Didaktika – motivace známkou – esej
Tento text bude spíše autorovým zamyšlením nad uvedeným problémem a nebude se tedy odvolávat na práce některých odborníku, kteří se tímto tématem zabývali.
Každý z nás, který prošel alespoň osmi (teď už resp. devíti) roky povinné školní docházky se chtě nechtě musel s tímto tématem setkat. Jaký motivační vliv má či může mít hodnocení žáka známkou? Dle mého názoru je tento jev nejčastější a také má největší vliv na žáka právě na základní škole. Vzhledem k tomu, že tomu není tak dávno, co jsem na této instituci sám jako řadový žák pobýval, tak myslím, že bych mohl na tuto otázku, samozřejmě jako můj subjektivní pohled na věc, odpovědět.
Bezesporu má hodnocení žáků vysokou motivační hodnotu, která se, jak jsem již podotkl výše dle mého názoru snižuje spolu se stoupajícím věkem žáka. Ovšem toto není pravidlem, sám znám ze svého okolí spoustu lidí, pro které jsou stále co nejlepší výsledky, jejich nejsilnějším motivačním faktorem. Ale zaměřme se raději na mladší věkovou skupinu, čili žáky základních škol.
Není jistě náhodou, že zejména na prvním stupni je k žákům přistupováno mnohem vstřícněji a je zde jistá snaha, hodnotit žáka co nejlépe, za účelem toho, co nejkladněji ho motivovat do následujících let, kdy už na něho budou kladeny větší nároky. V zásadě jsou asi 3 možnosti hodnocení, které potom přímo souvisí s tím, jaké známkové ohodnocení žák bude dostávat (a hlavně bude chtít dostávat).
Prvním případem je to, je-li žák kladně hodnocen za odvedenou práci, nemusí se vždy jednat o dobrou známku, ale jsou zde hodnocení kupříkladu razítky, hvězdičkami a zejména slovní chválení žáka za dobrou práci a předvedený výkon. Tento jev má potom velmi kladnou motivaci na žáka a ten se snaží být ještě lepší a dosahuje většinou výrazných pokroků v učivu. To je asi nejideálnější příklad interakce na žáka.
Dalším, dalo by se říci protipólem předchozího, je jev, kdy je žák kárán za nedostatky, kdy je dáván ostatním za špatný příklad, či je jinak persekvován. V takovém případě mohou dle mého názoru nastat dvě situace. Žák se může pokusit přidat, je tedy i záporné hodnocení jeho činnosti kladným motivačním faktorem, aby učitele přesvědčil o tom, že látku ovládá a že byl kárán neprávem, či může zatrpknout a potom nastává situace, která je i z hlediska psychologického velikým problémem, protože takový žák přestane přijímat podněty z okolí a je mu úplně jedno, jak bude ohodnocen, protože to podle něj předem ztrácí smysl a nemá cenu, když ví, že by stejně dobrou známku nedostal. Toto je asi úplně ta nejhorší varianta a učitel by měl dávat dobrý pozor, aby (v některých případech) nezbytné kárání nepřehnal a tím žáka doživotně nepoškodil. / Uvedu příklad z vlastního života, na gymnáziu, kde jsem absolvoval šestiletou výuku, jsem hned v prvním ročníku narazil na učitelku, která mě už od pohledu neměla ráda a učila můj doslova zamilovaný předmět matematiku. Do té doby jsem s tímto předmětem žádné problémy neměl, ale díky této učitelce, jsem na tento předmět zanevřel a ani později jsem už neměl motivaci se tímto předmětem zabývat./
Posledním případem je stav, kdy není žák učitelem za práci hodnocen vůbec, čili případ, kdy není ani pochválen ani mu nejsou vytýkány nedostatky. V takovém případě může dojít také k žákovu zatrpknutí, kdy ten je přesvědčen o tom, že když je to jedno učitelovi, může to být jedno i jemu.
Samozřejmě se všechny tyto faktory navzájem slučují a ovlivňují, je třeba brát v zřetel to, že každý žák má jiné rodiče a že každý rodič hodnotí výsledky své ratolesti jinak a klade na dítě různé požadavky, s tím přímo souvisí i faktor strachu, kdy je dítě většinou záporně motivováno tím, že musí přinést dobré známky, jinak bude bito, či bude jinak potrestáno.
Velice zajímavým problémem je i to, jak výsledky žáků ovlivňují prostředí mezi jimi samými. Právě nejmarkantnější je to na základní škole, ale tento problém přetrvává i v pozdějším věku. Společnost ve třídě se rozdělí a žáci s dobrými výsledky většinou příliš oblíbeni ve třídě nejsou. Ve svém životě jsem se setkal s častým utlačováním i šikanou takovýchto dětí a někteří, aby je kolektiv přijal mezi sebe, si dokonce úmyslně nechali dávat špatné známky, jen aby je ostatní uznali za sobě rovné!
Co z toho plyne??? Motivace žáka známkou je velice důležitá pro správný rozvoj žáka i jeho osobnosti a zejména pro jeho pozdější motivaci a vztah k učení vůbec. Proto nesmí být v žádném případě podceňována. Tato kapitola by si jistě zasloužila mnohem důkladnější analýzu a určitě se v budoucnu k této problematice rád vrátím.