Zapojení ČR do mezinárodních ekonomických aktivit

PLATEBNÍ BILANCE

Otevřená ekonomika = tímto názvem označujeme každou zemi, která obchoduje s ostatními ekonomikami tzn. Že vyváží

• Vyvážíme ty statky jejichž tuzemská výroba je nejlevnější a dovážíme ty statky, při jejichž výrobě mají výhodu nízkých nákladů ostatní země

• S důvodů rozvoje vědy a techniky se velké země musí zapojit do mezinárodní dělby práce prostřednictvím vývozu a dovozu

• Čím více obchoduje se zahraničím, tím více je ekonomika otevřenější

Zahraniční obchod Otevřenost ekonomiky = x 100 % HDP

Obchodní bilance

• Přehled všech vývozů a dovoz dané země za určité časové období (1 rok)

• Je součástí platební bilance

SALDO OBCHODNÍ BILANCE = VÝVOZ – DOVOZ Čistý vývoz = export – import

Souhrnný výkaz všech hospodářských transakcí určité země se zahraničím za určité období se nazývá PLATEBNÍ BILANCE:

• Schéma je dáno Mezinárodním měnovým fondem a skládá se:

1. Běžný účet zahrnuje:

 obchodní bilanci (sleduje vývoz a dovoz zboží)

 bilance služeb (sleduje vývoz a dovoz služeb) CR, doprava, bankovnictví, poj..

? bilance výnosů (sleduje výnosy, které se vyplácí do nebo ze zahraničí do ČR), úroky, dividendy apod…

 bilance transferu (pohyb zboží a peněz bez protihodnoty) finanční pomoci v rámci 2-stranných dohod „PHARE“

2. Finanční účet zahrnuje:

 přímé zahraniční investice (sleduji přímé zahraniční investice do podniků, v ČR cizí kapitál nejvíce investuje do tabákového průmyslu, sklářství, výroby nealkoholických nápojů, bankovnictví

 portfoliové investice (zachycuje operace s cennými papíry)

 ostatní investice (sleduje čerpání úvěrů poskytnutých ČR ze zahraničí nebo naopak

3. Chyby a opomenutí: = zahrnují omyly a nepřesnosti v měření, nezachycené transakce, časové zpoždění v získání skutečných hodnot pro zpracování statistiky

Platební bilance může skončit přebytkem nebo schodkem. Deficitní PB vede k růstu zadluženosti země, pokud schodek vyrovnáváme zahraničními půjčkami.

4. Devizové rezervy : = vytváří ČNB, aby mohla vyrovnávat schodky platební bilance nebo ovlivňovat kurzy koruny v mezinárodním trhu. Když má platební bilance záporné saldo, úroveň devizových rezerv klesá. Když má platební bilance kladné saldo, devizové rezervy rostou. Výše devizových rezerv ČNB byla k 31. 3. 2004 725 m­ld. Kč

• Devizové rezervy mají tyto formy:

 Národní měny jiných států Měně, která obíhá mimo území dané země, se říká euroměna, tj. dolaru v ČR se říká eurodolar)

 Nadnárodní měnové jednotky Nejdůležitější je SDR – měnová jednotka vytvořená Mezinárodním měnovým fondem

 Zlato I když dříve byly devizové rezervy pouze ve zlatě, dnes se zlato k tomuto účelu využívá minimálně

Platební bilance = souhrnný výkaz všech hospodářských transakcí určité země se zahraničím za1 kalendářní rok

K ovlivňování vývozu a dovozu slouží vládě různé nástroje: měnový kurz, cla, omezení dovozu, vývozní úvěry, apod…

Měnový kurz

• je jedním z vlivů, které působí na zahraniční obchod

• mě¬nový kurz je cena vlastní měny vyjádřená měnou jiné země

• s měnovým kurzem se setkáváme, když nakupujeme např. dolary na cestu do USA

• kurz koruny k dolaru může být vyjádřen dvěma způsoby:

1. stanoví, kolik korun musíme zaplatit za 1 USD (např. 38,60 CZK/1 USD),
2. stanoví, kolik dolarů dostaneme za 1 CZK (např. 0,026 USD/1 CZK).

Měnový kurz nezůstává neměnný, ale kolísá v závislosti na poptávce a nabídce jednotlivých měn a často bývá ovlivněn i stavem ekonomiky nebo politickými změnami.

Kolísání měnových kurzů kolem kurzu pevně stanoveného ČNB se nazývá depreciace (když musíme za cizí měnu platit stále více korun) nebo apreciace (když se nákup cizí měny pro nás stává levnější).

Může se také stát, že ČNB změní oficiálně stanovený kurz, pak se jedná o devalvaci (pokud se cena cizí měny zvýší) nebo o revalvaci (když se cena cizí měny sníží).

Devalvace nebo depreciace vede k tomu, že se zvyšují dovozní ceny (např. nakupujeme-li v USA za stejnou prodejní cenu v USD a současně se zvýší cena dolaru, dovezené zboží bude dražší). Naopak při vývozu tato změna náš prodej v zahraničí usnadní, protože za každý utržený dolar dostaneme více korun. Devalvace nebo depreciace také umožňuje prodávat naše zboží v zahraničí levněji a tím se zboží stává konkurence¬schop­nějším. Účinek revalvace a apreciace je opačný. EVROPSKÁ UNIE

Vznik a vývoj

Po 2. světové válce přetrvával u většiny evropských zemí strach z přílišného průmyslového rozvoje Německa a z dalšího válečného konfliktu, proto 9. května 1950 předložil francouzský ministr zahraničí návrh na založení tzv. Montánní unie (ESUO), jejíž vznik se stal základním kamenem cesty k vybudování Evropské unie.

1952 Založení ESUO (Evropského sdružení uhlí a oceli). Jejími členy se stala Francie, Německo, Itálie, Belgie, Nizozemí a Lucembursko. Členství bylo nabídnuto i Velké Británii, ale ta odmítla. Francie členstvím získala ne¬přímou kontrolu rozvoje průmyslu v Německu a Německo se tomu ne¬bránilo, protože tím získalo možnost rozvíjet průmysl, i když s nadstátní kontrolou.

1955 Zahájena jednání mezi členy ESUO o založení Evropského hospodářské¬ho společenství (EHS) a Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom), jejichž cílem bylo usilovat o zajištění ekonomického růstu a o překonání bariér volného pohybu osob, zboží a kapitálu.

1957 Podepsány smlouvy o založení EHS a Euratom, které znamenaly základ pro dnešní EU. Velká Británie členství opět odmítla, a proto¬že měla zájem o vytvoření zóny, která by vytvořila velké exportní mož¬nosti bez nutnosti politické integrace, stala se roku 1960 spoluzakla­da¬telem Evropského sdružení volného obchodu (ESVO).

1967 Orgány ESUO, EHS a Euratom se sloučily do jediné Komise Evropských společenství a Rady ministrů, čímž vzniká Evropské společenství (ES).

1986 Španělsko a Portugalsko rozšířily počet členů na 12.

1990 Sjednocením Německa se členem ES stala také bývalá Německá demo¬kratická republika.

1991 – 1992 Významným mezníkem se stala konference v holandském Maastrichtu, kde byly sepsány dokumenty o Evropské unii. Evropská unie se vydala na cestu ke zrušení hranic a společné měně. Rok 1991 byl významný také pro ČR, která se v tomto roce stala (jako součást ČSFR) přidruženou zemí.

1994 Od tohoto roku mělo EU 15 členů, protože její řady rozšířilo Rakousko, Švédsko a Finsko (Norsko v referendu opět odmítlo).

1996 23. ledna 1996 ČR podává oficiální přihlášku do EU.

2002

1. ledna 2002 – přechod dvanácti států EU na společnou měnu euro. Po padesáti letech končí platnost smlouvy o ESUO. 12.-13. prosince 2002 – na zasedání Evropské rady byly dořešeny přístu¬pové smlouvy, 10 států dostalo oficiální pozvánku do EU.

2003 16. duben 2003 – zástupci vlád zainteresovaných států podepsali v Aténách smlouvu o přistoupení Estonska, ČR, Kypru, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Malty, Polska, Slovenska a Slovinska k EU. Následovala refe¬renda o vstupu v jednotlivých zemích, která skončila ve všech kandidát¬ských zemích kladně. 13.-14. června 2003 – referendum o vstupu ČR do EU (pro vstup 77,3 %, proti 22,7 %).

2004

1. květen 2004 – rozšíření EU o deset přistupujících států. (celkem už 25 států)

2007

1. 1. 2007– vstup Rumunska a Bulharska do EU

2007 – 2008 Předpokládané přistoupení ČR k eurozóně (přechod na společnou měnu euro).

Orgány EU

Evropská komise Je výkonný orgán, v němž je každý komisař odpovědný za určitý resort. Každá země má v Evropské komisi jednoho zástup¬ce, který musí být nezávislý na své vládě a musí jednat ve prospěch EU. Celkový počet komisařů nesmí překročit 27. Evropská komise navrhuje legislativu a kontroluje její uplatňování v členských státech, řídí země¬dělskou a regionální politiku EU, stará se o spolupráci se zeměmi střední a východní Evropy, Afriky, Karibiku a Tichomoří.

Evropský parlament Existuje od roku 1979. Bude mít 732 poslanců volených v přímých vol¬bách občany jednotlivých států na 5 let (celkový počet počítá i s poslanci Rumunska a Bulharska). Počet poslanců odpovídá velikosti členské země. Parlament zasedá ve Štrasburku, parlamentní výbory zasedají v Bruselu a generální sekretariát má sídlo v Lucemburku. Souhlas Evropského par¬lamentu je nutný při uzavírání mezinárodních dohod, přijetí nového státu, určení úkolů a pravomocí Evropské centrální banky apod. Parlament schvaluje rozpočet EU a kontroluje provádění politiky EU v různých ob¬lastech.

Rada EU Bývá také nazývána Rada ministrů. Vydává zákony EU, koordinuje ná¬rodní politiky a řeší spory mezi ostatními institucemi. Jejími cleny jsou všichni ministři členských států EU. Rada EU se schází na různých typech zasedání, kterých se účastní ministři odpovědní za určitý resort. Místem zasedání je Brusel nebo Lucemburk. Celkový počet hlasů je 345 a ke schvá¬lení kvalifikovanou většinou je potřeba 258 hlasů. Tento počet nestačí v případě, že se proti postaví polovina členských států. Na zadost určíte země musí být také ověřeno, že kvalifikovaná většina představuje mini¬málně 62 % obyvatel.

Evropská rada Je nejvyšší politický orgán tvořený nejvyššími představiteli států nebo vlád a předsedou Evropské komise. Schází se minimálně 2× ročně, defi¬nuje základní cíle politiky EU, priority jejího dalšího vývoje, ale nemá legislativní pravomoci.

Evropská centrální banka (ECB) Byla oficiálně ustavena 1. června 1998 a spolu s centrálními bankami členských států tvoří součást Evropského systému centrálních bank, je¬hož primárním cílem je cenová stabilita. Evropská centrální banka (ECB) vyhlašuje společné úrokové sazby i kurzy a spravuje devizové rezervy. Rada guvernérů ECB se skládá z představitelů všech centrálních bank. ECB i centrální banky členských států jsou zcela nezávislé na institucích členských států i na institucích EU.

Aktivity EU

Pravomoci Evropské unie se dělí na

• výlučné (jejich pravidla určuje EU – obchodní politika vůči třetím ze¬mím, celní sazebník, měnová politika pro země eurozóny, vnitřní trh)

• sdílené (státy vydávají legislativu, pokud tak neučinila EU – zeměděl¬ství a rybolov, čtyři svobody, občanství, vízová politika, přistěhovalecká politika, doprava, hospodářská soutěž, daně, sociální politika, ži¬votní prostředí, ochrana spotřebitele)

• doplňující (EU podporuje členské státy – politika zaměstnanosti, hos¬podářská politika, vzdělání, kultura, zdraví, věda, výzkum)

• plně v kompetenci členských států (vnitřní organizace státu, ozbroje¬né síly, veřejná správa, bezpečnost, justice, lékařská péče)

Symboly EU tvoří od roku 1986 vlajka a hymna. Na nebes¬ky modré vlajce je kruh dvanácti zlatých hvězd symbolizujících jednotu národů. Evropskou hymnou je poslední věta Deváté symfonie Ludwiga van Beethovena.

Hlavní úkoly EU

1. Hospodářská a měnová politika Hospodářská politika se řídí hlavními cíli hospodářské politiky EU, je¬jíž směrnice navrhuje Evropská komise a stanoví je ministři financí členských států. Společná měnová politi¬ka vedla k vytvoření Evropské měnové unie (EMU), Evropské centrální banky (ECB) a společné měny euro. Rozhodnutí v oblasti měnové po¬litiky se přijímají na úrovni EU a jsou závazná pro země eurozóny.

2. Jednotný vnitřní trh Představuje 4 ekonomické svobody v EU – volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu.

• volný pohyb zboží je umožněn tím, že byly odstraněny cla, kvantita¬tivní omezení a daňová diskriminace, byl vytvořen společný celní sa¬zebník pro obchod se třetími zeměmi a státní podpory byly upraveny tak, aby nemohly zvýhodňovat domácí podniky. Složitější je odstra¬ňování technických překážek, které jsou představovány normami ochraňujícími zdraví a bezpečnost spotřebitelů. Tyto normy jsou v každé zemi jiné. Některé technické předpisy si státy vzájemně uzná¬vají a výrobek legálně vyrobený v jednom členském státě, má přístup na trh ostatních států bez ohledu na to, jestli odpovídá jejich předpi¬sům. Některé předpisy jsou tak rozdílné, že nemohou být vzájemně uznány a EU se snaží o jejich harmonizaci.

• volný pohyb služeb je umožněn harmonizací podmínek, za kterých jsou poskytovány. Problematická je liberalizace zejména oblasti finanč¬ních a dopravních služeb. Vytváří se např. jednotné podmínky pro po¬skytnutí bankovní licence, která by pak platila i v ostatních zemích.

• volný pohyb osob umožňuje, aby lidé hledali lepší pracovní a životní podmínky v jiné členské zemi EU. Těmto občanům je uznávána od¬borná kvalifikace získaná v jiné zemi EU. Každý občan EU má právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, může se ucházet o zaměstnání a nabývat na území jiného členského státu ne-movitosti.

• volný pohyb kapitálu je základní podmínkou fungování jednotného trhu. V souvislosti s tím jsou zakázána všechna omezení pohybu kapi¬tálu a všechna omezení plateb mezi členskými státy EU.

3. Zemědělská politika Je výhradní pravomocí EU a jejím cílem je zajištění snesitelných cen a dostatečného příjmu pro zemědělce. Pravidla se týkají nejen označo¬vání a klasifikace masa, ovoce, zeleniny, vín a lihovin, ale zejména dotací. Vzhledem k tomu, že spotřebovává 47 % rozpočtu EU, je nepřiměřeně významná a některé státy proti tomu protestují, připravu¬je se její reforma.

4. Sociální politika Každá země si ponechává svůj vlastní systém sociálního zabezpeče¬ní. EU se snaží tyto systémy koordinovat, proto vznikla pravidla pro sociální zabezpečení občanů, kteří postupně bydlí, studují nebo pra¬cují ve dvou a více státech EU. Podle nich se na každého vztahuje systém státu, ve kterém pracuje, a nárok na důchod vznikne zvlášť z každé země, ve které je důchodově pojištěn, a bude zasílán na jakoukoli adresu v EU.

EURO

K zajištění stability obchodu mezi zeměmi ES vznikla roku 1979 nadná¬rodní měnová jednotka nazvaná ECU (evrop¬ská zúčtovací jednotka), která existovala pouze v bezhotovostní formě na účtech a která sloužila jako:

• zúčtovací jednotka členských zemí

• součást devizových rezerv členských zemí

• prostředek vypořádání mezi členskými zeměmi

Z ECU bylo 1.1. 1999 vytvořeno EURO, které se dělí na eurocenty. Od tohoto roku se v zemích EU používal systém dvojích cen (ceny byly uve¬deny v domácí měně i v euro) a držitelé mezinárodních platebních karet mohli v měně euro platit (bezhotovostně). Od 1. ledna 2002 má euro i hotovostní podobu a převzalo plně funkci národních měn zemí, které s jejím zavedením souhlasily a které splnily podmínky stanovené Maast¬richtskou smlouvou.

Podmínky pro připojení k měnové unii:

• míra inflace musí být maximálně o 1,5 % vyšší než průměr míry infla¬ce tří států EU s nejnižší inflací

• stabilní kurz měny (minimálně dva roky před vstupem nesmí kurz de¬valvovat)

• deficit státního rozpočtu maximálně ve výši 3 % HDP, zahraniční dluh maximálně ve výši 60 % státního rozpočtu, minimálně dvouleté členství v Evropském měnovém systému

ČR A VSTUP DO EU

Rozhodnutí o tom, že s určitou zemí bude zahájeno vyjednávání o vstupu, provádí Rada EU na základě posudku Evropské komise, který obsahuje podrobnou analýzu politické a hospodářské situace kandidát¬ské země, a po schválení Evropským parlamentem. První posudek na ČR byl uveřejněn v červenci 1997. ČR v něm byla označena za demokratický stát, který by měl být schopen se ve střednědobém výhledu vypořádat s konkurenčním tlakem v rámci Unie. Rada vydala souhlas, aby bylo roku 1998 zahájeno jednání s ČR. Evropská komise pak každoročně hodnotila vývoj v kandidátských zemích a vypracovávala řadu doporučení. ČR měla v rámci zemí usilujících o vstup do EU poměrně příznivé po¬stavení, i když některé faktory naši pozici znesnadňovaly. V posledních třiceti letech měl HDP ČR sestupnou tendenci.

Na rozdíl od zemí EU máme zanedbanou půdu z hlediska eko¬logie, naše kultur¬ní památky chátrají, jsme příliš zadluženi, naše železniční doprava je pomalejší, než před šede¬sáti lety, vagony jsou ve špatném technickém stavu, ve zdravotnictví a školství je nedostatek finančních prostředků. Srovnání průměrných minimálních mezd v EU (950 eur) a v ČR je to pouze 199 eur, a to je pod průměrem přistupu¬jících zemí, který činí 230 eur. Na druhé straně byla inflace ČR v roce 2003 nižší než průměr EU. Nezaměstnanost byla nižší než průměrná ne-zaměstnanost přistupujících ze­mí.

Zpráva Evropské komise o ČR z roku 2000 sice kladně hodnotila výraz¬né zlepšení v oblasti sbližování legislativy a ekonomické stability, kriti¬zovala ale nedokončený boj s korupcí, neuskutečněnou reformu soud¬nictví a veřejné správy nebo fungování celních úřadů a policie v oblasti potírání organizovaného zločinu a korupce. Zpráva z roku 2001 označi¬la ČR jednoznačně za „fungující tržní ekonomiku“ schop¬nou v blízké době zvládnout konkurenční tlak vnitřního trhu a 1.5. 2004 mohla přistoupit k EU.

Z mnoha důvodů nebyla ČR s datem vstupu schopna splnit všechny podmínky, které EU vyžadovala, proto byly vyjednány úlevy v různých oblastech. Přístupová dohoda zajišťuje bývalým i novým členům přechod¬né období, aby byly schopny se vyrovnat se všemi závazky, které z rozšíření Unie vyplývají. V oblasti volného pohybu osob bylo dohodnuto přechodné období na maximálně 7 let. ČR se tak neocitne okamžitě v „schengenském prostoru“ mezi jinými také proto, aby se některé státy mohly při¬pravit na příliv levné pracovní síly z nových členských zemí, a protože musí ČR na svých hranicích vybudovat stejně moderní informační sys¬tém, jakým disponují signatáři Schengenské smlouvy. Další přechodná období se týkají nabývání nemovitostí cizinci. Osobám, které nemají tr¬valý pobyt v ČR, bude do roku 2011 omezeno právo kupovat půdu a do roku 2009 právo volně kupovat chaty a obydlí. Další výjimky se týkají zejména televizního vysílání, celní unie se Slovenskem, uvolnění cen elektři-ny a plynu, ekologie, spotřební daně apod.

Dopady vstupu do Evropské unie na ekonomiku ČR a na občany:

• růst ekonomiky

• růst pracovních příležitostí

• příliv zahraničních investic, což by mělo vést k vytváření nových pra¬covních příležitostí a poklesu nezaměstnanosti

• větší ochrana zaměstnanců

• větší ochrana spotřebitelů

• zboží v rámci EU bude zcela bez cla

• zrušení dovozních kvót do zemí EU

• přístup k fondům EU

• snadnější přístup na trh členských států EU

• zvýšení konkurence, což povede k propouštění

• růst ceny pracovní síly (mezd)

• ochrana zeměpisných známek v EU, která je na území Unie nadřaze¬na národním patentovým úřadům a soudům (např. Budějovické pivo)

• jednotný systém ochrany hranic

• koordinace policejních systémů

• možnost pracovat v ostatních zemích EU za stejných podmínek jako občané domácího státu

• studentům se rozšíří možnosti výběru škol

• spotřební daň nebude platit výrobce nebo dovozce, ale bude se platit až při dodání konečnému spotřebiteli

• u zboží a služeb poskytovaných mezi zeměmi EU nebude daň z přidané hodnoty platit ten, kdo je dodává, ale ten, kdo je využívá, a to podle domácích předpisů

• vzhledem ke zrušení celnic na hranicích, tedy instituce, která ji vybíra¬la, bude zrušena silniční daň u zahraničních autobusů

• český celní zákon bude nahrazen jednotnými evropskými celními před¬pisy

• český jazyk se stane jedním z jednacích jazyků EU

MEZINÁRODNÍ FINANČNÍ INSTITUCE

Mezinárodní finanční instituce vznikají s cílem poskytovat výhodné úvě¬ry členským zemím, podporovat růst ekonomiky, rozvoj mezinárodního obchodu a s cílem pomáhat vyrovnávat platební bilance jednotlivých zemí. Většinou jsou založeny na principu, že bohatší rozvinuté tržní eko¬nomiky podporují výhodnými dlouhodobými úvěry méně rozvinuté a rozvojové země. Nejdůležitějšími mezinárodními finančními organiza¬cemi je Mezinárodní měnový fond (MMF), Skupina světové banky, Ban¬ka pro mezinárodní platby (BIS) a Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD).

Mezinárodní měnový fond

Mezinárodní měnový fond byl založen na finanční konferenci v roce 1944. K zakla­datelským zemím patřilo i tehdejší Československo, které bylo v roce 1953 vyloučeno a v roce 1990 znovu přijato.

Hlavními úkoly MMF je už od počátku

• podpora růstu ekonomiky a snižování nezaměstnanosti

• rozvoj mezinárodního obchodu

• pomoc při vyrovnávání platební bilance a udržování stability měno¬vých kurzů

• pomoc při rozvoji platebního styku a zavádění směnitelnosti měn

• poskytování úvěrů k výše uvedeným účelům

• poskytování finančního a měnového poradenství

Jako náhrada USD v měnových rezervách a pro usnadnění vzájem¬ných finančních vztahů byla roku 1970 vytvořena Mezinárodním měno¬vým fondem nadnárodní měnová jednotka – SDR (zvláštní práva čerpá¬ní), která existuje pouze na účtech. Každá členská země má na svém účtu u MMF určitou částku v SDR, která má podobnou funkci jako úvě¬rový rámec. Opatření financovaná úvěrem v rámci MMF podléhají jeho kontrole a nesmí poškozovat ostatní členské země.

Skupina světové banky

1. Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD), často nazývaná „Světová ban¬ka“ byla založena společně s MMF v roce 1944. Jejím původním cílem bylo shromáždit prostředky pro obnovu válkou zničeného hospodář¬ství členských zemí. Dnes tato banka podporuje rozvoj členských zemí (zejména nejslabších), napomáhá světovému obchodu, podporuje hospodářské reformy rozvojových a transformujících se ekonomik, podporuje důležité sektory ekonomiky (ekologii, zemědělství, infra¬strukturu apod.), podporuje soukromé investice a snaží se koordino¬vat půjčky tak, aby byly poskytovány na nejnutnější účely.
2. Mezinárodní rozvojové sdružení (IDA), založené roku 1960 poskytuje dlouhodobé úvěry chudým rozvojovým zemím za výhodných podmínek.
3. Mezinárodní finanční korporace (IFC) založená roku 1956 poskytuje úvěry soukromému sektoru v rozvojových zemích.

4.Mezinárodní agentura pro mnohostranné investiční záruky (MIGA), vystavuje záruky za vý¬vozní investiční úvěry poskytnuté rozvojovým zemím. Dodavatelé in¬vestic mají tedy jistotu, že jim bude zaplaceno.

Banka pro mezinárodní platby

Má sídlo v Basileji a byla založena v roce 1930. Je zaměřena na rozvoj spolu¬práce mezi centrálními bankami převážně evropských států. Banka také poskytuje bankovní služby pro členské centrální banky (operace se zla¬tem, depozitní a úvěrové operace aj.), je místem dvoustranných a mno¬hostranných konzultací a vykonává zpravodajskou činnost.

Evropská banka pro obnovu a rozvoj

Byla založena v roce 1991, aby napomáhala eko¬nomické transformaci zemí střední a východní Evropy k tržní ekonomi¬ce. O sídlo této nedávno vzniklé banky usilovala i Praha, ale nakonec nabídl nejvýhodnější podmínky Londýn. Podmínkou přístupu k finančním zdrojům je dodržování principů par¬lamentní demokracie, pluralismu a zavádění prvků tržní ekonomiky. Za¬měřuje se na rozvoj soukromého sektoru, privatizaci, restrukturalizaci, reformu finančního sektoru, podporu zahraničních investic, podporu malých a středních podniků a na ochranu životního prostředí. Směnitelnost české koruny

• česká koruna vznikla po rozpadu Rakouska – Uherska

• české peníze byly okolkovány

• 1919 – Alois Rašín → měnová reforma

• byla zavedena tzv. Zlatá měna – musí být vytvořen zlatý poklad (dary, sbírky)

• 1934 – zlaté rezervy tvořili 100 tun

• po zabrání Sudet v pohraničí začali platit říšské marky a poté i na celém našem území (Němci nám začali rozkrádat naše zlaté rezervy, po válce nám vrátili pouze minimum z toho, co ukradli)

• po válce se vypočítal kurz 50 CZK / 1 USD (podle úrovně cenových hladin)

• 1953 – měnová reforma 1:5 a za tuto reformu nás vyloučili z měnového fondu

• 1990 – byl stanoven dvojí kurz – obchodní (byl pro firmy, 17 CZK / 1 USD) a turistický (kvůli přívalu turistů, byly jsme nejlevnější země Evropy, 38 CZK / 1 USD)

• 1991 – zavedena vnitřní směnitelnost (volné koupení cizí měny, kurz sjednocen)

• 1996 – česká měna volně směnitelná