdejší době prodělával Socialistický zväz mladých značnou krizi, činnost těchto členů tak byla kritizována a k samotnému vstupu či založení pobočky na Slovensku nedošlo. Nicméně, aktivity některých sympatizantů na Slovensku jsou i dnes patrné, např. vylepováním národně bolševických plakátů.

V současnosti má dle údajů jejího předsedy hnutí pět poboček, a to jak v České, tak Slovenské republice, vydává vlastní časopis, provozuje pět národně bolševických internetových stránek a počet jeho členů se počítá na pár desítek.

Socialistická alternativa Budoucnost nebude dle mého názoru v dohledné době díky své vnitřní slabosti organizace a svými postoji k romské problematice, nadále fungovat jako subjekt, který by mohl ovlivnit veřejné mínění.

Komunistické hnutí mládeže Československa (KHMČ) vzniklo v tomto časovém úseku pouze jako regionální záležitost Bruntálska a její aktivity se omezily na spolupráci mezi Klubem Českého pohraničí (KČP), kde se jeho členové účastnili akcí pořádaných KČP

 

Zcela novým hnutím na české scéně se stává Národně bolševická strana Československa. Ta byla založena koncem roku 2006 jako reakce na celkový úpadek československé protisystémové politické scény. Její existence však neměla dlouhého trvání, neboť se z důvodu celkového vyčerpání materiálních a lidských zdrojů rozpadla o necelých pět měsíců později. Přesto mnozí z jejích bývalých členů nepřestali usilovat o její obnovení, což se také podařilo na podzim roku 2007.

27. ledna 2008  pak nová NBS ČS oficiálně zahájila svou činnost., čímž vyvrcholilo úsilí o její obnovu vydáním „Zakládající deklarace Národně bolševické strany Československa“

Většina členů tohoto uskupení byla v r. 2006 členy KSM, ve kterém tvořili názorové křídlo, které postrádalo v činnosti a ideologii svazu vlastenecký rozměr. Jako reakci na absenci tohoto rozměru založili NBS ČS, která tedy v podstatě tvořila frakci uvnitř KSM.

Činnost se orientovala zejména na šíření jejích ideálů dovnitř komunistického hnutí v ČR.

Na aktivity však brzy začaly dosti zuřivě reagovat anarchoautonomní skupiny jako např. trockistická organizace Revo. Tím začalo pronásledování jejich členů, které vyvrcholilo sérií procesů uvnitř KSM, kdo tehdy neodvolal své názory či vše nezapřel, byl údjně ze svazu vyhloučen. Na krátkou chvíli dokonce zapřel své členství i jeho předseda.

Prvního května v Brně uspořádala organizace národně bolševické oslavy prvního máje pod heslem „1. máj 2008 – s národními bolševiky vzhůru do ulic“. Její působení však bylo vnímáno dost agresivně, zejména opět ze strany členů Reva.

V polovině r. 2008 navazovala skupina národních bolševiků velmi úzké vztahy.

 

Snahy o obnovení KSM a boj mezi rozštěpeným hnutím

Po rozsáhlých institucionálních změnách, které ať už byly formální nebo neformální vystoupila nad záležitosti rozštěpeného hnutí Komise mládeže při KSČM. Komise mládeže vlastně ani nechtěla nějak jednotit komunistické mládežnické hnutí, ale spíše získávat nové lidi pro vedení a členskou základnu.

Klíčovou záležitostí v druhé polovině toho období je Svaz mladých komunistů Československa.

Vůdčí roli v organizaci SMKČ hraje David Pazdera, bývalý člen KSM. David Pazdera se po neúspěšných pokusech dostat významnější funkci přímo ve straně KSČM, rozhodl „procpat“ se na volitelná místa do strany jiných způsobem než legitimní volbou ve volbách do poslanecké sněmovny. Poněvadž uvnitř KSČM dochází k zásadním ideologickým střetům, do kterých se bývalá struktura KSM snaží aktivně vstupovat na straně zásadového marxisticko-leninského křídla, rozhodl se na tento „boj“ rezignovat a ve vnitrostranické politice zaujímá opačný postoj.

S tím souvisí i jeho snahy o ovládnutí funkcí v komisích mládeže. Ta je zaměřená především na „procpávání“ svých členů na volitelná místa ve volbách do zastupitelských výborů (zde např. můžeme uvést jako funkce ve výborech zastupitelstva města Brna, v tomto úspěchu mu ovšem významně pomohl bývalý tajemník KSM Jakub Holas ještě v době kdy KSM aktivně fungoval a mezi nimiž bylo silné přátelství).

Vnitřní boj o křesla manažerů mládeže (v krajských komisích mládeže – KSČM) v jednotlivých krajích, kteří by v této situaci mohly rozhodovat  jako nezávislý a nestranný orgán byl i po několikerých smířlivých kroků, hlavně tedy ze strany nově vytvořené a nazvané „Levicové platformy“ v jejímž čele stál Milan Krajča a Veronika Sýkorová, znovu uvržen do chaosu. Nutno dodat že ze např. ze strany SMKČ byla tato jednání záměrně vedena tak, aby nebylo možno v jednáních dále pokračovat a tudíž ani nebylo možno vyhlásit pro celorepublikovou strukturu jakýsi „klid zbraní“.

V pozdějších jednáních, která opět dopadla neúspěšně, nastala situace kdy se proti sobě zformovaly takřka dvě protichůdné organizace, z nichž každá je dle jejich mínění nástupnickou organizací a má právo rozhodovat o všech stanoviscích KSM, taktéž i o majetku svazu. Poslední (a stávající) předseda KSM Milan Krajča byl z těchto důvodů obviněn z defraudace svazové pokladny a neformálně obviněn za krádež majetku svazu.

Protože detaily a podrobnosti kolem této „kauzy“ nejsou až tak úplně veřejně známy a ze soukromých rozprav posluchač nezíská potřebnou objektivitu, není tedy celá situace průhledná a můžeme se pouze domnívat a vyvozovat nové teorie. Obě strany se v tomto ohledu snaží druhou co nejvíce pošpinit.

Faktem ovšem zůstává, že v podobném případě by měl o celé situaci rozhodovat sjezd. V tomto případě byl VII. Sjezd KSM konán a to 5. listopadu 2007, na němž byl předsedou potvrzen Milan Krajča. Toto potvrdil i následující VIII. Sjezd. 22. března 2008.

Avšak ze strany SMKČ, jehož ustavující sjezd byl konán 22. listopadu 2008, bylo iniciováno právě toto obvinění, jakož i svržení veškeré struktury KSM.

Průhlednost i celé přípravy lze však zpochybnit, v tomto případě je klíčová pro celý proces ústřední rada KSM a její předsednictvo. Na ustavujícím sjezdu SMKČ byli přítomni tři z pěti členů předsednictva ústřední rady, kteří do SMKČ vstoupili, zvolili prvního předsedu – Lukáše Kollarčíka a prohlásili SMKČ za nástupnickou organizaci.

Dle SMKČ a jejich dokladů, které je údajně schopný předložit, sjezd proběhl a to zcela legitimně. Dokazuje to i prezenční listina tohoto sjezdu kterou SMKČ vlastní, z neznámých důvodů odmítá ovšem tyto dokumenty a zejména pak prezenční listinu vydat, případně alespoň poskytnout k nahlédnutí.

Tento ustavující sjezd proběhl 22. listopadu 2008, na místním výboru KSČM v Přerově, který vždy KSM aktivně podporoval.

Všechny tvrzení jednoznačně popírá především bývalý předseda Milan Krajča a jiní členové ústřední rady, kteří dále tvrdí že tato listina byla zfalšována a SKMČ jednoznačně není a ani nemůže být nástupnickou organizací. Je ovšem možné, že někteří členové ústřední rady v tomto případě lžou, neboť jim bylo na oplátku nabídnuto členství v řídících orgánech Komisích mládeže při KSČM.

Mezi ostatními bývalými členy proto vládne dokonale vytvořený chaos a pouze z domněnek a vyslechnut jedné strany se pak členové přiklánějí buďto k SMKČ nebo jakési prozatímní Levicové platformy kterou se snaží řídit bývalý předseda Krajča spolu s Jakubem Holasem a Veronikou Sýkorovou.

Bývalý tajemník KSM, Jakub Holas se k této situaci staví definitivně proti SMKČ a stejně,  jako bylo jeho úkolem v existujícím svazu, i teď se snaží znovu obnovit celorepublikovou strukturu KSM, tento cíl se mu však díky mnohým obstrukcím SMKČ nedaří a „pevně v rukou“ má pouze místní spolky Jihomoravského kraje, který vždy byl tradičně levicově podporován.

Dne 25. 1. 2009 se v Kolíně konalo zasedání Ústřední rady Svazu mladých komunistů Československa, kde došlo mimo jiné k přijetí nových členů a k registraci prvních klubů jako základních organizačních jednotek SMKČ.
Členové SMKČ jednoznačně odsoudili jednání bývalého předsedy Komunistického svazu mládeže Milana Krajči a členky předsednictva Ústřední rady Komunistického svazu mládeže Veroniky Sýkorové, jejich chování označili jako pamflet a s tímto „dokumentem“ také veřejně vystupují.

Ti byli na toto zasedání pozváni za účelem řešení neuspokojivé situace v komunistickém mládežnickém hnutí. Avšak na pozvání nereagoval ani jeden z oslovených. Dle mínění členů SMKČ „tímto oba znovu potvrdili, že pohrdají rozhodnutím Ústřední rady KSM, která se až do opětovné legalizace KSM plně podřídila Ústřední radě Svazu mladých komunistů Československa. S volenými orgány KSM od listopadu 2008 nekomunikují“.

V tomto období je však jeden hraniční moment, kdy se dá spekulovat o jakémsi překousnutí vzájemné nenávistí vůči sobě a snad i jakémsi sjednocení celého mládežnického hnutí, i když je toto tvrzení velice odvážné, daly by se vypozorovat minimálně pokusy o něj.

Tímto hraničním momentem byly protesty proti stavbě zamýšleného amerického protiraketovému radaru v Brdech.

Dovolím si tomuto momentu nechat samostatný odstavec, neboť si myslím že byl v tomto období důležitý.

V r. 2006, kdy se nálada jednotlivých zformovaných organizací či v budoucnosti zamýšlených rovnala bodě mrazu vystoupila média se zprávou  o možném umístění raketové základny. První impuls proti samotnému principu stavět jakoukoli základnu na našem území dal bývalý předseda Zdeněk Šteffek a skupina soustředěná kolem něj, později se ovšem jednotliví členové této skupiny nepohodli, neboť toto pokládali jako dobrý nápad začít svou vlastní politickou kariéru, a začali budovat své „osobní spolky“.

Z popudu těchto lidí byla založena iniciativa „NE Základnám“ V Iniciativě je dodnes sdruženo na 60 organizací.

Na řadě demonstrací vedle sebe stála spousta organizací, které si jinak nemohly přijít na jméno. I zde ovšem přišel zvrat, radikální členové KSM začali na mnohé demonstrace nosit vlajky KSM, které jednak byly zákonem zakázány a jednak pobuřovaly velkou většinu veřejnosti. KSM, ač byl prakticky iniciátorem celé kampaně, byl paradoxně z iniciativy NE Základnám vyloučen. O toto vyloučení se především postaral dlouholetý kritik KSM, Miroslav Prokeš.

Současná vnitřní situace, která zahrnuje stav od r.2008, není ze strany funkcionářů ani členstva nijak organizována a v systému vládne spíše anarchie několika různých odštěpených organizovaných stran které se samozvaně prohlásily jako nástupní organizace.

 

^[18] Hospodářské noviny: elektronické zpravodajství deníku Hospodářských novin (www.ihned.cz) [online]. Praha 21. 3. 2008.

http://domaci.ihned.cz/c1-23486140-komunisticky-svaz-mladeze-byl-rozpusten-presto-porada-sjezd

^[19] Seznam občanských družení (Ministerstvo vnitra ČR)

^[20] Britské Listy: elektronické zpravodajství Britské listy (www.blisty.cz)[online]. Praha 9. 4. 2009. http://www.blisty.cz/2009/4/10/art46324.html

^[21] Komunistický svaz mládeže: webové stránky KSM.http://www.ksm.cz/nazorypolemika/41.html

^[22] Sdružení mladých komunistů ve Slovenské Republice

 

Současnost

 Obnovení Komunistického svazu mládeže – nová cesta  mládežnického hnutí ?

 Dne 27. ledna 2010 městský soud v Praze ruší rozhodnutí o rozpuštění KSM z r. 2006, tudíž od této chvíle může KSM dále pokračovat ve své činnosti. Nynější, dosud neodvolaný předseda KSM Milan Krajča ve svém tiskovém prohlášení uvedl že „tento moment považuje za významný, v boji proti antikomunismu a protidemokratickým a fašizačním tendencím v České republice.“ ^[*]

Své důrazné stanovisko podal i SMKČ, kde hovoří o vítězství u buržoásního soudu a do doby legalizace přebírá veškeré pravomoci ústřední rada SMKČ.

Je tak nasnadě nejspíše opět daleký konflikt a opětovné štěpení komunistického mládežnického hnutí.

 

Závěr

 Komunistické mládežnické hnutí prošlo za celou dobu po Sametové revoluci celou řadou proměn. Za klíčovou událost se dá považovat vznik Komunistického svazu mládeže (KSM), který hrál do r. 2006 zcela dominantní roli v politické mládežnické scéně elvice. Po rozpoadu a úředním zákazu se jeho snaží přebrat SMKČ, který však nemá dostatečné kapaciyt, aby obnovil organizaci v takové, sytlu, jako hrál svého času KSM.

Signifikantní je naprostý odraz politiky KSČM ve vztahu ke komunistickým mládežnickým hnutím, které vnitřní dění takřka kopírovalo.

V současné době je  celé komunistické hnutí rozpadlé a není pravděpodobné, že by bylo jakoukoli organizací obnoveno v původní slávě.

 

        Použitá literatura

 Škarda, P.: Komunistický svaz mládeže a Mladí konzervativci a jejich srovnání, Masarykova univerzita, Brno 2007

Clive, S. Thomas (ed.): Political Parties and Interest Groups: Shaping Democratic Governance, Lynne Rienner Publishers, Boulder 2001

Fiala, P. (ed.): Politický extremismus a radikalismus v České republice, Masarykova univerzita, Brno 1998

Fiala, P., Holzer, J., Mareš, M., Pšeja, P.: Komunismus v České republice, Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity v Brně, Brno 1999

Šimíček, V. (ed.): Mládežnické organizace politických stran v České republice, Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity v Brně, Brno 1999

Yishai, Y.: Interest Groups and Political Parties: The Odd Couple, přednáška prezentovaná na konferenci Americké politologické asociace, Chicago 1995

  

Dokumenty (online verze)

Program KSM, http://www.ksm.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=27&Itemid=83

Rudozelený manifest KSM, http://www.ksm.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=31&Itemid=83

Výroční zpráva BIS za rok 2006, http://www.bis.cz/n/2007-11-21-vyrocni-zprava-2006.html

Zpráva ÚV KSČM o činnosti KSČM v období po V. sjezdu KSČM

 

Osobní rozhovory

Rozhovor s bývalou členkou ústřední rady KSM Veronikou Sýkorovou, Leden 2009

Rozhovor s bývalým tajemníkem KSM Jakubem Holasem, Červenec, Září, Listopad 2009

Rozhovor s předsedou NBS – ČS Janem Ševčíkem, Únor 2010¨

 

Internetové zdroje

Web SAB http://www.levice.cz/index.php?option=com_content&view=section&layout

Historie české levice  http://www.hejrup.sk/view.php?cisloclanku=1

Informační zpravodajský portál www.novinky.cz

http://www.novinky.cz/domaci/190339-soud-zrusil-rozpusteni-komunistickeho-svazu-mladeze.html

http://www.novinky.cz/domaci/71507-mladym-komunistum-hrozi-zakaz.html

http://www.novinky.cz/domaci/140618-filip-cssr-byla-v-60-letech-jednou-z-nejsvobodnejsich-zemi.html

Seznam občanských sdružení MV ČR, http://www.mvcr.cz/rady/sdruzeni/sdruz043.html

Constitution of the WFDY, http://www.wfdy.org/historyconst.htm

Rozhovor Vojtěcha Filipa, http://www.tyden.cz/tema/filip-obcas-jim-pomahame_417.html

Československá revoluční tisková agentura http://crtacc.bloguje.cz/0805archiv.php

Oficiální web KSM http://www.ksm.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=19&Itemid=74

Neoficiální web KSM http://www.ksm-jmk.tk/

Web iniciativy Ne základnám http://www.nezakladnam.cz/cs/19_o-iniciative

Web NBS – ČS http://www.narodni-bolsevik.org/Clanky.htm

Web SMKČ http://www.komsomol.cz/

Web skupiny REVO http://revo.revoluce.info/index.php?id=3,0,0,1,0,0

Informační stránka Karla Dolejšího  http://www.blisty.cz/aut/736/bio.html

Mladá pravda, časopis KSM, http://www.ksm.cz/index.php?option=com_content&task=blogcategory&id=27&Itemid

Informační zpravodajský portál www.idnes.cz

http://domaci.ihned.cz/c1-30646040-zakazany-komunisticky-svaz-mladeze-ma-nastupce-svaz-mladych-komunistu

http://domaci.ihned.cz/c1-23486140-komunisticky-svaz-mladeze-byl-rozpusten-presto-porada-sjezd

Internetová encyklopedie wikipedie http://cs.wikipedia.org/wiki/Komunistick%C3%BD_svaz_ml%C3%A1de%C5%BEe

Pražský klub KSM http://www.rudazare.wu.cz/uvod.html

Jihočeský klub KSM http://www.ksmjiznicechy.wbs.cz/Kdo_jsme.html

Zpravodajský portál  ČT24

http://www.ct24.cz/domaci/79178-komunisticky-svaz-mladeze-muze-opet-fungovat/

Halo Noviny http://www.halonoviny.cz/index.php?id=91206

Web SDS http://www.sds.cz/view.php?cisloclanku=2008032503