Aristotelés – Politika, kniha první
ARISTOTELÉS – POLITIKA (kniha I.)
KNIHA PRVNÍ
POJEM, VZNIK, VÝZNAM A SLOŽKY OBCE.
O MAJETKU, JEHO ZÍSKÁVÁNÍ A SPRÁVĚ
- Určení podstaty politického společenství
Obec – jakýsi druh společenství, kt. je sestaveno za účelem dobra (všechna společenství směřují k nějakému dobru jako k cíli)
- Metoda zkoumání. Poměr obce a jednotlivce
Nejprve se sdružují jednotlivci, kt. bez sebe být nemohou (muž a žena za účelem plození)
Žena a otrok – mají od přírody různé určení (příroda vytváří vše za nějakým účelem – pro jeden účel – jeden prostředek). Ale u barbarů se žena klade do té samé řady jako otrok – Řekové jsou přesvědčeni o tom, že barbar a otrok je od přírody totéž.
Nejprve vzniká domácnost (Hésiodos „Nejprve pořiď si dům, pak ženu a do pluhu vola“ – vůl nahrazuje chudému otroka).
Přirozená společnost = domácnost. Její členové = spolustravovníci (tak je nazývá Charóndás) či spolustolovníci (podle Epimenidésa z Kréty).
Společnost složená z více domácností = dědina (její členové – potomci jedné matky)
Obec = společnost utvořená z více dědin. Dosáhla cíle veškeré soběstačnosti (soběstačnost je cíl a nejvyšší dobro), vzniklo za účelem dobrého života. à obec je přir. útvar a člověk je přirozeně určený pro život v obci, ten kdo žije mimo obec je buď špatný, nebo lepší než člověk samotný.
Člověk má řeč – proto, aby naznačovala, co je spravedlivé a co ne. Člověk rozeznává dobro a zlo, má smysl pro právo a bezpráví.
Obec je ve skutečnosti od přirozenosti dříve než domácnost a jednotlivec – celek je nutně dříve než jeho části. Čl. je nejšpatnější, žije-li mimo zákon a právo.
- Složky domácnosti. Pán a otrok
Dokonalá domácnost se skládá z otroků a svobodných bytostí. Panství, manželství (svazek mezi mužem a ženou), otroctví. Nejmenší složky domácnosti – pán a otrok.
- Majetek a otrok
Majetek = součást domácnosti, bez nutných věcí nelze žít. Nástroje jsou oduševnělé a neoduševnělé. (Veslo je pro kormidelníka neoduševnělé a veslař oduševnělý) – otrok „druh majetku“ oduševnělého.
Pán je pánem otroka a nenáleží mu, otrok je otrokem pána a zcela mu náleží. Ten kdo nenáleží sám sobě, ale někomu jinému je od přirozenosti otrokem.
- Přirozený rozdíl mezi otrokem a svobodným občanem
Lidé jsou od narození rozděleni do dvou skupin – na vládce a na poddané. Živočich se skládá z duše a těla, jedno přirozeně vládne a druhé poslouchá. Pozorujeme člověka v dobrém tělesném a duševním stavu – duše vládne nad tělem, což je pro tělo prospěšné a přirozené. (u špatných lidí vládne tělo nad duší)
Muž je přirozeně lepší a vládne, žena je horší a měla by poslouchat. Pro otroky je lépe, aby byli ovládáni, jsou od přirozenosti otroky, nemají rozum, pomáhají jen svým tělem.
Otroci jsou silní k potřebné námaze a páni štíhlí a schopní životu i činnosti v obci.
- Námitky proti otroctví. Otroctví přirozené a zákonné
„To, co ve válce bylo přemoženo, jest vlastnictvím vítězovým.“ – to bývá označováno jednou stranou jako protizákonné. Jedno musí být ovládáno a druhé vládnout, otrok je částí vládce, je prospěšné, když jsou pán a otrok přátelé.
- Ukončení výkladu o poměru mezi pánem a otrokem
Pán, který se nechce otrokem zabývati – nakazovat mu, přenechává tuto starost na dozorci a sám se věnuje např. vědě či politice.
- Získávání majetku a jeho způsoby
Výdělečnictví není totožné s hospodářstvím. Rozdíly ve způsobu života. Nejlenivější jsou kočovníci – jejich potravou jsou krotká zvířata (dobytek). Další se živí lovem – loupeží, rybolovem, lovem divoké zvěře,… největší část lidí žije z půdy a šlechtěných plodů. Zvěř k potravě a výrobě oděvů.
Válka je přirozeně spravedlivá pokud je proti divokým zvířatům a proti lidem, kt. nechtějí být poddáni. Bohatství – množství nástrojů pro správu domu a obce.
- Umění výdělečné a peněžnické
Jiný druh získávacího – peněžnictví – bohatství a majetek nemá žádných mezí. Kupectví nenáleží k přirozenému výdělečnictví (dříve byla směna věcí – něco za něco, z nedostatku a přebytku – to bylo přirozené). Začali užívat peníze – železo a stříbro a na ně razili znak, aby ušetřil měření velikosti a váhy. – vzniklo tedy kupectví – umění zjednávající bohatství a zisk.
Přirozeným výdělečným uměním je to, které využívá plodů a živočichů. Výdělečné umění je dvojí. Prvním je obchodování, které je haněno a druhým je vedení domácnosti, které je naopak chváleno.
Aristotelés odůvodňuje, proč je lichvářství předmětem nenávisti. Je to protože se při něm nabývá zisku z peněz samých a ne z toho, pro co byly zavedeny.
- Výdělečné umění
Výhodnou částí výdělečného umění je mít zkušenost s majetkem, například vědět, v jakém množství se pořizovat dobytek a koně, uvědomit si, že v různých končinách se těmto zvířatům daří různě. Důležitá je také zkušenost se zemědělstvím. Toto byly části původního výdělečného umění. Při směnném umění, což je další druh výdělečného umění, je nejdůležitější částí obchod, který má dale tři složky: vnitrozemský obchod, zámořský obchod a obchod na trhu. Další částí tohoto umění je práce za mzdu a půjčování peněž na úroky. Do třetího druhu výdělečného umění patří například hornictví a dřevorubectví.
- a 13. vztahy mezi příslušníky domácnosti: o vztazích mezi manželi, mezi pánem a otroky a mezi otcem a dětmi.
Podle Aristotela mužům spíše než ženám náleží na základě přirozenosti vedení, muž tedy ženě vládne jako politik a dětem tak, jako vládne král. Žena i otrok se sice podílejí na ctnosti, ale jsou zde rozdíly od toho, který je vládcem. Když se zaměříme na zkoumání duše, poznáme, že je v ní jedna složka, která vládne a druhá, která se podřizuje. Každá z těchto složek, rozumná a nerozumná, má jinou zdatnost. Pán, otrok, žena a dítě se podílejí na ctnosti, ale ne stejným rozsahem, nýbrž v takové míře, jaká každému stačí pro jeho úkol. Tak například otrok nemá rozvažovací schopnost. Žena tuto schopnost má, ale ne k rozhodování. Dítě ji zase nemá zcela vyvinutou. Vládci naopak musí mít dokonalou mravní ctnost, jsou ze všech nejvíce rozumní. Ženy a děti mají být přitom vychovávány tak, aby obec byla řádná, tedy se zřetelem k ústavě. Spořádaní spolubydlící tedy znamenají spořádanou obec.
Zdroj – Aristoteles, Politika