Demografická revoluce v rozvojových zemích jihovýchodní Asie

Rozvojové asijské země prošly za posledních padesát let zajímavým demografickým vývojem.

Zatímco v půlce dvacátého století činil průměrný úhrn čistě specifických porodností žen v reprodukčním věku  šest dětí, koncem století už to bylo jen 2, 7 dítěte na jednu ženu. V některých zemích (Japonsko, Tchaj-wan, Korejská republika a Hongkong a od ploviny devadesátých let i Čína) však byla situace ještě vyhrocenější, jelikož reprodukční míra byla již pod úrovní potřebnou k obnově současné generace budoucnosti, tedy méně než 2,1 dětí na jednu ženu.

Souběžně s poklesem porodnosti klesala v těchto zemích také úmrtnost – nejprve kojenecká, dětská i dospělá. Střední délka života dítěte byla v těchto zemích v polovině dvacátého století něco málo přes 40 let. Rozvojové země dosáhly za posledních padesát let snížení úmrtnosti a podstatné zlepšení životního stavu svého obyvatelstva, zejména dětí a žen, ovšem za hospodářských podmínek, které byly pod úrovní zemí hospodářsky vyspělých.

Důsledky těchto demografických změn jsou rozsáhlé a pronikavé. Ovlivňují věkovou strukturu a vedou k jejímu demografickému stárnutí. V mnoha zemích se očekává, že nastane úbytek pracovních sil a zvýšení indexu závislosti osob ve věku 60 let a více na 100 osob ve věkové skupině 15-59 let. Rozdílná průměrná délka života se promítá do převahy žen  v populaci staršího věku, z nichž jsou většina vdovy.

Tyto demografické změny mají důsledky nejen hospodářské, ale především kulturní. Zmíněné země mají totiž silně zakořeněné kulturní a sociální tradice, a tak v důsledku demografických změn dochází ke generačním konfliktům, které jsou mnohdy spojené s rozvratem rodinných vztahů a dokonce i  s násilím.

Podrobněji se zaměříme na snížení úhrné porodnosti v Japonsku. Po druhé světové válce činila 4, 54, ale o deset let později prudce klesla na 2, 04. Od té doby až do počátku sedmdesátých let kolísala okolo této hladiny, která těžko postačuje k reprodukci obyvatelstva. Pokles pokračoval i nadále a poslední ukazatel činí 1,36 dětí na ženu. Tento trend je důsledkem výrazného vzestupu bezdětných manželství.

Sňatečnost

Poměrně vysoká úroveň vzdělání žen a příznivá situace na pracovním trhu vedou k tomu, že mnoho japonských žen dává přednost  kariéře a zaměstnání před založením rodiny.

Tradicí, která téměř vymizela, je zprostředkovávání sňatku. To probíhalo většinou bez souhlasu případně minimální účastí snoubenců.

Ve snížení porodnosti  v Japonsku, mělo kromě odkladu sňatku významnou úlohu také zvýšení potratovosti. Potraty byly povoleny v roce 1948, a takřka třetina těhotenství skončila indukovaným potratem. Až do roku 1999 bylo jedinou formou povolené koncepce použití kondomu. Teprve v tomto roce  byly povoleny hormonální pilulky.

Situace v Číně

V Číně žije více než třetina obyvatel Asie. Tato země „proslula“ takzvanou politikou jednoho dítěte, která byla propagována heslem: později (sňatek), déle (odklad narození dítěte) a méně (dětí v rodině). Čína zhusta propaguje koncepční prostředky a podporuje, někdy až vnucuje indukované potraty.V novele zákona formulujícího populační politiku z roku 2001 stále prosazuje odklad sňatku a zakládání rodiny a znovu zdůrazňuje nutnost omezení velikosti rodiny na jedno dítě. Aby zajistila pozitivní postoj k této politice, slibuje vláda upravit sociální zabezpečení a to mimo jiné zavedením starobního a základního zdravotního pojištění.

Situace v jiných asijských zemích

I vládní politika v jiných asijských zemích propaguje snížení počtu dětí v rodinách a dostupnost koncepčních prostředků. Populační politika má však úspěch především tam, kde se opírá o vhodné sociální a hospodářské podmínky- zejména zlepšení úrovně zdravotnických služeb a snížení kojenecké a dětské úmrtnosti, zvýšení vzdělanosti, a zdostupnění zdravotnické péče  ve venkovkých oblastech.

V podstatě jedinou výjimkou ve zmíněných státech tvoří Singapur. Ten byl totiž poklesem porodnosti donucen zavést pronatalitní opatření, která směřovala k výběrovému tlaku na rodiny s větším dosaženým vzděláním, aby měly více dětí. Později tato opatření rozšířily i na rodiny se vzděláním středoškolským. Tento postup je však zvenčí kritizován.

Důsledky výše uvedených procesů

Tím největším je logicky stárnutí obyvatelstva, které se projevuje tam, kde demografický přechod od demografické porodnosti a úmrtnosti začal nejdříve – tedy v Japonsku. Střední délka života činila v roce 2003 80 let, a tenkrát odhadovali, že v roce 2005 se dožije věku většího 65 let 30,5 milionu let, což byl dvojapůl násobek věku dožití v roce 2003.

Stárnutí obyvatelstva je doprovázeno úbytkem osob v pracovním věku. Státní politika to řeší setrváváním těchto osob v pracovním věku i po dosažení penzijního věku.

Horší než ekonomické jsou ale sociální dopady – a to zejména v oblasti gerontologické péče. Jen v některých zemích existuje všeobecné zabezpečení ve stáří, avšak využíváno bývá jen těmi kdo pracují ve státní správě nebo ve vyšších platových kategoriích.

Autor ukončuje článek konstatováním, že demografické stárnutí je jev, na který ještě není většina zemí v této části světa připravena.