Jazyková komunikace
Jazyková komunikace probíhá mezi autorem jazykového projevu a posluchačem, nebo čtenářem. Může mít písemnou nebo ústní formu. Jazyková komunikace je ovlivněna nejen cílem a dějem daného projevu, ale závisí na intelektu autora a jeho vyjadřovacích schopností. Obsah projevu je ovlivněn typem posluchače, kterému je projev určen. Tyto vlastnosti mají vliv na utváření celého jazykového projevu[1]
Máme několik možností vyjádření, které nejsou náhodné, ale cílené. Výběr vyjádření popisuje Čechová:„Výběr se uskutečňuje z jazykových prostředků všech útvarů národního jazyka, a to z existujících prostředků roviny fonické a fonologické, morfologické, slovotvorné, lexikální, syntaktické a textové.“[2]Autor jazykového projevu může některé jazykové prostředky měnit, obnovovat, nahrazovat novými.
Styly jazykového projevu
V komunikaci rozlišujeme několik stylů jazykového projevu:
- Styl autora – jedná se o jazykový projev, pouze jednoho autora, liší se od projevů jiných autorů. Jedlička, Formánková, Rejmánková uvádějí:“O stylu autora mluvíme nejčastěji při stylistické charakteristice děl uměleckých (tam je nejvýraznější), ale je možno o něm mluvit i u vyhraněných autorů děl vědeckých, popularizujících i publicistických (srov. např. styl J. Nerudy, K. Čapka, Vl. Vančury, J. Seiferta, J. Wericha aj.; styl Fr. Palackého, T. G. Masaryka, Zd. Nejedlého; styl M. Horníčka, J. Suchého aj.). Jisté rysy stylu autora mají však i projevy z jiných oblastí, např. z oblasti konverzační. Styl autora není ovšem dobově neměnný a není ani jinak jednotný (je např. vázán podmínkami žánrovými).“[3]
- Styl literární školy nebo uměleckého projevu – jazykové projevy více autorů patřících k jednomu uměleckému směru.[4]
Souhrn všech činitelů, kteří ovlivňují výsledný styl jazykového projevu, nazýváme slohotvorní činitelé. Čechová popisuje slohotvorné činitele takto:„Všem činitelům, kteří určují výběr výrazových prostředků a ovlivňují výsledný styl komunikátu, říkáme slohotvorní činitelé.“[5] Hubáček nazývá slohotvorné činitele faktory:„Slohotvorný činitel je faktor, který jakýmkoliv způsobem působí na výběr jazykových prostředků při vzniku souvislého jazykového projevu. Nikdy však nepůsobí faktor pouze jediný, ale svůj vliv uplatňuje obvykle celý soubor činitelů.“[6]
[1] ČECHOVÁ, M., a kol. Současná česká stylistika. s.59, srovnání.
[2] ČECHOVÁ, M., a kol. Současná česká stylistika. Praha: ISV, 2003, s.59.
[3] JEDLIČKA, A., FORMÁNKOVÁ, V.,REJMÁNKOVÁ, M. Základy české stylistiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1970, s.10.
[4] JEDLIČKA, A., FORMÁNKOVÁ, V.,REJMÁNKOVÁ, M. Základy české stylistiky. s.10.
[5] ČECHOVÁ, M., a kol. Současná česká stylistika. Praha: ISV, 2003, s.59.
[6] HUBÁČEK, J. Učebnice stylistiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987, s.37