Pedagogická integrace, individuální vzdělávací program

Integrace žáků

Integrace žáku je zařazení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami i žáků mimořádně nadaných do běžných tříd a jejich vzdělávání v souladu s individuálními vzdělávacími potřebami.

 

Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami

Za žáky se speciálními vzdělávacími potřebami jsou považováni žáci se zdravotním postižením (tělesným, zrakovým, sluchovým, mentálním, autismem, vadami řeči, souběžným postižením více vadami a vývojovými poruchami učení nebo chování), žáci se zdravotním znevýhodněním (zdravotním oslabením, dlouhodobým onemocněním a lehčími zdravotními poruchami vedoucími k poruchám učení a chování) a žáci se sociálním znevýhodněním (s patologickými jevy, s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou a žáci postavení azylantů a účastníků řízení azylu).

 

Diagnostika

Speciálně pedagogická diagnostika je vědní disciplína zaměřena na zjišťování individuálních schopností a možností jedince s postižením, účelem diagnostiky je určit možnosti vzdělávání těchto jedinců a prostředky pro speciální výchovu v rodině, škole a při mimoškolních aktivitách.

 

Při diagnostikování speciálních vzdělávacích potřeb a posuzování možností žáků se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním a při jejich vzdělávání poskytují se se souhlasem rodičů nebo zákonných zástupců žáka pomoc střediska výchovné péče, školská poradenská zařízení zařazená do rejstříku škol a školských zařízení (pedagogicko-psychologické poradny, speciálně pedagogická centra aj.) a odborní pracovníci školního poradenského pracoviště (zejména speciální pedagog nebo psycholog).

 

Předměty speciální pedagogické péče

Výuka předmětů speciální péče se zajišťuje na školách pro daný typ postižení podle potřeb jednotlivých žáků, vždy na doporučení příslušného odborníka v rozsahu, který umožňují podmínky školy v rámci platných předpisů. Jedná se především o individuální logopedickou péči, znakový jazyk, zdravotní tělesnou výchovu, prostorovou orientaci a samostatný pohyb zrakově postižených, zrakovou stimulaci, práci s kompenzačními pomůckami, rozumovou a smyslovou výchovu apod.

 

Příklady pedagogicko-organizačních úprav:

• individuální vzdělávací plány
• doplnění, rozšíření a prohloubení vzdělávacího obsahu
• zadávání specifických úkolů
• zapojení do samostatných a rozsáhlejších prací a projektů
• vnitřní diferenciace žáků v některých předmětech
• dočasné vytváření skupin pro vybrané předměty s otevřenou možností volby na straně žáka
• účast ve výuce některých předmětů se staršími žáky

 

Vzdělávání žáků se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním

Uskutečňuje se:

• ve školách samostatně zřízených pro tyto žáky
• v samostatných třídách, odděleních nebo studijních skupinách s upravenými vzdělávacími programy
• formou individuální integrace do běžných tříd

 

Podmínky vzdělávání žáků se zdravotním postižením a znevýhodněním

Při plánování a realizaci vzdělávacího procesu je třeba vycházet z konkrétního zjištění a popisu speciálních vzdělávacích potřeb a možnosti žáků. Přestože lze nalézt v jednotlivých skupinách žáků se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním společné charakteristiky vzdělávacích potřeb a stejný druh speciálně pedagogické podpory, je třeba mít na zřeteli fakt, že žáci jako jednotlivci ve svých individuálních vzdělávacích potřebách a možnostech se liší. Proto i výuka předmětů speciálně pedagogické péče probíhá v souladu s principy individualizace a diferenciace vzdělávání. Pro úspěšné vzdělávání žáků se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním je potřebné zabezpečit tyto podmínky:

• uplatňovat zdravotní hlediska a respektovat individualitu a potřeby žáka
• umožnit využívat všech podpůrných opatření
• uplatňovat princip diferenciace a individualizace vzdělávacího procesu při organizaci činností, při stanovování obsahu, forem i metod výuky
• zabezpečit odbornou výuku předmětů speciálně pedagogické péče
• zohlednit druh, stupeň a míru postižení nebo znevýhodnění při hodnocení výsledků vzdělávání
• odstraňovat architektonické bariéry a provádět potřebné změny, případně úpravy školního prostředí
• spolupracovat s rodiči nebo zákonnými zástupci žáka, školskými poradenskými zařízeními a odbornými pracovníky školního poradenského pracoviště, v případě potřeby spolupracovat s odborníky z jiných resortů
• podporovat nadání a talent žáků vytvořením vhodné vzdělávací nabídky
• spolupracovat s ostatními školami, které vzdělávají žáky se zdravotním postižením
• nahradit příslušný vzdělávací obsah nebo jeho část příbuzným, případně jiným vzdělávacím obsah, který lépe vyhovuje jeho vzdělávacím možnostem
• umožnit v případě potřeby, v souladu s právními předpisy, působení asistenta pedagoga ve třídě nebo studijní skupině atd.

 

Vzdělávaní žáků se sociálním znevýhodněním

Do této skupiny patří žáci, kteří pocházejí z prostředí sociálně nebo kulturně a jazykově odlišného od prostředí, v němž vyrůstají žáci pocházející z majoritní populace. Počet těchto žáku se ve školách stále zvyšuje. Někteří z těchto žáků se bez závažnějších problémů integrují do běžné školy, jiní se mohou setkávat s různými obtížemi pro svou jazykovou odlišnost nebo proto, že jsou hluboce ovlivněni svými rodinami s jejich kulturními vzorci. Žáci z rodinného prostředí s nízkým sociálně kulturním a ekonomickým postavením jsou častěji ohroženi sociálně patologickými jevy. Proto je nezbytné i všem těmto žákům věnovat specifickou péči v rozsahu, který potřebují. Dlouhodobým cílem školy musí být integrace žáků z odlišného kulturního a sociálně znevýhodňujícího prostředí, ochrana jejich minoritní kultury a podpora jejich úspěšnosti v majoritní společnosti. Proto je nezbytné, aby škola při přípravě ŠVP vnímala jinou národnost, etnicitu či hodnotovou orientaci všech svých žáků a v rámci možností pružně reagovala na jejich kulturní rozdíly, případně vypracovala pro tyto žáky individuální vzdělávací plány. Které by jejich potřebám maximálně vyhovovaly. Pro úspěšné vzdělávání žáků se sociálním znevýhodněním je potřebné zabezpečit tyto podmínky:

• individuální nebo skupinovou péči
• přípravné třídy
• pomoc asistenta pedagoga
• menší počet žáků ve třídě
• odpovídající metody a formy práce
• specifické učebnice a materiály
• pravidelnou komunikaci a zpětnou vazbu
• spolupráci s psychologem, speciálním pedagogem- etopedem, sociálním pracovníkem

 

Mentální postižení

Snížení rozumových schopností, vzniklé v důsledku organického poškození mozku nebo nedostatečnosti mozkových funkcí, projevuje se sníženou úrovní kognitivních procesů, odlišným vývojem některých psychických funkcí a nižší sociální adaptabilitou, individuální modifikace uvedených příznaků závisí na hloubce a rozsahu mentálního postižení, na míře postižení jednotlivých funkcí a na úrovni psychického vývoje. Světová zdravotnická organizace (WHO) dělí mentální retardaci- postižení do těchto kategorií:

• lehká mentální retardace-(IQ 50-69) snížení rozumových schopností v důsledku organického poškození mozku, u takto postižených jedinců dochází k zaostávání duševního vývoje i když většina z nich dosáhne úplné nezávislosti v osobní péči a v domácích praktických dovednostech
• středně těžká mentální retardace- (IQ 35-49) základy čtení, psaní a počítání, v dospělosti jsou lidé takto postižení obvykle schopní vykonávat jednoduché pracovní úkony pod dohledem, někteří postižení jsou schopni jednoduché konverzace, v souvislosti s mentálním postižením se často vyskytují i další přidružená postižení jako jsou neurologická onemocnění, epilepsie, tělesná postižení a artismus
• těžká mentální retardace- (IQ 20-34) velká část jedinců trpí poruchami motoriky a dalšími vadami, které souvisí s poškozením centrálního nervového systému, možnosti výchovy a vzdělání takto postižených osob jsou omezené, v současné době jsou vzděláváni podle Rehabilitačního vzdělávacího programu pomocné školy
• hluboká mentální retardace-(IQ nižší než 20) nízká míra rozvinutosti psychických funkcí, zejména pozornosti, ale i volních vlastností potřebných k systematickému osvojování učiva, možnosti výchovy a vzdělávání jsou velmi omezené

 

Vzdělávání žáků mimořádně nadaných

Nejčastěji je nadání definováno jako soubor schopností, které umožňují jedinci dosahovat výkonů nad rámec běžného průměru populace. Mimořádně nadaný žák může disponovat jedním, ale i několika druhy nadání. Pro rozpoznávání a rozvíjení mimořádného nadání má základní vzdělávání zcela zásadní význam. Především jde o etapu vzdělávání, kterou prochází celá populace žáků, zároveň jde o období, které je dostatečně dlouhé pro systematické sledování žáků, pro rozpoznávání jejich nadání, pro vhodnou motivaci a rozvoj jejich nadání i pro možnost jejich uplatnění v konkrétních činnostech. Tito žáci potřebují specifickou péči a pomoc ze strany školy i rodiny, především při stimulaci a vytváření vhodných podmínek. Identifikace mimořádného nadání je dlouhodobý proces. Uplatňují se při něm metody pedagogické, psychologické i laické. Jde především o pozorování žáků ve školní práci, rozbor výsledků práce žáka a portfolio žáka, hodnocení testů a úloh, rozhovory se žákem a jeho rodiči. Především u žáků do 9 let je náročné jednoznačně stanovit, zda se jedná o mimořádné nadání, nebo o nerovnoměrný vývoj, který se postupně může vyrovnávat s věkovou normou a ve výsledku se může pohybovat v pásmu lepšího průměru.

Specifika mimořádně nadaných žáků:

• žák svými znalostmi přesahuje stanovené požadavky
• problematický přístup k pravidlům školní práce
• tendence k vytváření vlastních pravidel
• sklon k perfekcionalismu a s tím související způsob komunikace s učiteli, který může být i kontroverzní
• vlastní pracovní tempo
• vytváření vlastních postupů řešení úloh, které umožňují kreativitu
• malá ochota ke spolupráci v kolektivu
• rychlá orientace v učebních postupech
• záliba v řešení problémových úloh zvláště ve spojitosti s vysokými schopnostmi oboru
• přeceňování svých schopností u žáků s pohybovým nadáním
• kvalitní koncentrace, dobrá paměť, hledání a nacházení kreativních postupů, vhled do vlastního učení
• zvýšena motivace k rozšiřování základního učiva do hloubky, především ve vyučovacích předmětech. Které reprezentují nadání dítěte
• potřeba projevení a uplatnění znalostí a dovedností ve školním prostředí

 

INDIVIDUÁLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

Jedná se o pedagogicko-organizační úpravy, tzn. o speciálně pedagogické metody zaměřující se na prevenci, překonávání nebo zmírnění důsledku postižení. Mezi základní speciálně pedagogické metody patří edukace, kompenzace, reedukace a rehabilitace. Třídní učitel ve spolupráci s dalšími činiteli vypracuje na základě Zprávy z vyšetření PPP nebo SPC individuální vzdělávací program (plán), což je forma individuální integrace žáka do běžné třídy, součástí IVP je reedukace.

 

Reedukace- speciálně pedagogické metody a postupy, kterými se zdokonaluje výkonnost v oblasti postižené funkce.

 

IVP musí obsahovat tyto údaje:

• období od kdy do kdy platí
• jméno a přímení
• datum narození
• školu
• třídu, ročník
• datum vyšetření PPP (SPC)
• datum platnosti vyšetření
• závěry vyšetření v PPP (SPC)
• rozsah poskytování speciální pedagogické péče (SPP)
• způsob poskytování SPP
• speciálně pedagogickou diagnostiku žáka
• cíle SPP
• časové a obsahové rozvržení učiva¨
• metody a formy práce
• účast dalšího pedagogického pracovníka
• seznam kompenzačních a učebních pomůcek
• hodnocení
• podpis rodičů, ředitele školy, třídního učitele a dalších vyučujících
• kdo IVP vypracoval

 

IVP musí schválit příslušná PPP (SPC).

Nejčastější chyby ve zpracování IVP:

• jsou zpracovány na několik let
• společné pro více předmětů
• byly vypracovány formálně (chybí cíle, špatné časové a obsahové rozvržení…)

 

Asistent třídního učitele

Charakter speciálních potřeb integrovaného žáka může vyžadovat natolik individuální přístup, že neumožňuje vyučujícímu věnovat se v potřebné míře žákovi i ostatním dětem ve třídě. V těchto situacích je ve třídě nutná přítomnost další osoby- asistenta. Asistent pracuje ve třídě vždy na základě posouzení a doporučení odborného pracoviště. Asistent je veden třídním učitelem a pracuje podle jeho pokynů. Účastní se aktivně sestavování IVP, je třeba, aby měl k dispozici potřebné pomůcky, je seznámen s dítětem a jeho rodinou, se specifickými potřebami dítěte.

 

Náplň práce asistenta učitele:

• je přítomen ve třídě po celou dobu vyučování
• po domluvě s učitelem pracuje s dítětem podle IVP
• po domluvě s učitelem se zapojuje do práce se třídou (výměna rolí asistent- učitel)
• pomáhá dítěti s přípravou pomůcek na vyučování
• pomáhá dítěti s orientací po školní budově, při přesunech mimo budovu a s jednoduchou obsluhou
• účastní se schůzek, které se týkají integrovaného dítěte
• je součástí týmu pro tvorbu IVP- účastní se konzultací k sestavování měsíčních plánů pro jednotlivé předměty
• řídí se pokyny učitele a podle potřeby pracuje s ostatními dětmi ve třídě
• účastní se pravidelných školení asistentů pořádaných SPC nebo jinou organizací