Dějiny dětí na stránkách slovenských učebnic dějepisu

Dějiny dětí nejsou v učebnicích velmi exponovaným tématem, ve většině případů jsou zmiňovány pouze na okraj či pro zajímavost na doplnění hlavního tématu. Napříč celými dějinami ve vybraných učebnicích jsem našel o vybrané problematice pouze následující poznámky.

Již od pravěku a pak dále ve starověku (např. v Babylóně) jsou zmiňovány dětské oběti, odevzdávané z nejrůznějších důvodů bohům.

V Chammurapiho zákoníku můžeme najít bod, v němž se píše, že udeří-li dítě svého otce, má mu být useknuta ruka.

Ve starověkém Řecku bylo pojetí výchovy různé u Sparťanů a Athéňanů. Ve Spartě chtěli z dětí vychovat především zdatné válečníky. Neduživé jedince proto již v raném věku házeli do propasti, zdravé vychovávaly jejich matky do šesti (příp. sedmi) let, pak byli chlapci umístěni ve státních školách ve vojenských táborech, kde byli přísně vedeni – snášeli hlad a zimu, chodili bosí, učili se skromnosti, odříkání, úctě ke starším. Ve škole se učili čtení, psaní, počtům, ale hlavně umění bojovat. Ve věku dvaceti let pak nastupovali na povinnou desetiletou vojenskou službu.

V Athénách byl naproti tomu podporován všestranný rozvoj osobnosti člověka, tzv. kalokagathia – tělesná a duševní harmonie a dokonalost. Ve škole se při výuce všeobecných vědomostí kladl důraz i na recitaci, hru na kytaru, lyru, řečnictví. Důležitou byla také četba Homérových děl Illias a Odyssea, která se žáci učili znát zpaměti. Tělesná zdatnost mladých Athéňanů pak byla pěstována ve speciálních školách – gymnáziích.

Zákony dvanácti desek starověkého Říma obsahovaly článek, který povoloval synovi zbavit se otcovy moci (a tím pádem poslušnosti k němu), jestliže ten jej třikrát za sebou prodal do otroctví. Římské školy věnovaly pozornost výchově a vzdělávání. Poskytovaly základní i vyšší vzdělání, které ale bylo jen pro děti z bohatších rodin. K povinné četbě žáků patřily Zákony dvanácti desek i řecký Homér.

Na Velké Moravě byla dle nálezů v hrobech popsána velká úmrtnost dětí, ale ne z nějakého určitého důvodu.

Ve středověku jsou zmínky o dětech pouze v souvislosti se sňatkovou politikou aristokracie a panovnických dynastií.

Perličkou byla dětská křížová výprava, zrealizovaná díky myšlence, že pouze ten, kdo je sám bez hříchu, může dosáhnout úspěchů ve Svaté zemi.

S útoky Turků začalo i zajímání mladých křesťanských chlapců na jimi podmaněných územích, kteří byli ve věku sedm až patnáct let bráni do jednotek janičářů. Zde byli cvičeni v janičářských kasárnách a vychováváni v tureckém prostředí a duchu (byli „poturčováni“).

Za časů Marie Terezie ztratily děti část své volnosti, byla zavedena povinná školní docházka pro všechny děti ve věku šest až dvanáct let a propracována soustava škol.

V napoleonské Francii bylo možno se dočíst v Občanském zákoníku, že dítě je povinné projevovat v každém věku úctu a pozornost svým rodičům.

V novodobých dějinách nacházíme zmínky o dětech především v souvislosti s rozvojem školství.

V nejnovějších dějinách je dětem věnována pouze minimální až skoro žádná pozornost, jen v Mussoliniho Itálii jsou popsány vznikající polovojenské mládežnické organizace, do nichž vstupovali chlapci od šesti let, nazývali se Synové vlčice a byli cvičeni od jedenácti let s dřevěnými, od patnácti let pak se skutečnými zbraněmi k boji. Obdobnou organizací byla v nacistickém Německu Hitlerjugend.

Byť by zajisté téma dějin dětí bylo zajímavé k hlubšímu studiu, v učebnicích dějepisu (které jsem studoval)  je jim věnována pouze minimální pozornost, což je ale pochopitelné vzhledem k cílové skupině uživatelů a cíli, pro který byly vytvořeny.

Literatura:

• Dvořák, P.; Valachovič, P.: Dejepis 1. Od praveku k staroveku; Orbis Pictus Istropolitana, Bratislava 1998
• kol.aut.: Dejepis 1. Od staroveku k stredoveku; OPI, Bratislava 2001
• kol.aut.: Dejepis 2. Európa v období stredoveku; OPI, Bratislava 2004
• Tkadlečková, H.; Skladaný, M.: Dejepis 3. Na prahu nového sveta; OPI, Bratislava 1994
• Tkadlečková, H.: Dejepis 4. Svet v dvadsiatom storočí; OPI, Bratislava 2003
• Dvořák, P.; Mrva, I.: Dejepis 2. Slovensko v stredoveku a na začiatku novoveku; OPI, Bratislava 1997
• Kováč, D.; Kopčan, V.: Dejepis 3. Slovensku na prahu nového veku; OPI, Bratislava 1994
• Kováč, D.; Kamenec, I.: Dejepis 4. Slovensko v dvadsiatom storočí; OPI, Bratislava 2000
• kol.aut.: Dejepis pre stredné odborné školy a stredné odborné učilištia. Od praveku k novoveku; OPI, Bratislava 1999
• kol.aut.: Dejepis pre SOŠ a SOU. Dejiny novoveku do revolučných rokov 1848-1849; OPI, Bratislava 1997
• kol.aut.: Dejepis pre SOŠ a SOU. Slovensko a svet v rokoch 1849-1939; OPI, Bratislava 1999