Vývoj antisemitismu a neonacismu v Německu a u nás

Úvod:

     Téma neonacismus jsem si vybral jako navazující část mé další práce, u seminární práce jsem se o neonacismu kratičce zmínil v duch gest – v Německu je přísně zakázáno gesto  či posunek s třemi zvednutými prsty do tvaru W, kteří používají mladí neonacisté.   

Historie:

Antisemitismus je jedním z nejstarších pocitů a projevů nenávisti. Je zmíněn již v Bibli – („v knize Ester mluví Haman o jakémsi roztroušeném a rozptýleném lidu“). Představuje jednu z forem náboženské, národnostní a rasové nesnášenlivosti, projevující se v nepřátelském vztahu k Židům; v průběhu dějin se prezentovala v různých odstínech: od opovržení přes diskriminaci až po pogromy, genocidu a holocaust. Samotný termín „antisemitismus“ je dosti problematický. Byl poprvé použit Wilhelmem Marrem v roce 1879 a měl nahradit existující termín Judenhass, který se pojil s křesťanským antisemitismem.

Z historického hlediska nacházíme dosti patrné rozdíly mezi různými obdobími: křesťanský antisemitismus byl v jádru rodinnou rozepří uvnitř židovského světa, mezi tradičním židovským chápáním sebe sama a novou, revoluční interpretací, která z některých zásadních prvků judaismu měla učinit základ náboženského světonázoru přijatelného pro nežidovské národy přes postavu Ježíše Krista z Nazaretu.

Židé vyvinuli civilizaci s jedinečnými charakteristickými znaky, z nichž mnohé byly v příkrém protikladu k přijatým hodnotám starověkého světa; zde je možné uvést několik příkladů: z původně polyteistického základu vyvinuli přísně monoteistickou víru, která přešla z uctívání kmenového božstva k univerzální božské postavě, což znamenalo, že všichni lidé jsou si v zásadě rovni. „oko za oko, zub za zub“ znamená také poprvé rovnost před zákonem. Historie jde ještě podstatně hlouběji, ale vzhledem k tomu, že jsem limitován u této práce počtem stránek, vezmu to velice stručně a se zaměřením na Německo.

V novověku pronikající  tržní hospodářství, osvícenství a liberalismus poznenáhlu vytvářely nová „pravidla hry“. Zanikly korporativní pořádky, právní nerovnost a ekonomická omezení, a rovněž slábly a byly odpolitizovány tradiční náboženské vazby. Také moment etnický byl národním ideologům těžko překonatelnou překážkou- Židé byli cizím kmenem. Nešlo jen o jazyk a konvence- ohlašující se rasismus mířil právě proti Židům kulturně a jazykově asimilovaným, emancipovaným a nahrazoval postupně mizející hradby středověkého ghetta novou zdí. Objevil se zvláštní druh šovinistického a později rasového antisemitismu, který převzal většinu mýtů křesťanského typu. Rasisticko – šovinistický antisemitismus vycházel z pomluvy, že Židé jsou krvelační, že používají křesťanskou krev pro přípravu nekvašeného chleba na svátky pesah. Obvinění tohoto druhu bylo poprvé vzneseno v Anglii a poté se stalo součástí inventáře zuřivého antisemitismu ,a to i přes papežská prohlášení, že tato obvinění jsou nepodložená. Stejnou pomluvu převzal rasistický antisemitismus a byla náležitě využívána i nacisty.

V průběhu jara a léta 1945 se Židé, kteří přežili hrůzy holocaustu nebo bojovali v řadách zahraničních vojáků či odešli do emigrace, začali vracet domů. Brzy se však setkávali s projevy antisemitismu: šlo např. o navrácení věcí, které Židé před svým odchodem dávali do úschovy svým sousedům a známým, kteří si na věci již tak zvykli, že je neradi vraceli. Můžeme tak hovořit o antisemitismu „špatného svědomí a chamtivosti“. K němu brzy přistoupil i antisemitismus sociálně ekonomický, spojený s otázkou restitucí židovského majetku. Konfiskace se totiž vztahovala i na ten židovský majetek, jehož majitel se za 1. republiky hlásil k německé obcovací řeči. S otázkami znárodňování, restitucí a konfiskací úzce souvisela i otázka židovské národnosti. Po válce byli Židé mnohdy ve společnosti(zvláště pak české) pociťováni jako exponenti němectví, takže řada z nich byla spolu s Němci dokonce odsunuta. Dalo by se předpokládat, že po vítězství nad nacismem a po hrůzách holocaustu dojde k potlačení antisemitismu, že v druhé polovině dvacátého století pro tento temný, iracionální a škodlivý směr nebude místa.

Současnost v Německu

Jsme však svědky opaku. Vzestup extrémně pravicových živlů a rozšíření fundamentalistického islámu, právě tak jako ekonomické a sociální krize v různých částech světa – to vše vytváří živnou půdu pro antisemitské incidenty.Ve snaze očistit Hitlera a popřít nacistické zločiny používají neonacisté např těchto argumentů:

• Norimberský proces uspořádali spojenci jako součást odvety a potřeby se očistit na účet poraženého Německa
• protokoly z konference ve Wannsee, ve kterých bylo rozhodnuto o „konečném řešení židovské otázky“, jsou padělky
• neexistují očití svědkové, kteří mohou dokázat existenci plynových komor a hromadné vraždění v nich
• Židé si zavinili svůj tragický osud sami, neboť jejich představitel Chajim Weizmann vyhlásil Německu v roce 1939 válku(vychází z textu dopisu z 6.9.1937 britskému ministerskému předsedovi: „Židé stojí po boku Velké Británie a budou bojovat na straně demokracie)

Situace neonacistů v ČR v posledních letech

Od počátku devadesátých let prošla extrémistická pravicová scéna řadou proměn. Činnost, zaměřenou především na pořádání demonstrací a různých pochodů, nahradily v r. 1992 „kulturní aktivity“ – od benefičních koncertů, přes koncerty kultovních hudebních skupin až po vytvoření vlastních médií – především časopisů. Po podmínečném odsouzení vydavatele antisemitského časopisu Týdeník Politika se vydávání různých tiskovin přesunulo do roviny samizdatů. Postupně se začaly objevovat i tiskoviny, které nebyly již pouze informativní, ale počaly plnit i funkci vyhledavačů „spřízněných duší“. V současné době jejich počet odhaduje Ministerstvo vnitra na padesát.

Kolem poloviny r. 1994 se objem aktivit dále rozrostl. Pravicoví extremisté začali organizovat koncerty skinheadských kapel. Koncerty konané v České republice jsou v současné době jedny z nejmasovějších v Evropě a jsou rovněž místem setkávání vedoucích osobností hnutí.

V té době došlo k oddělení stoupenců tzv. fašistických skinheads, napojených na obdobné organizace v západní Evropě, a tzv. národních skinheads. Tento trend pokračoval i v r. 1995, kdy došlo k radikalizaci mladších členů, tzv. Módních skinů, kteří se dopouštějí brutálních, rasově motivovaných útoků. Vydáváním samizdatů, vystoupeními proti etnikům jiné barvy pleti a udržováním kontaktů v zahraničí se prezentovali Hammerskins a tzv. Faschos.

Pachateli násilných, nejen rasově motivovaných vystoupení, jsou ponejvíce osoby stojící na okraji pravicově extremistických organizací nebo jejich sympatizanti.

V současné době lze tuto scénu zhruba rozdělit na:

1) pravicově extremistické skupiny a organizace, které se hlásí k fašismu italského či Francova typu, anebo k zakladatelům a představitelům domácího fašistického hnutí z období I. republiky. Vyznávají ideály vůdcovského principu, korporativního státu, často s prvky fanatického nacionalismu a fundamentalistického katolicismu.

Z významných fašistických organizací v posledním roce vznikla neregistrovaná organizace Hnutí národního sjednocení (HNS), která je založena na ideách korporativismu a fundamentalistického katolicismu. Po mediální kampani vyvolané tiskem se stáhla do ústraní. Ilegálně vydává svůj časopis, řadu brožur a pořádá letákové akce. Spolupracuje se zahraničím.

2) skupiny neonacistického typu, které vyznávají ideály White Power , rasové války, očisty všech evropských zemí od jiných ras, přistěhovalců, cizinců, tělesně postižených a dalších nevhodných skupin obyvatel. Čeští Romové, jakožto nejčastější cíl útoků pravicových extremistů, byli zvoleni i proto, že jsou vizuálně snadno rozlišitelní a navíc jsou součástí evropské minority, která je z hlediska kulturních tradic, vlastního socionormativního systému apod. v jednotlivých zemích nositelem specifik. Přispívá k tomu i skutečnost, že dodnes není v České republice, s výjimkou Vietnamců, žádná jiná větší odlišná etnická skupina.

V důsledku internacionalizace neonacistických skupin dochází k rozšíření spektra zájmu jejich členů. Kromě protiromských postojů začínají zastávat i postoje antisemitské a posléze přecházet ke xenofobii.

Z neonacistických organizací vznikla v posledním roce pobočka mezinárodní organizace Blood & Honour – Division Bohemia. Vydává ilegálně svůj vlastní časopis Rahowa . Hlásí se k Národně socialistické alianci ve Velké Británii, která soustřeďuje všechny neonacistické organizace v čele s Blood & Honour a Combat 18 . Tato organizace převzala vůdčí úlohu v neonacistickém spektru České republiky po Bohemia Hammer Skins (BHS), taktéž neregistrované nadnárodní organizaci, jež se stáhla do ústraní z důvodu zvýšeného zájmu policie. K této skupině lze přiřadit názorově nevyprofilované skinheady a „spontánní“ hnutí, které se vyžívá v „honbě na Romy“, účasti na koncertech a podobných aktivitách.

Extremistická hnutí v Brně

Jedná se o pár desítek mírných skinhaedů, kteří se do trestné činnosti prakticky nezapojují. Pak nacistskini, kterých je nejvíc – přes stovku, dále čeští nacisté, kteří uznávají české fašistické osobnosti. Nacistskini a čeští nacisté se dopouští rasově motivované trestné činnosti. Na druhé straně barikády jsou  takzvaní demokratičtí – sharpové, kteří jsou proti rasismu a fašismu a hlásají rovnost pro všechny. Mezi nimi a nacisty dochází k napadání, převážně ze strany sharpů, skini to ale oplácejí. Dále red, skini levicově zaměření, kinderskinheads, malí kluci, kteří se chtějí ukázat a vyvolávají střety. Frakcí různých skinheadských hnutí je v Brně asi jedenáct a jsou velmi názorově roztříštění. Dohromady je jich tak pod pět set.

Závěr:

Toto není problém na vyřešení během roku či dvou, skoro si troufnu pochybovat, zda je problém antisemitismu vůbec řešitelný. Jak jsem uvedl již v úvodu této práce, nesnášenlivost je vlastnost lidem daná od samého začátku lidského bytí. Není snad až tak složité tento problém popsat, najít příčinu i důsledek, ale jak celistvě tento problém vyřešit, to nevím. Vždyť se lidé mezi sebou vraždí pro pár korun, jen pro zisk vraha, když soud teprve v současnosti začíná uznávat hodnotu lidského života nad ekonomickou škodou, tak jak se má najít řešení na to, aby si byli lidé rovni……..já ho najít neumím a mám pochyby, zda se opravdu hledá…vždyť problém rasové nesnášenlivosti bývá úžasně preferované téma v době voleb, ale co se děje po zvolení? Nic, toto téma jde k ledu, aby se včas oprášilo před zahájením dalšího volebního období preferovaného politika…..