Komunikace v partnerském životě

1.    Úvod do tématu

„Není možno nekomunikovat“, to zdůrazňuje ve své knize Jaro Křivohlavý (1986). Tím chce naznačit, že určitým sdělením je i letmé podívání se na druhého, či snaha o ignorování. Také Zbyněk Vybíral ve své knize píše: „i svým mlčením, nehnutým obličejem a celkovým klidem těla něco sdělujeme.“

Téma komunikace v partnerském vztahu mě zaujala natolik, že jsem se rozhodla dozvědět se o něm více. Je to téma, o kterém se poslední dobou často mluví a stává se problematikou lidí všech věkových kategorií. Lidé si ale neuvědomují, nebo spíše nechtějí přiznat, že se to týká právě jich samotných.

V knize od Rotraud A. Pernerové (2000) mě zaujala kapitola, kde píše, „pocity úzkosti, malosti, bezcennosti, studu nebo viny, či naopak povýšenosti, brání projevení se na povrch. Tito lidé touží po příležitosti a pomoci, aby mohli tyto pocity vyjádřit“.

Jak řekl ve knize Jaro Křivohlavý (1986): „Svět a život se stávají neustále složitějšími.“ Pro vypracování seminární práce, mé zlepšení komunikace a zamyšlení se nad touto problematikou jsem si vybrala právě téma s názvem Komunikace v partnerském vztahu.

2.    Komunikace obecně

Slovní dorozumívání je mezi námi již od éry člověka neandertálského. Lidé mezi sebou komunikovali ať už z důvodů obživy, námluv či získání autority. V dnešní době to je velice podobné. Však v 21. století, při existenci počítačů, internetů, mobilních telefonů a jiné elektronické techniky sice máme možnost komunikace s celým světem, ale zapomínáme na komunikaci „z očí do očí“ – což patří k nejefektivnějšímu sdělení u neverbálního kontaktu. Naslouchat, vyslechnout prosby a touhy, myšlenky toho druhého a umět si o tom povídat je velice složité. Tématika vzájemných vztahů mezi lidmi je dnes předmětem až mimořádného zájmu.

Způsob promluvy a rozbor celkového komunikačního způsobu záleží u jedince na osobnostních rysech. Ve starověkých Athénách podle Platóna je styl vystupování  a mluvy dokonce „povahotvorný“. (Zbyněk Vybíral, 2000)

Rozvodovost je v dnešní době velmi rozšířený pojem a stává se z ní skoro až trend. Hlavním důvodem rozvodů bývá nejčastěji špatná/žádná komunikace, a proto je v partnerském soužití velice důležitá. Řada vztahů se dnes rozpadá i proto, že výměna je jednodušší než oprava.

„Mnohdy si s těmito vztahy nevíme rady, často nejsou takové, jaké bychom si je přáli mít.“ (Jaro Křivohlavý, 1986)

Nedostatek komunikace pociťuji jak v mém okolí, tak i u mě samotné. Často se stává, že si něco představujeme, vytvoříme si svojí realitu a svůj závěr, aniž bychom si o tom raději promluvili s dotyčnou osobou. Z toho pak vznikají dohady, nedorozumění, nepochopení a leckdy i křivá obvinění.

3.    Komunikace v partnerském vztahu

Komunikaci řadíme v žebříčku dovedností pro úspěšný vztah na první místo. Proto je komunikace důležitá nejen v rodinném kruhu a mezi kamarády, ale především v partnerském životě. Nefunkční komunikace má za následek hádky a krize ve vztahu. Často to bývá jen nedorozumění, či nedostatečné porozumění u druhého partnera.

Pokud neumíme správně komunikovat, tak vše ostatní v našem vztahu nemůže fungovat. Není to jen o prosté každodenní komunikaci. Je to především o momentech, kdy se řeší důležitá rozhodnutí. Konverzace týkající se plánů do života, co od vztahu a partnera chceme a očekáváme. V tu chvíli, by měl partner naslouchat, (naladit se na stejnou vlnu) a rozvíjel debatu na společné téma.

K partnerství patří především respektování druhého a brát ho takového, jaký je. Nesnažit se o jakoukoliv změnu. Někteří lidé neradi komunikují a své pocity vyjadřují jiným způsobem – činy.

4.    Příčiny špatné komunikace

Příčin špatné komunikace v partnerském životě je spousta, nejčastěji to bývá špatným pochopením významu. Příjemce si vysvětluje význam sdělení jinak než odesílatel. Další příčiny jsou neochota skutečně poslouchat, porozumět druhému a dělat kompromis. Z toho poté vznikne neochota dále komunikovat, urážlivé reakce a vnucování svého vlastního názoru. Pocit, že obsah sdělení je namířen vůči nám osobně způsobí jen další snahu o získání převahy v komunikaci a hádky. Hádáme se většinou proto, že chceme prosadit svůj názor, jelikož se nám zdá jako nejlepší řešení. Partnera tak překřikujeme a nevyslechneme. Do vědomí se tlačí jen nejasný pocit, že ten druhý se nechová správně. Tím končí komunikace.

Při předávání nejen důležitých informací mezi partnery záleží na zaujetí postoje, vzdálenost komunikujících a na mimice. Při velkém odstupu, mluvení k sobě zády či komunikace při další / jiné činnosti (vaření, pracování u počítače apod.) dává dotyčný najevo ignoraci a lhostejnost. To vzbudí u odesílatele pocit nedůvěry a nejistoty vůči příjemci. Komunikace pak ztratí určitou vážnost sdělení.

5.    Jak správně komunikovat

Při komunikaci s partnerem je nejlepší používat kombinaci jak verbální, tak neverbální. Vždy je lepší stát bok po boku, vidět svá gesta, postoj, tón hlasu a možnost se dotýkat. Na komunikaci s partnerem bychom si měli stanovit určitý čas a místo pro dané  téma. Navodit si tu správnou atmosféru, dobrou náladu a umět se správně vyjádřit.

Jak píše ve své knize Zbyněk Vybíral: „Přítomnost humorných momentů, žertování (nikoliv na úkor jiného účastníka) pomáhá fixovat komunikované obsahy lépe, než převládá-li pouze vážnost a informace jsou předávány suše, věcně.“ Vždycky ovšem není humor adekvátní.

Také by se mělo předem ujasnit, co nám na partnerovi, ale i ve vztahu vadí a nevyhovuje. Při komunikaci respektovat partnerovu vizi, nechat ho domluvit a neskákat si do řeči. Zkusit se vcítit do druhého a snažit se pochopit jeho myšlenku. Je velice podstatné a důležité umět naslouchat druhého člověka. Při partnerově kritice nereagovat agresivně, jen vyslechnout. „Ústa máme jedna, avšak uši máme dvě“ (Jaro Křivohlavý, 1986). Při komunikaci mluvit přímo k danému tématu, o konkrétních věcech a neodbočovat. Na závěr popsat svými slovy, jak jsme pochopili myšlenku a přání toho druhého aby bylo jasné, zda jsme se pochopili.

6.    Závěr

Všichni lidé komunikují. Většina z nich však komunikuje s určitých věcech s nesprávnou osobou. Jen malá část z nás lidí dovede vyslovit nahlas všechna svá přání, pocity a touhy osobě, která by to měla vědět, cítit a prožívat s námi – partner. Kdo dokáže správně komunikovat, má nakročeno k harmonickému vztahu s partnerem a bezproblémovému soužití s okolím.

Na závěr mé zápočtové práce bych použila citaci od Jara Křivohlavého (1986) „Výchozím bodem nebyly dobré či špatné vztahy mezi dvěma lidmi, ale to, co se mezi nimi odehrává.“

7.    Seznam použité literatury

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Já a ty: O zdravých vztazích mezi lidmi. Praha: Avicenum, 1986.

PERNEROVÁ, Rotraud A. Tabu v rodinné komunikaci: O čem se v rodinách nemluví, ač by to bylo užitečné. 1. vyd. Praha: Portál, 2000, 161 s. ISBN 80-717-8363-3.

VYBÍRAL, Zbyněk. Psychologie lidské komunikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2000.

ISBN 80-7178-291-2.

CHÁBA, Karel. Hádky, nefunkční komunikace a krize vztahu.

Dostupné z: http://www.partnerske-vztahy.eu/druhy-problemu/hadky-nefunkcni-komunikace-a-krize-vztahu/#z3