Přímá volba prezidenta ano či ne? – esej

Měla by být přímá volba prezidenta v ČR? Co by to změnilo?

Přímá volba prezidenta je jedním z kritérií prezidentského vládního systému. Vládním systémem v České republice je systém parlamentní. V prezidentském vládním systému je výrazně oddělena moc výkonná a zákonodárná, každá z nich má svou vlastní legitimitu vázanou na vůli voličů*. Tolik tedy citace z knih. Je nutné si nejdříve uvědomit, zda je vůbec možné změnit způsob volby prezidenta bez možnosti změny celého vládního systému.

Které výhody to přinese? Jaké nevýhody tento způsob volby má? Dále se ptejme, ve kterých demokratických zemích je prezident volen přímou volbou?

O přímé volbě prezidenta, tedy volbě jednotlivými voliči, se začalo poprvé výrazněji hovořit v roce 2002. Tato velmi diskutovaná navrhovaná změna se stala hlavním tématem všech předvolebních soubojů všech stran, které se účastnily parlamentních voleb**.

Mezi hlavní a nejdůležitější výhody patří podle doc. Šimíčka tyto:

– Prezident jako hlava státu získává díky přímé volbě silnější mandát a legitimitu. Není to však až tak jednoznačné, jak by se mohlo zdát, neboť si musíme uvědomit, že i v zemích, kde přímá volba zvykem není, požívá prezident jako hlava státu velké vážnosti

– Prezident má sehrávat integrující roli ve společnosti a je proto lepší, když reprezentuje většinu občanů a ne jen většinu v Parlamentu. Nemyslím si však, že bychom měli na naší politické či veřejné sféře někoho, kdo by byl schopen vyhovět většině voličů a jejich nárokům na reprezentanta voleného všemi. Což znamená především to, že by prezidentem měla být silná a charismatická osobnost. Někdo, kdo je schopen oslovit voliče napříč politickým spektrem. A ne jen být populární osobností (herec, významná kulturní osoba…).

– Přímá volba prezidenta by mohla posílit vliv a možnosti přímé demokracie.

– Omezilo by se vzniku „patových“ situací při volbách.

Mezi hlavní nevýhody tohoto systému volby prezidenta můžeme řadit:

• Přímá volba prezidenta nekoresponduje s volebním systémem v ČR
• Dokáže zvýšení prestiže prezidentského křesla zlepšit situaci v politických a vládních kruzích?
• Tato volba je finančně dosti nákladná (přináší další volby s novým termínem. Nedá se předpokládat, že by volba prezidenta probíhala současně s volbami parlamentními) a volba samotná nezaručuje absenci značného vlivu volebních stran

Jaká by měla být pravidla volby?

Pro lepší přehled a zodpovědnější přípravu této práce jsem si samozřejmě pročetla i pár odkazů či chatů s tímto tématem a můžu říct, že snad na žádné jiné téma (snad s výjimkou registrovaného partnerství) není tolik nejednoznačných diskuzí.  Mohu se plně ztotožnit s názorem, že naší republice není třeba přímé volby prezidenta a že daleko důležitější je stabilizovat současnou politickou situaci, což nedokáže ani ta sebecharizmatičtější osobnost. Přesto však, pokud jednou k přímé volbě prezidenta dojde, považuji za nejlepší řešení se poohlédnout po zkušenostech s touto praktikou jinde, kde funguje již řadu let. Například prezidenta v těchto zemích většinou volí parlament až za situace, kdy není prezident zvolen z  žádného z kandidátů ve všelidové volbě.

Ve Spojených státech amerických, jako neznámější zemí, kde k přímé volbě prezidenta dochází již řadu let, se jedná o čisté rozdělení moci mezi Kongres a osobu prezidenta. Kongres nemůže zasahovat do vnitřních záležitostí, exekutivní sféry či nemůže odvolat prezidenta a stejně tak se předpokládá, že prezident nemůže ze své moci rozpustit Kongres (parlament). Dá se tedy také říci, že jde o jistý systém vzájemné kontroly, úcty a protiváhy.

A jak by to tedy mohlo vypadat u nás?

Pravděpodobně by volba byla dvoukolová, kde v prvním kole by byli vybráni kandidáti za kraje či jednotlivé parlamentní strany a teprve ve druhém by byla vybírána osoba, která se stane českým prezidentem. Další možností, tolik diskutovanou, je ustanovení sboru volitelů, především významných osobností politického a kulturního dění v České republice. Tito lidé by sestávali z vládnoucích stran, úřadujícího prezidenta ČR, guvernéra ČNB, soudců, primátorů měst a dalších. Občané by měli právo navrhnout svého kandidáta, který splňuje dané požadavky (věk, národnost, vzdělání…). Po sečtení hlasů či „mandátů“ by byl ustanoven určitý počet těch, kteří získali hlasů nejvíce a z nich by byl vybírán již jen tímto sborem volitelů ten, který by se nakonec stal prezidentem ČR. Tato volba není možná brána jako volba přímá, nicméně je to forma nejmenšího zla, kdy všichni občané budou mít možnost vyjádřit se svým hlasem a návrhem k osobnosti, která bude republiku i jej dalších několik let reprezentovat v zahraničí a přitom si vládnoucí strany (kontrolované a usměrňované nestranickými osobnostmi) zvolí kandidáta vlastně samy. Prezidentský vládní systém – a tedy „projekt přímé volby prezidenta“ – si nemůže dovolit počítat pouze s dočasným prezidentem, jako se často děje v případě střídání vlád v posledních letech, a můžeme si tedy dovolit věnovat volbě nejdůležitějšího člověka v zemi dostatečně dlouhou dobu.

Těžko říci, co by přímá volba prezidenta způsobila na naší politické scéně. Zda by ujednotila systém politických stran, zprůhlednila rozhodování čelních představitelů či zda by naopak vnesla chaos a zmatek do jejich pravomocí. Věřím tomu, že nastane doba, kdy přímá volba prezidenta bude opravdu aktuální a přesně načasovaná. Kdy ji náš politický systém začne sám aktivně vyžadovat a my se nebudeme muset obávat toho, že je to jen další líbivé téma do volebních programů stran, které se tím snaží získat další a další voliče. Tímto okamžikem se staneme nejspíš opravdu demokratickou zemí a pevně stanovenými pravidly a jasně rozdanými „kartami“.

Zdroje:

*Úvod do současné politologie – Blanka Říchová, Portál, 2002

**Politologický časopis 4/2001