Waldorfský systém vyučování
Ve své seminární práci jsem se rozhodla shrnout svůj názor na Waldorfskou pedagogiku. Zvolila jsem ji z toho důvodu, že má jako jediná z alternativních systémů edukace propracovanou celou síť – od mateřských škol po školy speciální.
Jak jsem již zmínila výše, velkou výhodu oproti ostatním alternativním systémům edukace, vidím v široké a propracované síti Waldorfských škol. Škol je přibližně 50 v celé České Republice a to v 17 městech[1].
Tento systém začíná mateřskou školou, pokračuje přes základní školu ke střední škole. V případě potřeby je možné využít i speciální školy. Mateřské i základní školy mají již poměrně širokou síť, střední školy jsou v současné době čtyři a speciální škola jedna (v Praze).
Jako další výhodu vidím větší důraz na individuální přístup, který je znát z celého systému, včetně slovního hodnocení, které žákům řekne mnohem více o jejich znalostech, dovednostech a naopak o oblastech, ve kterých je potřeba zlepšení.
Pozitivně také vnímám systém, ve kterém není nadřazen žádný předmět. Všechny předměty jsou stavěny na stejnou úroveň, se stejnou důležitostí, ve stejné délce vyučování (od 1. do 9. ročníku). Důraz je také kladen na jejich propojení všech předmětů, které podle mého názoru v klasickém školství velmi chybí. Teprve když vidíme souvislosti, mnohem lépe vidíme „pod povrch věcí“ a naše znalosti jsou hlubší.
Další oblastí, kterou v běžném školství nenajdeme, je snaha o soulad vědy, umění a duchovních hodnot. Látka ve Waldorfských školách není podávána pouze jako „suchá“ fakta, která je potřeba se memorováním naučit, děti jsou vedeny k tomu je pochopit, jsou jim předváděny názorné příklady apod.
Názorností navazujeme také na osobní příklady – Waldorfská škola se velmi snaží o spolupráci s rodiči dětí. Tím upevňuje autoritu jako vyučujících, tak rodičů a díky vzájemnému sdílení informací a spolupráci, dosahují větší individuality a tedy i efektivnosti výuky.
Waldorfská škola také nechává žáky, aby vzájemně spolupracovali, což osobně považuji za výbornou průpravu do života, kdy si budou umět efektivně třídit myšlenky, budou schopni vést týmy lidí, asertivně se prosazovat, umět říci bez obav svůj názor.
Jako nevýhodu tohoto školství vidím stále ještě menší dostupnost v některých městech, zejména těch menších.
Jako další nevýhodu vnímám přestup ze základní školy na střední, kde již není tolik možností – čtyři školy na celou Českou republiku jsou bohužel stále málo. Také zaměření je velmi úzké a nemůže tedy konkurovat široké škále mainstreamových středních škol. Pokud absolvent základní školy s Waldorfským systémem přestoupí na „běžnou“ střední školu, potýká se kromě nové látky ještě se systémem výuky, který mu na rozdíl od většiny studentů, není vlastní, není na něj zvyklý. To může výuku velmi komplikovat.
Absence vysokého školství v tomto systému je bohužel velkou nevýhodou, nicméně absolventi Waldorfského systému by již na této úrovni vzdělávání měli být schopni samostatného studia, znají svůj učební styl a systém konzultací, seminářů a diskuzí by jim nemusel činit větší potíže. Zkušenost v této oblasti nemám, jsou to pouze mé domněnky.
Pokud se nad tímto alternativním způsobem znovu zamyslím, vidím v něm mnohem více výhod nežli nevýhod. V každém případě jsem si jistá, že všechny alternativní směry nám pomáhají oživit ty klasické, které si z nich mohou a často opravdu i berou, inspiraci a alespoň v malé míře uplatňují některé principy.
Zdroje:
Asociace Waldorfských škol [online] [cit.12. dubna 2012]. Dostupné na World Wide Web: ‹http://http://www.iwaldorf.cz/skoly.php?menu=sko-vse/›
POL, Milan. Waldorfské školy: izolovaná alternativa, nebo zajímavý podnět pro jiné školy? 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1996. 165 s. ISBN 80-210-1097-5.
PRŮCHA, Jan. Alternativní školy. 2., upravené vydání. 108 s. ISBN 80-7178-072-3.
[1] Dle asociace Waldorfských škol: http://www.iwaldorf.cz/