Ovlivňování lidského života na samém počátku
Abstrakt:
V této práci bych se chtěla zaměřit na to, co předchází porodu jako takovému. V první části budu psát o problematice umělého oplodnění a následně o prenatální diagnostice
Abstract:
In this work I’d like aim on a topic about pre-childbirth state. In the first part I write about problems connected with artificial insemination next part is about prenatal diagnostic .
Klíčová slova:
Umělé oplodnění, morálka, Bůh, DNA diagnostika, dědičnost.
Key words:
Artificial insemination, morality, God, DNA diagnosis, heredity
- Úvod
Téma, které se věnuje počátku lidského života, jsem si zvolila, protože se mě osobně dotýká, přesto na něj nemám zcela jasný názor a bylo by velice hloupé a nesmyslné někoho odsuzovat, protože má jiný pohled na věc. Dnešní společnost má tendenci zaujímat konkrétní stanovisko ke všem problémům, přičemž často na věc pohlíží pouze z určitého úhlu. Já jsem vyrůstala v rodině, kde je lidský život vnímán jako něco posvátného a nedotknutelného, přesto nevím, co bych zvolila, kdybych dopředu věděla, že se mi narodí postižené dítě, protože je potřeba brát v úvahu nejen to, jak se změní můj vlastní život, ale také o to jaký život dítě povede, až já tady jednou nebudu.
- Lidský život na samém počátku
V dnešní době se vyskytuje stále více párů, které nemohou mít dítě. V mém okolí se jich vyskytuje hned několik. Jedním z nich byli i mí rodiče. Pro takové lidi existuje hned několik možností. Jedním z nich je adopce. Já bych se ale chtěla věnovat možnosti umělého oplodnění (tzv. IVF[1]), kterou zvolili mí rodiče. Na první pohled se tato varianta může člověku jevit jako zcela běžná věc, ale i zde existuje mnoho morálních aspektů, které je nutno brát v potaz. První a velmi zásadní otázkou je, zdali má člověk právo, do jisté míry nepřirozeně, stvořit lidskou bytost, když podle písma svatého má na něco takového právo pouze Bůh. Myslím, že odpověď na tuto otázku si musí každý najít sám. Dalším palčivým problémem umělého oplodnění je výběr a uchovávání embryí. Z procedury umělého oplodnění se získává třeba i okolo desítky embryí, ale do dělohy se implantují pouze 2-3 embrya (v dnešní době už i jedno). Co ovšem zbytek potenciálních lidských bytostí? Jak může někdo rozhodnout, které z nich dostane šanci bojovat a které bude buď zmraženo pro budoucí užití, nebo zlikvidováno jako biologický odpad? Vždyť už v embryonálním stádiu vývoje se jedná o individuum, protože nese nejen specifickou genetickou informaci, ale také vzniklo řadou individuálních procesů. Zpráva komise Warnock z roku 1984 říká:„Jakmile započal proces vývoje, neexistuje žádné jeho stadium důležitější než ostatní; všechna stadia jsou částí kontinuálního procesu, a pokud některá fáze vývoje nenastane, jak má-ve správném okamžiku a pořadí- další vývoj se zastaví.“[1] Někteří navrhují, aby byla nepoužitá embrya pěstována jako embryonální kmenové buňky. Tyto embryonální kmenové buňky bývají označovány jako ESC (=embryonic stem cells), které lze odebrat přibližně pátý den po oplodnění, kdy v embryu proběhla první diferenciace, tedy jeden z individuálních procesů [2]. Díky těchto buněk by bylo možné například pěstovat náhradní orgány. Jak ale někdo může z budoucího člověka vypěstovat třeba ledvinu? Podpůrci ESC argumentují tím, že pokusy na bakteriích a sinicích nikoho nepohoršují, tak proč by měly manipulace s embryi.
Dalším tématem, kterému se chci věnovat, je prenatální diagnostika, která člověku umožňuje odhalit dědičné a vrozené nemoci dítěte ještě před porodem. Tato možnost zní opravdu úžasně, ale často může dojít k jejímu zneužití. Tato metoda umožňuje potrat i v pozdějším stádiu vývoje embrya, pokud je u něj diagnostikována vážná choroba. Kdo ale rozhoduje o tom, které choroby jsou dostatečně závažné a které nikoliv. Pokud se jedná o bolestivé a smrtelné onemocnění, je volba pravděpodobně pro každého jasná, ale co když se jedná o onemocnění, které je smrtelné, ale jeho příznaky se začínají projevovat až ve středním věku. Příkladem může být Huntingtonova chorea [2]. V tomto případě se jeví prenatální diagnostika jako správná volba, protože tato nemoc se začíná projevovat až ve středním věku, kdy už postižený člověk může mít své vlastní potomky, u nichž je padesátiprocentní šance, že budou touto chorobou rovněž postiženi. Testování už v prenatálním stádiu by tedy umožnilo tuto chorobu odhalit a v budoucnu by dalo postiženému možnost volby, co se založení rodiny týče.
- Shrnutí
Co se umělého oplodnění týče, jsem pro. Bylo by ode mě asi dosti hloupé a nevděčné stavět se proti této možnosti, když právě jí vděčím za svou existenci. Myslím si ale, že by se k IVF mělo přistupovat velice opatrně a snažit se o co možná největší přirozenost. Toto platí v podstatě pro celé téma mé práce. Dnešní medicína je velice vyspělá, ale směřuje do velice nebezpečné oblasti. Myslím si, že současný pokrok je přespříliš rychlý, díky čemuž si nestíháme uvědomovat rizika, která přináší. Velice brzy bychom mohli dospět do stádia, kdy bude svět vypadat jako v knize Konec civilizace[3]. V této knize jsou lidé produkováni doslova na běžícím pásu, kde jsou vhodně geneticky upravováni. Toto se může zdát jako bláznivá fikce, ale už dnes se uvažuje o léčbě vrozených vad pozměněním genetické informace. Přestože jsou úmysly lékařů bezpochyby velmi vznešené, můžou se jejich léčebné metody velice snadno zvrtnout. Je nutno k nim tedy přistupovat s rozvahou.
- Zdroje
[1] COMMITTEE OF INQUIRY INTO HUMAN FERTILISATION AND EMBRYOLOGY.
Report of the Committee into Human Fertilization and Embryology. London: Her
Majesty’s Stationery Office, 1984. ISBN 0-10-193140-9. 65 s.
[2] DOUBEK, M., Kmenové buňky a onkologie. Interní hematoonkologická klinika FN a LF
MU, Brno. 19 s. BEZ ISBN.
[1] IVF je zkratka pro in vitro fertilizaci
[2] Též Huntingtnova nemoc je neurodegenerativní autosomálně dominantní onemocnění, které se projevuje
poruchou motoriky, demencí, změnou osobnosti a nakonec smrtí.
[3] Kniha Aldouse Huxleyho z roku 1932.